,,Ahoj mami!" usmála jsem se na matku, která ti na nás čekala hned potom, co jsem se rozloučila s holkama.

,,Bianco." usmála se na mě matka a já jsem se jí chytila za ruku, neb jsme se hned přemisťovaly. Na Malfoy Manor. Jak jinak.

Školní rok byl pryč. Ale ty zážitky pořád setrvávaly.

*******************************

Vyskočila jsem z postele a zkušeným pohybem si nazula boty. Včera jsem přijela z Bradavic, dneska jsem měla narozeniny!

Oblékla jsem si černou skládanou sukni, bílou košili s límečkem, černý pásek se zlatým ornamentem a bílé tenisky. Svůj oblíbený outfit. Dneska jsem si neměla v plánu dělat hlavu s vhodným oblečením. Tohle mi stejně připadalo fajn.

Dole na mě čekali rodiče, v salónku. Jídelna byla z mé zatím neznámého důvodu uzavřena.

,,Všechno nejlepší." popřála mi Narcissa naráz s Luciusem a nahodila opět svůj běžný, neutrální úšklebek.

Pokynuli je stolu, kde ležel malý dort potažený černým marcipánem a ozdobený jedlým zlatem. Krásný dort.

Dojatě jsme se usmála. ,,Děkuju. Za všechno. Za těch třináct let." objala jsem je a byla velmi potěšena, že mi ho, byť jen na chvíli, opětovali.

Věděla jsem, že to mojí biologičtí rodiče. Ale byli to lidé, kteří se o mě celých třináct let mého života starali. To oslovení rodiče si zasloužili.

,,Tak." znova se na mě usmála matka, když jsem je pustila. ,,Máme pro tebe dárek, zlato."

Zbystřila jsem. Matka drimala v rukou malou krabičku potaženou černým saténem a s malinkým magickým kamínkem uvnitř. Magie z něj sálala na dálku.

,,Dotkni se ho a získáš vlasové kouzlo. Budeš si moct potom jen tak, bez hůlky změnit jejich délku i barvu. Stačí si to jen představit a dotknout se jich rukou." vysvětlila mi a já radostně přikývla.

Nevím, co by některé krásky daly za tak úžasný a velkorysý dar, patřící mezi kouzla vlasové kosmetiky. Já jen přikývla a poděkovala.Nijak velkou scénu jsem z toho nedělala, ikdyž jsem byla ráda (maskování, mohla jsem alespoň vypadat jako pravá Malfoyová, tedy blonďatá).

Převzala jsem si krabičku do dlaně a dotkla se svých kadeří. Byly až po ramena, již celé černé. Zavřela jsme oči a když jsme je otevřela, ani jsem si nepřála nic speciálního, měla jsem je až po lopatky dlouhé, blonďaté. Přesně takové, jako můj otec.

,,Děkuji mockrát. Je to... krásné." znova mě přemohl úsměv.

,,To ale není všechno, drahoušku." upozornila mě Narcissa a mé tváře nabraly malinko brunátný odstín.

Tentokrát pokynula rukou k otci a já se otočila na něj. Sledovala jsem, jak vytahoval z kapsy svého luxusního, jako vždy dokonale upraveného, obleku masivní, zdobený zlatý klíč.

Podal mi ho a já ho přijala s rozstřesenýma rukama. ,,Klíč od tvého vlastního trezoru." vysvětlím mi jednoduše svým běžným, pohrdavým hlasem.

Fascinovaně jsme na něj hleděla. Sice mě trochu píchálo u srdce, že u mě chová pořád takový chlad v duši, ale pokud to s klíčem mělo být překvapení, povedlo se to dokonale. Přebilo to všechny mé ostatní pocity.

Nečekala jsem to. Vůbec.

Vděčně jsem několikrát poděkovala a skryla klíč v kapse. Slíbila jsem si, že se tam během prázdnin podívám a rodiče mě zběžně informovali, že mi tam budou ukládat peníze do doby, než dospěji.

Snědli jsme poklidně dort a bavili se o obyčejných, celkem nezáživných věcech - o škole, o Dracovi, o prázdninách. Trvalo to asi hodinu a když se blížila ke konci první hodina, vyměnili si Narcissa s Luciusem významný pohled a otočili se na mě:

,,Tento rok se bude Ministerský ples pořádat u nás. V sobotu. Tedy zítra."

,,Opravdu?" nadšeně jsem se usmála a rodiče přikývli. Ano. Budou to moji rodiče.

Matka přikývla a doplnila: ,,Zatím co jsi ještě byla v Bradavicích, objednali jsme ti šaty. Dneska si je po obědě můžeš jet vyzvednout. Budeme to nás poslední dárek. Třinácté narozeniny jsou velké."

,,Ach to je... děkuju." políbila jsem oba na tvář a ještě chvíli jsme si povídali. Podobu šatů si však rodiče nechali v utajení. Takže mi zbývalo jen doufat, že je vybírala matka a trefila se mi alespoň trošku do vkusu.

Se spokojeným úsměvem a světlem v duši po další hodině povídání jsem odběhla s dárky uklidit si je do pokoje. Už dlouho jsme si takto nepopovídali.

*******************************

Co jsem se vrátila z Bradavic a měla možnost vzhlédnout nové úpravy Malfoy Manoru, měla jsem z toho radost.

