Když jsem se ráno probudila, podívala jsem se na svůj budík. Ještě jsem nemusela vstávat, pomyslela jsem si. Ale asi jsem byla natěšená na dnešní vyučování a nebo rozhozená touto nocí. Ale protože už by mi stejně za necelých deset minut zvonil budík, Oblékla jsem si svůj stejnokroj a hodila si učebnice potřebné na dnešní den do mého malého příručního batůžku.

Přišla jsem po schodech do společenského sálu. Už tam bylo několik lidí, Mezi kterými jsem uviděla například Freda a George weasleyovi.

Přišla jsem k nim a pozdravila jsem je. Opětovali mi moje přání hezkého dne a věnovali mi dva zářivé úsměvy. A nebyli by to oni, kdyby mě hned od rána nezačali častovat jejich obvyklými vtipy.

Možná se divíte že jsem se s nimi již seznámila, když jsem tu první den, Ale potkala jsem je hned na hostině. Hodně se o mě zajímaly, protože jsem přece malfoyová a tě vlastně nikdy nechodili do nebelvíru. Takže z toho byl trochu skandál. Teda alespoň pro ně.

Když už bylo něco po sedmé hodině z pokoje vykročila Stela také oblečený stejnokroj, ale měl A neskutečně rozcuchané vlasy. V noci a měla jistě stáhnuté do ledabyle ho culíku pomyslela jsem si. A teď si je nestihla učesat, To by bylo podobné.

Pozdravila jsem se s ní a ihned potom, co jsme se přivítali a řekli si události z první noci ( ale tu nejzvláštnější jsem jí tady ještě nezměnila, Měla jsem to v plánu, až budeme někde osamotě). Potom jsem vstal a rychle asi smíchem vytkla, že má naprosto rozcuchané vlasy. A ona rychle seběhla do pokoje a učesala se. Když se vrátila, měla je už hezky stažené do upraveného culíku na kterém měla kromě gumičky i docela výraznou tmavě Rudou mašli.

Vydali jsme se do hlavního velkého sálu na snídani. Fred a George nás informovali, jak to tu probíhá. Každý den jsou tu údajně plné stoly jídla ze kterého si můžeme vybrat a naložit si na talíř tolik kolik toho jen smíme.

Docela jsem se těšila, ale myslím, že Stela ještě mnohem víc, přece jenom jsem na takový luxus byla zvyklá. Ale toho, co bylo v hlavní síni na snídani jsme doma neměli obrovský výběr. Naprosto neuvěřitelné.

Na našem nebelvírské stole byla položena spousta misek, které překonaly různými druhy pomazánek a paštik. Dále to byly tácy plné topinek a samozřejmě i hranolky. Jak jsme se dozvěděli od Freda a George a, tak ty tam byly vždycky bylo to takové klasické snídaňové jidlo. Stejně jako třeba párky, ty tu byly také prý pořád.

Ještě jsme se s tebou nestihli projet očima celou nabídku snídaňový jídel když jsme se Posadili. Proto jsme se vzali talíř a nabrali si to první, na co jsme měli chuť a co bylo v našem dosahu. Já jsem si naložila tři menší párky, 2 naběračky hranolek a pořádnou dávku kečupu, který jsem již od malička naprosto zbožňovala. Stella naopak dala přednost topinkám a česneková pomazánce.

Obě jsme si dali pomerančový džus, u kterého jsem tuto snídani přišla, že ho miluje Stela stejně tak jako já. Já jsem si ho dávala skoro každou snídani, pokud jsem zrovna nechtěla nějakou změnu. Ale tady v bradavické škole čar a kouzel, byl opravdu vynikající. Snad ještě lepší než máme doma. Chutnal jako z čerstvě vymačkaných pomerančů, ale já tam cítila i chuť nějakého jiného citrusu. Myslím že to byl citrón. Džus měl dokonalou sladkokyselou chuť, přesně takovou, jakou jsem milovala.

Kdyby nás netlačil čas, tak kdyby jsme tu se stalo prosadili snad celý den. Ale ten nás tlačil, Proto jsme museli na naší první hodinu v nové škole. A tou byli zrovna lektvary.

