Před zámečkem se o několik minut později sešli všichni, kteří přespali, aby se mohli s novomanželi rozloučit.

,,Až se zabydlíte, navštívíme vás," usmívala se Kushina na svého syna a hladila ho mateřsky ve rozcuchaným blonďatých vlasech.

Naruto se ušklíbnul.

,,Tak to mě v tom případě velice mrzí, že se dnes vidíme naposledy, ale na Vánoce se za váma určitě zastavím," protočil očima a bolestně syknul, když mu jeho máma vlepila se smíchem pohlavek.

Vypláznul na ní jazyk a pak se otočil na svého otce, kterému by vzhledem z oka vypadnul.

,,Ale jednu výhodu to má, teď už budeš fyzicky týranej jenom ty," zazubil se na něj a bystře uhnul před další ránou.

,,Padej, nebo tě zabiju dřív, než Sasuke," smála se Kushina.

Naruto je naposledy objal a pak se rozešel směrem k černému BMW, o jehož kapotu se ležérně opíral černovlasý ďábel a měřil si ho přimhouřenýma očima.

Hodil do kufru svou tašku a pak vzal za kliku u dveří.

,,Koukám, že i auto vypovídá o tvé povaze," ušklíbnul se na něj bezelstně a nastoupil.

Sasuke se zamračil. Obešel auto a nasednul na sedadlo řidiče.

,,Jak to jako myslíš?" nechápal ho a nastartoval.

,,Jenom kokoti, co neumí pořádně řídit a chtějí jenom machrovat, aby někomu vlezli pod sukni nebo do kalhot, si pořídí bavoráka," trhnul drze hlavou.

Uchiha nepříjemně zavrčel a prudce se na štěrkovitém parkovišti rozjel kupředu, až štěrk odlétal z pod kol.

,,Ty magore! Nemůžeš počkat až se připoutám?!" vypísknul zděšeně Naruto, v modrých očích zděšení a počínající paniku, a chmatal po bezpečnostním pásu.

Sasuke se jenom drze zašklebil a dupnul na plyn ještě víc, až motor nepříjemně burácel.

***

O několik minut později, kdy se Naruto stále nezbavoval pocitu, že se určitě velmi nehezky vybourají, zastavil prudce mladší Uchiha před pěkným malým rodinným domkem s bílou omítkou, že kdyby Naruto neměl bezpečnostní pás, rozbil by čelo o palubní desku.

,,Ty seš vážně kokot!" zavrčel na něj vztekle a modré hloubky se mu navztekaně zúžily.

Sasuke se na něj podíval s naprosto kamenný výrazem v obličeji a mykl rameny.

,,Takhle obvykle nejezdím, ale nechtěl jsem, aby byly tvoje domněnky o mé povaze lživé,"

Vyndal klíčky ze zapalování a vylezl z auta, ignoruje, jestli ho mladší muž následuje nebo ne.

Naruto si zabrblal pod neviditelnými vousy ještě několik nepěkných nadávek na jeho adresu, než se odpásal a vylezl ven.

Musel uznale písknout. Domek a před ním velmi pěkně udržovaný trávník, působily opravdu bohatým dojmem. Vchodové dveře byli obehnány kamenných rámem, který se mu velmi líbil. Malá veranda taky nebyla k zahození. A to ještě neviděl zbytek.

***

Jen, co prošel chodbou do kuchyně, zhrozil se těch několika desítek krabic, naskládaných úhledně na sobě.

,,No... Koukám, že nudit minimálně dva dny nebudeme," zamručel si tiše pro sebe, ale přesto ho prozatímně prázdná kuchyň uchvacovala.

Byla sladěná do příjemných bílých a černých barev. Všechno se čistě lesklo a nablýskaně lesklo.

,,Líbí?" ozvalo se za ním zvědavě.

Cuknul sebou a otočil se.

,,Jo, je to krásný," přikývnul nakonec popravdě.

,,To jsem rád. Zařizovala to máma. Vlastně celý tenhle dům po designové stránce."

,,Má dobrý vkus,"

,,Jo," přitakal Sasuke a sjel ho zvláštním pohledem od hlavy k patě, ,,to ona vždycky,"

Bůh ví proč si Naruto myslel, že Uchihova slova nepatřily jenom postavenému a vybavenému domu, ale směřovala i na něj.

Pokrčil nad tím jenom nezúčastněně rameny. Komplimenty mu měl skládat včera, dneska už je pozdě.

,,Pojď za mnou, ukážu ti to tu," vytrhnul ho z myšlenek opět černovláskův hlas.

Následoval ho.

Sasuke ho provedl obývákem, ložnicí, dvěma pracovnami, pokojem pro hosty, dvěma koupelnami, malou posilovnou i zadní verandou, velkou garáží a rozlehlou zahradu s kůlničkou.

