Domů dorazili v poměrně dobré náladě. Hovor mezi sebou stále nenásilně udržovali a občas si sdělili i nějakou tu osobní informaci, aby ten druhý aspoň něco věděl. Přece jenom už byli manželi skoro týden a pořádně o tom druhém nevěděli nic.

***

,,Takže," odkašlal si Sasuke, když se pomalu chystal jít do sprchy, ,,hodláš dneska opět spát v pokoji pro hosty, nebo se přidáš ke mně do ložnice?"

Nechápal, proč se ho na to vůbec ptá. Vlastně mu to bylo šumafuk, jestli s ním sdílí jedno lůžko nebo ne, ale tak nějak... Tak nějak podvědomě cítil, i když si to rozhodně nechtěl připustit, že je správné mít ho po boku.

Naruto se upřímně nad tou otázkou zarazil a poťouchle se na něj ušklíbnul.

,,Scházím ti snad?"

,,Jistě, že ne!" zavrtěl rychle Sasuke hlavou a v duchu si nadával, ,,Jen... Jen si myslím, že... To je jedno, nech to být. Spi si tam, kde chceš."

Zvednul se z křesla a odkráčel zamračeně do koupelny, doprovázen modrým pohledem, který se mu vpaloval do zad.

Blondýnek se pro sebe spokojeně usmíval. Netušil, kolik bude muset ještě sloupnout těch odtažitých, chladných a nepříjemných slupek, které si na sobě Sasuke pěstoval, než bude moci konečně odhalit, jaký je to ve skutečnosti člověk. Malý hlásek v hlavě mu však už pomalu našeptával, že první slupka je téměř dole.

Přesto však tu noc přespal v pokoji pro hosty, jako kdyby Sasuke žádnou otázku nepoložil.

***

,,Zařídil sis všechno, co je potřeba?" zajímal se Kakashi čtvrtečního rána, když se potkal s Narutem téměř mezi dveřmi do banky.

,,Eh, j-jo, jo. Zařídil jsem si všechno." pokýval Naruto hlavou, když se rychle vzpamatoval.

,,Výborně. To jsem rád. Budeš dneska muset s Kibou ještě projet několik věcí. Zatím v něm nemám až tak moc velkou důvěru, abych jej nechal pracovat sám. Však je tu teprve čtvrtý den a včera na něm bylo vidět, jak je bez tebe nervózní."

,,Jasně, šéfe, počítám s tím," zazubil se na něj mladík a společně vešli do velké moderně zařízené budovy.

***

Sasuke zadumaně třídil papíry, které mu dnešní ráno přistály na stole k prozkoumání a podpisu, když ho vyrušilo rázné zaklepání na dveře.

,,Dále!" houknul a zvednul hlavu.

Do jeho kanceláře nevstoupil nikdo jiný, než šéf firmy a jeho otec v jedné osobě.

,,Máš na mě minutku?" zeptal se ho zvědavě.

,,Jistě, co potřebuješ?" přikývnul Sasuke a odsunul hromádku papírů stranou, aby před sebou měl čistý stůl, o který si opřel spojené ruce.

Fugaku přistoupil k jeho stolu a posadil se na volnou židli před svého nejmladšího syna.

,,Chtěl jsem se jen zeptat, jak to mezi tebou a tím mladíkem funguje. Matka je taky velmi zvědavá."

Sasuke protočil očima. Očekával, že s ním otec bude řešit věci týkající se firmy a zaměstnanců a ne, že se i on bude hrabat v jeho soukromém životě.

,,Nestačí ti Itachiho klepy?" vydechnul trochu namíchnutě.

,,Tvůj starší bratr se mi o ničem nezmiňoval."

,,Tak to se tedy opravdu divím. No... Dá se říci, že spolu vycházíme. Zatím." pokrčil nakonec rameny, aniž by v obličeji dal náznak jakékoliv emoce.

Fugaku se na něj zamyšleně podíval. Zkoumal jeho mladou, a věkem zatím nepoznamenanou, bezchybnou tvář.

,,Vycházíte? Jak tomu mám rozumět?" zajímal se dál.

Mladý černovlásek si povzdechnul a nakrčil jemně obočí.

,,Prostě spolu nějak vycházíme. Ano, párkrát už jsme se trochu nepohodli, ale hádám, že to není nic neobvyklého, když jsme se brát vlastně nechtěli. Víc ti k tomu asi nemám, co říct."

,,Matka by vás ráda pozvala v pátek na večeři."