Rozšířily se zahrady, dostavěla se další obytná část, tedy půlkruhové stavby místech, kde se Severní křídlo propojovalo s hlavní lodi našeho sídla.

Mne samotné se úpravy nanejvýš líbily, protože ony prostory se změnily na knihovny a původní místnost sloužící pro uložení knih se probourala stěna a spojila se s Velkým sálem. Vznikla tak obrovská, avšak celkem elegantní místnost. Měla teď posloužit největšímu plesu v roce.

Došla jsem až do pokoje, kde jsem schovala dárky do tajné skříňky a začala třídit věci z kufru. Oblečení na vyprání na jednu hromadu, papíry a učebnice na druhou.

Trvalo mi to dlouho, a to jsem to jenom přebrala a rozdělila na ony hromady. To už bylo dvanáct hodin a čas oběda.

Sešla jsem až do jídelny. Samozřejmě jsem si nezapomněla změnit zpátky vlasy, ale trošku jsem je narovnala. Hlavně ofinu. Poslední dobou se mi nepříjemně vlnila.

Pokývnutím hlavy jsme všechny pozdravil a malinko nešťastně usedla na své obvyklé místo. Panovala ti běžná nevraživost.

Snědla jsem všechny čtverečky lososa, které přede mnou byly na bělostném talíři a dojela i další čtverečky, tentokrát byly z pečiva.

,,Půjdu vyzvednout ty šaty." usmála jsem se na matku a odešla od stolu. Mířila jsem ke dveřím vedoucím pryč z domu, ale když jsem si kontrolovala upravenost vlasů v zrcadle na stěně, chytila mě za rameno matka.

Nevím, jak se sem tam připlížila. Neslyšela jsem ji.

,,Dobře, Bianco, ale použij letax, je to rychlejší. Přirozeně." Úšklíbla se a podala mi měšec že zeleného brokátu. ,,Tady máš na zaplacení." dodá na vysvětlenou a já zamířila je krbu.

,,Zatím." mírně jsem se usmála a do dlaně nabrala letax. A vzápětí jsem se opravdu přemístila.

*******************************

Vyskočila jsem vstříc luxusnímu salónu. Rozlehlá budova s bílou omítkou zdobenou magickými vzory.

Salón mě opět překvapil ihned, co jsem překročila pomyslný práh. Spousta drahých šatů na stojanech a ve středu stupínek.

,,Slečna Malfoyová!" ozvala se najednou za mnou a já rychle vyskočila. Nebudu lhát. Docela jsem se polekala.

Vanessa Parkinsonová. Majitelka zdejšího salónu. No samozřejmě.

,,Dobré ráno." pozdravila jsme zdvořile a nuceně se usmála. Snažila jsem se předstírat, že mě vůbec nepřekvapila. Myslím, že se mi to povedlo. Byla jsem dobrá herečka.

,,Mám tu pro tebe ty šaty."usmála se na mě Vanessa a někam rychle doběhla. Překvapovalo mě, jak je neskutečně energetická, pokud jde o módu. Jinak byla jako ostatní Parkinsonovi. Jako kdyby přiletěla z 18. století.

Vzápětí přivezla na kolečkách figurínu téměř moji velikosti a na ji šaty. Byly krásné.

Ne. Nebyly krásné. Byly přímo nádherné.

Černý crop top byl pevný a zdobený vzorem vyskládaným z černých diamantů a spojený tělovým tylem se širokou, černou sukní. Dále ti byl jemný, zlatý pásek, opět s černými diamanty.

Ihned, co jsem byla schopna slova, tak jsme obdivně vydechla. ,,Nádherné."

,,Vyzkoušíme?" zeptala se Vanessa a já jen fascinovaně přikývla. Šaty mi dokonale padly.

,,Líbí se vám anebo zkusíme jiné? Mám tu takové vínové, s květinovým vzorem..." pokrčila rameny Vanessa, ale já ji přerušila.

,,Beru je." přikývla jsem a ona šaty zabalil do elegantní, ale jednoduché bílé, papírové krabice s logem jejího salónu a přiklopila víkem.Ano, i kouzelnické salóny mají své logo. Jen je pohybující se.

Podala jsem ji měšec od matky a ona ho hned vyspala na stůl před sebou. Zatajila jsem dech. Tolik zlatých galeonů a broušených diamantů, rubínů a smaragdů jsem pohromadě často neviděla.

Vanessa do měšce vrátila hrst zlatých mincí a jedné z rubínů. Zbytek shrábla do jedné ze svých zabezpečených šuplíků a měšec mi vrátila.

,,Pro rodinu Malfoyů budu vždy ráda pracovat." vysekla uctivou poklonu a vyprovodila mne. Samozřejmě nezapomněla zdvořile nabídkou letaxový prášek, který jsem vděčné přijala, abych se mohla rychle přemístit zpět domů.

Vanessa mě po rozloučení opustila a já jen stiskl krabici s šaty a měšec pevné pod pravou rukou a přemístila se domů se stálým úsměvem na rtech. Ples mě začít už za pouhé dva dny.

¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯
Tak tady je první kapitola z druhé části.

Jako to říkám vždycky, děkuji moc za veškerou podporu a vězte, že každý vote nebo komentář potěší.

Budu vděčná za všechno - chválu, pokud se Vám kapitola líbila, konstruktivní kritiku, abych mohla vylepšovat. Ale to už určitě znáte.

Tak děkuj a zase příště!
❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️