Bylo skoro půl osmé, když jsem měla připravené jídlo a prostřený stůl. Vypadalo to jako při romantické večeři. Dva talíře s příbory, skleničky na nealkoholické víno a uprostřed zapálená svíčka. Vše bylo položené na červeném ubrusu a domem se linula vůně růží. Byla jsem z toho nadšená a doufala jsem, že Demi na tom bude podobně. K večeři jsem připravila její oblíbené jídlo. Stejně jako já i ona milovala palačinky. Připravila jsem na stůl dva různé džemy, čokoládu a samozřejmostí byla i domácí šlehačka. Když jsem zaslechla zaklepání na dveře, zpozorněla jsem. Nedělej žádné hlouposti. Chceš si získat její srdce, nechceš jí odradit. Říkala jsem si v duchu a s výdechem se rozešla ke dveřím. Když jsem chytla za kliku, zůstala jsem překvapeně stát. Měla na sobě červené dlouhé šaty, vlasy sepnuté do drdolu a rty namalované méně výraznou červenou. Nemohla jsem z ní spustit oči a jen se usmívala.

„ Mohu dál?" zeptala se nejistě a já se až poté vzpamatovala. Došlo mi, že na ni celou dobu zírám a stojíme ve dveřích.

„ Jo, jasně, pojď dál. Omlouvám se, nějak jsem se zamyslela," řekla jsem a uhnula z cesty, aby mohla projít. Ruce jsem musela sepnout v pěst a zpevnit všechny svaly. Tak moc jsem se jí chtěla dotýkat, ale nechtěla jsem to celé pokazit. „ Chceš hned jíst, nebo si nejdříve dáme skleničku a popovídáme si?"

„ Jídlo počká, co jsi vařila? Doufám, že umíš vařit dobře," zeptala se a já se zarazila. Nikdy mi nikdo neřekl, jestli mu jídlo chutnalo, nebo ne. A ona byla zvyklá na něco lepšího.

„ Neřeknu ti, co jsem vařila, ale nikdy si na mé jídlo nikdo nestěžoval. Posaď se v obýváku, donesu skleničky a víno. Samozřejmě nealkoholické," odpověděla jsem a odešla do kuchyně. Demi odešla do obýváku kde se usadila na postarší sedačku. Vzala jsem do ruky skleničky s lahví vína a došla za ní. Hned jak jsem to položila, jsem víno otevřela a nalila nám oběma do skleniček. Vzala jsem svojí skleničku a opřela se o menší komodu.

„ Vlastně ani nevím, co říkat, protože vše jsem ti už řekla. A mám pocit, že to byla ta největší hloupost," řekla jsem a upila ze skleničky.

„ Proč si myslíš, že to byla hloupost? Jen jsi řekla, co cítíš."

„ Ale řekla jsem to někomu, kdo si mě neumí vážit, komu jsem lhostejná a nedokáže ocenit mojí práci," řekla jsem téměř jedním dechem a hned na to jsem znovu upila ze sklenky. Demi mě upřeně sledovala a když se opřela, hodila si jednu nohu přes druhou. Tím poodhalila část svých nohou, které měla stejně dokonalé jako celý zbytek těla.

„ Takže si tě nevážím a nedokážu tě dostatečně ocenit? Scarlett, co vlastně chceš? Peníze, slávu, nebo co? Protože jinak nechápu, proč bys mě měla milovat," odpověděla a já se jen pousmála a zakroutila nad tím hlavou.

„ Co chci? Tebe, Demi. Chci, aby jsi mě milovala tak jako já tebe. Chci tě líbat, spát s tebou, prožívat smutek a radost. Chci být tou jedinou, která je pro tebe vším. Nestojím o tvé peníze a ani o slávu. Chci jen tebe," řekla jsem a musela párkrát zamrkat, abych udržela slzy tam, kde měli zůstat.

„ Scarlet, neznáš mě, tak jako ostatní. Bojím se, že ti ublížím a to nechci."

„ Ublížíš mi jen tím, že nám nedáš šanci. Čeho se tak bojíš? Co skrýváš, že s jinýma spíš a semnou nechceš chodit?" zeptala jsem se a došla k ní. Sedla jsem si na kraj gauče a pohlédla jí do očí. Věděla jsem, že to cítí stejně, ale z neznámého důvodu se tomu bránila.

„ Dostala jsem docela hlad, nenajíme se?" zeptala se a já sklopila hlavu. Snaha o to převést téma byla marná, protože jsem to nechtěla nechat jen tak.

„ Jasně, zase převádíš téma. Děláš to vždycky, když se něco řeší," řekla jsem poklidně a vstala ze sedačky. Pomalým krokem jsem došla do kuchyně a dala na stůl talíř s palačinkami.

„ Já nepřevádím téma, ale myslím si, že s Carlem nebo kým kolové jiným, by ti bylo lépe," odpověděla když došla do kuchyně. Zvedla jsem k ní svůj pohled a přešla k ní. Začala předemnou couvat, ale netušila jsem proč. Měla snad ze mě strach? Bála se snad svých citů? Když došla ke zdi a opřela se o ní, dala jsem svojí pravou ruku vedle její hlavy. Naklonila jsem hlavu k jejímu uchu a lehce jsem o něj otřela svůj nos. Její dech se zrychlil a na těle jí naběhla husí kůže. Nebránila se a ani se mě nesnažila odstrčit.

„ Já, chci jen tebe. A budu tě mít ať mě to stojí cokoli," šeptla jsem a políbila jí na krk. Pomalu jsem se přesunula na rty a obdarovala jí polibkem. Dlaněmi seminář zapřela o ramena a snažila se mě odstrčit. Chytla jsem je a pevně přitiskla ke zdi.

„ Scarlett, přestaň. Mám opravdu hlad," řekla mezi polibky a když mě odstrčila, jen jsem si otřela rty.

„ Promiň, tohle jsem nechtěla. Nechala jsem se unést svými city," řekla jsem tiše a odešla do kuchyně ke stolu. Sedla jsem si a vložila tvar do dlaní. Čekala jsem, že se posadí také ke stolu, ale to se nestalo. Jediné, co jsem zaslechla bylo cvaknutí zámku.

„ Jasný, co jsem mohla čekat.  Odejde a nic neřekne," řekla jsem si pro sebe a nechala slzy stékat po tváři.

„ Já, ale nikam neodešla. V tomhle stavu tě samotnou nenechám," ozvalo se kousek odemne a já stočila pohled k chodbě. Držela v ruce láhev s průhlednou tekutinou  a když ji položila na stůl, podala dvě skleničky panáků.

„ Nepiješ, pokud vím."

„ To je teď jedno, uděláme si příjemný večer,ano?" zeptala se a já kývla hlavou na souhlas. O tom jak moc bude skvělý, jsem neměla ani tušení.