Hostina skončila a my jsme byli rozehnání do svých pokojů.
Se Stelou si vybrali postele vedle sebe, protože jsme jedna pro druhou tu jedinou, koho jsme to znaly.

Já jsem si vybral postel u okna a Stella hned vedle mě. Shodou náhod byla také u okna, přirozeně.

Složili jsme si věci do skříněk a já se rozeslala postel tečka po celém tom náročném dni už jsem byla docela unavená a také jsem si potřebovala v hlavě urovnat zážitky z dnešního dne. Bylo jich totiž opravdu hodně.

Usnula jsem téměř hned, co jsem popřála dobrou noc A moje hlava upadla na polštář.

Najednou jsem se v noci probudila a nastala divná věc. Stále jsem vedle své postele a rozhlížela se po ložnici. Když když můj zrak připadl na mou postel zhrozila jsem se ležela jsem tam já.

Nejdříve jsem si myslela že je to jenom nějaký špatný sen. Přece jenom jsem toho dneska zažila hodně a divné sny mám docela často. Ale tenhle byl opravdu hodně zvláštní, takový se mi ještě nikdy nevzdal. A to už jsem myslela že se mi zdály všechny sny na světě. Očividně jsem se mýlila.

Když jsem překonala prvotní chvíli překvapení, a šel jsem se přemýšlet alespoň trochu racionálně.

Toto je určitě je nějaký špatný sen Prostě jsem toho dneska jenom zažila A na můj mozek je to prostě moc. A tak se rozhodl že mi připraví krásné překvapení v podobě tohoto příšerného snu, který mě neuvěřitelně vyděsil. Nebo alespoň ta první chvíle.

Rozhodla jsem se svou domněnku že je to jenom sen ověřit jednoduchým způsobem. Pokud je to jsem, jako každý jiný, co se mi v noci zdají, určitě zde nebudu moct chodit jak budu chtít. A tak jsem se rozhodla popojít o několik kroků směrem ke dveřím.

Pokud Toto bude normální sen, Tak to určitě nebude fungovat. Prostě se budu muset řídit tím jakým programem, který plodí můj úžasný mozek teda Teď jsem ho za moc úžasného nepovažovala když mi přichystá takové hrozné sny.

To co se stalo potom mě vyděsilo asi ještě milionkrát víc, než první okamžik této zvláštní události. Opravdu jsem popošla podle své vůle a směrem ke dveřím!

Nechápala jsem to teď vždy takové věci jsou možné jenom v pohádkách, ne?

V tu chvíli můj mozek začal pracovat racionálně, takže vytvářel spoustu různých možností co se může stát. Určitě se jmenovat přepracovaná a toto je jenom sen, lucidní snění. A to je přece normální, Takže proč se vlastně děsím.

Ačkoliv tu chvíli jsem sama sebe přesvědčila že to bude určitě jenom lucidní snění Šárka pořád ve mně byl ten zvláštní pocit že se děje něco zvláštního. Něco tak neočekávaného že to snad ani nemůže být pravda Toto si přece normálním lidem neděje, ne?

Když už jsem konečně přestal uvažovat o tom jestli je to lucidní snění nebo něco jiného, Začal jsem si uvědomovat že vlastně nevím jak tento sen ukončit. Zkusila jsem popojet k svému tělu, které leželo na posteli, přikryté peřinou nebelvírský kolejní barvách.

To bohužel nefungovalo, takže jsem se rozhodla, že to zkusím jiným způsobem. Zavřela jsem oči a představila jsem si, jak jsem zpět ve svém těle které teď ležela na posteli a zvedl se mu hrudník při každém nádechu.

A sláva! Podařilo se! Byla jsem zpět! Moje vědomí bylo ještě chvíli vzhůru, ale potom jsem ho víceméně jen svou vůlí přesvědčila, že musím jít spát Ráno moudřejší noci, teda spíš večera, jak se to říká o mudlů.

V tu chvíli jsme znova usnula. Tentokrát již bezesným spánkem.

--------------------

Tato část je zvláštní. Nevýrazná pro současnou situaci Biancy, ale zlomová pro celý příběh. Brzy se všechny tajemství začnou pomalu rozplétat, ale také se budou objevovat nová a nová. Bianca s tím bude mít co dělat:)

--------------------

Chtěla bych se ale ještě omluvit za možné chyby, které by v této části byly. Všechno úsilí a čas vkládám do příští kapitoly... Tak se těště a odpusťte mi to:)