,,Tak fajn. Zvládli jsem to." zazubila jsem se na Thea a ulehčeně svěsila ramena.

Zamířili jsme k Theově pokoji a já se cestou vzhlédla v jednom z nádherných zrcadel, které visely na stěnách, většinou v poměru 1:2 k oknům.

Uviděla jsem dívku s rovným nosem, bez žádných pih a s výraznými rysy - někoho mi připomínala a teď už jsme věděla, koho. Ale ty vlasy, které byly pořád blond, trochu kazily dojem. Proto jsem se jich dotkla a spravila je do jejich původního vzhledu. Byly my po ramena, tmavě hnědé až černé, rovné.

Úšklíbla jsem se na Thea a mávla na mě rukou, když si mě změřil zkoumavým pohledem. Nebyl zvyklý, že si sama sebe prohlížím v zrcadle - nikdy jsem nebyla taková a zrcadla využívala většinou pouze když k tomu někdo donutil.

Došli jsme až do Theova pokoje, kde on sám něco stiskl v dlani a chytil mě za ruku. Přemístili jsem se.

*******************************

,,A tohle ti připadá normální?" obořila jsem se naštvaně na svého skoro bratra, Draca.

,,A ty sama si normální připadáš, že to takto soudíš?" odbyl mě otráveně a já zakoulela očima. Právě jsme se hádali kvůli Dracově výstupu v Krucáncích a Kaňourech, kde se náležitě osopil na rodinu Weasleyů, především na Ginny.

Ginny byla z mého pohledu docela fajn holka, jenom byla nechutně dětinská a všechno viděla jednoduše - ačkoliv Draca neznala, slovně na něj útočila. Draco nebyl špatný - jenom udělal spoustu špatných věcí.

Tímhle ho ale nechci nijak obhajovat. Jenom možná trošku. Hlášení bylo, že poukazoval na podřazenost mudlů a mudlovských kouzelníků, na což jsme byla neuvěřitelně háklivá.

Takže jsem pokračovala v bombardování svého blonďaté ho, velmi milého příbuzného argumenty, proč by to neměl dělat v naději, že se s toho poučí. Ovšem, jak jsme ho za ty roky znala, tak to, aby se poučil, patřilo do kategorie zázraků.

Protočila jsme oči a založila ruce do kříže. ,,Neměl bys je urážet. Tolerance je jedním ze základních kamenů jakékoliv společnosti."

,,Tqk to je smutný." odvětil naštvaně Draco a já rezignovaně rozhodla rukama a zamířila ke dveřím vedoucím pryč. Už jsme neměla náladu hádat se a přesvědčovat někoho, kdo byl tak neuvěřitelně zatvrzelý.

Vpadla jsem do svého pokoje a popadla jeden z pergamenů na stolku a mudlovskou plnicí propisku, kterou jsem napsala vzkaz:

Milá Theo!
Nechtěla bys jít dneska na Příčnou?
Ráda Tě uvidím v 15:00, rychle odepiš.

B.

A poslala jsme s ním Triss, spoléhají na její šestý smyl neuvěřitelné orientace, kterou oplývala a doufala, že se k Thee dostane co nejdřív a že ho odsouhlasí. Přeci jenom jsem měla výčitky svědomí, že jsem na ni před prázdniny docela okázale kašlala.

Nacpala jsem proto do batohu hrst galeonů a přehodila si ho přes záda. Byla jde skoro připravená, teď jenom zbývalo čekat na odpověď od They. Takže jsme si mezitím mohla číst a opravdu dokončit tu sveji čtenářskou výzvu na tyto prázdniny. A taky se dobrat k tomu, že si na ty příští žádnou takovou dávat nebudu.

Uběhlo několik hodin a desítky přečtených stránek, když se ozvala škrábání na okno drápky - byl to Triss, už letěla zpátky. A k mému štěstí opravdu svírala v dolních končetinách srolovaný pergamen.

Otevřela jsem okno, pohladila svoji krásnou sovu po zádech a nabídla jí hrst čerstvého zrní, které rychle, doprovázena mým spokojeným úsměvem, snědla a já si vzala zprávu, kterou až doposud svírala. Dala jsme jí klid a nasměrovala ji do její klícky. Potom už jsem si mohla jít dopis s klidným srdcem přečíst.

On je tedy výraz s klidným srdcem pro tuto situaci velmi nepřesný. Moc klidně srdce jsme neměla. Hlasitě a rychle bilo pro každém mém zaváhání, jestli Thea souhlasí anebo ne.

Milá Bianco!
Děkuju za nabídku, projdi koc ráda. Budu ještě něco dokupovat... Čekám tam na tebe, skoro!

Thea.

Srdce mi poskočilo radostí. Opravdu půjde!

Veselejsme zaklapla knížku, prehdoila batoh, který jsem si předtím položila na rok postele, přes záda a vyrazila rychle ven z pokoje, utíkajíc ke schodišti, které jsem rychle, snad ve svém rekordním čase (nikdy jsme to ale neměřila), zdolala a octla se v chodbě.

Zamířila jsem s úsměvem do salónku, kde matka trávila většinu svého času, pokud byla tady, na Malfoy Manoru. A měla jsem štěstí. Byla tam i teď, takže jsem ji nemusela shánět po celém sídle nebo udělané po všech rodinách, které by mohla navštívit. Ale na to bych se stejně asi vykašlala...

