Nová kapitola :)

Harry nestačil ani mrknout a byl tu den schůze řádu, kterou sám svolal. Jestli byl nervozní? Ano byl, strašně. Tak strašně, že měl problém si zapnout knoflíčky na své košili, která měla stejnou barvu jako jeho oči. Nechápal Tily, proč ho nutí si tu košili oblékat, kdyby bylo na něm, vzal by si vytahané tričko a ošoupané rifle. Vždycky dával přednost pohodlí než kráse. Nikdy nebyl manekýn, až dokud se do toho nevložila Tily. Její argumenty neměl možnost vyvrátit a mohl být rád, že mu všechno staré oblečení nevyhodila.

Konečně se mu tu košili povedlo správně zapnout, proklínal toho, kdo vymyslel tak titěrné knoflíčky. Pak si vzal ještě černé kalhoty a nazul vyleštěné černé boty. Podíval se do zrcadla naproti a musel si odfrknout. Zmijozel v celé své kráse. Ale co, jeho nápad to nebyl. Ještě si rozčesal vlasy a dal si je tak, aby byly vidět, co nejméně jeho jizvy, gumičku do vlasů si strčil do rukávu. Stejně tak náhradní hůlku. Byl nejvyšší čas vyrazit, nerad by přišel pozdě.

Prošel celým domem až ke krbu v hlavním salonku, kde vzal bez meškání letax a vkročil do krbu. Vykřikl adresu a hodil prášek na zem. Pak už jen zavřel oči a čekal, až se ten kolotoč zastaví.

Konečně se tak stalo, vykročil z krbu v hale a kouzlem odstranil saze, které měl na sobě. Z kuchyně slyšel hlasy. Naposledy se pořádně nadechl a vydechl, donutil nohy k pohybu směrem do kuchyně.

Čím víc se blížil, tím víc hlasy sílily a Harry dokázal rozeznat hlas paní Weasleyové, která se zrovna ptala, jestli si dá někdo čaj. Vzal za kliku a pomalu otevřel, chtěl vejít nepozorovaně, ale vrzající dveře ho prozradily. Harry v duchu zaklel, ale pokračoval dál. V místnosti nastalo ticho.

Harry si všiml, kdo všechno tady je: Brumbál, McGonagallová, Snape, Remus, Tonksová, dočasný ministr kouzel Pastorek, jeho přátelé, no prostě celá parta Fénixova řádu. Ale byli tu i nové tváře, například Draco Malfoy a Richard Ross. Ta poslední zmiňovaná osoba ho trochu překvapila. Nemohl si ale nevšimnout, jak jsou kolem Draca Malfoye židle volné a nikdo se neobtěžoval si k němu přisednout.

Harry se vydal ke stolu. Stále bylo ticho, nikdo se neodvážil promluvit jako první, jen ho probodávali svými pohledy. Ale jen jediný se mu dostával až do duše a dokázal ho znervóznit. Snape seděl po Brumbálově levici a sledoval, každý jeho pohyb jako lovec, co se chystá zardousit svou kořist. Harry zamířil k jedné ze dvou volných židlí. Doslova cítil nevoli u některých členů řádu nad svým činem.

„Můžu?" zeptal se pro jistotu Malfoye a výraz v jeho obličeji stál opravdu za to.

„Klidně, jak vidíš, mám tu místa víc než dost," odpověděl Draco tou svou ironií, ale bylo na něm vidět, jak je z toho zaražený.

„No právě," zahuhlal Harry pro sebe a sedl si na prázdnou židli. Zdálo se, že tímto se konečně začali lidi kolem stolu vzpamatovávat.

„Jsem rád, že jsi dorazil Harry." Vzal si slovo jako první Brumbál. „Ani nevíš, jak rád tě vidím, jen bych byl rád, kdybys nám odpověděl na několik otázek."

Harry kývl Brumbálovi na pozdrav a vstal.

„Právě proto jsme tady, rád bych všem vysvětlil, proč jsem jednal, tak jak sem jednal. První vám vysvětlím, proč jsem byl pod tajnou identitou jako Patrik Wolf. Víte, ono je to vlastně zcela jednoduché, Harry Potter by byl ze soutěže odvolán ihned, ale Patrik Wolf byl cizí, nikdo si ho moc nevšímal, byl prakticky neviditelný pro většinu lidí. Další důvod je ten, že Adam mě zná, není důležité, odkud ví, co všechno dokážu. Šel by doslova přes mrtvoly proto, aby mě vyřadil ze hry. Tímto se dostávám k dalšímu bodu, chtěl bych, abychom naplánovali společně poslední závěrečný úkol tak, aby vyhrál tady pan Ross a já mohl připravit Bella o jeho moc."

Harry si zase sednul a čekal na otázky. K jeho překvapení se ozval první Snape.

