Doběhl jsem až na samý konec té ulice s Shadowem v patách. A taky smečkou naštvaných psů a lišáků...
  Ulice sice pokračovala, ale nám se do cesty postavil drátěný plot. Pohledem jsem uvízl na menší díře u jeho okraje a do hlavy se mi dostala zvlaštní myšlenka toho, že jsem tu už někdy byl...
  Malý a vyděšený... Tehdy mě pronásledoval Lukas se svou partou a já se zachránil jenom tím, že jsem prolezl tou dírou.
  Dnes bych tam stěží prostrčil hlavu... Běžel jsem moc rychle a tak jsem ramenem skoro až vletěl do toho plotu. Rychle jsem po něm začal šplhat nahoru. Teď, s mými drápy, se mi lezlo mnohem lépe.
  Netrvalo dlouho a přehoupl jsem se přes okraj a dopadl na druhou stranu. Ani jsem nečekal na Shadowa, který už také skálal dolů a rozběhl se dál.
  Zastavil jsem se až dost daleko od tamtud. Na dohled byly vysoké mosty, daleko, od Enárdova území.
  Otočil jsem se a zjistil, že jsem někde po cestě ztratil Shadowa. Další plus, akorát jsem mu měl sebrat to jídlo...
  No... Moje blbost. Teď už je pozdě.
  ,,Nehraj si na necitu. Na tom jídle ti nezáleží. Jen si před sebou samím hraješ na něco, co nejsi." Ozval se vedle mě opět Alexei a já flustrovaně vydechl.
  ,,Fajn... Doufám že ho nechytili... Mohl bych za to jen já..." Zamumlal jsem upřímně. Lhát sám sobě umím, ale Alexei mě vždy donuti říct pravdu...
  Už jsem se chtěl vydat dál, když tu se za mnou ozvaly kroky. Přesněji sních, který křupal někomu pod nohama.
  Netušil jsem kdo by to mohl být. Mohl to být Shadow, Enard nebo někdo z jejich skupiny ale také by to mohl být náhodný kolemjdoucí... I když ten by asi neběžel...
  Chtěl jsem se dát dál na útěk ale na to mě až moc bolel bok a také... Tak trochu jsem doufal že to bude Shadow. Abych věděl, že je v pořádku...
  K mé úlevě to opravdu ten šedý králík byl... A hned co u mě zastavil a trochu se vydýchal, pohledl na mě nasraným pohledem.
  ,,Ty si se snad úplně zbláznil! Vůdce nejsilnější skupiny ve městě ti nabýdne členstvý a ty uděláš tohle?! Tak seš magor?!" Stáhl jsem uši a zahleděl se na něj zcela chladným pohledem.
  ,,Mám s ním prostě nevyřízenej účet." Pokrčil jsem rameny a vydal se pryč. ,,To není tvůj problém."
  ,,No to teda je!" Vykřikl naštvaně a vydal se za mnou. ,,Protože mě viděli s tebou. Tudíš si myslí, že jsem tvůj parťák a tudíž na mě budou stejně nasraní jako na tebe!"
  ,,To zas není Můj problém." Pokrčil jsem lhostejně rameny a dal se na cestu pryč. Shadow si naštvaně zavrčel a vydal se za mnou.
  Čekal jsem že jakmile se oběvíme na hlavní, vydá se jinudy ale on šel stále za mnou... Podrážděně jsem se na něj otočil.
  ,,Co za mnou furt lezeš?!" Zavrčel jsem na něj. On se na mě klidně podíval a řekl.
  ,,Ty nemáš kam jít že? Nemáš žádný úkryt." Naprosto ignoroval to, co jsem řekl předtím... Trochu mě vyděsilo, že to věděl. Možná mě sledoval a já o tom nevěděl... Co kdyz slyšel i mé debaty s Alexeiem..? Vypadal bych jako blázen... I když, to vlastně jsem...
  ,,Mám." Zavrčel jsem. ,,Ale nejsem tak blbej abych tě tam odvedl..."
  ,,Jo jasně." Zavrčel Shadow a protožil očima. Potom sáhl do podobné tažky jako jsem měl já a vytáhl tu plechovku...
