Začínal jsem přestávat chápat svět kolem mě. Vše bylo najednou tak zmatené... Ti, které jsem považoval za přátele se ke mě otočili zády a ti, které jsem bral za nepřátele mi najednou pomáhaly...
  Myslel jsem, že mi snad praskne hlava...
  Leos si sedl na jednu z žíněnem a pokynul mi, ať si sednu naproti němu. Pomalu jsem tak učinil a víc se zabalil do toho ručníku. Trochu jsem se třásl, ale moc jsem tomu nedával za vinu to, že jsem byl mokrý. Spíš jsem se bál toho, co se to se mnou může dít...
  Je to snad nějakej vedlejší efekt těch pokusů, který se dostavil až po letech?! Bylo to klidně i možné... A co když to bude stále horší a horší?!
  ,,Klid Zaine, ty za to nemůžeš." Řekl znovu Leos, když si zřejmě povšiml mého stavu...
  ,,Jak to můžeš vědět?!" Vyjel jsem po něm a téměř okamžitě se zarazil. Ale ne... Už zas...
  Schoval jsem si tvář do dlaní a víc se schoulil do sebe. ,,Jsem monstrum..." šeptl jsem přiškrceně. Bylo mi jedno, že jsem se mu ještě před chvílí rozhodl nevěřit.
  ,,Ne nejsi. Tohle vůbec není tebou. Mě se to stalo taky..." Přiznal a já k němu pomalu zvedl pohled.
  ,,Cože..?" Jak jako že se to stalo i jemu?! Vždyť on je jen hybrid... Žadné pokusy na něm prováděny přece nebyli...
  ,,Ano, stalo. Dělají to oni. Chtějí nás oddělit od ostatních a zaroveň chtějí, abychom si mysleli, že jsme nebezpeční. Že se neumíme ovládat." 
  Nechápavě jsem na něj hleděl. ,,Proč by to dělali..?" Zeptal jsem se, i když jsem to už tak trochu tušil. Nechtělo se mi ale věřit, že by někdo byl něčeho takového schopný...
  Ale vlastně, já už jednu takovou osobu potkal... A vlastně né jen jednu...
  ,,Aby nás mohli ovladat oni. Zlomené duše se ovladají snáz..." Zamumlal Leos. Poprvé od vstupu do téhle malé tělocvičny jsem v jeho hlase zaslechl hněv. Ale nemohl jsem se tomu divit...
  ,,Jak tohle všechno vůbec víš? Co to je..?" Zeptal jsem se tiše.
  ,,Dostal jsem se sem před třemi dny. Ráno jsem se cítil divně... V jednu chvíli jsem se cítil plný energie s myšlenkou, že svět je krasnej a v druhý jsem měl chuť si někam zalíst a měl jsem pocit, že svět pro mě už neexistuje. Bylo to divný, tak jsem se snad nikdy necítil..." Zaraženě jsem ho pozoroval. Jak moc se to podobalo mému začatku dne... Tak rychlé změny nálad jsem snad nikdy předtím neměl... ,,Řekl jsem si, že až se s někym setkám, bude to v poho. Tak jsem šel ven za svým kamošem. Chvili jsme se v pohodě bavily a pak si do mě rýpnul. Bylo to ve srandě, dělali jsme to dost často ale...
  V tu chvíli mě to strašně vytočilo... Napadl jsem ho." Bylo slyšet, jak strašně ho to mrzí... ,,Nadvakrát jsem mu zlomil ruku a... Dost ho zmlátil... Můžu jen doufat, že z toho nebude mít nějaké trvalé zranění a že..." Těžce vydechl. ,,Že mi to snad jednou odpustí..."
  Stáhl jsem uši a zklopil pohled k zemi. Takže... Za to může nějaká látka..?
  To znamená, že ta puma lhala! Musela o tom přeci vědět... Takže jsem měl prvně pravdu... Nedá se jí věřit...
