Nespokojeně jsem se ušklíbla a knížku rychlým pohybem zaklapla, až se na mě Stela překvapeně ohlédla. A já jsem jenom mávla rukou, jakože je to jedno a že si toho nemá všímat.

Knihu jsme si strčila zpatky do kapsy své bundičky a ohlédla se po ostatních. V hlavě se mi totiž zrodil nový, Z mého pohledu téměř dokonalý plán.

*******************************
,,Nakoupíme si věci, abys mě nevypadali nápadně a odjedeme vlakem do Cambridge, třeba."

Začala jsem ostatním líčit svůj plán a s potěšením sledovala, jak hltají každé moje slovo. Takže jsme pokračovala.

,,Až odjedeme, někde se ubytujeme, protože tolik času odjet dál zase nemáme. Co vy na to?"

Dokončila jsme svůj plán a ohlédla se po ostatních s nadějí v očích. Bylo pro mne příjemné překvapení, když všichni přikývli a s úsměvem na tváři sbalili své věci a všichni společně jsme zamířili do obchodního centra před námi.

*******************************
Zastavili jsme se před obchodem s oblečením. Já jsme vylovila svoji černou peněženku se stříbrným zipem a podívala se dovnitř na svoje peněžní prostředky.

Musela jsme se spokojeně usmát, protože jsme byla při odjezdu do školy dost prozíravá, abych si vzala valnou většinu svých úspor. A ty mám teď z velké většiny v peněžence, jenom pár liber mám pod polštářem v ložnici.

Usmála jsme se a vylovila několik bankovek, každou po deseti nebo dvaceti librách.

,,Máte tu ještě někdo něco?" otočila jsme se na ostatní, protože jsme si nebyla jistá, jestli nám vystačí moje úspory (a to byly docela obsáhlé, ale pro osm lidí to zas tak super nebylo).

Thea se přihlásila o slovo a podotkla. ,,Já tu mám..." začala přehrabovat mince ve své dlani a po chvíli prohlásila: ,,Dvě libry čtyřicet." malinko zrudla a sklopila pohled.

Následovala Pansy se Stelou, které odněkud vyhrabaly každá po dvou librách a kluci taky něco měli.

Spokojeně jsme se usmála a každému jsem dala ještě deset liber na nákup potřebného na několik dalších dní.

Potom jsme si dali rozchod a domluvili se, že si zde dáme ve dvanáct hodit sraz, což mělo být za téměř dvě hodiny. A ty představovaly dostatečný čas k nákupu nejdůležitějších věcí za účelem působit nenápadně, jako každý druhý v davu.

Sledovala jsem, jak Pansy s Theou zamířily do blízkého obchodu s oblečením a kluci v jedné velké skupince do obchodu se zavazadly.

Já jsme se se Stelou vydala do jiného obchodu, takového menšího, který měl nade dveřmi napsáno VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE DO ŠKOLY.

Usmála jsem se. Tohle jsme přesně potřebovala i já. Vypadat jako mudlovská školačka.

Chytila jsme proto Stelu za ruku a dotáhla ji do toho obchodu. Naštěstí neprostestovala.

*******************************
Za pokladnou byla vysoká, hubená paní ve věku asi šedesáti let. Dívala se na nás srkz tlusté brýle, očividně je měla na čtení, protože její oči byly asi tak třikrát větší, než mají normální lidé.

Po tlačila jsme pobavené ušklíbnutí a zamířila do jednoho z regálů, nad kterým bylo napsáno STŘEDNÍ ŠKOLY. Chtěla jsem nějaký batoh, ale po aktovce s želvičkou a růžovou mořskou panou jsem opravdu netoužila.

Našla jsme tam jeden ve slevě, takový černý, se stříbrným, lesklým zipem. Měl jednu velkou kapsu a potom ještě jednu výrazně menší. Stará papírová cením hlásala cenu 6£ a červeným písmem tam byl zákazník ujištěn, že se jedná o výraznou slevu.

Spokojeně jsme se usmála. Batoh nebyl moc velký, ale hezký, takže jsem ho vzala a podívala se na Stelu. Ta v ruce dřímala podobný, ale trošku menší.