  Ztuhle jsem na něj hleděl. Měl jsem takový hlad... I můj žaludek se musel ozvat při pohledu na téměř dostupný příjem potravy...
  Shadow se ušklíbl když uviděl můj hladový pohled a opravku ke mě natáhl ruku ve které držel tu plechovku.
  ,,Mám kus odsud úkryt." Začal ale celou mou pozornost měla jen ta plechovka. Není to past? Zavrtěl jsem hlavou a rychle po ní chňapl. To je mi jedno, mám hlad...
  Neucukl, takže se ty zbytky opravdu dostaly do mých rukou...
  ,,Mám tam i lžíci tak..." Nevšímal jsem si toho co říkal. Prostě mě ovládl můj hlad... Rychlostí blesku jsem do sebe celý obsah té plechovky vyklopil. Bylo toho dost málo, ale alespoň něco...
  Všechno jsem to rychle spolkl a upřel pohled opět na Shadowa. ,,Říkal jsi něco?" Naklonil jsem hlavu na stranu. Shadow zavrtěl hlavou a povzdechl si.
  ,,Chováš se jak zvíře..." Poznamenal a já ztuhl. Před očima se mi vybavil Ethan... Bohužel né tak, jak jsem si ho Chtěl pamatovat. Jako milého kamaráda, který mi v těžkých chvílích pomáhal... Ne, viděl jem ho jako zuřivou bestii, která měla jediný cíl... Zabít mě...
  Pamatoval jsem si ho... Jako zvíře...
  ,,Nechovám!" Zařval jsem na něj až mírně histericky. Nechovám se jako zvíře! Nejsem přece...
  Shadow sebou až mírně trhl jak se lekl mého, náhle zvíšeného hlasu. ,,Klid..." Začal ale já ho nenechal.
  ,,Nechovám se jako zvíře!" Nebyl jsem schopný se uklidnit. J-já přece nesmím...
  ,,Klid." Ozval se pro změnu Alexei. ,,Jen klidně dýchej. Nestaneš se zvířetem, nemusíš se bát..." Poslechl jsem ho a párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Můj vztek se změnil v zoufalost... Najednou mi bylo jedno že jsem se rozhodl Shadowovy nevěřit... Podíval jsem se na něj se zoufalým a trochu i zlomeným pohledem.
  ,,V-vážně si to o mě myslíš..?" Zašeptal jsem tak tiše, že to skoro ani nebylo slyšet. Shadow vypadal dost zmateně z mé náhlé změny...
  Sklopil jsem pohled a svěsil ramena. Opravdu se tak chovám..? Podléhám snad tomu? Podléhám... Šílenství..?
  Cukl jsem sebou když mi na rameni něco přistálo. Trochu až viděšeně jsem se na Shadowa podíval. On se na mě jen konejšivě pousmál...
  ,,Pojď." Řekl jen a někam mě začal vést. Nebyl jsem schopný na jakoukoliv odpověď, natož na vzdor. Bezeslova jsem se vydal s ním. Celou cestu měl ruku ovynutou kolem mých ramen a já nemohl popírat to, že mi to bylo příjemné...
  Necítil jsem se tak sám...

<◇>

  Nevím jak se to stalo, ale po cestě se mi podařilo usnout...
  Když jsem otevřel oči, to první co jsem uviděl byla modrá plachta nad mou hlavou. Byla nízko, ale bylo to dost abych tu mohl i stát. Pomalu jsem se posadil a zjistil, že sedím i na docela měkém pytly...
  ,,Prosimtě, kdy jsi naposlety spal?" Ozvalo se kus ode mě. Otočil jsem se tím směrem a zpatřil jsem Shadowa, jak také polo sedí polo leží na jednom pytly. Vypadálo to jako nějaké staré povlaky vycpané vším měkým, co našel...
  Ale bylo to pohodlné... Rozhodně mnohem víc, než zem...
  Když jsem mu neodpověděl, povzdechl si a něco mi podal.
  Trochu obezřetně jsem si to vzal. Byl to pytlík a v tom... Napůl snědená bageta. Okamžitě jsem se do ní s chutí vrhl. Bylo to tak strašně dobré! Nikdy jem nic takového nejedl...
  Zatím co jsem to do sebe cpal na mě Shadow začal mluvit.
