Něco zaklepalo na dveře. No teda spíš někdo. Protože jsme slyšeli i hlasy.

,,Jsou tam?" zeptal se někdo, očividně muž.

,,Nevím. Nejsou tak hloupí, aby šli zrovna tam." odpovědela nějaká žena.

**********

Zalkla jsem se a moje srdce vynechali několik úderů, možná tak kolem tří. Nebo snad víc? To jsme nevěděla, ale byla jsme si zcela jistá, že několik těch tepů vynechalo. Hrozně jsem se totiž bála.

Když jsme zrovna snad všichni umírali strachy, co s námi teda nakonec bude, zjevila se u nás v kočáře mužská postava, která si ihned, co spatřila nás, jak chceme vykřiknout zděšením, přiložila pst na ústa na znamení toho, že máme mlčet.

V té postavě jsem poznala Severuse Snapea a nebyla jsem zrovna vnitřně rozhodnutá, jestli mu mám říkat pane profesore nebo otče. Nakonec jsme se rozhodla pro standardní oslovení, protože vzbuzovat další otázky v této již dost svízelné situaci nebylo úplně vhodné. Bylo to spíš úplně nevhodné.

,,Pane profesore?" obrátila jsem se se na nové příchozího a ten jen zakroutil hlavou a pokynul rukou k hromadě našich zavazadel a na chvíli zavřel oči.

Vtom se mi ozval v hlavě jeho hlas. Rozhlédla jsem se po ostatních a jak jsme mohla vidět, vašichni byli zmatení a drželi se za uši, takže jsme vtom tentokrát nebyla sama.

,,Vezměte s sebou jen to nejnutnější. Žádná zavazadla. A hlavně rychle. Ukážu vám únikový východ, ale máme jen velmi málo času..."

Vzpamatovala jsme se z toho všechno nejdřív a sice po špičkách, ale co nejrychleji jsem proběhla ke svému batohu a potichu rozepla jeho stříbrný zip. Vytáhla jsem z něho svoji černou bundičku a přehodila si ji přes ramena. Potom jsem ještě zašátrala pro peněženku a tu ukryla do kapsy své bundičky. V duchu jsem děkoval sama sobě, že jsme byla tak duchapřítomná a peníze si s sebou vzala.

Po chvíli, co jsem se k batohu vtrhla já, otevřela ten svůj Stela a Vytáhla si z něj jenom tmavě zelenou mikinu s kapucí. Ona si s sebou peníze nebrala, takže jen podstoupila a nechala Pansy, Thea a vlastně i celý zbytek, aby si vzali jejich věci.

Většina z nás tu peníze neměla, jen Pansy vyslovila odněkud tři srpce a Thea několik malých mincí rozličných velikostí a barev. Obě dívky si peníze strčily do kapes (Pansy do kapsy své skládané sukně a Thea do jedné z mnoha kapes u svých tmavě modrých džínů.)

Neuběhla ani minuta, když jsme byli již připravení a plní očekávánía naděje hleděli na Snapea, který jen souhlasně přikyvoval hlavou. Potom se najednou sklonil a dotknul se ornamentu vyrytého na podlaze kočáru.

Najednou se nějaký poklop odklopil a my jsme měli šanci spatřit chodbu vedoucí někam dolů, tmavou a ponurou, Z jejíhož stropu odkapávaly kapky zatuchlé vody.

Otočila jsme tázavý pohled na našeho profesora a zároveň mého otce a on se jen malinko ušklíbl. Potom se jen mě (ostatní mi nepřipadali nijak zvlášť rozrušení, kromě toho, že fascinovaně hleděli na nové objevenou chodbu do podzemí) ozval v hlavě hlas:

,,Řiď se svoji intuicí. Nech se vést svým srdcem."

A potom Severus Snape zase zmizel, jako přízrak, tak rychle a nenápadně, jak se předtím objevil.

