Práce osobního řidiče u celebrity, nebyla nikdy mojí vysněnou prací. Vždy jsem toužila dělat právničku a obhajovat své klienty. Přihlásila jsem se na právnickou fakultu s domněním, že zkoušky pro mě budou hračka, ale opak byl pravdou. I když jsem nad učením seděla celé dny, nepomohlo mi to a na fakultu mě nevzali. Do dnes je mi to líto, protože bych byla pro mnohé víc než jen nula, která skáče kolem celebrity a nechá si od ní poroučet. Platila mi méně, než své ochránce a přitom jsem byla stejně časově vytížená, jako oni. Štvalo mě jak mou opovrhuje, že nevidí to, co k ní cítím. Snažím se jí to nějak dokázat, ale nevidí to. Vše bere jako samozřejmost a ne jako vyznání něčeho, co bych jí chtěla říci i slovně. Ovšem odvaha schází a já se tak dívám na to, jak si užívá s jinými. Kolik růží odemne dostala, kolik večeří jsem zaplatila a menších dárků jí dala, ale vždy jen řekla, že jsem hodná a nic víc. Trvalo to už skoro rok a já věděla, že už bych s tím měla něco udělat, ale dávala jsem si stále jednu a tu samou otázku, mám to zkusit? Z přemýšlení mne vytrhlo bouchání na dveře, které neustávalo. I když nerady vylezla jsem z postele a hodila na sebe košili a kalhoty. Srdce mi bilo, jakoby šlo o život. Dech se mi nedařilo zklidnit a tak to vypadalo, že jsem snad běžela maraton. Díky bohu, byl jen myšlenkový.

„ Dobrý, už jdu!" zvolala jsem nahlas a pomalu došla ke dveřím. Rukou jsem si zajela do mírně rozcuchaných vlasů a po odemknutí otevřela dveře. Byl tak Carl a v rukou držel tác na, kterém ležely dva hrnky s kávou a menší snídaně.

„ Mohu dál? Nesu snídani a rád bych se nasnídal," řekl a když jsem mu uhnula z cesty, vešel do domku. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a došla za ním do kuchyně, kde vše odložil na stůl.

„ Stalo se něco? Tohle nikdy neděláš," zeptala jsem se a posadila se kousek od Carla. Carl mi podal hrníček na, kterém bylo nakreslené srdce, které bylo probodnuté šípem. Jakoby vyznačoval mé pocity, které pomalu vyplouvaly napovrch.

„ Ne, nestalo. Jen jsem ti donesl snídani a menší dárek. Demi ti posílá výplatu za tento týden," odpověděl a podal mi balíček bankovek. Když jsem to spočítala podezřívavě jsem na něj pohlédla a poté svůj zrak vrátila k penězům.

„ Trochu se přepočítala, ne? Místo tisícovky mi poslala pět tisíc," řekla jsem a peníze položila na stůl.

„ Nepřepočítala, protože jsem jí k tvému platu řekl své. Také jsem jí upozornil na to, že by jsi si zasloužila, aby s tebou jednala jinak a ne jako s nulou. Protože, taková nejsi," odpověděl a já na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. Řekl jí to, k čemu bych já odvahu nesebrala a donutil jí mi zvýšit plat.

„ Co jsi jí řekl konkrétně? Protože odhaduji, že si to nějak odnesu a moje šance budou ještě menší."

„ Třeba to, že by se tě mohla zeptat jak se máš a více se o tebe zajímat. Že by si měla uvědomit, jak svým jednáním, ubližuje druhým lidem. Také, že by se mohla více koukat kolem sebe a měla by myslet i na druhé a nejen na sebe," odpověděl a já se musela pousmát. Byla jsem ráda, že jí to někdo řekl, ale otázkou bylo, zda jí dojde to, jak se chová. Šance byla hodně mizivá, ale byla tam. Carl byl ten, kterého občas poslechla.

„ Co ti na to řekla? Pokud vůbec, něco řekla."

„ Že už se tyhle její návštěvy nebudou opakovat a zamyslí se nad svým chováním. Dal bych tomu čas, třeba se vzpamatuje," odpověděl a já se podívala směrem k oknu. Šance, že se nad sebou zamyslí a začne se chovat jinak, byla neuvěřitelně malá. Snad i proto byl tohle důvod, že jsem tomu nevěřila.

„ Tohle už řekla tolikrát, že tomu nevěřím. Pamatuješ na to, když jsem jí řekla, že jí mám moc ráda? Jak mi řekla, že taková nula, jako já, to říká jen proto, že chci její peníze? A pak si přivedla..."

„ Pak si přivedla šlapku. Jo, na to si pamatuji a tohle jí nikdy nezapomenu. Po městě jsem tě hledal tří hodiny. Ale počkáme, co se bude dít tentokrát a pak budeme jednat," odpověděl odhodlaně a zakousl se do již druhého koláče. Já ho ihned následovala a upíjela u toho kávu.

„ Mám kdyžtak jistý plán a věřím, že se ti bude hodně zamlouvat."

„ Scarlet, doufám, že je to něco rozumného. Pokud ne, nebudu s tím souhlasit. O co jde?" zeptal se a já se zasněně pousmála. Před očima jsem viděl náš plán, jako nějaký film. Ale hodlala jsem si to nechat jako tajemství.

Co může mít Scarlet v plánu? Měla by sebrat odvahu a s Demi si promluvit? Nebo má i nadále mlčet a nechat své pocity utajené? Vaše připomínky, nápady do komentářů. Díky za přečtení a hvězdičky 😊