Seděla jsem u stolu s otevřenou lahví vína a upíjela ze skleničky. Před očima jsem měla celý večer, který probíhal v pohodě. Zdálo se, že si vše přiznala a cítí ke mě to, co já k ní. Ale, co jsem k ní šatně cítila? Milovala jsem jí, nebo jsem měla jen nutkání jí mít? Nebo jsem snad chtěla patřit jí? Nedokázala jsem si na tohle odpovědět. Dolila jsem si už po několikáté skleničku a rukou si přejela po tváři, která před necelými dvěma hodinami pocítila její dlaň. Ale ne tak, jak bych si přála. Vzpomínka na to, mě dost bolela a nechápala jsem, proč to udělala. Byla jsem si tolik jistá, že se jí to líbí. Polibky mi opětovala a poté přišla ta rána. Pevně jsem přivřela oční víčka k sobě. Kroky který jsem se rozhodla udělat, jsem se bránila, ale po této události, jsem byla rozhodnutá to udělat. Rozhodla jsem se dát výpověď.

„ Scarlett? Jsi tu?" ozval se od dveří mužský hlas a já dopila další skleničku.

„ Carle, odejdi. Chci být teď sama," řekla jsem a nalila si už několikátou skleničku. Ta mi v mžiku zmizela i s lahví a jediné, co jsem viděla, byla tvář Carla.

„ Chceš se snad upít k smrti? Tohle chceš? Vážně hodláš vše tak rychle vzdát?"

„ Už jsem to vzdala, dám výpověď a po uplynutí dvou měsíců, odejdu," odpověděla jsem a zahlédla Carlův překvapený pohled.

„ Scarlett, takhle vše řešíš? To hodláš vše tak snadno vzdát? Myslel jsem si, že jsi větší bojovník," odpověděl a já sklonila hlavu.

„ Měla jsem chuť bojovat, Carle. Ale pak mě uhodila a já zjistila, že to nemá cenu. Nestojí o mě, nemá prostě zájem. Vztáhla na mě ruku, chápeš to?" řekla jsem a otřela si slzy. Carl vypadal dost šokovaně a chvíli přemýšlel, co na to říci. Vypadal, že to s ním každou chvíli švihne a nebo něco provede. S očekáváním, co řekne jsem ho několik minut sledovala a snad se i trochu obávala. Najednou ke mě stočil svůj pohled a já v něm viděla něco, co ještě nikdy. Zklamání.

„ Nikam neodejdeš. Je pravda, že tohle ještě nikdy neudělala a tak je potřeba vědět důvod. Teď za ní půjdeme a vše nám vysvětlí," řekl a já se chystala odporovat. Nechtěla jsem s ní mluvit. Ne ve chvíli kdy mám v sobě nějaký alkohol. Carl ovšem rozhodl za mě a jediným pohledem mi dal najevo, že nesmím couvnout zpět.

„ Carle, tohle není dobrý nápad. Nechci jí k něčemu přemlouvat. Když bude chtít, omluví se sama. Nebo přijde na to, že cítí to, co já," řekla jsem u dveří svého domu a zastavila se. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Přišla jsem si jako dítě, které někomu žalovalo.

„ A nebo taky ne a ty odejdeš. Scarlett, když si neumíte poradit samy, musím pomoct já. Přiznala ti vůbec, že o tobě semnou mnohdy mluvila? Řekla ti proč se vztahu bojí?"

„ Mluvila o mě? Proč jsi mi to nikdy neřekl? Co říkala?"

„ Miluje tě, Scar. Ale brání se tomu, protože se boji. Bojí se, že jednoho dne odejdeš, tak jako ty před tebou. Vždy jí to srazilo na kolena a já jí dával dohromady několik týdnů. Bojí se, že ti bude vadit pozornost novinářů, že budete sledované na každém kroku, že budete v novinách a spousty dalšího. Proto se tomu tak brání. A ty dle mého, na ní moc spěcháš. A já nehodlám dovolit, aby jsi odešla," řekl a já se o něj musela opřít. Alkohol v krvi dělal své a tyto informace mi moc nepomohly. Když jsem získala jistotu v nohou, narovnala jsem se a pohlédla k nebi.

„ Carle, je hezky. Zůstaneš venku prosím? Promluvím si s ní sama. Tyhle informace mi hodně pomohou," zeptala jsem se a on mě upřeně sledoval.

„ Budu věřit, že to použiješ správně. Hodně štěstí," řekl a dal se směrem k altánku, který na zahradě stál. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se vydala vstříc k domu, kde mě čekala nejistota.