Strašně mě bolela hlavu. Snažil jsem se otevřít oči a vzpomenout si, co se stalo... Viděl jsem však rozmazaně a bolest hlavy mě rozptylovala...
  Nevěděl jsem kde jsem, ani jak jsem se sem dostal. Nic mi nedávalo smysl... To jediné, co jsem viděl bylo ostré světlo svítící mi přímo do očí.
  Až ve chvíli, kdy se v mém zorném poli oběvil fialový flek, my pomalu začínalo docházet, co se stalo.
  Fialový flek se mi zaostřoval až se mi před očima oběvil výjev, který bych raději neviděl... Jeho odporný škleb plný nechudného potěšení a až nedočkavosti z toho, co my velmi brzy udělá.
  Chtěl jsem rychle vstát a dát se na útěk, ale nemohl jsem. Začal jsem zmateně škubat rukama, ale jediné, čeho jsem docílil, bylo to, že se mi kožené pásky zařezávaly do zápěstí, které jsem měl rozedrané do krve.
  Rychle jsem oddechoval a snažil se vyškubnout. Beznadějně...
  ,,Né!" Snažil jsem se vykřiknout ale akorát jsem se rozkašlal. Chrčelo to ve mě jako bych měsíce nic nepil...
  ,,Ale ale..." Začal se smát. Při tom zvuku jsem ztuhl strachy. Najednou mě celého ovládl nekontrolovatelný třes, nebyl jsem schopný se zklidnit. Bál jsem se toho co teď příjde...
  Byl jsem bezmocný, nemohl jsem se bránit. Byl jsem mu odevzdanej na milost a nemilost... A bál jsem se toho, co si pro mě připravil...
  ,,Nemusíš se vůbec ničeho bát." Začal a otočil se ke mě na chvíli zády, aby mohl něco vzít ze stolu. Poté se na mě opět otočil, v ruce injekční stříkačku...
  Jako by se mi zastavilo srdce, když jsem uviděl ten šedý roztok v ní.
  ,,Jen to trochu štípne." Usmál se a namířil na mě hrot injekce. Vyděšeně jsem vyvalil oči a začal sebou na novo házet.
  ,,Né! Né! Né!" Křičel jsem přitom stále dokola. ,,Nech mě být!" Mlátil jsem sebou o ten stůl a zoufale se snažil osvobodit své ruce.
  Na hrudi my něco přistálo a já vyděšeně na chvíli ztuhl. On mě svým předloktím zatnačil zpádky na stůl.
  ,,Né!" Začal jsem se znovu pokoušet se mu vyškubnout a v tu chvíli jsem ucítíl strašně divný pocit v mém pravém rameni skoro u krku.
  Vyděšeně jsem ztuhl a jen trhavě dýchal když mi ta jehla projela skrz kůži. Po tvářích mi stékaly slzy. Byl to strašně divný pocit, který se postupně přeléval z jednoho místa do celého těla. Úplně mě to ochromilo...
  Když to konečně zkončilo, zůstal jsem s vyděšeně vytřeštěnýma očima ležet na tom sešikmeném stole.
  ,,C-cos m-mi to udělal..?" Zašeptal jsem. Ani vlastně nevím, zda to chci vědět...
  On se jen pousmál. ,,Jen talový experiment, nic víc." Položil pomalu prázdnou injekci na stůl vedle a znovu se vrátil ke mě. ,,Ničím, čím se ta tvá hlavička musí zabývat."
  Rukama se opřel o desku stolu po boku mé ruky a zkoumavě si mě prohlížil. Roztřeseně jsem se mu díval do těch jeho fialových očí.
  On se pousmál a natáhl k mé hlavě svou ruku. Jen lehce jsem sebou trhl snažíc se oddálit svou tvář od jeho drápů. Bylo my strašně špatně...
  Dotkl se mého nosu a já si až teď uvědomil, že už jsem na nose neměl ten odporný náhubek...
  ,,Pěkně sis ten čumák rozje*al, to je skoro na šití..." Ušklíbl se a já dostal ještě větší strach...