Od Freda a George jsme se dozvěděly, že je učí nechvalně proslulý profesor Severus Snape. Říkali nám o něm samé příšerné historky. Třeba jednu takovou, že když jeden z jeho žáků nedokončil lektvar, proměnil ho v klubko svíjejících se hadů. Ovšem zrovna u této, jsme je podezírali z naprosto okaté lži. Toto by přece žádný učitel neudělal, nebo ne?

Ale už jsme museli vyrazit, protože informací, že tvrdě trestá pozdní příchod jsme uvěřily. A proto jsme se tam vydaly s rezervou asi tak pět minut.

A to nám poskytlo možnost aby jsme si za těch sedm minut, které zbývaly do začátku hodiny, vybrali ideální místo na sezení skoro Ještě žádné nebylo zabrané jenom s přední lavici seděla nějaká dívka. To už jsme se však moc nezabíraly a vybrali si lavici jedné z prostředích řad.

Posadili jsme se do lavice hned vedle okna ale moc se z něj dívat nedalo. Bylo totiž zakryté tlustým černý závěsem. To nám ovšem nějak nezkazilo očekávání z této hodiny. Třeba třeba si Fred s Georgem zase jenom (vymýšleli jako téměř vždy) a náš učitel bude ve skutečnosti docela fajn.

To jsme se však mýlili. Když vešel náš nový učitel do třídy projel mi mráz po zádech. Byl oblečený v dlouhé černé kápi a jeho černé, vkusně střižené vlasy, Měl sčísnuté za uchem.

Nic z toho by mě nepřekvapilo ale zároveň ne vyděsilo víc, než Jeho pohled. Rozhlédl se po naší třídě Jako Vlk po stádo ovcí zahnaný do kouta. A když promluvil projel mi mráz po zádech po druhé. Měl strohý a a ledově studený hlas. Jako by v něm nebyly vůbec žádné emoce.

Pozdravil nás a přivítal při jeho hodinách. Potom jsme se na jeho povel posadili a vyčkávali, s čím začne.

Nechal nás, abychom se otevřeli naše učebnice lektvarů pro začátečníky testovali jsme tam stranu číslo 7 a na ní jsme uviděli recept na výrobu lektvar na spaní. Trochu jsem se zděsila, protože takový jsem si nepamatovala.

Možná se divíte proč jsem se zděsila že z toho nepamatuji, ale já vám to hned vysvětlím. Doma jsem připravil lektvaru milovala, Byl to můj velký koníček, do kterého jsem investovala spoustu svého času a úsilí. Uměla jsem recepty k několika lektvarům nazpaměť, ale k tomuto ne. Musela jsem tedy postupovat podle návodu v učebnici, ačkoliv jsem byla výhodu oproti svým spolužákům. A to byla moje dlouholetá praxe v tomto oboru.

Profesor Snape se postavil před tabuli a spustil svým strohým hlasem: ,,Při mých hodinách budete oběvovat taje přípravy lekrtvarů, proto musíte být připraveni. Být poslušní, nastouchat. Pamatujte si, každý prohřešek tvrdě trestám." a rozhlédl se po třídě. ,,Nějaké otázky?" dotázal se ještě zády k nám.

Nikdo neodpověděl. V místnosti panovalo téměř mrtvolné ticho.

,,Pusťte se tedy do přípravy lektvaru. Máte na to dvacet minut. Pak zkontroluji a ohodnotím." řekl nám ještě zběžně a začal pomalu přecházet po třídě.

Vzala jsem si z lahvičky jedenáct dní vystálý výluh z pelyňku a skleněnou dózičku s drceným kořenem Asfodertu. Byly to přísady napsány v příslušné kolonce, takže jsem si je hezky vyskládala vedle kotlíku a začala číst postup:

Do výluhu pelyňku přidáme drcený kořen. Mícháme, dokud lektvar nezíská stálou barvu.

