,,Říkal jsem si, že není dobrý nápad mluvit o Saiovi před Deidarou," mručel si Sasuke zlostně pod vousy a z kapsy kalhot tahal klíčky od dveří.

,,Co jste si vy dva vlastně udělali?" nechápal blondýnek a zvědavě se na něj díval.

Situace u Sasukeho staršího bratra poměrně dost gradovala, až se obával toho, že jeho manžel přeskočí stůl a zakroutí plavovláskovi krkem, nebo v lepším případě, že po sobě skočí oba dva naráz. Vůbec tu jejich nenávist mezi sebou nechápal. I když Deidaru ještě možná neznal až tak moc dobře a znal ho jenom krátce, mohl říct, že je v pohodě. Byl milý, přátelský, ukecaný... Teda aspoň k němu. Jakmile ale byl v jedný místnosti se Sasukem, oba dva se chovali jako kohouti na smetišti.

,,Právě, že nic. Jen mi prostě nesednul," zamručel tmavovlásek a odemknul dveře.

Naruto jej zamyšleně následoval do útrob jejich rodinného domu.

,,Ale... Muselo to mít přece nějaký důvod, ne? Přece ses na něj nepodíval a neřekl sis Jashine, to je kretén."

Sasuke se na něj pobaveně ohlédnul.

,,Trefil ses skoro na sto procent."

Naruto povytáhnul obočí.

,,Ne, teď vážně, Sasuke. Co jste si provedli?" založil si ruce na prsou, když si sundal lehčí podzimní bundu a zul v boty.

,,Nelíbilo se mi, jak pohrdavě na mýho bráchu v obřadní síni kouká," odvětil Sasuke, když si vzpomněl na den před pěti lety, kdy dlouhovláska spatřil vlastně úplně poprvé, ,,já chápu, že byl asi vynervovanej a možná pořád nechtěl uvěřit tomu, co se děje, ale prostě ten jeho pohled mě dostával do varu."

Naruto se s ním přesunul do kuchyně, kde jeho manžel vytáhnul z ledničky lahev s vínem. Konečně si mohl dát. Dneska autem už rozhodně nikam nepojede.

,,Hrozně mě iritovalo, jak nosí hlavu nahoře... Pamatuju si, že i Itachi dostal při prvním společném tanci facku, jako já," uchechtl se Sasuke a zadíval se blondýnkovi do modrých hloubek, ve kterých zajiskřilo.

,,S tím rozdílem, že on se mu šel ale omluvit," zabručel Naruto.

,,Itachi je jinej, než já. To ví všichni," ušklíbnul se Sasuke, ,,hrozně mě sralo, jak se brácha snaží mu zavděčit. Lezl mu vážně do zadku a to se na Uchihu nesluší. Nosil mu kytky, kupoval mu dárky, všechno mu dovoloval a mě jenom kňučel na rameni, protože si myslel, že o něj Deidara nejeví zájem. Věř mi nebo ne, ale ve dvaceti se mi tohle poslouchat vážně nechtělo."

Sasuke oběma nalil půlku sklenky bílého polosladkého vína a jednu podal Narutovi.

,,Říkal jsem mu, že by ho měl ohnout a vyšukat mu tu jeho aroganci z hlavy, nic jinýho mě v tu dobu nenapadlo. Ale Itachi, že ne, že nechce, aby si o něm myslel, že je úchylný prase a domluvenej sňatek pro něj znamená jenom to, že si bude moci kdykoliv vrznout."

Blondýnek se napil ze sklenky a pak se pomalu přesouval do obývacího pokoje, Sasukeho v patách.

,,Jednou večer mi volal. Totálně nešťastnej... Nevím... Mohlo to bejt asi půl roku potom, co se vzali. Říkal mi, jak ho miluje a že se prostě bojí, že i když se snaží sebevíc, že on o něj prostě nestojí. Je hrozný poslouchat svýho staršího bráchu, jak si vylejvá srdce, to ti povím. Itachi byl vždycky taková... Ne úplně měkota, to říct nechci, ale chápeš mě, ne?"

Naruto přikývnul.

,,Řekl jsem mu, že by bylo asi nejlepší mu říct, co k němu cítí. Prostě jít se svýma citama ven, aby konečně věděl, jak na tom vážně je. A co vím, tak to nakonec udělal," pokrčil pak rameny, ,,a díkybohu se na něj usmálo štěstí, že ten debílek to cejtil stejně."