  ,,C-co..?" Dostal jsem ze sebe ochraptěle. ,,Prosím né..." Sice jsem nevěděl, co to znamena ale od něho nic nechci...
  On se mému strachu jen zasmál. ,,Nejsem doktor. Já pozoruji jiné věci..." Vzal můj čumák do tlap až jsem sebou cukl. Násilím mi nacpal prsty z boků do pusy a donutil mě jí tak otevřít.
  Možná bych ho i mohl kousnout, ale moc jsem se bál... Bál jsem se, co by mi teď mohl provést...
  A taky jsem se jen ztěží držel abych nezačal zvracet. Bylo my opravdu strašně...
  ,,Jsem zvědavý, jak to na tebe bude působit. Nikdy jsem to na původně býložtavci nezkoušel..." Nebudu lhát, byl jsem ztuhlý strachy... Jeho zkoumavý pohled, když si mě prohlížem se mi vpaloval do kůže... Chtěl jsem pryč, pryč odsud. Ale ztěží jsem zvládl dýchat... Natož pak jakkoliv vzdorovat.
  Stejně bych toho ale moc nezmohl... Ta strašná bezmoc mě ničila. Věděl jsem, že kdyby se rozhodl mě třeba uškrtit, nezmohl bych vůbec nic...
  I když... Kéz by mě teď a tady zabil... Alespoň bych měl už klid a třeba bych se i znovu setkal s Ethanem...
  Při vzpomínce na něj se mi do očí nahrnuly slzy. Takže... Tohle mu celou dobu dělal..? T-taky ho takto týral na tomhle stolu..?
  Po chvíli, která se mi zdála jako celé hodiny, mě pustil... Přesněji mi odvázal jednu ruky a pevně ji držel kdybych se rozhodl o cokoliv se pokusit.
  Já ho však jen mlčky pozoroval. Po tvářích mu při tom stále stékaly slzy zoufalství. Ani jsem nevnímal tu bolest z toho, jak pevně mě držel...
  Díval se na mě pohledem, který mě šíleně děsil... Jako by říkal: Jsi jen můj.
  A vlastně měl pravdu... Mohl si se mnou dělat, co se mu zachtělo... Nikdy se od něj nedostanu a i kdyby se mi povedlo utéct, našel by mě a potom...
  On mi na mé rozdrásané zápěstí znovu zacvakl pouta a tak to provedl i s druhou rukou. Poté mi odvázal i nohy a s výhružně zvednutým ukazováčkem my pohrozil.
  ,,Znovu se mě pokusíš kousnout a sešiju ti tu tvou hubu k sobě navždy." Zavrčel. Já na něj jen otupěle hleděl neschopen jakéhokoliv vzdoru. Už chápu, proč se Ethan nebránil a proč byl se svým osudem smířený...
  Dovlekl mě zpádky do té místnosti. Né, že bych nechtěl jít sám, ale nemohl jsem... Mé končetiny mě při cestě přestaly poslouchat a já se stále při vědomí zhroutil na zem...
  Divíl jsem se, že jsem opět neztratil vědomí, protože jsem hlavou práskl o tvrdou zem. Nemohl jsem se zastavit, ani pred sebe dát ruce a tmírnit tak pád...
  Nemohl jsem nic.
  V hlavě mi pulzovalo a před očima se mi mlžilo. Ani jsem nepostřehl to, že mě opět dotáhl do té kobky...
  Bylo mi strašně špatně... Ať jsem se snažil sebevíc, stěží jsem se doplazil do vzdálenějšího rohu místnosti...
  Dlouho jsem nic nejedl, takže toho, co ze mě vyšlo moc nebylo, ale i tak jsem se nemohl ani pohnout aniž by se mi znovu nezvedl žaludek...
  Zůstal jsem tam klečet držíc se za břicho a tiše trpěl. Chtěl jsem umřít... Abych to už měl za sebou a nemusel se takhle dál trápit...
  Bál jsem se toho, co se mi stane... Co se mnou ta věc, kterou mi dal udělá...