Do svého kotlíku jsem nalila polovinu lahvičky odvaru z pelyňku a zamíchala. Poté rozmíchala kořen do tekutiny a čekala. Mezitím jsem se rozhodla podívat na Stelin výtvor.

Nevypadal úplně nejlépe, ale i na okolí jejího kotlíku bylo znát, že jistě tápe. Byl zde docela nepořádek a lektvar měl jasně rudou barvu, která vypadala jako opravdická, čerstvá krev.

Narozdíl od toho měl ten můj jednoduchou žlutohnědou barvu a zvláštní, nevýraznou vůni. Nevěděla jsem, jak má přesně vypadat, proto mi nezbylo nic jiného, než pouze doufat.

,,Dokončujte, jdu vás zkontrolovat." zavele najednou Snape a začal obcházet hned po prvních lavicích. Seděli tam především zmilozelští, kteří od nějdostali pouze souhlasné přikývání a jednoho odměnil 5 body.

K nebelvírským, kteří seděli hlavně ve druhé řadě, se už tak vlídně nechoval. Jeden kluk, chudák Neville, schytal trest v podobě mínus 10 bodů. Další chlape, jehož jméno jsem neznala, ale byl taky z Nebelvíru, měl mínus 5 bodů.

Vypadalo to pro nás špatně, ztratit tolik bodů během jedné hodiny, ale to se Snape ještě nedostal ke Stele.

Když se podíval na její lektvar, na čele mu vyrazilo několik vrásek. ,,Mínus 20 bodů." odpověděl strohým hlasem. Když se otáčel k mému lektvaru, zeptala se Stela: ,,A proč? Vždyť je to nefér, můj letvar má stejnou barvu jako ten Malfoyův!" ,,Mínus 30 bodů. Ještě nějaké otázky, slečno Deaconová?" zeptal se a Stela jen slabě zavrtěla hlavou.

Když se Snape podíval na můj lektvar, prošel ho bez komentáře. Zeptala bych se na hodnocení, ale bála jsem se, že by mi odečetl další body. Dnes jich Nebelvír ztratil víc než dost.

Když hodiny zkončila, sklidila jsem si věci a chystala se k odchodu. V tom Snape pronesl: ,,Longbottom, Deaconová a Malfoyová ať tu ještě zůstanou."

Zarazila jsem se. Co mohl chtít po mě? Nevillovi a Stele odečetl body, ale mě ne. Byl můj lektvar tak katastrofální, nebo to má jiný důvod.

Stela z toho byla očividně neklidná. Stejně tak jako Neville.

Ale přesto jsme zůstali stát u dveří a hleděli na profesora, který se díval z okna.

Když už ve třídě nebyl nikdo jiný, pronesl k nám: ,,Longbottome, Deaconová. Myslíte si snad, že váš výkon byl alespoň dostatečný?"

Stela a Neville, kteří hleděli do země, mu zaráz odpověděli: ,,Ne." Snape ale ještě očividně neskončil. ,,A vy, slečno Deaconová, jste ještě k tomu drzá." obrátil se na Stelu a ta ihned zrudla. Tím už nejspíš skončil, protože se opět obrátil k oknu a dlouze z něj hleděl. ,,Můžete jít." obrátil se na nás a my se pomalým , rozvážným krokem vydali ke dveřím.

,,Ale vy, slečno Malfoyová," zarazil mě Snape a mě přejel mráz po zádech, ,,ještě zůstaňte."

Nevěděla jsem, co po mě bude chtít. Stela mě chytila za zameno a mrkla na mě. Asi to znamenalo, že na mě bude čekat před třídou.

Když Stela a Neville zavřeli dveře učebny lektvarů, obrátil se ke mě Snape. Podíval se na mě a já z jeho očí nemohla odhadnout, co si vlastně myslí. Jeho oči totiž nezrcadlili naprosto žádné emoce.

,,Jak se jmenujete, slečno Malfoyová?" zeptal se mě. Byla jsem z  toho nadmíru překvapena. Čekala jsem úplně jinou otázku. ,,Bi- Bianca." odpověděla jsem mu rozstřeseným hlasem a čekala, co se bude dít.