  ,,Vypadáš jako by si celé měsíce nejedl..." Poznamenal. Hodil jsem po něm letmý pohled a znovu se věnoval svému jídlu.
  ,,Kam jsi mě to odvedl?" Zahuhlal jsem ještě s plnou pusou.
  ,,Do mého úkrytu." Pokrčil rameny a já protočil očima.
  ,,A to je..." Musel jsem spolknout to, co jsem měl v puse než jsem to mohl doříct. ,,Kde?" Hned jak jsem měl prázdnou pusu jsem si do ní nacpal zbytek té bagety.
  ,,Křečku..." Zamumlal Shadow a zavrtěl nade mnou hlavou. ,,Ty jsi snad vážně nejedl několik měsíců..."
  ,,Ne, jen pár dnů..." Pokrčil jsem rameny. ,,A neodpověděl jsi mi na otázku..." Připoměl jsem mu a on opět protočil očima.
  Aby ti náhodou nevypadly z očních důlků... Pomyslel jsem si ale zůstal sticha a raději dožvýkal to co jsem měl stále v puse.
  ,,Pak ti to ukážu..." Zamumlal a zvedl se. Jeho zvednuté uši se stěží dotkly té plachty...
  ,,Ale musím uznat..." Začal jsem zas něco mumlat ale on mě zarazil.
  ,,Nejdřiv to zpolkni, nerozumím ti ani slovo..." Bože... Pomyslel jsem si ale učinil to, co říkal. Přeci jen... Asi bych mu měl být vděčný... Vzal mě k sobě a ještě mi dal najíst...
  ,,Musím přiznat, že to tu máš pěkný..." Zopakoval jsem to tentokrát cele a rozhledl se. Dvě zdi byli normálně zděné, z čehož jsem usoudil, že se jeho úkryt nachází v dost hubené uličce. Další dvě strany nás oddělivaly od venkovního počasí plachtou a kryli nás tak před sněhem a ledovým větrem. Jedna strana byla vystužená nějakými starými popelnicemi a kartonem a za tou druhou jsem uviděl drátěný plot. Také částečně vystužený kartonem ale vypadalo to, že je v něm díra. Druhá cesta kdyby ta mezi popelnicemi nebyla průchozí... Docela chytré... Jak dlouho mu to asi trvalo postavit...
  ,,Dík..." Zamumlal Shadow a začal se přehrabovat v nějaké bedně v rohu. Zamračil jsem se když mi něco došlo.
  ,,Tak počkat..." Zamračil jsem se na Shadowova záda. ,,Neříkal jsi že jsi byl v jiném městě a že jsi přijel před nedávnem?" Uviděl jsem jak ztuhl a pomalu se narovnal. ,,Kdyby jsi tu byl jen chvíli tak by jsi tohle nestihl vybudovat. Natož na to najít materiál..."
  Shadow se na mě pomalu otočil a setkal se tak s mým zamraveným výrazem.
  ,,No víš... Já..." Začal ale já ho nehodlal poslouchat.
  ,,Zase jsi mi lhal!" Zavrčel jsem a vstal.
  ,,Ne počkej!" Řekl hned a chytil mě za rameno ve chvíli, kdy jsem chtěl vyběhnout ven. ,,Nech mě to vysvětlit..." Upřel jsem na něj naštvaný pohled.
  Nechtěl jsem. Chtěl jsem prostě odejít. Zas jsem mu věřil a on mi zase lhal. Tady ani nešlo o to, jak moc velká lež to byla, ale o to, že mě zase vodil za nos.
  Ale jeden pohled za něj, kde na mě upřeně hleděl Alexei mě donutil ještě chvíli zůstat...
  ,,Fajn... Tak mluv." Zavrčel jsem. ,,Ale tentokrát pravdu." Shadow si povzdechla a začal vysvětlovat.
  ,,Říkal jsem ti pravdu... Byl jsem již v jiném městě, daleko odsud... Ale vrátil jsem se. Nemohl jsem se však jen tak bez rozmyslu vrhnout do sirotčince, najít tě a utéct i s tebou pryč. I kdyby se mi to povedlo, kam bychom šly?" Nad tím jsem se musel pozastavit. Zima byla v plném proudu... Sních a mráz byl nelítostným nepřítelem pro všechny, zvláště pak pro ty nepřipravené... To jsem měl možnost vyzkoušet na vlastní kůži...
