Každá dovolená jednou prostě musí skončit a toto potkalo i Naruta a Sasukeho, kteří si po prožitém večeru u Itachiho a Deidary, užili ještě pár dnů ve společné přítomnosti doma, kde se pomalu nutili vracet do normálního života.

Sasuke se snažil být co nejvíce uvolněný, ale v mysli mu neustále kolovala bratrova zmínka o jeho bývalém milenci, který měl vůbec tu drzost, aby jej navštívil v rodinné firmě, kde už neměl co pohledávat.

Samozřejmě, že se o této skutečnosti svému manželovi nezmínil. Nechtěl mezi nimi rozdmýchávat nepříjemné napětí, které by určitě přerostlo v pěknou hádku. Nechtěl se s ním hádat. Vyhovovalo mu to tak, jak to je. O takovémhle vztahu vlastně vždycky ve skrytu duše toužil, ale nikdy by si nahlas nepřiznal, že za jeho momentální štěstí může vlastně výběr jeho rodičů, kteří Naruta, nejspíše po pečlivém a několikahodinovém zvážení, odsouhlasili jako jeho budoucího manžela.

Tuhle nepříjemnou situaci si bude ale muset vyřešit sám a nejlépe bez blondýnkova vědomí.

***

Pondělní ráno bylo pro Naruta opravdu těžké. Kupodivu opět vstal před tím, než mu začal zvonit budík u hlavy a tak jej rovnou pohotově vypnul, aby náhodou nevzbudil mladíka spokojeně spícího vedle něj. Upřímně se mu od něj rozhodně vstávat nechtělo a odcházet už vůbec ne. Přišel si trochu jako blázen. Ještě před jejich dovolenou spával v pokoji pro hosty a byl koneckonců rád, když v Sasukeho přítomnosti trávil čas jenom potřebně nutný, a teď? Teď by na něm pomalu visel od rána do večera. Bylo to i trochu úsměvné.

Blondýnek pootočil hlavy a opatrně odendal několik černých pramínků vlasů z bledé tváře. Pousmál se, když viděl tu uvolněnou spokojenou tvář bez jediné vrásky. Sklonil se a zlehka jej políbil na čelo, než se přinutil k tomu, aby konečně vstal a šel si dopřát dlouhou sprchu.

***

Po té si vyčistil zuby, opláchnul obličej a učesal se. Rychle se šel obléknout do jednoho ze svých obleků, které nosil do práce a uvědomil si, jak se v něm najednou cítí nesvůj. Doteď nosil spoustu volných kraťasů nebo plavek, tílek a triček. Nic společenského a upnutého. Žádná najednou škrtící kravata a nepohodlné lakované boty.

,Zlenivěl jsem,' ušklíbnul se na svůj odraz v zrcadle a narovna si tmavě modrou kravatu, ,doufám, že to dneska uteče.'

***

V kuchyni si připravil kávu a při jejím pomalém usrkávání si připravil svačinu do práce a s úsměvem na tváři zjistil, že zároveň, zcela automaticky připravil svačinu i pro Sasukeho. Dal jí proto do uzavíratelné krabičky a uschoval jí v lednici. Na tu pak magnetem připevnil lísteček s malým vzkazem pro svého manžela. Doufal jen, že ho tímhle nijak neurazil a bude za tohle malé, možná i romantické, gesto rád.

S posledními loky dopil kávu, hrnek vložil do myčky, popadnul svůj pracovní kufřík a s naprostou nechutí se vytratil z domu.

***

Ani pro Sasukeho ráno nezačalo kdovíjak příjemně. Vzbudil se několik minut poté, co Naruto odešel do práce. Chvíli se v posteli chrul a slepě sahal po místě, kde se ještě před chvíli jeho manžel rozvaloval a tisknul se k němu, než si uvědomil, že je nechutné pondělí a první pracovní den po strašně dlouhé době.

,Nesnáším pondělky,' pomyslel si zamračeně a několikrát ospale zamrkal.

Nejradši by se tu válel celej den a ještě nejlíp s Narutem po boku. Nějak si přivyknul tomu nicnedělání a volnému režimu, kdy se jenom ládovali dobrým jídlem a drinky, užívali si různé zážitky a hlavně si tak perfektně vždycky zašukali.

S nechutí vstal z postele a zaplul do koupelny, kde zopakoval ve stejném pořadí to, co jeho manžel před desítkami minut.

