Zatínal jsem drápy do toho pytle a pevně jsem k sobě tiskl zuby. I tak mi občas uniklo zaúpění...
  Po tvářích mi stékaly slzy bolesti a já funěl jako kdybych běžel přes celé město...
  Shadow mi k boku tiskl ledovou vodou nasáklý hadr. Moje rány na tom podle něj byli příšerně... Divil se, že jsem byl schopný se s tím vůbec hýbat...
  ,,P-prosím..." Těžce jsem vydechl. ,,To stačí. Přestaň!" Ta bolest se nedala snést...
  ,,No to teda nestačí." Zavrčel v odpověď. ,,Můžeš být rád že se ti to ještě nezanitilo!" Odmítal jsem mu říct, jak jsem k tomu přišel ale jelikož byli mé zranění na rukou téměř stejné, myslím, že už mu to bylo stejně jasné...
  Znovu jsem zaskučel, když ten hadr dal z mého boku pryč jen aby ho tam o chvíli později opět přiložil. Takto mi předtím vyčistil i ty rány na rukou ale tohle bolelo stokrát víc...
  Až po chvíli toho nechal a já se svalil na ten pytel... Bylo mi jedno, že jsem mokrý, nebyl jsem schopný se ani hnout.
  ,,Vypadá to opravdu špatně..." Zamumlal si pro sebe Shadow a vypadalo to, že vzpomíná na to, jak to dělala ta jeho doktorka... ,,Podobné zranění jsem jednou viděl..." Zamumlal. ,,Tehdy to nějak sešila..."
  Viděšeně jsem vykulik oči a ruce i nohy přitáhl k tělu. ,,Zapomeň!" Zavrčel jsem na něj a on si již po několikátý povzdechl.
  ,,Neboj, na to bych si netroufl..." Zamumlal a začal se přehrabovat v mé tažce. Vytáhl od tamtud roličku smotaných čistých obvazů. ,,Pokus se je hned neumazat..." Zamumlal a chtěl mi je začít dávat ale zastavil jsem ho s tím, že to zvládnu sám. Klepali se mi při tom ale dost ruce. Přeci jen, byla zima a ta voda byla sakra ledová!
  Hned jak jsem skončil jsem si vzal zpádky svou mikynu a zabalil se do nějaké staré deky, kterou mi nabýdl Shadow.
  Ten si sedl naproti mě a nezpouštěl ze mě pohled. ,,Kdo ti to udělal?" Zeptal se znovu. Povzdechl jsem si ale zůstal sticha. Shadowa to zřejmě trochu popudilo protože se opět postavil a naštvaně na mě hleděl.
  ,,Tohle je vážný Springu!" Vykřikl. ,,Ten kdo ti to udělal ti chtěl vážně ublížit! Možná tě i zabít! Takový toho nenechají... Bude tě hledat!"
  ,,Ne... Nebude..." Zamumlal jsem tiše s pohledem upřeným před sebe. Před očima se mi vybavil ten bezduchý skelný pohled jeho fialových očí a cítil jsem, jak se do mě začíná dávat třes. ,,Už tu není..." Zamumlal jsem ještě tišeji.
  Zabil jsem ho...
  ,,Jak to myslíš že..." Začal Shadow ale pak mu to zřejmě došlo. ,,Je mrtvý?" Chtěl se ujistit. Nebyl jsem zchopný jiné odpovědi než lehkého přikývnutí.
  ,,Alespoň že tak..." Zamumlal Shadow a já na něj šokovaně pohlédl. C-co..? On mě nenazve zrůdou? Vždyť jsem vrah! Zabil jsem ho...
  ,,Co se stalo?" Zeptal se a já pochopil, že Shadowovy nedošlo, že jsem ho zabil já...
  Zabodl jsem pohled do země. Nemohl jsem mu to říct... Nechtěl jsem o něj opět přijít...
  ,,Já... Já se o tom nechci bavit..." Zamumlal jsem. Shadow k mé velké úlevě pokýval chápavě hlavou a opět se posadil.
  ,,No... Teď jsme v tom asi zpolu, co Springtrape." Řekl škádlivě. Bylo mi jasné že se snaží mě přivést na jiné myšlenky a... Zvláštně mě to zahřálo uvnitř. Zase jsem měl někoho, na koho bych se mohl zpolehnout...
  ,,Jak jsi přišel na něco takovýho?" Pokračoval když si všiml mého lehkého úsměvu. Já na něj upřel pohled. Myslel to čistě jen ze srandy...
  ,,Nevím..." Řekl jsem po pravdě a pokrčil rameny. ,,To slovo... Prostě mě to napadlo..." Nevím jestli bych vydržel kdybych měl přijít i o něj... Znovu...
  ,,Jo ták..." Zašklebil se Shadow. ,,To bych si taky mohl říkat třeba Shadowtrap né? Byl by z nás slušbej gang." Zasmál se a já upřímně s ním. Bylo to příjemné zase chvíli nepřemýšlet nad tím, že by to mohl být můj poslední den...
  ,,To jistě..." Zamumlal jsem. ,,Celé město by se nás jistě bálo..." Řekl jsem s hranou sebejistotou.
  ,,Moje řeč!" Zasmál se Shadow. ,,Ale teď trochu vážněji... Promiň, ale Springtrape ti fakt řílat nebudu, je to moc dlouhý." Pokýval jsem zamyšleně hlavou. Stejně musím přiznat že se mi to jméno moc nelíbilo...
  ,,Fajn. Ale já ti taky nebudu říkat Shadowtrape, Shade." Dodal jsem a Shadow se na mě zaraženě podíval.
  ,,Co prosím?" Nechápavě naklonil hlavu na stranu a já se pousmál.
  ,,Budu ti říkat Shad, Shadow je moc dlouhý..." Napodobyl jsem jeho hlas a oba jsme se opět rozesmáli. Nehleděl jsem moc na to že mi z boku zase vystřelovala ostrá bolest. Kvůli troše toho štěstí a pohody se to dalo vydržet.
  ,,Dobře." Svolil Shad nakonec, poté co jsme se dost vynasmály. ,,Povoluji ti mi tak říkat."
  ,,A kdo říkal že chci tvoje svolení?" Pousmál jsem se na Shada. On na mě upřel svůj pronikavý pohled a já mu to oplácel. Chvíli jsme takto na sebe hleděly ale potom jsem ucítil jak se do mě dává únava...
  Shad se pousmál a taky se natáhl pro deku. ,,Už je dost pozdě a byl to dost nárožný den..." Zamumlal. ,,Asi by sis měl trochu..." Shad by možná pokračoval kdyby ho nepřerušilo mé zívnutí.
  ,,Dobrou." Řekl jsem jen a přitáhl si tu deku víc k sobě. Že by nějak extra hřála to se sice říct nedalo ale bylo to lepší než nic.
  Shad taky zamumlal své dobrou ale to už jsem napůl spal...

Taková kapitola o ničem...