„Proč zrovna vy, Pottere, to nechcete dokončit s velkou slávu? To mi k vám nesedí, vy přeci toužíte, být středem pozornosti nemám pravdu?"

Harry se musel naklonit dopředu, aby viděl na Snapea, jelikož seděli na stejné straně stolu. „Odpověď je jednoduchá, pane profesore, protože bych si vás pak musel vzít a to opravdu díky, nechci."

Pár lidí u stolu začalo přemáhat smích. Snape ho probodl jedním ze svých pohledů, ale dál se zaplať Merlin k tomu nevyjadřoval. Harrymu se ulevilo, když Brumbál zavedl řeč, tam kam potřeboval.

„Harry, jak si to představuješ? Ten svůj plán?" A očima šlehl po Severusovi a musel se usmát. Snape seděl na židli, paže překřížené na hrudi a mračil se, jak sto čertů. Pana Rosse, co seděl vedle něj, odbyl jedním ledovým syknutím, Brumbála napadlo, že to asi nebude mít Severus tak jednoduché jak si myslel. Když se pak podíval na Harryho, musel uznat, že ten chlapec opravdu dospěl v muže a věřil, že o nápadníky mít nouzi nebude, stačilo, jak sem vešel.

Moc a charisma z něj čišelo na míle daleko. On být Severusem, tak se Harryho snaží ukořistit, co nejdříve, protože se může stát, že to někdo udělá za něj. Harry začal znova mluvit, takže se musel začít soustředit.

„Já si myslím, pane řediteli, že by bylo nejlepší, abych se v určitý čas vyměnil tady s panem Rossem pomocí Mnoholičného lektvaru. Zbývá otázka, co to bude za úkol a taky musím najít zdroj Bellovy moci."

Brumbál přikývl. „Dobře, máš nějaký nápad, co by to tak mohlo být?"

„Počkejte." Přerušila je Hermiona která seděla naproti Harrymu.

„Co je to ten zdroj moci?" Dívala se na oba zmateně a viděla, že není sama, většina obecenstva u stolu na ty dva koukala poněkud zmateně.

Harry se poprvé za tu dobu co tu byl, podíval své dlouholeté kamarádce do očí. Ulevilo se mu, že už tam neviděl žádnou zlobu jako na začátku, co odjížděl. „Zdroj moci je předmět, ve kterém spočívá kouzelníkova moc."

„Ale já myslela, že kouzelník může čerpat jen ze svého jádra," skočila mu znovu do řeči Hermiona.

Harry byl na její chování zvyklý, takže mu to ani nepřišlo. To se ale nedalo říct ostatních.

„Možná Grangerová, kdybys tady pořád Pottera nepřerušovala, tak bys to už věděla!"

Draco nesnášel, když někdo někomu skákal do řeči, od mala ho vychovávali, že je to krajně neslušné.

Hermiona se po tomhle Dracově poněkud útočném slovním útoku stáhla a trpělivě čekala. Ale nezapomněla po Malfoyovi hodit jeden vražedný pohled, který jí byl okamžitě vracen.

„V pořádku," řekl Harry a nuceně se usmál, byl Malfoyovým chováním překvapený.

„V podstatě máš pravdu Hermiono, ale u některých kouzelníků je kouzelnická moc hodně vysoká a nedokážou jí ovládat a tak ji dají do předmětu, který si předem vyberou. Má to svou výhodu i nevýhodu. Výhoda je v tom, že se v něm magie ustálí a nemůže se mu stát, že by se vymkla kontrole a může tak žít normální život bez toho, aby se bál že někomu ublíží. Nevýhoda je zase ta, že pokud na ten předmět přijde jiný kouzelník a zničí, stane se z něj prakticky moták. Neschopný vyčarovat ani Lumos. U Bella je to ale jiné, on disponuje mentální magií. Proto vás dokázal tak zmanipulovat. Zničíme předmět, tak i jeho mentální schopnosti, ale nezničíme jeho schopnost být kouzelník."

„Tak proč ho prostě nezabijeme?" Ozval se trochu váhavě Ron. Od Hermiony mu hned přilétl lepák. Paní Weasleyová se zvedla a vlepila mu z druhé strany další. „Vždyť jsem toho zas tolik neřekl," bránil se zrzek a mnul si bolavou hlavu.

A Harry se musel usmívat od ucha k uchu, přišlo mu to jak za starých časů. „Rone, nemůžeme ho zabít, to my přeci neděláme, ne?" Ron mu odpověděl jen zabručením.

„Harry, chlapče, co chceš tedy po nás?" Brumbál, co do teď trpělivě seděl ve svém pohodlném křesle, teď položil tu nejzákladnější otázku.