,,Bianco Malfoyová, namíchala jste opravdu velmi dobrý lektvar. Řekl bych, že i briliantní." řekl a já si oddechla. Alespoň to nevypadá na nějaký závažnější problém. ,,Máte s tím nějakou praxi?" zeptal se mě znova. Před odpovědí jsem se nadechla, protože to znělo trochu jako ocenění. ,,Ano, je to můj koníček již od sedmi let." odpověděla jsem mu a na tváři se mi chtě nechtě objevil celkem široký úsměv.

,,Jsem rád, že alespoň pro někoho nebudou lektvary nenáviděným předmětem." odvětil Snape a usmál se.

Zarazilo mě. Kdo by kdy tušil, že se dokáže usmát. Projevil nějakou emoci, kromě vzteku a nenávisti.

Nyní jsem však byla svědkem jeho úsměvu.

Cítila jsem v tu chvíli spoustu emocí, které se spolu mísily. Podivení se, radost i jakési zachvění lásky.

Když jsem ho viděla usmát se, hrozně mi to připomnělo samo sebe. Usmíval se úplně stejně.

Byla to nádherná chvíle, když jsem pocítila tu vlnu pochopení a radosti, kterou ke mě tím úsměvěm vyslal. Byla jen škoda, že ta chvíle trvala jen tak krátce.

Úsměv za chvíli zmizel. Vlna splynula s hladinou. Jeho oči byly opět temné, skleněné, bez emocí.

,,Můžeš jít. A abych nezapomněl, přidávám Nebelvíru 50 bodů." ukončil moje uvažování Snape, tentorát již pro něj naprosto obyčejným, strohým hlasem.

Vydala jsem se ke dveřím, ale nezapomněla se rozloučit. Když jsem se otočila, pocítila jsem zvláštní zachvění. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Vyšla jsem ze dveří a rozhlédla se kolem sebe. Stela tam na mě opravdu čekala. Vydaly jsme se spolu na další hodinu - tentokrát přeměňování.

Pohled Severuse

Bianca mi někoho neustále připomínala. Dlouho jsem si nemohl vybavit koho.

Když předvedla ten úžasný lektvar, připomnělo mě to Bellu. Když jsem o ní slyšel poprvé, mluvil o ní učitel lektvarů, jak je údajně zručná. Že namíchala úžasný lektvar hned při své první hodině.

Musel jsem ji pochválit za takový výkon. Ale udělat ještě něco.

Něco mnohem významnějšího a důležitějšího.

Když se otočila ke dvěřím, neslyšně jsem vytáhl hůlku z kapsy a použil na ni složité, tajné kouzlo. Lukrenty. Již od doby, co jej jistý kouzelník vyvinul, sloužilo těm, kteří ho znali, jako nástroj pro ověření tajných domněnek.

Bylo velmi silné, ale zárověň mluvilo v hádankách.

Když jsem ho použil, musel jsem zalapat po dechu.

Najednou se pro mě její dětská postava změnila v dívčí. Její krátké bílé vlasy znásobily svoji délku a zhnědly. Zároveň byly také najenou kudrnaté a neuvěřitelně husté. Když můj mozek začal uvažovat, co by to mohlo být, znovu se změnila. Její vlasy se zkrátily a zčernaly. Byly najenou hrozně mastné a její tělo, se znovu zvětšilo. Hlavně se rozšířilo v ramenech, nyní působilo jako mužská postava asi v sedmácti letech.

Potom se znova změnilo. Změnišilo na obvyklou velikost a vlasy se zkrátily. Byly však pořád hnědé. Potom se najenou od konečků začaly měnit v bílou.

Pak to všechno pominulo a ona odešla.

Dřív bych si nikdy nepřipustil, že by to mohlo být tak, jak jsem nad tím teď uvažoval.

--------------------

Doufám, že jste si čtení této kapitoly užili. Byla bezkonkurenčně nejdelší za moji dosavadní tvorbu, ale myslím, že to stálo zato. Vypráví příběh trochu jinak...