  ,,Nebyl jsi to ty, kdo mu ublížil... Pokud mu to vysvětlíš, určitě ti odpustí..." Pokusil jsem se ho trochu uklidnit. Vypadalo to, že ho to vzpomínání hodně vzalo. To znám... Snažíš se na něco nemyslet, tvářit se v pohodě, ale pak stačí pár špatných slov a seš zpadky na dně... Říká se, že když klesneš na samé dno, nedá se již jít jinam než nahoru. Že se od něj odrazíš a pluješ zase k hladině...
  Pravda je však, že jsem měl někdy pocit, že se po tom dně plahocím jak po nekonečné poušti samoty a utrpení a jen se nořím hlouběji a hlouběji do písku, jako do beznaděje...
  Teď mi to ale dalo malou naději, že nejsem takové monstrum... Sice ty výkyvy nálady jsem měl až dnes, ale ta látka mohla účinkovat už předtím!
  ,,Pořad jsi mi neřekl, jak to víš..." Připoměl jsem mu po chvíli, co ani jeden z nás dvou nepromluvil.
  ,,Už jsem ti řekl, že je to tajný. Slíbil jsem mu, že o něm nikomu neřeknu. Mohlo by mu to způsobit problémy... Už teď jsem to vlastně porušil..."
  ,,Dobře..." Chtěl jsem vědět, kdo mu to řekl. Znamena to, že je na naší straně dospělý? Jeden z hlídky?
  Ale má trpělivost se pomalu začala obnovovat a já chápal, proč ta osoba nechtěla prozradit svou identitu. Nemůžou mi zatím věřit. Kdybych to tý pumě sežral, šel bych hned za ní a řekl bych jí, kdo to je. A on by z toho měl problém. Kdo ví, co by mu udělala... Jestli je schopná tak podrývat naši psychyku, jen aby nás získala na svou stranu, kdo ví, co by udělala zrádci...
  ,,Chápu to. Ale mám ještě jednu otázku... Vlastně dvě..." Opravil jsem se, když mi došla ještě jedna věc.
  ,,Jasně." Kyvl Leos až překvapivě ochotně. ,,Rád ti s čímkoliv pomůžu... Snad tím alespoň trochu odčiním to, jak jsem se k tobě předtím choval..."
  ,,To je právě věc, na kterou jsem se chtěl zeptat..." Přiznal jsem. ,,Proč jsi byl předtím ke mě takový a co se změnilo, že teď seš tak milej..."
  ,,Milej..." Trochu se ušklíbl. ,,To o mě jestě nikdo neřekl... No, to je fuk. Ta puma mě napálila. Skočil jsem jí na to, jak je na naší straně... Tvrdila, jak se nám snaží pomoct a jak všechno děla pro nás. Bože..." Chytil se jednou rukou za hlavu. ,,Jak jsem jí na to mohl skočit? Kvůli ní jsem zradil a přišel o svého nejlepšího kámoše..." Šeptl. ,,A ona mi za to zabodla nůž do zad a udělala ze mě v očích všech monstrum..."
  ,,To mě mrzí..." Šeptl jsem. ,,Taky to na mě zkoušela..." Nevěděl jsem moc, co mám teď říct... Všechno mi v hlavě znělo tak blbě a tak jsem raději mlčel.
  ,,No... To je fuk. Je to moje blbost. Na co jsi se chtěl ještě zeptat?" Pohledl na mě a já uhl pohledem.
  ,,Vlastně už na nic..." zamumlal jsem. Periferně jsem zpatřil, jak naklaní hlavu na stranu a nadechuje se, aby se znovu zeptal a tak jsem to raději dořekl. ,,Chtěl jsem se zeptat na Derona, ale na to jsi mi už odpověděl..."
  ,,Aha..." Zamumlal a stáhl uši. Opět mezi námi nastalo ticho...

  Tak se to trocu vysvětluju 😅
Doufám, že vám to alespoň trochuvpomohlo pochopit, co se tu děje 😂