,,Za kolik to je?" zeptala jsme se jí zvědavě a sáhla do regálu naproti batohům, který obsahoval sešity, bloky a deníky.

,,Šest liber. Docela hezkej, mám ráda takový jednoduchý zelený. A ještě ten zlatý zip..." odpovědela Stela s úsměvem a obrátila v ruce sadu propisek.

,,Já si asi vezmu nějaký ten sešit. Cítím, že se mi bude hodit, minimálně na zápisky o bilokantech." prohlásila jsem a do košíku strčila k batohu kroužkový černý deník za jednu libru.

Koupila jsem si ještě dvakrát kuličkové pero, každé za dvě libry a spokojeně se usmála. Tady jsem byla s nákupem hotová.

,,Tak co ty?" otočila jsem se na Stelu a ta přikývla.

,,Jo, já mám vybráno. Batoh, obyčejný blok a propiska. Je to dohromady za..." nachvilku se zamyslela. ,,Sedm liber. Fajn částka."

Usmala se na mě a já ji úsměv oplatila. Potom jsme to šly zaplatit a pak jsme vyšly ven před obchod.

,,Tak kam teď?" zeptala se mě Stela a já ukázala prstem na obchod naproti. Nápis na něm hlásal OBLEČENÍ PRO VŠECHNY PŘÍLEŽITOSTI.

,,Fajn." usmála se na mě a vykročily jsmek němu. Dveře se samy otevřely a všude kolem nás  svítila světla, snad tisíce kusů oblečení byly nakládány do regálů nebo pověšeny na ramínkách černé barvy.

,,Doufám, že to tu nemají moc drahé, mám už jenom pět liber." otočila se na mě Stela a já přikývla.

,,Taky nemám neomezeně. Rozhodně na oblečení pro mě ne." souhlasila jsem a potom zamířila ke stojanu, u kterého měli mikiny.

,,Deset, dvanáct, osm, čtyři..." přeříkávala jsem si ceny v librách a zamávala na Stelu.

,,Nepotřebuješ náhodou mikinu?" otázala jsem se a Stela hned přiběhla.

,,No jasně, jak to víš? Právě jsem ji hledala, ale za cenu pro mě přijatelnou ji tady nemají." povzdechla si moje nejlepší nebelvírská kamarádka.

,,Ale tady..." pokynula jsem rukou směrem k té mikině za čtyři libry ,,je jedna za čtyři. Taková jednoduchá modrá nebo červená, obě s kapsou."

Ukázala jsme Stele a ta se na mikinu červené barvy vrhla jako hladový lev na svoji kořist, snad aby dělala čest své koleji.

,,Děkuju! Tak je úžasná!" poděkovala mi Stela a tiskla mikinu na svoji hruď. Ihned s ní zamířila k pokladně a zaplatila, připadalo mi, že se bojí, aby jí ji ještě někdo nevzal.

Já jsem nepotřebovala mikinu, stačila mi moje bundička, ale potřebovala sáhla jsem do regálu po nové košili. Bílé, s límečkem. Takové, o které jsme si myslela, že ji využiji i ve škole k uniformě. Nikdy jsme neměla sklon kupovat věci na jeden jediný druh využití.

Košile na rozdíl od Steliné mikiny nebyla ve slevě, takže jsme za ní zaplatila trošku víc, pět liber. Sice už jsme toho utratila určitě víc než ostatní, ale ospravedlnila jsme to nákupem získám o část ke své školní uniformě.

Zaplatila jsem, strčila ji ještě v obalu do batohu a potom zamířila ven z obchodu, kde na mě už čekala Stela.

,,Máme ještě půl hodiny do srazu. Nechceme ještě někam jít?" usmála se na mě a já přikývla.

,,Tak co třeba do McDonald's?" navrhla jsme a Stela s radostí souhlasila. Přeci jenom, již před nějakou dobou se mi svěřila, že do McDonald's chodí fakt ráda.

A tak jsme šly. Stela si si tam koupila za libru malé hranolky, na víc už neměla a moji nabídku, že ji něco půjčím, odbila s tím, že mě nemá jako svoji pokladničku a že jí to takto stačí.

