,,Páni! Voní to báječně!" přimotal se Naruto do kuchyně, když jej přilákala opravdu vábivá vůně.

Mikoto se na něj s úsměvem od sporáku otočila, přitom nepřestávala v hrnci cosi míchat.

,,Děkuju. Chceš mi pomoct?" nabídla mu ochotně.

,,Můžu?"

Blondýnkovi zazářila modrá očka nadšením. Vždycky doma pomáhal s vařením tátovi. Máma dokázala připálit i vodu, takže všechno co se týkalo poživatelné stravy bylo právě na Minatovi.

,,No jistě," přikývla radostně,

Naruto k ní spokojeně přicupital a čekal na pokyny.

,,Vždycky mi v kuchyni pomáhal Itachi, měl talent na vaření," zavzpomínala, ,,nakrájej ty rajčata prosím na kostičky."

,,Deidara má určitě štěstí," prohodil Naruto zadumaně.

Černovlasá žena se na něj s pozdviženým obočím zvědavě zadívala.

,,Je to se Sasukem skutečně tak těžké?" zeptala se s trochu posmutnělým podtónem.

Naruto mykl rameny.

,,Žádnej tyran to není, nechci abyste si to vyložila nějak špatně, jen... Jen je takový zvláštní," odvětil nakonec.

,,Vždycky byl," souhlasila Mikoto, ,,ale doteď nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Je téměř úplně jiný, než Itachi, co se týká postoje k lidem a chování. Jinak to byl vždycky skvělý syn."

***

Když s Narutovou pomocí byla večeře rychleji hotová, přemístili se všichni do jídelny a Itachi ochotně pomohl Mikoto se servírováním.

Fugaku jako správná hlava rodiny seděl v čele stolu, naproti němu posedávala Mikoto. Po jeho pravici seděl Itachi a Deidara, po levici Sasuke a Naruto.

,,Tak, Naruto," odkašlal si Fugaku u jídla, aby na sebe upoutal blondýnkovu pozornost, ,,Sasuke se zmínil, že chodíš do práce."

Modroočko přikývnul.

,,Ano chodím a nikdo na světě mě nepřesvědčí, abych se válel doma na gauči," přikývnul rázně a odhodlaně, což na tváři všech členů, samozřejmě až na Sasukeho, vykouzlilo úšklebek.

,,Nemyslel jsem to nijak zle, nechci, aby sis to tak vyložil. Za mě je to určitě správné rozhodnutí. Prý tě mají v blízké době povýšit."

,,Ano, už zaučuji nového kolegu, který převezme moje stávající místo," souhlasil.

,,Fugaku nech ho se najíst. Bavit se přece můžeme potom," vložila se do toho Mikoto, jakožto zastánkyně zásady, že u jídla se nemluví.

,,Jistě, omlouvám se," přikývnul černovlasý muž a omluvně se zadíval Narutovým směrem.

,,V pořádku," usmál se na něj blondýn.

Zbytek večeře proběhl v téměř absolutní tichosti. Maximálně se pochválilo jídlo, nebo se někdo zeptal na slánku či pepřenku.

Poté se přesunuli do obývacího pokoje, kde Fugaku každému nalil skleničku alkoholu. Tam se rodinná komunikace už mnohem více a uvolněněji rozjela.

***

,,Sakra," zamručel Sasuke o nějakou chvíli později a prohledával si kapsy kalhot, ,,nemůžu najít telefon."

Itachi se ušklíbnul a okamžitě se chytil hozeného lana.

,,Copak? Čekáš snad důležitý hovor nebo zprávu?" rejpnul si.

,,Sklapni," zasyčel na něj nepříjemně mladší z nich.

,,Prozvoním tě," protočil Naruto očima, který zaslechl Sasukeho stěžování.

,,Dík, ale myslím, že zůstal v jídelně," zamumlal černovlásek a postavil se z gauče, na kterém doteď seděl a usrkával skotskou.

K rodičům přijeli taxíkem, takže požitý alkohol nemusel řešit ani jeden z nich.

Sasuke se tedy vydal do jídelny, kde předpokládal, že najde svůj odložený telefon, během čehož Naruto vylovil z kapsy ten svůj a začal ho prozvánět.

Obývacím pokojem se rozezněla melodie a blondýnek po zvuku došel až k telefonu, který ležel na krbové římse.

,,Otrava tvého života našla tvůj telefon!" zvýšil lehce hlas, aby přivolal svého manžela a hovor típnul.

Sasuke se téměř ve vteřině objevil v obývacím pokoji, kde na něj čtyři lidé koukali s pozdviženým obočím a nechápavým obličejem, a pátý člen, který v rukách svíral jeho hledaný mobil, se na něj díval s naprosto kamenným výrazem, který by mu mohl jistojistě dobře konkurovat.

,,N-Naruto," vydechnul černovlásek a cítil se poněkud nepříjemně.

,,V pohodě, mám tě tam uloženého jako Idiota. Touhle přezdívkou mě vážně nemůžeš naštvat." ušklíbnul se na něj a snažil se, aby vypadal, že je mu to úplně šumafuk.

Jenže nebylo. Oči ho prozradily.

