,,Jo, přetvářka je sice špatná, ale někdy je potřeba říct pravdu trochu... Šetrněji. Nebo si rovnou nechat pravdu pro sebe..." Hm... Já nepotřebuju, aby jsi mi radila jak mám mluvit...
  ,,To je možný." Pokrčil jsem rameny. ,,Ale oni ke mě taky nejsou tak ohleduplní."
  ,,Kdyby jsi jim ukázal, že se tě nemusí bát..."
  ,,Co když ale chci," rychle jsem jí přerušil a dal při tom důraz na slovo Chci. ,,Aby se mě báli? Alespoň mě nechají být!"
  ,,Mít přátele je fajn..." Řekla tiše. Já si jen podrážděně odfrkl.
  ,,Jasně, dokud tě nebodnou do zad." Zavrčel jsem.
  ,,Ne všichni přátelé to udělají. Ti pravý ne." Stála si za svým.
  ,,Takovýho jsem měl jen jednou, a i ten mě tam předtím nechal..." To co říkala byla blbost... Možná to platilo u ní, ale já nikdy neměl žádného jiného kámoše než Shada... I s Nickem se neustále hádáme...
  ,,Tak jsi měl prostě smůlu... Ale to ještě neznamená, že..."
  ,,Tak si jdi hledat nějaké ty kámoše!" Osopil jsem se na ní. ,,Když tomu věříš! Běž si hledat ty pravé přátele a mě dej pokoj..."
  ,,Přesně o tom teď mluvím." Řekla odhodnaně a pohledla mi přímo do očí. ,,Pravý kamarát by tě tu nenechal." Řekla a zkřízila se ruce na hrudi. Zaraženě jsem na ní hleděl.
  Nevěděl jsem, jestli jsem to pochopil zprávně ale... Zavrtěl jsem hlavou a vydal se dál.
  ,,Blbost..." Zavrčel jsem. ,,Kdo by se se mnou chtěl vůbec bavit?" Zarazil jsem ruce do kapes.
  ,,Já se s tebou bavím..." Vydala se za mnou Laila a já si jenom povzdechl. Celou dobu jsem na ní byl zlý, aby se ode mě držela dál ale... Ona to neudělala... Byl jsem z toho zmatený a trochu i... Né vystrašený ale... Prostě jsem to neuměl vysvětlit...
  Asi zoufalý...
  ,,A to právě nechápu..." Zamumlal jsem a zastavil jsem. Pohlédl jsem na ní a zahleděl se jí přímo do očí. ,,Proč? Proč za mnou furt chodíš? Vždyť by ses mě měla bát a držet se dál..."
  ,,Prokoukla jsem tě." Pokrčila rameny a já na ní zděšeně pohledl. V čem sakra?! ,,Je mi jasné, že se chováš tak zle proto, že se bojíš kontaktu. Kdysy jsi prožil něco špatného a teď se bojíš toho, že ti všichni ublíží znovu. Proto nikomu nedovolíš, aby tě lépe poznal. Proto jsi ke mě takový. Chceš mě od sebe odehnat." Řekla s výtězným úsměvem a založila si ruce v bok. Já na ní zvladl jen chvíli zděšeně zírat. Potom jsem se však vzpamatoval a zamračil se.
  ,,A co když tě prostě jen nesnáším?" Založil jsem si trochu uraženě ruce na hrudi a uhl pohledem.
  Neměl jsem si jí k sobě vůbec pouštět! Teď, když ví, jak jsem zranitelný, určitě to použije proti mě...
  ,,To by ses potom nechoval tahkle." Prohlasila, jako by to byla samozřejmost.
  ,,Jak?" Zavrčel jsem. Snažil jsem se působit naštvaně ale pravda byla, že jsem byl spíše zděšený. Tak dlouho se mi dařilo vše tajit a pak si přijde jedna holka a totálně mě prokoukne...
  Buď je tak strašně chytrá nebo jsem ja strašně nemožnej... A vzhledem k tomu, co jsem o ní zatím zjistil bych řekl to druhé...
  ,,Na jednu stranu mě od sebe furt odháníš ale pak toho okamžitě lituješ. Jako tehdy, když jsi po mě vyjel. Hned další den ses přišel omluvit. Nebo když jsem chtěla uhnout aby si na mé místo mohl sednout tvůj brácha. Prostě si to přiznej, ty nechceš být sám." Usmála se na mě a zamrkala. Zůstal jsem na ní zírat neschopen naprosto ničeho.
  Ona... Měla pravdu... Věděla o mě věci, které jsem já o sobě doteď nevěděl... Nebo si je spíše neuvědomoval...
  Překvapeně jsem udělal krok do zadu. Mohu jí snad věřit..? J-já... Já nevím! Byl jsem bezradný... Co mám dělat..?!
  ,,Zaine?" Zřejmě jsem tam stal jak solny sloup moc dlouho... ,,Jsi v pořádku..?" Zeptala se starostlivě.
  ,,Máš pravdu..." Sklopil jsem nakonec pohled i uši. ,,Nechci být sám..." I přes sklopený pohled jsem zpatřil, jak se pousmála a natáhla ke mě ruku. Jenže já ješté nezkončil...
  ,,Jenže to já nemůžu!" Rychle jsem před ní uhl a o další krok ustoupil. ,,Jsem odsouzený k tomu být navždy sám! Bez přátel."
  ,,A proč?" Zeptala se. ,,Vždyť můžeš..."
  ,,Nemůžu. Protože..." Otočil jsem se k ní zády a zaryl pohled do země. ,,Protože jsem mutant..." Zavrčel jsem a vydal se pryč.
  Mutant... Tak mi říkají... Nejsem ani kříženec, hybrid, míšenec nebo jak tomu říkají! Díky tomu démonovy nejsem normální a už ani nikdy nebudu...
  Kdyby to záleželo na většině téhle zpolečnosti, byl bych zavřeny buď v blazinci, ve výskumaku nebo bych byl už dávno pod drnem...
  Myslel jsem, že pochopila, že tohle je konec našeho rozhovoru, ale ona to zřejmě nepochopila...
  ,,Počkej!" Vykřikla a doběhla mě. ,,Co tím myslíš? O nějakých mutantech jsem nikdy neslyšela..." Povzdechl jsem si a stáhl uši.
  ,,Ne tak nahlas..." Zamumlal jsem a rozhledl se. Naštěstí tu moc lidí nebylo... Ale i tak... Nemuseli to vědět všichni. To ať už si raději myslí, že jsem míšenec...
  ,,Promiň..." Taky zašeptala a já jí nechal aby mě doběhla... Stejně jsem jí to už řekl. To ať jí to raději řeknu já než aby si to našla někde na internetu... Kdo ví co by si tam přečetla...