Sasukemu měl před očima rudo, když se hnal přes silnici za postavou, která si ho všimla velmi rychle a snažila se vzít do zaječích. Přidal ještě víc do kroku, musel ho dostihnout. Prostě musel! V tu chvíli jako kdyby měl mozek úplně vymytej a nerozmýšlel se nad tím, kde ještě před pár minutami vztekle seděl a kde byl podroben všetečným a dost osobním otázkám.

Už měl toho parchanta skoro na dosah ruky, Hnal se za ním opravdu jako rozzuřený býk. Chmátnul po něm, stihnul ho chytit za předloktí a dost neurvale s ním smýknul do tmavé zapadlé uličky k velkým otevřeným kontejnerům, ze kterých se nelinula dvakrát příjemná vůně. To mu bylo ale úplně jedno. Narazil druhé tělo prudce na oprýskanou zeď, až mladík bolestně lapnul po dechu a předloktí mu přirazil pod bradu, aby jej mírně zadusil. Hleděl do strachem rozšířených černých očí a pohmožděné tváře.

,,Okamžitě tu žalobu a udání stáhneš," syčel a zhluboka dýchal.

Vztek se v něm abnormální rychlostí vařil, že se divil, že se mu nevypařuje ušima pryč jako hustá pára. Proč se tenhle hajzl vždycky ocitne tam, kde nemá?! I když... Dneska možná dobře.

,,Jinak přísahám, že ti udělám ze života takový peklo, že se z něj už nikdy nevzpamatuješ," vyhrožoval a upřímně si užíval ten pocit, kdy druhý jenom lapá bezděčně po dechu.

Sai kuckal, tělo se mu třáslo a v očích probleskával opravdový a nezamaskovatelný strach. Nepamatoval si, že by někdy Sasukeho viděl takhle rozzuřeného. Takhle bránícího někoho, na kom mu záleží.

,,Necháš mě a Naruta být. Klidně ti všechny náklady na léčbu a ušlej zisk zaplatím, to mi nic neudělá, ale on z toho vyjde bez jedinýho špatnýho záznamu, rozumíš?! Protože jestli ne, Saii," povytáhl obočí a udělal dramatickou pauzu.

,,Sasuke!"

Naruto zadýchaně doběhl na místo, kde se vyskytoval jeho manžel a ten slizkej budižkničemu.

,,Sasuke, nech ho! Uděláš to ještě horší!"

Černovlasý Uchiha ignoroval prosby, které k němu blondýnek vysílal. Naposledy zesílil na krátkou dobu stisk a užíval si, jak tomu parchantovi lezou přidušením oči z důlků, než ruku nakonec stáhnul a poodstoupil od něj o krok dozadu.

Sai se předklonil, hluboce se rozkašlal a držel se za svůj krk.

,,Měl jsem ti tu držku rozbít rovnou a ne čekat na to, až to za mě vyřeší Naruto," promlouval k němu hlubokým hlasem, ,,rozmysli se dobře, Saii. Jestli všechno nestáhneš, najdu si tě. Najdu si tě úplně všude. I kdyby ses měl schovávat na druhý straně zeměkoule, najdu si tě... A pak to shledání nebude rozhodně příjemný. Miluju Naruta a ty nikdy v životě nezaujmeš jeho místo."

S tím se od něj konečně odvrátil a pohlédl do užaslé a trochu starostí stažené tváře svého blondýnka. Jemně se na něj pousmál a rozešel se k němu.

,,To bylo sexy," zazubil se na něj najednou plavovlásek.

,,Taky si umím ubránit to, co je moje," odvětil Sasuke s přimhouřenýma očima a přitáhnul si ho k sobě.

Chytnul jeho ruku, propletl s ní prsty a bez jediného pohledu dozadu se oba dva vydali z uličky pryč.

***

Po rychlém a vydatném obědě se Naruto už musel konečně objevit v práci, přece jenom to byl jeho první den ve vyšší funkci a Sasuke se nakonec rozhodl, že zajede do firmy. Věděl, že Itachi se stihne o všechno postarat, během jeho nepřítomnosti, ale měl neutuchající chuť si se svým starším bratrem trochu popovídat.

***

,,Tak co? Jak to dopadlo? Co říkal Sasori?"

