„ Scarlett? Otevři, prosím," ozvalo se za dveřmi a já zpozorněla. Byl to hlas Carla, který měl o mě jako jediný obavy. Pomalu jsem vstala a otřela si oči a tváře. Snad jsem chtěla, aby nebylo vidět, že jsem plakala kvůli Demi. Pomalu jsem odemknula a otevřela dveře. Neřekl ani slovo a hned mě objal. Poznal, že jsem plakala a já se v tu chvíli cítila hrozně. Nikdy jsem nenechala své city vyplout napovrch. Až dnes. Až ve chvíli, kdy promluvila o té holce.

„ Scarlet, tohle tě nesmí tak ničit. Nerad vidím tak krásnou ženu plakat," řekl a stále mě svíral ve svém náručí. Říkalo se mu to lehce, nemusel skrývat své city a trápit se. Nemusel se trápit nešťastnou láskou, která nemá žádnou šanci.

„ Měla jí vyhodit, dělala to vždycky. Myslela jsem, že už jí vše přiznám a teď je vše ztracené. Carle, proč?" zeptala jsem se a znovu se rozplakala. Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by moje city mohli být tak silné, ale opak byl pravdou. Milovala jsem jí tak moc, že bych pro ní udělala cokoliv.

„ Ano, měla, ale jak vidíš, neudělala to. Scarlett, měla by jsi to vzdát. Jen se trápíš a podívej, co to s tebou dělá. Stojíte ti to za to?" zeptal se a já najednou sebrala veškerou odvahu, kterou jsem měla a chytla za kliku. Vyšla jsem na zahradu a otočila se ke Carlovi.

„ Stojí mi to i za to, že třeba přijdu o práci. Teď jí to dojdu říct a je mi to jedno," řekla jsem a rozeběhla se k domu Demi. Těsně před dveřmi mě zastihl Carl a chytil mě za paži.

„ Scar, neblbni. Co myslíš, že udělá, když jí to řekneš? Bude skákat radostí?"

„ Carle, je mi to jedno. Prostě tam teď vejdu a řeknu jí do očí, co k ní cítím. Když to neudělám teď, nikdy už nezjistím, jestli necítí to samé."

„ Kdyby to cítila, nemyslíš si, že by ti to řekla? Scarlett, ona by nedokázala mlčet," odpověděl, ale já se jen pousmála. Věděla jsem, že stydlivosti staví zdi, které nejsme schopný zbourat a k něčemu se přiznat. Tušila jsem, že mě odmítne, protože jsem pro ní nula, která nikdy nic nedokázala. Ale pořád ve mě třímala malinká naděje, která pro mě byla dostačující. Chytla jsem za kliku a vešla do domu. „ Scarlett!" zaslechla jsem ještě Carlův hlas. Snažil se mě zastavit, ale tentokrát jsem nehodlala ustoupit. Moje rozhodnutí, říct jí, že jí miluji, bylo pevné.

„ Slečno Lovato? Jste tu někde?" zvolala jsem z haly a čekala odkud se vynoří její hlava, nebo se ozve její úžasný hlas.

„ Co potřebuješ, Scarlett? Odjíždíme až za půl hodiny, do studia," ozvalo se z kuchyně a já tam rychlým krokem došla. Carl mě následoval a nervózně mě pozoroval. Usmála jsem se na něj a došla do kuchyně. Demi seděla u stolu a pila kávu. Na sobě měla dlouhé červené šaty, které jsem na ní tolik milovala a vlasy jí volně padaly na ramena. Na chvíli se naše pohledy spojily a já měla odvahu čím dál více.  Došla jsem k ní a uchopila její hlavu do svých dlaní. Než stačila jakkoliv zareagovat, spojila jsem naše rty a dlouze jsem ji políbila.

„ Než cokoliv řeknete, vyslechněte mě prosím," řekla jsem a ona překvapeně kývla hlavou. „ Už vás přes půl roku miluji. Včera jsem to i řekla, ale už jste měla jiné starosti. Vždycky mě ničí, když vidím ve vaší přítomnosti nějakou cizí ženu a dnešek mě úplně položil," mluvila jsem a přitom chodila po kuchyni. Po celou dobu ze mne nespustila oči a poslouchala mě. Ani jsem nepostřehla, že vyhodila Carla a když jsem ho nespatřila, byla jsem dost překvapená. Demi se postavila a dala se mým směrem. Jen jsem se opřela o kuchyňskou linku a čekala na to, co se stane.

Jak Demi zareaguje na vyznání lásky od Scarlett? Cítí snad to samé a skrývala to? Nebo udělala Scarlett chybu a přijde o práci?