Během sprchování mu hlavou probíhali vzpomínky na to, jak tu s blondýnkem dováděli před pár dny ve sprše a jeho tělem probíhalo příjemné mrazení. Musí si to rozhodně v co nejbližší době zopakovat.

***

V kuchyni na něj čekalo opravdu milé a nečekané překvapení, když zjistil, že má nachystanou svačinu do práce, když otvíral lednici, aby si vyndal mléko. Naposledy mu ten, kdo mu chystal nějaké jídlo s sebou byla matka, když ještě chodil do školy. Což už bylo pár let zpátky.

,Na tohle bych si taky rychle zvyknul,' ušklíbnul se a vyndal si krabičku s jídlem, aby jí položil na linku a nezapomněl si jí vzít sebou.

***

Černovlasý mladík se opíral bradou o spojené dlaně a hypnotizoval mobilní telefon. V tichosti sbíral odvahu na to, aby po něm hmátnul, odblokoval číslo a zjistil, jak moc byl Sai odhodlaný a neústupný v tom se s ním spojit. Obával se trochu i toho, že na něj bude čekat halda e-mailů, jak v soukromé, tak i v pracovní schránce, ale díkybohu od toho nejspíš upustil.

S tichým smířeným povzdechem nakonec sáhnul po telefonu. Najel si do kontaktů a odstranil Saiovo číslo z černé listiny. Málem mu úžasem vypadly oči z důlků, když mu telefon zahlásil padesát tři blokovaných hovorů a sto dvacet sedm esemek. Rozhodně neměl chuť číst každou zvlášť, jen jimi zbrkle projížděl. Stejně byly vesměs stejného rázu.

Málem úlekem vypísknul, což bylo pro něj opravdu velmi netypické, když se mu telefon v ruce rozvibroval znova a rozblikala se na něj ikonka se jménem volajícího.

,Jako kdybych to přivolal,' zamračil se, když se díval na Saiovo jméno.

Rychle hovor vytípnul. Rozhodně se s ním bavit nechtěl. Jasně mu řekl, jak to mezi nimi bude, jen se chtěl prostě přesvědčit, jestli je ten kluk až takovej magor.

Když hovor utichnul, telefon však o několik vteřin pípnul znovu a objevila se ikonka nepřečtené zprávy.

Sasukemu se stáhnul nepříjemně žaludek, když mírně rozklepaným palcem najel na zprávy a zobrazil si tu příchozí.

Sai: Jsem moc rád, že sis mě konečně odblokoval. Rád bych s tebou mluvil. Minulý týden jsem se stavoval ve firmě, ale nikde jsem tě neviděl :( Kde jsi byl? Hrozně moc mi chybíš Sasuke :(

Tmavovlásek se nad tou zprávou nepříjemně ošil. Zahryznul se do spodního rtu a přemýšlel, jestli mu má vůbec odepsat.

Sasuke: Nebyl jsem ve firmě, protože jsem konečně odletěl na svatební cestu. My dva si už nemáme, co říct. Já svoje stanovisko nezměním a byl bych nanejvýš rád, kdyby si to pochopil.

Na odpověď vskutku nemusel čekat moc dlouho.

Sai: Musel si s ním odletět na svatební cestu? Tak to tě lituju, určitě to pro tebe muselo být strašné, trávit určitě krásnou dovolenou s někým, koho ti někdo určil za manžela. Určitě jste spolu ani nespali, musí to být dost frustrující... Myslím, že si toho určitě máme co říct, nemusíš být takový kakabus, Sasuke. Přede mnou se nemusíš přetvařovat a hrát si na někoho, kým nejsi. Vím, že jsem si to vlastně zavařil sám, když se to mezi námi tím nedopatřením provalilo, ale slibuju, že si dám odteď pozor.

Uchiha musel několikrát překvapeně zamrkat a dokonce si přečíst tu zprávu několikrát za sebou.

,Když bys věděl, kolik jsem měl sexu, asi bys mi neuvěřil,' pomyslel si s ďábelským úšklebkem, ,a nejspíš by ses asi divil, ale užil jsem si dovolenou jako dlouho nic v životě.'

Sasuke: K tomu o dovolené se vůbec vyjadřovat nebudu. Za prvé ti do toho nic není a za druhé je to dost soukromá věc... Je jedině dobře, že se to konečně mezi námi provalilo a já jsem mohl díky tomu pořádně poznat člověka, který je nyní mým manželem. Mezi námi už nikdy nic nebude, Saii... Pochop to a dej mi pokoj.

Nečekal na další zprávu, která by určitě přišla a raději opět Saiiovo číslo uvedl na černou listinu.