Já jsme si koupila hranolky velké, malou kolu a burger. Celkově mě to vyšlo na pět liber, což bylo docela dost, ale burger jsme schovala do batohu na horší časy, o kterým jsme cítila, že brzy přijdou.

Počkaly jsme si v dlouhé řadě a nakonec opravdu dostaly své objednávky. Bohužel jsme si to nemohli sníst tady v teple a musely na místo srazu. Venku panoval podzim a foukalo, takže jsme byla ráda, že jsme si sraz určili v podchodu.

*******************************
Když jsme dorazily k lavičce v podchodu, uviděla jsme tam Cedrika s Harrym a Thea s Blaisem. Seděli tam a o něčem  se živě bavili.

Očividně měli stejný nápad s nákupem zavazadel, na jejich zádech spočívaly laciné výletní batohy hnědé nebo tmavě zelené barvy. Měli také nové kusy oblečení, do oka mi padla Theova mikina.

Usmála jsme se na něj a on mi úsměv opětoval, dokonce ho doprovodil svým jasným úsměvem a odhalil mi rady svých rovných, bělostných zubů.

Malinko jsem se začervenala, protože se Theo takhle moc usmíval jenom ve velice výjimečných případech.

Celá ta situace vypadala klidně, ale najednou mě do zorného pole  dostal nějaký muž. Připadalo mi, že už ho odněkud znám, ale...

Ano. Byl to jeden z mužů v Libenstown, Z místa, odkud jsme tak pracně utekli.

Zarazila jsem se v kroku je Theovi a strhla za sebe Stelu. Mohla jsem se buď modlit, že si nás nevšimne a schovat se a nebo to utéct.

Z myšlenek mě však vytrhly Pansy a Thea, které si to štrádovaly přes průchod směrem ke klukům.

Stela málem vykřikla, ale já po ní jen hodila výstražný pohled, aby ji náhodou nenapadlo mluvit a tak na prozradit a vyběhla jsme k nim.

V ti chvíli mi vůbec nedošlo, co dělám, ale cítila jsem, že je to správné. Muž se za námi otáčel a zvedal ruku, nejspíš k útoku.

,,Sem!" stačila jsme ještě zakřičet na holky a strhla jsem je k ke sloupu na zem přesně v momentě, kdy  na naše původní místo doputoval paprsek, který místo pod námi zapálil.

Fascinován, nejspíš mou rychlou reakcí, se na chvíli zastavil a poskytl tak možnost Theovi, aby na něj zaútočil ohnivou koulí.

Já jsme se mezi tím otočila na holky a zašeptala: ,,Tiše. Umíte někdo štít?" zeptala jsme s holek a překvapilo mě, že se přihlásila Pansy.

,,Jasně, že ano. Štít je jedna z věcí, která mi jde, cvičily jsme to tady s Theodorou v parku." usmála se a když spatřila můj ustaraný pohled, dodala: ,,Neboj, Bianco, nikdo nás neviděl. Do starého zarostlého parku lidé nechodí už od té doby, co se o něj město přestalo starat." znova se zazubila a potom kolem nás mávla rukama.

Vytvořil se kolem nás modrý štít. Rychle jsme proběhly před chdbu a já se modlila, aby kouzla našeho protivníka nebyla tak silná, že by štít porazila.

Naštěstí se tak nestalo. Štít dvě kouzla pohltil, sice se zmenšil a ochranná vrstva se ztenčila, procly jsme na druhou stranu bez úhony.

Pansy ovšem padla na zem únavou a jenom zašeptala: ,,Je to hodně náročné na magii..."a potom zavřela unaveně oči.

Otočila jsme se na Theu a ukázala prstem na Pansy.

,,Postarej se oni a dostaňte se na nádraží. Vždyť ty umíš léčit." ukázala jsme na chodbu směrem na nádraží a Thea jen přikývla. Nabrala Pansy do náruče (Pansy byla totiž docela drobná) a zamíchaly se do davu.

Já jsem se otočila na Stelu a usmála se. ,,Jdu zachránit kluky. Theo to... dlouho neudrží. Nemá dost sil..." povzdechla jsme si a rozběhla se ke klukům.