**********

Vešli jseme do té chudoby a vydali se jí dál a dál s pomocí malých ohníčků, které jsme já a Theo nechala levitoval nad námi. Byly to kouzelné ohníčky. Nás, mě a Thea, nepálily.

Možná by vás zajímalo, proč je nepoužili hůlky, ale vysvětlení bylo jasné: z Bradavic jsme odjeli již bez hůlek, protože nám to bylo zakázáno. To bylo jedno z mála pravidel našich únosců, které jsme respektovali.

**********

Po několika hodinách (nebo alespoň tak jsem to vnímala já) jsme konečně došli do prostornější chodby. Bylo zde i mnohem víc světla, které zajišťovala trhlina ve stropě. Do této skromné ,,místnosti" jí proudily paprsky denního slunce.

Podívala jsem se letmo na ostatní a spatřila v jejich očích únavu. A protože jsem byla také unavená, posadila jsem se jako první na zem a opřela se zády o studenou kamennou stěnu.

Podívala jsme se do kapsy své bundičky a Vytáhla z ní onu knížečku, teda spíš knihu, kterou mi věnovala Rowena. Byla úplně stejná a já byla ráda, že ji tu mám s sebou (přeci jenom mě mrzelo nechat ji tam). To nebyla však ta věc, která mě tak překvapila.

Nebrala jsme si ji s sebou.

Nebo alespoň jsme si to myslela. A i přestože ta kniha objevila v mojí kapse. I kdyby to však bylo zcela absurdní, byla jsem ráda. Milovala jsme knihy. A k této jsme měla zvláště silný vztah.

Otevřela jsem knížku na ramdom stránce, protože jsem jen bezcílně bloumlala v obsahu a nemohla najít nic, co by mě opravdu zajímalo.

Proto jsem ji otevřela a začala číst. Sice jsme vůbec nevěděla, co je na té stránce napsaný, ale stejně jsem cítila pocit naplnění, že něco dělám.

Bohužel, z té stánky, která  spadala do kapitoly Historie bilokantství si toho moc nepamatuji. V hlavě mi utkvělo jen několik nesourodých slov, jako Merlin, Vánoce, květiny a značka.

Takže totální guláš. Nic jsme si z toho nepamatovala, proto jsem si slíbila, že si to až budu na lepším místě a v lepším rozpoložení, přečtu si to znova a budu se na to pořádně soustředit.

**********

Ostatním jsem věnovala jen letmý pohled a usmála se. Vypadali celkem rozrušeně, ustaraně, ale hlavně šťastně.

Troufám si říct, že jsme byli šťastní, že jsme unikli těm Temným bilokantských potvorám. Ale zároveň jsme měli všichni rozhodně stach z toho, co přijde zase. Co dalšího nás potká, co nás srazí na kolena a u čeho bude na nnas a na našem přátelství, aby jsme si podali ruku a zvedli se. A pokračovali této nejisté cestě nikam.

To všechno je ale budoucnost. Sice s největší pravděpodobností docela blízká, ale teď jsem opravdu neměla náladu ani sílu nad polemizováním o chvílích chvílích budoucích. Chtěla jsem si prostě a jednoduše užít ten okamžik klidu, který nám nastal a ponořit se do knížky, která se z neznámého, ale přeci kouzleného důvodu vydala (bez mého vědomí) na tuhle cestu taky.

Ale tady bylo všechno magické. Hlavně to velké kouzlo přátelství.

–––––––––––––––
Já vím... Už dlouho jsme noc nevydala. Žere mě za to svědomí, takže tady je ta nová kapitolka.

Byla jsme hodně vyřízená ohledně školy i dvou nových projektů, které chystám, tak doufám, že mi to odpustíte❤️

Přes svátky se budu snažím vám to vynahradit, nebojte se, příběh aktivně pokračuje!

Tak krásně Vánoce a spoustu nových dobrodružství...
☯️❤️❤️