Když jsme dorazili k hradu, zarazila mě jeho velikost a majestátnost. Byl obrovský a na jiho vrcholcích svítila spousta světel v oknech. Nikdy jsem netušila že bude tak krásný a že se stane mou školou.

Pluli jsme na malých lodičkách směrem k hradu. Mohli jsme si tak prohlédnout to velké jezero, které se rozprostíralo z jedné třetiny bradavického hradu.

Když už jsme byli ve vstupním sále, zarazila Mě jeho velikost jdu opravdu obrovský a cítila jsem v něm jenom nejistotu. Potom jsem zjistila proč.

Na stupínku v popředí místnosti stále vysoká dáma. Zvláštní roucho, které měla oblečené, mělo hnědo-zelenou barvu. Na hlavě jí seděl vysoký špičatý klobouk který byl nahoře mírně zahnutý. Z rozhovoru vyplynulo že je to profesorka McGonagallová. Zjistili jsme, že je  ředitelkou nebelvírské koleje a zástupkyní ředitele školy Albuse Brumbála.

Dovedla nás do velké síně ve které byly čtyři stoly. A byly opravdu velmi dlouhé a seděli u nich studenti bradavic. Podívali se na nás a já cítila že na mě visí jejich pohledy. Bylo mi z toho trochu trapně, Ale překousla jsem to, protože jsem byla plná očekávání, Do jaké koleje mě zařadí moudrý klobouk.

Profesorka McGonagallová vzala z malého stojánku nějaký klobouk. Jdu už očividně velmi starý a já jsem měla za to že to musí být ten pověstný Moudrý klobouk. Byl tmavě hnědé barvy a připadalo mi že si jeho malé oči spí do duše pouze mě. Jakoby se zaměřil jenom na mě bylo to opravdu zvláštní, cítit na sobě pochovat takové prastaré, magické věci.

Profesorka McGonagallová vyvolávala postupně žáky ročníku, aby se Posadili na židli a na hlavu jim přiložila moudrý klobouk.

U každého studenta prohodil pár slov a potom vyslovil jméno koleje do které se člověk přesunul. Od stolu Každé z kolejí se vždy ozval jásot a tleskání.

Protože jsem byla Malfoyová, Byla jsem asi tak někde v polovině seznamu, protože sešlo podle abecedy. Přede mnou byla ještě jedna dívka kterou zařadili do Mrzimoru a já už jsem věděla, že půjdu dřív než můj bratr. Přeci jenom mé jméno začínalo na písmeno, které bylo 2 místa v abecedě před tím jeho. Takže jsem logicky musela jít před ním.

A taky že jsem šla. Když profesorka vyslovila moje jméno nejistým krokem jsem se vydala na stupínek. Posadila jsem se na židli a nechala si na hlavu položit klobouk. Ten chvíli mlčel, jakoby se rozmýšlel, co mi řekne. Potom však spustil:,, Rodina se jistě  myslí, že půjdeš do jiné koleje, než do které tě zařadím. Ale já k tobě cítím vlastnosti obou dvou. Není jisté pro kterou se rozhodnu musím ještě přemýšlet... Ale už vím! Nebelvír! "

Když zazněl potlesk od nebelvírského stolu, celá zkoprnělá jsem se tam vydala. Hlavně mi kolovala spousta nezodpovězených otázek. Vždyť jsem přece Malfoyová , tak proč nejsem ve zmijozelu? Jako celá moje rodina, jako Draco?

Když jsem usedla ke stolu, Uvědomila jsem si jednu velkou výhodu. Nebudu přece na koleji s Dracem! S ním bych to totiž asi nevydržela. Byla bych totiž nucena zabít hi hned při první příležitosti.

Posadila jsem se k nebelvírské mu stolu a Sledovala jsem výběr kolejí pro další žáky prvního ročníku. Velmi mě potěšilo, že Stela šla také do nebelvíru. Alespoň někoho známého jsem tu měla.

Posadila se vedle mě a podělili jsme se o naše zážitky z této události. Teď jsem si však chtěla užít hostinu, která představovala jakýsi symbolický začátek mého nového života – Studia v bradavické škole čar a kouzel.