No nevadí. Usmála jsem a oslovila matku, která si četla Týdeník čarodějky. Tedy (podle mě) naprosto příšerný časopis.

,,Ahoj mami, můžu jít na Příčnou? Ještě nemám něco nakoupené a tak..." pokusila jsem se o úsměv a s nadějí hleděla na matku - neodešla bych bez jejího dovolení, ale ještě nikdy mi to nezakázala.

,,Jistě, jenom běž." zvedla matka koutky úst do náznaku úsměvu a já si vduchu radost poskočila - tušila jsem, že tohle bude super den.

*******************************

Když jsem se přemístila pomocí letaxu na Příčnou ulici, měla jsme možnost spatřit spoustu dětí se svými rodiči v závěsu, kteří běhali zmateně po všech obchodech a ptali se na všechno všech kolemjdoucích.

,,To budou asi prváci." ozval se za mnou hlas a já se otočila - zprvu vystrašeně, ale pak jsem vypískla nadšením a skočila kolem krku Thee.

,,No ahoj!" usmála jsem se a přejela si ji celou pohledem. Vlastně se ani moc nezměnila. Fyzicky byla trošku dospělejší než já, ale psychicky moc ne. Ale mě to nevadilo. Byla jsme jenom ráda, že mám člověka, který mě nebude hned karat za nezodpovědné chování. A přesně taková Thea byla - prostě ideální kamarádka.

,,Tak kam půjdeme?" zeptala jsem se zvědavě a dodala: ,,Já bych potřebovala ještě k Krucánků a kaňourů pro učebnici obrany proti černé magii. Pochop, že od Zlatoslava Lockharta. Minule byla vyprodaná. Ačkoliv ona to učebnice úplně není." zakončila jsem svůj proslov ironickým podtónem a dloubla Theu pod lopatku, když protočila oči a zamumlala něco ve smyslu seš hrozně ukecaná.

Naštěstí jsme se jenom rozesmály a vydaly se tam. Otevřela jsme své kamarádce galantně dveře, ačkoliv jsem k tomu nebyla právě pověřená a mohli jsme vejít dovnitř.

Spokojeně jsem se usmála, když jsem konečně našla všechny potřebné knihy - tedy onu jednu od Lockharta, která mi jako jediná z předepsaných učebnic chyběla a další dvě pro moji osobní potřebu.

Už jsem chtěla jít platit, když vtom jse uviděla vedle sebe známou tvář.

,,Mudlovská šmejdka." ozval se pohrdavý hlas Draca Malfoy a já pustila na zem knihy. Samozřejmě mě dopadly na nohu, což bolelo, ale nic se jiná nestalo. Mohla jsem se pořádně rozmáchnout a vlepit mu dobře mířenou facku.

,,Moje přátele urážet nebudeš." zasyčela jsem jako zmije (ačkoliv podle koleji bych měla být lev) a vzdorovitě mu pohlédla do očí.

Otec se postavil za Draca a otočil se na mě: ,,Bianco." zasyčela a já stiskla pěsti k sobě. Zaryla jsem si nehty hluboko do kůže, bolelo to, ale musela jsem se ovládat. Vrazit otci moc dobrý napadá nebyl.

Odkašla jsem si a sklonila k pobírání knih. Jedná měla sice malinko ohnutý roh, ale to by mělo spravit jednoduché Reparo.

Mávla jsem nad tím tedy rukou, naskládala si knihy s pomocí They do náruče a došla s nimi až k pokladně, kde jsem uhradila potřebnou částku a mohla si všechno schovat do svého kouzleného, téměř bezedného batohu.

*******************************

,,No a jak se vlastně daří?" zeptala jsem se posléze They, když už jsme měly nakoupeno se pokojně šedý v jedné z čajoven, popíjejíc lahodný, horký nápoj malinové chuti.

Thea se usmála a ještě jednou se napila. ,,Vlastně docela dobře." začala s úsměvem a já ji ho opětovala, snad jako povzbuzení k dalšímu proslovu.

,,Nejdřív jsem byla s rodiči na dovolené v Itálii, potom na dva týdny u babičky ve Skotsku a pak jsme jezdili minimálně jednou za týden na nějaký výlet, vesměs tady po Anglii, jen jednou jsme s otcem jeli do Nizozemí kvůli jeho obchodní cestě." zakončila proslov a znova se napila. ,,No a ty?

Taky jsem se zazubila a prázdniny jí popsala. ,,Většinu času jsme byla doma, ale měli jsme u nás velký ples a potom jsem se setkávala s přáteli. Moje prázdniny nejsou moc zajímavé - nikam extra necestujeme a proto je trávím především čtením všemožných knih."

,,To je zajímavé, ale pokud bys chtěla, můžeš na část těch příštích přijet na týden nebo dva třeba k nám." nabídla mi The a já vděčně přikývla.

*******************************

Potom už byl bohužel čas jít zpátky domů. Přeci jenom jsme na těchto nákupech strávily celé odpoledne a už se blížila šestá hodiny večerní.

Rozloučily jsme se, popřály si krásně poslední dny prázdnin a slíbily si, že se potkáme ve spěšném vlaku do Bradavic.

Pootm už jsme se ale každá vydala svoji cestou a já musela zamířit domů, kde na mě jistě čekala ne přímo uvolněná atmosféra.