  Začal jsem si připadat hloupě... Hned jak jsem mohl jsem Shadowa obvinil aniž bych se nad tím byť jen zamyslel... A on mi přitom nabýtl jídlo, úkryt a především svou pomoc a přátelství...
  Ale co jsem měl dělat? Pokaždé, když jsem někoho začal brát jako přítele mě opustil! Jak jsem mohl vědět že to tentokrát bude jiné? Ani teď to nevím...
  Ale byla pravda, že mě Shadow opustit nejspíš nechtěl... Už jsem se mu chtěl omluvit za mé zbrklé chování ale Shadow ještě neskončil...
  ,,Často jsem chodil k tomu sirotčinci a nahlížel přes plot okny dovnitř. Nikdy jsem tě v nich však neviděl... Začínal jsem se bát, že tě někdo atoptoval a tak jsem začal hledat po městě školy..." Na sucho jsem polkl. Začínal jsem se bát toho, k čemu jeho vyprávění směřovalo... A bohužel jsem měl i pravdu...
  ,,Nakonec jsem tě uviděl... Nejdřív jsem si myslel že se mi to jenom zdá... Vypadal jsi tehdy tak strašně zničeně a já se chtěl k tobě okamžitě rozeběhnout ale..." Na chvíli se odmlčel a já si pomalu začínal uvědomovat, Kdy mě to viděl...
  ,,Hned za tebou šel nějaký fialový kocour. Netvářil se moc nadšeně a hned si tě odvedl k autu... Chodil jsem k té škole každý den..." Jeho hlas zněl až zlomeně...
  Nemohl jsem tomu uvěřit... ,,Ale ty jsi se už nikdy neoběvil..." On byl tam, když jsem byl naposledy ve škole...
  Shadow se na mě zkoumavě podíval. ,,Přestával jsem doufat že tě ještě někdy najdu a říkal si, co by se stalo, kdybych se za tebou tehdy vydal hned... A pak tě nevědomky zachráním před tou bandou a ty se na mě vrhneš..." Sklopil uši a já trochu zahambeně udělal totéž.
  ,,Promiň já..." Začal jsem. ,,Nevěřil jsem že na světě existuje jedina osoba, která mi nechce ublížit..." Zamumlal jsem.
  ,,V pořádku..." Řekl a zahleděl se mi hluboce do očí. ,,Co se ti stalo s uchem?" Vypravil ze sebe po chvíli. ,,A... Co s okem? Vidíš na něj vůbec?" Natáhl k mé tváři ruku, asi aby se na mě mohl lépe podívat. Ucukl jsem a udvrátil se.
  Popravdě, úplně jsem na to zapoměl... ,,Vidím dobře..." Zamumlal jsem. Nechtěl jsem na něj být zlý ale o tomhle jsem se bavit opravdu nechtěl.
  Chtěl jsem se od něj dostat o trochu dál aby ho náhodou nenapadlo si začít prohlížet i mé ucho ale on mě rychle popadl za zápěstí.
  ,,Počkej..." Začal ale když jsem překvapeně sykl bolestí, zarazil se. K mé mrzutosti mě však nepustil...
  Ze zápěstí mi vystřelovala ostrá bolest... Cítil jsem jak se díky jeho pevnému stisku pohnuly obvazy pod mou mikynou.
  ,,Pusť mě..." Procedil jsem skrz zaťaté zuby ale Shadow se jen zamračil a zatřepal hlavou.
  ,,Sundej si tu mikynu..." Překvapeně jsem se na něj podíval a na chvíli mě přepadl děs. Nesmí se to dozvědět. Nesmí to vidět! Prostě nesmí!
  ,,Ne." Odsekl jsem a pokusil se mu vytrhnout. Držel mě však moc pevně. Jedine, čeho jsem docílil byla další dávka bolesti pod kterou jsem se až zachvěl... I v boku mě začínalo opět bolet...
  ,,Jestli seš nějak zranený, můžu ti pomoct!" Trval na svém Shadow.