Blondýn nestačil zírat a nepřestával uznale pohvizdovat nad tím, že tohle všechno je jeho. Tedy... Vlastně jejich.

***

,,Tvoje věci jsou v krabicích tuším v obýváku, jedné pracovně a ložnici," zamyslel se Sasuke, když se opět objevili v kuchyni.

Naruto opět tiše přikývnul.

,,Takže... Asi bysme se měli pustit do vybalování, ne?" nadhodil trochu nesvůj.

Pořád si v duchu snažil namluvit, že tu bude trávit čas s nějakým idiotským spolubydlícím, nikoliv se svým manželem. Kdyby se hold nesneli, jeden z nich může pobývat buď v pracovně nebo pokoji pro hosty.

Sasuke se nezmohl na nic jiného, než souhlasit.

,,Fajn, tak... Tak já začnu asi s kuchyní," zamumlal blondýnek.

Pak se ale otočil znovu na černovláska.

,,My... Tu vlastně nemáme žádný jídlo, že jo?"

,,Uhm, máti s otcem nám udělali nějaký menší nákup základních potravin a nechají nám to dovézt dovážkovou službou. Měli by tu být coby dup,"

,,A-aha, no... Tak já se mezitím pustím do toho vybalování,"

***

Uběhlo sotva třicet minut, když se rodinným domkem ozvalo drnčení zvonku, oznamující návštěvu.

,,Dojdu tam!" houknul Sasuke ze své pracovny, kde si mezitím rovnal knihy do velké knihovny.

Naruto byl stejně momentálně zabraný do toho, aby vytřídil všechny příbory do příborníku, že kdyby se černovlásek neozval, ani by nepostřehl, že někdo zvonil. A to se kuchyně nacházela jenom kousek od domovního zvonku.

Když však Sasuke začal nosit do kuchyně s pomocí závozníka krabice a přepravky s objednanými potravinami, nestačil vycházet z údivu.

,,Ehm... Neříkal si menší nákup základních potravin?" vydechl nevěřícně, když černovlásek donesl poslední přepravku.

Sasuke pozdvihl nechápavě obočí. Netušil, s čím má ten kluk problém.

,,Tohle je snad základní potravina?" ušklíbnul se Naruto a ukázal na několik malých krabiček s kávovými kapslemi, které dozajista patřili do toho kurva předraženého kávovaru, který před chvíli zapojil na kuchyňské lince do zásuvky.

,,Mám rád kvalitní kafe," pokrčil Uchiha rameny.

,,A tohle?" neodpustil si Naruto a jeho prst přelétnul na snad dvacet druhů různých omáček, dipů a dresingů.

Sasuke si odfrknul.

,,Ke každému jídlu se hodí jiná omáčka. A já odmítám pokaždé lítat do obchodu a shánět si tu, na kterou mám zrovna chuť."

Blonďák protočil očima.

,,A tohle má třeba znamenat jako co?" ozval se černovlasý Uchiha, když nahlédnul do jedné z krabic, která přetékala krabičkami s instantním ramen.

Narutovy se v tu chvíli rozzářila očička, jako kdyby spatřil ozdobený vánoční stromeček obklopený hromady dárků. Vrhnul se k rabici a láskyplně se k jejímu víku začal lísat.

,,Ramen! Maminka na mě nezapomněla!" kňučel radostně a ignoroval to, jak se na něj jeho manžel dívá s pozdviženým obočím.

,,Chceš mi říct, že jíš takovýhle nezdraví jídlo?" uchechtnul se pobaveně a nechápavě zároveň.

Naruto objal krabici pevnými pažemi a vynesl si jí na kuchyňskou linku. Přes rameno se otočil na Sasukeho.

,,Každej den," ušklíbnul se na něj.

Uchiha ho sjel pohledem od hlavy k patě a uznale pokýval.

,,Není to na tobě vůbec vidět," konstatoval.

,,Mám rychlý spalování," mumlal Naruto otočený zpět ke krabici, vyndávaje plastové misky, ,,taky rád posiluju. Neválím se doma na prdeli a nečumím na bednu."

,,To já taky ne," trhnul bradou černovlásek a začal mu pohámat.

,,A co děláš rád?"

Naruto si ani neuvědomil fakt, že ho to vlastně skutečně zajímá. Přece jenom je to jeho manžel a měl by o něm sakra něco vědět, když už se museli nuceně vzít a budou spolu žít.

Sasuke mykl rameny a nakonec se rozpovídal.

Ani jeden z nich nevnímal to, že vlastně najednou spolu konverzují naprosto normálně, bez zbytečných sarkastických a ironických poznámek. Ale oba dva přitom cítili ve vzduchu, že tohle zdárné příměří nebude trvat navěky.