Starší Uchiha vlítnul do bratrovy kanceláře jakmile zjistil, že se konečně dostavil do práce.

Sasuke sotva stihnul pověsit sako přes opěrku židle. Zvedl hlavu a mírně se pousmál.

,,Řekl bych, že to šlo dobře," odvětil a nad vzpomínkou, kdy dusil nebohého Saie se musel trochu zachvět, ,,Sasori říkal, že se mu máme ozvat jakmile nám přijde jakýkoliv dopis."

,,Proč se takhle tváříš?" zajímal se Itachi a nakrčil obočí.

,,Jak jako?"

,,Takhle... Ty mi něco tajíš, že jo? Co se stalo? Koukej to vyklopit!"

,,Proč by se hnedka mělo něco stát?" nechápal Sasuke.

,,Už tě znám dvacet pět let, Sasuke. Znám každičkej tvůj pohled, každičkej tik a zách-"

,,To je úchylný, Itachi, je to jak kdybys mě šmíroval."

,,To je fuk, jak to vypadá. Koukej mi okamžitě říct, co se stalo."

Mladší černovlásek s odfrknutím pokrčil rameny.

,,Řekl bych, že Sai už problémy dělat nebude. Možná bych dokonce mohl i tvrdit, že to všechno stáhne."

Itachiho oči se nebezpečně přimhouřily.

,,Cos provedl?"

Sasuke zakoulel očima. Nemělo smysl zapírat. Ne před Itachim. Rozhodně tenhle třicetiletej chlap měl pravdu v tom, že ho znal až moc dobře, takže nějaká chabá výmluva by mu opravdu nepomohla.

,,Potom co jsme opustili stanici jsme se s Narutem dohodli, že půjdeme ještě na oběd, než se bude muset vrátit do práce. A jenom Jashin kurva ví, jak je možný, že se kousek od restaurace objevil Sai."

,,Sasuke... Neříkej mi, žes..."

,,Nic jsem mu neudělal, jen jsem ho trochu přidusil a malinko mu zavyhrožoval," zamumlal zcela nevinně jako malý kluk.

,,Zbláznil ses?!"

,,Ne, nezbláznil jsem se, Itachi! Konečně jsem se taky mohl ukázat já! Proč by všechno měl slízávat Naruto, když za to vlastně můžu já, hm?! A jestli ten sráč všechno nestáhne, změním výpověď a všechno svedu na sebe."

,,Hráblo ti," uchechtl se Itachi.

,,Ne. Bude to jeho slovo proti mýmu. Bude extrémně dlouhá tahanice a to mu to ještě kurva znepříjemním," zavrčel Sasuke rozhodně.

Starší Uchiha se na na svou mladší kopii díval najednou zcela jinak. Dalo by se říci, že na něj koukal i hrdým pohledem. Tak zvláštně mu z bratrových slov jiskřilo v očích.

,,Koukám, že ti vážně přirostl k srdci, co? Na to, jak ses tomu bránil," uchechtl se nakonec.

,,Miluju ho, Itachi a je to to nejlepší, co se mi mohlo v životě přihodit."

Dlouhovlásek se pousmál. Tak moc si přál tohle to někdy slyšet z bráškových úst. Byl na něj vážně pyšný a dal by ruku do ohně za to, že nyní konečně ukázal to, jak moc dospěl.

,,Fajn, teď konec kecání o tom idiotovi. Naruto má za týden narozeniny, potřebuju vymyslet dárek."

***

Blondýnek právě mířil domů z práce jednou známou uličkou, kterou už měl několikrát prošlou, a na které stálo velké množství různých malých obchůdků se vším možným. Kolikrát se při cestě domů pozastavoval nad výlohami a zvědavě si prohlížel to, co daný obchod nabízí.

Kroky ho nakonec zavedly k výloze, kde se zastavil a se zadumaným pohledem nahlížel přes vyčištěné sklo dovnitř. V mysli se mu vybavovalo najednou všechno, co za necelé dva měsíce prožil a cítil, jak se mu v srdci rozlévá příjemný hřejivý pocit. Nakonec s jemným a odhodlaným úsměvem na tváři vstoupil dovnitř a zamířil k pultíku, kde obsluhoval jeden mile vyhlížející postarší pán.