,,Bude tam i Itachi a Deidara?"

,,Samozřejmě."

,,V tom případě nikam nejdu," zamítnul okamžitě Sasuke.

,,Proč ne? Vy jste si s bratrem něco provedli? Myslel jsem, že spolu vycházíte bez problému," zachmuřil se lehce starší Uchiha.

,,Od svatby se chová jako idiot a metá kolem sebe akorát rozumy. Nemám na jeho rady do života náladu."

,,Ale no tak, Sasuke, víš, že to s tebou myslí dobře," pousmál se jemně, ,,matce na té večeři opravdu záleží... A pokud jste nyní s Itachim na kordy, nemusíte se tam spolu bavit. Nikdo to od vás nevyžaduje, ale matka by si přála po dlouhé době zase rodinnou večeři."

Sasuke se na něj chvíli beze slova jenom díval a v duchu přemítal, jestli je to dobrý nápad nebo ne. Matku měl rád, o tom žádná. Otce též. A Itachiho, i přes to, jak se podle něj k němu teď nespravedlivě choval, taky. Jenže... Jenže pátky, kromě toho minulého, vesměs patřili jemu a Saiovi... No, nejspíš se z jejich pátečního dováděníčka bude muset omluvit. Určitě to pochopí. Nakonec tedy přikývnul.

,,Výborně. Tak v sedm u nás." usmál se uvolněně Fugaku a vstal ze židle.

,,Budeme tam," přikývnul Sasuke a pohledem jej vyprovázel ze dveří.

Poté, co jeho otec opustil kancelář, sáhnul po telefonu a rozhodl se obeznámit s nastávající situací svého manžela.

Sasuke: Na pátek si nic neplánuj. Jsme pozvaní k našim na večeři.

Strohé a jasné.

Otrava mého života: Taky tě zdravím. V práci to jde, ale vůbec mi to dneska neutíká, díky za optání. A jak se daří tobě? Večeře? To zní docela dobře, aspoň nebudu sedět s jedním nepříjemným mladíkem doma na zadku a užírat se nudou, protože on se se zábavou a vtipem nejspíš za celý svůj život nepotkal.

Sasuke pozdvihl překvapeně obočí nad rozsáhlou zprávou, kterou mu Naruto poslal. Nejspíš se mu to v práci vážně muselo táhnout. Většinou tak hovorný nebyl.

Sasuke: Do toho, jak se mi v práci daří, ti nic není a upřímně se divím, že tě to vůbec zajímá. To máš docela smutný život, když žiješ s někým s kým si nerozumíš. Já mám doma frigidního idiota, kterej buď nezavře klapačku nebo u nás naopak panuje tichá domácnost. Večeře s rodiči bude příjemná změna.

Sám se musel ušklíbnout nad zprávou, kterou jedním klikem odeslal.

Otrava mého života: No jistě, zapomněl jsem, že tvému manželovi může být naprosto ukradeně, jak se ti v práci daří. Frigidní? Neřekl bych, že jsem frigidní, ale bohužel nemám po ruce nikoho, koho bych mohl tvrdě ošukat, víš? Ale nejspíš si na to někoho najdu, protože má ruka už začíná být poměrně unavená a nechci, aby mi odpadla... Jak říkáš, večeře s rodiči bude příjemná změna. Doufám, že tam můj manžel bude mít svého bratra a jeho muže, abych si měl s kým popovídat.

Sasuke nechápal, jak je možné, že v jeho těle projela naráz vlna vzrušení a žárlivosti. Párkrát zamrkal a přečetl si zprávu ještě jednou, aby se přesvědčil o tom, že se mu to nezdá.

,On si ho po večerech honí? Vážně má jako v úmyslu si někoho najít na šukání? Proč s Itachim vychází líp, než se mnou?'

Otázky mu nepříjemně kolovaly v hlavě a jeho vytáčelo, že na ně nezná jasnou odpověď.

Sasuke: Večer si promluvíme.

Otrava mého života: Oh, to zní, jako kdybych něco provedl.

Sasuke: Taky, že ano.

Otrava mého života: A smím se zeptat, co jsem udělal tak strašnýho, že mě bude čekat nudný rozhovor s mým manželem?

Sasuke: Děláš si to ještě horší.

Otrava mého života: Tak v tom případě už raději psát nebudu, že? Musí tě neskutečně nervovat, že jsem ukecanej i přes zprávy.

Sasuke: Mluvíš mi přímo z duše.