,,Myslím, že bys na něj měl ale změnit názor," namítnul nakonec Naruto zamyšleně.

,,Nemám jeden jedinej důvod. Málem udělal z mýho bráchy podpantofláka."

,,Pamatuješ si, jak jsem se jednou zdržel s někým po práci a pak přišel domů s tím, že bychom měli naplánovat naši svatební cestu?" promluvil po chvilce ticha Naruto, když si nechal hrdlo svlažit bílým vínem.

Sasuke povytáhnul nechápavě obočí a přikývnul.

,,Jo. Nebylo to vlastně zase tak dávno a nedá se na to jen tak zapomenout. Chvilkama jsem si myslel, že si ze mě děláš srandu."

,,Byl jsem s Deidarou."

,,Cože?"

,,Jo. Pozval mě na kafe den po tý rodinný večeři, co tu byla."

,,A-a proč?"

,,Přimlouval se za tebe."

,,Nesmysl," zavrtěl Sasuke rezolutně hlavou.

,,Myslím to vážně. Chtěl, abych ti dal šanci. Snažil se to zaobalit za to, že to dělá hlavně kvůli Itachimu, kterej byl z našich začátků dost nešťastnej, ale myslím si, že se přimlouval z velký části jenom čistě za tebe."

,,Jak říkám, nesmysl," nechtěl tomu uvěřit tmavovlásek.

,,Nebejt jeho, tak bysme na svatební cestu neletěli ani možná teďka," odvětil Naruto a odložil sklenku na konferenční stolek.

Přišoupnul se po gauči blíž ke svému manželovi, který na něj pořád nevěřícně hleděl.

,,Nelžu ti, Sasuke. Myslím to vážně. Hučel do mě tak dlouho, že jsem mu nakonec slíbil, že to s tebou zkusím. A doma jsem si nabídnul tu dovolenou," pousmál se jemně, ,,myslím si, že on k tobě necítí nenávist, nebo něco tomu podobnýho. Možná jsou ty jeho poznámky a věčný držkování na tebe, jenom obrannej mechanismus, protože vidí, že ty si někdo úplně jinej, než Itachi."

Tmavovlásek na něj jenom stále nechápavě zíral. V hlavě mu kolovalo to, co mu jeho manžel nyní sdělil za pozoruhodnou informaci. Pořád se mu nechtělo věřit tomu, že by byl Deidara natolik ochotný se za něj přimluvit. Proč by to vlastně dělal?

,,Já... To nechápu," zamručel nakonec a nechal si ze své ruky vzít skleničku, aby jí mohl plavovlásek odložit.

Ten se poté schoulil k jeho boku a hlavu si položil na jeho rameno. Rukou jej objal kolem pasu.

,,Měl bys mu být vděčnej a aspoň trochu omezit to, jak se k němu občas pěkně kousavě chováš," uculil se.

,,Hm."

Blondýnek zvedl hlavu a setkal se s hlubokým černým pohledem.

,,Myslím to vážně, Sasuke. Dej mu šanci. Prosím. Aspoň kvůli mě... Podívej, plánují rodinu. Chtějí adoptovat mimčo, budeme tam pečení vaření, chtělo by to, aby si s ním aspoň trochu vycházel."

Uchiha trochu svraštil obočí.

,,Jak jako pečení vaření? Nebudu dělat žádnou chůvu."

Naruto se na něj zazubil.

,,Ale budeš. Já děti miluju a rozhodně to maličký budu rozmazlovat, jako ten nejlepší strejda na světě. A tebe chci vidět, jak se k tomu malýmu uzlíčku budeš chovat, abych si mohl vytvořit obrázek toho, jak budeš za pár let vypadat jako táta."

,,Říkáš za pár let, ale myslíš skutečně pár let?" povytáhl zvědavě obočí Sasuke a pousmál se.

,,Jo. Dřív jak za tři roky to nevidím," souhlasil Naruto, ,,sice děti miluju, ale necítím se ještě na to, mít svoje vlastní. Přece jenom si to můžeme díky Itachimu a Deidarovi sami vyzkoušet, až budou chtít taky jednou chvilku sami pro sebe a my budeme hlídat."

Sasuke pokýval spokojeně hlavou a sklonil se, aby ho mohl krátce políbit na rty.

,,Teď už bude všechno jenom dobrý," zamručel.

,,V to jenom doufám," zazubil se blondýnek a objal ho kolem krku.