Pomalu jsem otevřel oči. Co se to vlastně včera stalo..? Vzpomínám si, jak mě Laila seznamovala se svými přátely... Nechapal jsem, jak se takova banda mohla nacházet ve vesnici, z které prý všichni pochazeli...
  Seděly tam na zítce a tvářili se, jako by celý svět byl jen nějaký hodně špatný vtip...
  Netvářili se na mě kdoví jak nadšeně ale neřešili to.
  Od Bena, šedého vysokého kocoura v roztrhaných kalhotách a volném tryku jsem se snažil držet dál. Smrděl jak popelník... Odporně...
  Ani nevím, jak se jmenovali ti její další dva kámoši... Jedna byla poměrně malá medvědice s piersingem ve rtu a s asi trojemi naušnicemi a ten třetí...
  Vytřeštil jem oči a prudce se posadil. Rozhledl jsem se a uvědomil si, že ani nejsem ve svém pokoji...
  Zděšeně jsem se rozhlížel. Začínalo mi byt špatně. Snad se nestalo to, co se stalo...
  Chytil jsem se za hlavu. Pane bože co jsem to udělal?! Vždyť se to ani nesmí! Jak jsem se od ní mohl nechat překecat?!
  Začinal jsem si vybavovat jak ten její třetí kámoš, myslím že to byl vlk, přitáhl nějaké lahve...
  Trochu jsem si oddechl, když se mi začalo všechno vybavovat...
  Nedal jsem se. Laila mě do toho nutila ale já se nedal. Všem nám bylo kolem patnácti, vždyť to bylo i nezákoné... Navíc jsem měl k alkoholu opravdu velky odpor...
  Ten kocour pil, a pak mě jednou málem z... Z mého otce to také vždy táhlo... Nikdy bych se alkoholu ani nedotkl...
  O asi půl hodině se mi podařilo Lailu odtáhnout pryč. Byla na mě naštvaná, že jí prý ztrapňuju před přátely. Proto jsem tu s ní zůstal... Říkala, že jí to teď dlužím...
  Vstal jsem z gauče, na kterém jsem doteď spal.
  ,,Tak ty už ses probral..." Ozvalo se za mnou a já sebou vyděšeně trhl. Prudce jsem se otočil a tam zpatřil vysokou hnědou zaječici. Na sucho jsem polkl. Skvělý...
  ,,D-dobrý den... Omlouvám se, já..." Začal jsem ale Lailina matka mě zarazila. Nikdy jsem jí nepotkal ale byli si podobní... I když ta králičice byla dost mladá... Nebo tak alespoň vypadala.
  ,,Nejdřív si rozmysli co chceš říct než začneš placat nesmysli." Zněla trochu otráveně... ,,Ty jsi teda Zain že? Ten kluk, s kterým teď Laila chodí..."
  ,,A-ano..." Zaraženě jsem vykoktal. Nějak jsem nevěděl, co říct...
  ,,Hm... Musím přiznat, že mě dost překvapilo, že jste byli tak brzo doma..." Zarazil jsem se. C-cože?! Ona věděla, co má její cera v plánu a nic neudělala?!
  ,,Vy víte..." Chtěj jsem se ujistit ale ona mě opět přerušila.
  ,,Vím. A je mi to celkem jedno. Nejsem jeji matka, ale starší sestra." Teď jsem si připadal jak totální idiot...
  ,,Omlouvám se..." Dostal jsem ze sebe hned a zklopil pohled. Ona se jen ušklíbla.
  ,,Moje ségra už chodila s leckým ale většinou jsou to jen idioti ale ty vypadáš i celkem normálně, v rámci možností."
  ,,C-co..?" Laila mi nikdy nic takového neřekla...
  ,,Už jsi někdy pil?" Zeptala se s úšklebkem a napila se z kouřícího se hrnku, který celou dobu držela v ruce. Podle vůně, která se linula až sem to bylo kafe. Další věc, kterou nepiju. Zatím mám ebergie dost...
  Seděla tam u kuchyňske linky na jakési barové židli a dívala se na mě jako bych se u nich na gauči vyskytoval zcela normálně..
  Zavrtěl jsem zaraženě hlavou. Proč se mě na to sakra ptá?! ,,A už jsi předtím s někým chodil?" Zeptala se na další Dost osobní otázku...
  I tak jsem však odpověděl zavrtěním hlavy, jakože ne. Ona si jen povzdechla.
  ,,Hele, běžně je mi to u prdele, ale tebe je mi líto. Zapomeň na ní a jdi dál. Ona ti za to nestojí." Zamračil jsem se.
  ,,Tak o ní nemluvte. Vždyť jste její sestra!" Zamračil jsem se.
  ,,No pravě, znám jí déle než ty. Tak mě poslechni a padej. Ona umí někoho donutit myslet si, že jí miluje."
  ,,Nemůžete vědět, jaké to mezi námi je..." Stáhl jsem uši.
  ,,Viděla jsem to už několikrát. Víš co, dělej, jak myslíš, mě je to někde. Ale pak neříkej, že jsem tě nevarovala." Chtěl jsem jí na to něco říct ale zavybroval mi mobil. Překvapeně jsem ho zapl a úplně ztuhl.
  28 zmeškamých hovorů od mámi a ještě víc zpráv od té samé osoby... Daháje...
  ,,Už musím..." Zamumlal jsem jen, popadl par svých věcí a vypadl od tamtud. Tohle je hodně v prdely...

<◇>

  Když jsem doběhl domů a vlezl dovnitř, okamžitě, jak mě máma zpatřila se na mě vrhla. Málem mě nejprve umačkala v obětí ale hned na to na mě začala křičet.
  V očích měla stále slzy a já si připadal opravdu strašně... Ani né pro to, že na mě řvala asi půl hodiny ale že jsem jí tak moc vyděsil... Měla právo na mě být naštvaná...
  Celou cestu jsem vymýšlel nějakou více přípustnou omlivu ale teď jsem to nezvládal. Bal jsem se, že se to provalí... Ale nemohl jsem jí říct pravdu...
  ,,Byl jsem s Lailou... Koukali jsme se spolu na film a usnuli jsme. Moc se omlouvám..." Víc jsem ze sebe dostat nesvedl... Připadal jsem si strašně a do toho mi stále v hlavě znělo to varovaní od Lailiny sestry. Mohla to být pravda? Co když se ty dvě jen předtím chytli a ted se snaží jedna druhé nějak ublížit? Nebo na ní starší sestra jen v něčem zavidí a chce jí zaškodit...
  Ale co když je to pravda..?
  Ne... Nesmí. Laila by mě přece neopustila...
  Dostal jsem od mámi zaracha. Ani jsem se nesnažil vzdorovat. Zasloužil jsem si to.
  Měl jsem i zakazaný mobil ale jakmile jsem se k němu dostal, napsal jsem Laile. Odpověď mi však nepřišla...
  Měl jsem z toho divný pocit. Strach... Pokud se se sestrou opravdu nesnáší, co jí asi tak řekla..? Měl jsem jí napsat při cestě domů ale já myslel jen na mámu...
  Jsem strašný přítel...

Chtělq mych moc poděkovat DoxyTheRockFox za krásný fanart Springa a Shada. Je hezké vrátit se trochu v čase...
Moc si toho vážím, děkuji.