,,Jsem ale navýsost poctěn, že sis na mou přezdívku vyplýtval tři slova, já jsem byl rozhodně línější," mrknul na něj ironicky a podával mu mobil.

Sasuke se nadechoval k nějaké odpovědi, ale Itachi se rychle ujal slova. Položil dlaň na jeho rameno.

,,Můžeš se mnou na slovíčko?" požádal jej a hlavou naznačil, aby spolu odešli z místnosti.

Černooký slabě přikývnul a následoval jej. Na telefon v Narutových rukách dočista zapomněl.

***

,,Nechtěl by ses už k němu začít chovat normálně?!" prskal nepříjemně Itachi, když se s mladším bratrem ocitnul v kuchyni a odložil si skleničku na kuchyňskou linku.

,,A v čem se k němu chovám hnusně?! Vždyť se s ním skoro nebavím!" odseknul mu Sasuke, čímž si vlastně odpověděl.

Zarazil se. Sklopil hlavu a zatnul pěsti.

,,Tu přezdívku jsem si nastavil před pár dny, když jsme si vyměnili konečně čísla," vydechnul poraženě.

,,A nemohl sis ho tam uložit nějak normálně? Víš, jak se teď musí cejtit?"

,,A jak jsem si ho tam měl jako pojmenovat?!" vyprsknul nepříjemně Sasuke.

Místo toho, aby se jejich vztah pomalu lepšil a lepšil, tak to bylo jenom horší a horší. Jako kdyby jim něco nepřálo, aby spolu mohli v klidu a poměrném souznění spokojeně žít.

,,Co třeba jako Naruto?" pozdvihnul Itachi obočí.

Nejmladší Uchiha tiše zavyl.

,,Neděláš mu to vůbec jednoduchý," pokračoval starší bratr dál.

,,A on mě snad jo?!" zavrčel na něj vztekle jako pes, ,,Nespí se mnou v ložnici! Chrápe v pokoji pro hosty. Už dvakrát někde chlastal s kolegou z práce místo toho, aby byl doma a mohli jsme se třeba pobavit. Předevčírem jsme lítali po úřadech, kvůli změnám dokladů a víš jak se pojmenoval?! Víš, jak se pojmenoval?! Naruto Uzumaki-Uchiha! Uzumaki-Uchiha! Dokážeš si představit, jak mě to nasralo?! Ale oukej, řekl jsem si, nebudu se v tom víc rejpat. Vzal jsem ho potom na jídlo a víš co? Kafral, že jsem ho vzal do drahý restaurace! Jak se mu mám do prdele nějak zavděčit, hm?! Jak do hajzlu?! A ještě ke všemu přijdu na to, nebo respektive se mi k tomu dozná, že si ho po večerech honí, místo toho, aby chrápal se mnou!"

Sasuke už byl téměř rudý od vzteku, který mu nyní koloval žílami, když konečně ze sebe dostal to, co mu poslední dobou pilo krev. Zrychleně oddechoval. Hruď se mu zvedala a srdce mu tlouklo až v hlavě.

,,Bylo by fajn, kdyby ses teďka uklidnil a až budete doma, tak byste si měli konečně pořádně promluvit, nemyslíš?" promluvil na něj Itachi po chvilkovém rozmýšlení přívětivým hlasem.

Sasuke k němu zvedl svůj pohled a přikývnul.

,,Jo... Asi je už na čase."

***

Když se konečně oba bratři odebrali zpět do obývacího pokoje, nálada, která tam panovala, a která do nich narazila jako vlna, se jim rozhodně nelíbila.

Naruto seděl shrbený na gauči, hlavu sklopenou, že se bradou téměř dotýkal hrudi. V ruce držel dva telefonu. Vedle něj seděl Deidara, který jej objímal kolem ramen a Fugaku s Mikoto, kteří postávali kousek od nich se na Sasukeho opravdu nepěkně dívali.

,To ho tak strašně rozhodilo to pojmenování?' pomyslel si nechápavě Sasuke a lehce nakrčil obočí.

Nedokázal si to nijak jinak vysvětlil. Jiný důvod Narutova momentálního stavu jej nenapadal.

A když k němu plavovlásek zvedl modrý pohled, ve kterém se opravdu viditelně zračilo ublížení, srdce se mu v hrudi rozbušilo o sto šest a po páteři mu přejelo nepříjemné zamrazení.

Naruto se postavil na nohy a slabým kývnutím druhému blondýnkovi poděkoval, za jeho péči.

,,Psal ti Sai," začal a v tu chvíli by se v Sasukem krve nedořezal, ,,evidentně je dost nešťastnej, že jste se dneska nešli a nejspíš ti poslal i nějakou pikantní fotečku, ale tu jsem neviděl. Nechtěl jsem to číst, jen se tvůj telefon rozsvítil v mých rukách a automaticky jsem se bez rozmyslu podíval na oznámení."

Přistoupil k němu a vložil Sasukemu mobil do rukou. Pak se přes rameno otočil na zbylé osazenstvo.

,,Omluvte mě, ale momentálně už nemám náladu tu trávit čas," zamumlal a rychlým krokem opustil místnost.

Pak už bylo slyšet jenom prásknutí domovních dveří.