„Po vás řediteli bych chtěl volný přístup do Bradavic. Ale nejdůležitější úkol padne tady na pana profesora," oznámil Harry a ukázal na Severuse.

Ten pozvedl obočí a díval se na něj vyzývavým pohledem a svou pověstnou ironii řekl: „Jsem zvědavý, Pottere, do čeho mě to zase zatáhnete, o co přijdu tentokrát o nohy nebo snad o hlavu a budu konkurovat skoro bezhlavému Nickovi?"

Harry měl co dělat, aby se nezačal smát. Na Snapeovi kousavé průpovídky byl zvyklý. Přesně takhle se Snape choval. Byl to jeho způsob komunikace a málo kdo tomu přišel na chuť.

„Nebojte se, pane. Věřím, že když budete dostatečně opatrný, tak o hlavu nepřijdete." Harry se zvedl ze židle a ještě s mírným úsměvem zamířil přímo ke Snapeovi. Cestou vytáhl z kapsy u kalhot lahvičku s lektvarem. Došel až k Severusovi a mírně se ohnul přes Snapea a lahvičku postavil před něj na stůl.

„Copak Pottere? Chcete mě otrávit? Tak na to už je pozdě. Někteří už mě otravují svojí přítomností dostatečně."

Harry si nemohl nevšimnout, jak se Snapeovi oči na chvíli zastavily na Rossovi, ten si toho naštěstí nevšiml, protože jeho zrak byl upřený na lektvar, co zářil všemi barvami na stole. Ostatní byli na tom stejně, a proto si nevšimli Severuse, který se naklonil až k Harrymu a labužnicky nasál jeho vůni.

Potter se okamžitě odklonil z jeho blízkosti. Dost ho zmátl. Hlavě, že se to Snape nesnažil nikterak skrývat. Nemohl si proto nevšimnout Snapeova pohledu, zase si ho měřil tím pohledem lovec a kořist. Harrymu z toho pohledu běhal příjemný mráz po zádech, jeho tělo to vítalo, ale on rozhodně ne! Pro jistotu od něj dva kroky couvl, než se znova pustil do řeči.

„Tenhle lektvar slouží k tomu, aby odhalil předmět, ve kterém se ukrývá Bellova moc, jednou kapkou lektvaru na tu věc kápnete a ona začne vibrovat, jedině tak poznáte, že je to ona. Pak vás čeká ta těžší část, udělat duplikát té věci tak, aby na první pohled nebyl znát rozdíl."

Severus musel uznat, že to vskutku není nelehký úkol.

„Jedině vy se k Bellovi dostanete tak blízko, abyste dokázal ten předmět najít. Jedině vás tak blízko k sobě pustí." Snažil se Harry zabrnkat na Snapeovo ego, neboť to jediné fungovalo.

A Severus souhlasil, ani netušil proč. Možná že chce na toho kluka zapůsobit, chce mu ukázat, že jedině on může vlastnit chlapce, který přežil. Je pravda, že jak dnes vešel do dveří, zastavilo se mu srdce. Ta nevinnost co z něj čišela, ale zároveň i nebezpečí a nespoutanost a v neposlední řadě mu to zatraceně seklo. „Dobře Pottere, udělám to," souhlasil a strčil si ten zajímavý lektvar opatrně do kapsy hábitu.

Harry úlevně vydechl a rozhlédl se kolem. „Myslím, že dneska už je to vše. Pokud mě někdo bude chtít kontaktovat, zůstávám zde, takže to nebude problém," Harry se naposledy usmál a otočil se k odchodu, musel ještě pro věci a říct Tily o novinkách. Než ale stačil udělat krok, někdo mu zatarasil cestu.

„Pottere! Tohle ti jen tak neodpustím, ale chápu to." Zrzavá dívka skočila Harrymu kolem krku, až Harry klopýtl, ale ustál to. Cítil, jak mu tvář zabořila do vlasů a následná tichá slova která mohl slyšet jen on. „Děkuji, nebýt tebe tak je ze mě doslova tělo bez duše." Harry se od ní mírně odtáhl a podíval se na ní jak vyoraná myš. „Jak to víš?"

„Mám své zdroje, "usmála se na něj Ginny se slzami v očích ho naposledy pevně objala, než k němu pustila dalšího adepta na objímání. Hermionu. Ta ho objala tak silně, že nemohl na chvíli ani dýchat. Naštěstí ho ale včas pustila, než se stačil udusit a dokola se mu omlouvala za to, co mu řekla. Pak to bylo jak na kolotoči, všichni jeho známí se s ním chtěli přivítat a Harry se nebránil. Proč taky? I jemu se po nich stýskalo, s Ronem byli zas nejlepší kámoši. Všechno bylo jako dřív.

Tak co líbilo? Budu ráda za vaše názory dost mě ženou ku předu takže zanechte komentík ne hvězdičku:)