V běhu jsem se podívala na Thea. Metal na neznámého ohnivé koule a Harry s Blaisem se snažili udržet ochranný štít kolem nich. Nebyli na to specialisté jako Pansy.

Schovala jsme se za poslední sloup před klukama. Najednou mi však hlavou pronikla důležitá myšlenka.

Co si o tom všech budou myslet mudlové všude kolem nás?

Vždyť tu chodí, baví se mezi sebou a stejně... Není možné, že se na nás ještě nikdo neotočil, ne zavolal třeba ochranku.

Podívala jsme s ekolem sebe a uviděla kolem každého mudly, který došel blíže k nám, světlou, žlutou bublinu.

Očividně si ničeho nevšímali. Věnovala jsme onomu bilokantovi pohled plný upřímného obdivu, musel být opravdu silný, že zvládl tolik věcí najednou.

Pak jsme si ale vzpomněla, že na nás zaútočil a zanechala jsme jakékoli formy obdivu k němu. Jen jsme natáhla ruce před sebe, propnula je v kloubech a směřovala do nich všechnu svoji energii.

Představila jsem si ohnivého draka. Opravdu se zhmotnil. Bylo mi z něj horko, i když byl vzdálený přes metr.

,,Leť!" rázně jsme zašeptala a vyslala ho na útočníka. Drak letěl. Rychle. A potom...

...Se stalo mnoho věcí naráz.

Drak zaútočil na toho nejspíš temného bilokanta. Bylo to silně kouzlo, posíleno mým vztekem a bylo vyslání s cílem ochránit své přátele.

Bilokant zavravoral a na kluky přestal útočit. Ti se rychle sbalili a utekli, prostě se zamuchali do davu. Zůstal tu jen Theo. Byl u sloupu naproti mne a hleděl mi do očí.

Hleděla jsme na něj a cítila jeho vnitřní kontakt. Nic neříkal. Ale věděla jsem, že to má znamenat něco ve smyslu upřímného poděkování.

Najednou jsem nemohla dýchat. Vzduch kolem mě zmizel. To se Temný Bilokant, kterého jsme sama pojmenovala Útočník schopil a nasál vzduch kolem mě do víru k sobě. Vytvořila se před ním brána. Skočil do ní a zmizel.

Ostatní kouzla pominula. Lidé se po nás podívali a zakroutili hlavou. Nebyly ti žádné ohně. Teoreticky mělo zmizet i kouzlo, které mi bralo tu možnost nadechnout se. 

Prakticky to tak ale nebylo. Svezla jsme se na zem, podlomila se mi kolena a před očima se vytvořily mžitky doprovázené černými skvrnami.

Stela ke mě proběhla. Sklonil se nade mne. ,,Biaco!" zašeptala a podívala se na Thea. Očividně taky přišel. Jen s emi podíval do očí. Byly tím posledním, co jsme viděla. Dál už bylo jen temno.

*******************************

Před očima se mi najednou objevil rozmazaný obraz. Bolela mě sice hlava, neskutečně moc, ale obraz byl jasný.

,,Sakra!" zakřičela Stela a já se po ní ohlédla. Právě si na ruku vylila čaj, bylinkový, pro její neštěstí téměř vroucí. Právě si ho nalila do svého oblíbeného hrníčku.

Zakoulela jsem očima. Věděla jsem, že nebude stát moji lítost. A mě to ani nevadilo. Mávla jsme nad tím rukou a odešla do pokoje.

Na posteli seděl Theo. Usmál se na mě a já si sedla za ním. Obejmula mě kolem ramen a já mu položila hlavu na rameno jeho.

*******************************

,,Už s probírá, sakra, Theo, kde seš?" uslyšela jsem hlas Thedory. Následoval hlas Thea: ,,Kristus, tady je ten čaj. Aby ses nezbláznila."

Snažila jsem se postavit, ale nové příchozí osoba, konkrétně Stela, mi položila ruku na hrudník a zatlačila mě zase zpátky.

,,Musíš ležet. Ses slabá. Nápoj se čaje." prakticky mě donutila vypít půl hrnku čaje, jinak bych se touto horkou, bylinkovou tekutinou asi udávila.

Sice jsme Stelu osočila, co jako dělá, ale docela rychle to bylo zapomenuto a já se zajímala, co se vlastně stalo.

Líčení událostí minulých se ujala Pansy. Měla na to talent od přírody a navíc jako bonus ostré lokty, takže dokázala všechny přesvědčit, že právě ona musí b, t tak, která bude vyprávět.

Ti se s ní nehádali a nechala ji. Pansy se tedy posadila po mojí pravici a začala povídat:

,,Já a Thea jsme sice byly v davu, ale protože jsem se po několika sekundách probrala, viděla jsme to celé." visvetlila jen tak momochodem Pansy a pokračovala.

,,Byl to neskutečný souboj, tys..." přerušila jsme Pans v půlce věty a zavřela hlavou na znamení, že si to pamatuji. Mluvit jsem moc nemohla, byla jsme opatřena čajem zevnitř. Ach jo.