  ,,Ne!" Vykřikl jsem naléhavěji a znovu trhl rukou. Místo toho, abych se mu však vyškubl jsem docílil jen toho, že se můj rukáv vyhrnul až k loktu a odhalil tak na okrajích trochu špinavý obvaz. Zašklebil jsem se když jsem na něm zpatřil stopy od krve které tak předtím nebyli...
  Shadow se na to chvíli díval a pak se mi zahleděl do očí. Nebyl jsem schopný se pod jeho drobnohledem ani pohnout...
  ,,Jak dlouho už ho máš?" Zeptal se. Přitiskl jsem uši k hlavě a dál na něj ztuhle hleděl.
  ,,Springu jak dlouho už ten obvaz máš?" Zkusil to znovu. V jeho hlase byla slyšet špetka naléhavosti ale stále zněl klidně.
  ,,J-já nevím..." Přiznal jsem. Nevím jak přesně ale... ,,Už celkem dlouho..." Shadow se zamračil.
  ,,Musíš si to sundat nebo..."
  ,,Ne!" Vykřikl jsem hned, ruku mu konečné vytrhl a přitáhl si jí blíž k sobě. Nečekal že mu budu takto vzdorovat, proto se mi jí podařilo vyškubnout... Vystrašeně jsem na něj hleděl. Najednou jsem si opět připadal tak strašně malý...
  ,,Springu..." Řekl trochu přísněji. ,,Obvazy se musí měnit nebo ti to pod ním může začít hnisat... Ukaž mi to. Věř mi že už jsem viděl i horší zranění než bude to tvoje..."
  ,,J-jak..?" Vysoukal jsem ze sebe. ,,Jak to všechno víš..?" Shadow si sice povzdechl ale klidně mi odpověděl. Najednou zněl jeho hlas tak... Jinak...
  ,,Když jsem byl malý, v sirotčinci byla... Něco jako doktorka. Byla to jediná osoba, s kterou jsem se bavil. Hodně mě toho naučila..." Jeho hlas byl teď tak... Uklidňující... Bylo to zvláštní. Pomalu jsem se posadil a natáhl k němu lehce roztřesenou ruku.
  Pomalu mi odvíjel ten obvaz a mě se tak opět naskytl pohled na mé předloktí zbrázděné spoustou rýh ve dvou i docela pravydelných kruzích okolo obvodu celé mé ruky... Od mých okovů...
  Shadow se na to přehvapeně zamračil. ,,Jak jsi k tomu přišel?" Zeptal se. Ty obvazy dal na stranu ale přesto jsem ucítil jejich pach...
  Nebylo to kdoví jak vábné... Byli cítit potem a špínou, kterou nasákly...
  Nic jsem mu na to neřekl... Jen jsem zaryl pohled do země.
  Když viděl, že ze mě nic nevytáhne, povzdechl si a natáhl se i po mé druhé ruce. Moc se mu nelíbilo, když na ní schledal to samé...
  ,,Měl by sis to vyčistit, pokud nechceš aby ti to začalo hnít..." Zavrčel. Upřímně, tohohle jsem se začal trochu bát... Pokud mé rány na zápěstí vypadaly podle něj špatně, co teprve má rána na boku..?
  ,,S-shadow..?" Zašeptal jsem mírně roztřeseně. Bál jsem se mu to říct ale ještě víc jsem se bál toho, co by se stalo, kdybych tak neudělal...
  ,,Ano?" Otočil se na mě. Už šel směrem ven s nějakou nádobou pro vodu... Povzdechl jsem si a opatrně si sundal svou mikynu.
  I přes to, že jsem měl sklopený pohled jsem ucítil jeho upřený překvapený pohled na krvý nasáklém obvazu okolo mého boku...

  Takže jak jsem slíbila, tady máte delši kapitolu. Je tak dva a půlkrát delší než normálně...
  Je to neuvěřitelné... už 100 kapitola... moc si vážím vaší podpory, kste skvělý ❤

  Musím vám však také oznamit jednu věc...
  Poslední dobou mám problémy se psaním. Mam prostě takový blok... Dostala jsem se v knize do míst, přes které se mi špatně dostává...
  Navíc bych se teď měla soustředit i na školu... Takže kapitoly ve čtvrtek ruším...
  Omlouvám se, ale opravdu to poslední dobou nestíhám...