,,Jasně. Takže potom ten chlapík zmizel. Prostě se rozplynul ve vzduchu. A ty... jsi omdlela. Mumlala jsi sice něco o tom, že nemůžeš dýchat, ale zkontrolovali jsme tvé tělesné funkce a všechno mělo fungovat správně. Jen tady Blaise..." pokynula k němu, ,,tě fláknul do zad a ty ses nadchla. Odnesly jsme tě a teď jsme tady. U They doma."

Usmala se na mě Pans a ukázala mi místnost kolem mě. Byla tu postel, na které jsem ležela teď já a rozeslaná lůžka na zemi. Dlae stolek, skříňka, malé okno a dveře.

Thea byla sice mudla, ale nikomu to tady očividně nevadilo, spíš byli rádi, že se jim nabídl volný byt. A ještě, když byli jejich rodiče pryč na dovolené v Turecku na další dva týdny.

Měli jsme volný byt, sice malý, ale stejně ano, na plánování dalšího postupu. Bylo to super, konečně jsme někde našla po dlouhé době zázemí, ale teď mě jenom klesly víčka a znova jsme usnula. Spánkem plným úžasných snů.

Zdálo se mi o zimě v Bradavicích, jaké to tam asi bude? A nebo o Belatrix. Všechny ty vzpomínky se mi vybavily v podobě snů a já nevěděla, jestli jsme vlastně ráda a nebo jestli se bude lepší probudit.

Nakonec jsem se stejně probudila. Očividně v místnosti u mě nikdo nebyl, takže jsem se pokusila postavit. Překvapivě to šlo, a hlava mě už ani moc nebolela.

Obula jsme si boty, které jsme měla u postele a vyšla na chodbu. Zvuky konverzace se ozývaly z místnosti po moji pravici. Zaklepal jsme proto že slušnosti na dveře a položila ruku na kliku.

Původně jsme sice měla v plánu čekat, až mi někdo dovolí vstoupit, ale potom mi došlo, že není proč bych tam nemohla. Takže jsme ty dveře prostě otevřela a vešla dovnitř.

,,No ahoj!" usmála jsme se na všechny kteří seděli u stolu a věnovali se pojídání několika věci, které byly na stole. Balíček sušenek, pár kousků čokolády a kousků tvarohových buchet.

,,Tak konečně náš marod vylezl z postele!" udělali si že mě hned všichni legraci a já jsme si založila ruce na prsa a hvilku hrála uraženou.

Ve skutečnosti jsem ani moc nebyla, věděla jsem, že bez nich bych to nezvládla a tak jsme od role rychle upustila a posadila se k nim ke stolu.

Thea ke mě přisunula talířek s několika kousky čokolády a s pusou plnou buchty mi nařídila něco ve smyslu, abych jedla, že jsme pohublá.

S radostí jsem se do jídla pustila a nacpala si do pusy dva kousky naráz. Čokoláda byla malinová, přesně taková, jakou jsme měla opravdu ráda. Vzala jsem si ještě jednu do zásoby (dělala jsme to tak často a Draco se mi potok posmíval, že jsem jako sysel) a talířek se zbylými čtverečky jsme posunula zase doprostřed stolu.

,,Takže co dál?" podívala jsme se na všechny, snažila jsem se významně, ovšem nevím, zda se mi to podařilo.

Slova se ujal Harry. Konečně něco řekl. Vždycky byl takový - nepřirozeně mlčenlivý. Prostě úplně jiný, než jsme ho znala z koleje. Čím to asi bylo? To jsme nevěděla.

,,V době když jsi spala, což byl mimochodem celý den, vymysleli jsme plán. Celkem jsme se shodli, ale jde ještě o to, co na to budeš říkat ty..." znejistěl, ale já nad tím mávla rukou a naznačila mu tak, aby pokračoval.

,,Odjedeme zpátky do Bradavic. Budeme tam v bezpečí, pokud si ho uděláme. Tady nás za chvíli bude hledat i ministerstvo. A to nechceme." dokončil větu a já přikývla.

,,Souhlasím. Přirozeně." usmála jsem se na ostatní a vzala si předposlední sušenku z balíčku. Ostatní jídlo už tak, víceméně, došlo. Nebylo si sice čemu divit, když u toho sedělo tolik lidí, ale já se prostě chtěla najíst. Zaprvé, kručelo mi v břiše a za druhé, myslím, Že jsme na to měla právo. Celý den jsme přeci nejedla!

Nakonec, po dlouhém rozjímání nad hrnkem kávy s cukrem a plnotučným mlékem, jsme se unesli k tomu, že odjedeme zítra. Sice jsme ani zdaleka neměli plán, jak se dostat k Bradavicím normální dopravou, ale kdo říkal, že nepoužijeme něco jiného?

--------------------------------------------------
Tak tady máte další kapitolu... Ačkoliv mě to samotnou neskutečně udivuje, jsme hrozně daleko a kolem této knížky je tolik lidí... Jste úžasní. ❤️💟❤️💟❤️💟❤️💟❤️💟❤️💟

Ale vážně. Děkuju za všechno. Za reakce, hvězdičky, přečtení a celkově za to, že jste tady se mnou a s Biancou a společně spějeme ke konci prvního dílu.