Černovlasý mladý muž pospíchal domů svižným krokem. Situace, která se před několika minutami odehrála, mu akorát tak dopřála silné vrásky na čele, jak moc se mračil. Jeho srdce poplašeně tlouklo, když otvíral dveře auta, které stálo na miniaturním parkovišti před parkem. Nasednul a zasunul klíčky do zapalování. Rukama se chytnul volantu a na jeho vršek si položil čelo. Nejradši by něco vzteky rozmlátil. Nebo raději někoho. Jenže by to akorát připoutalo zbytečnou pozornost, o kterou rozhodně nestál. Doufal, že v tom posraným parku nebyl někdo známý, kdo by ho mohl vidět a prásknout ho.

,Neměl jsem tam lízt, jsem idiot!' nadával si v duchu.

Ale už bylo pozdě. Stalo se. Rty ho tak nepříjemně pálily, měl chuť si pořádně umýt pusu, vyčistit zuby a pořádně se vykloktat. Nebo rovnou zajít na plastiku. Bože!

,Uklidni se. Všechno teď už bude dobrý. Nemysli na to. Zapomeň na to. Teď nastartuj a jeď domů.'

***

Jen co blondýnek zaslechl kolem šesté hodiny prásknutí domovních dveří, vřítil se s úsměvem od ucha k uchu do chodby, kde chtěl přivítat svého manžela.

,,Ahoj, Sas-!" zadrhnul se v půlce věty, když spatřil jak podivně se jeho manžel tváří, ,,Jsi v pořádku?"

Sasuke si až nyní uvědomil, že jeho zakaboněný výraz mu zůstal, i když se už dostal do bezpečí domova. Zavrtěl rychle hlavou a snažil se a svou tvář dostat něco, co mělo vypadat jako unavený úsměv.

,,Jo, promiň, jsem jen utahanej. Dneska to bylo dost... Náročný," omluvil se.

Naruto k němu pomalu přistoupil a chytnul jeho ruce do svých. Pohledem se začal utápět v černých tůních.

,,Chceš udělat kafe?... Nebo si dáš něco ostřejšího?" zeptal se a naklonil se k němu pro krátký uvítací polibek.

,,Kafe, prosím... S panákem rumu, jestli máme," vydechnul nakonec a podíval se na jejich spojené ruce.

Cítil to příjemné teplo, které z blondýnka sálalo, cítil z něj tu náklonnost, oddanost a lásku. Nedokázal si představit, že by o tohle snad měl někdy přijít. Zvedl zrak a zase se zadíval do těch přenádherných jiskrných očí, které se na něj se špetkou zvědavosti dívaly.

,,Máš to mít," uculil se na něj blondýnek a chtěl jejich ruce rozpojit, aby mohl zmizet v kuchyni a připravit Sasukemu jeho kávu.

Ten jej však chytnul pevněji, trhnul rukama zpátky a dostal tak jeho tělo pevně na to svoje. Až teprve poté, rozpojil jejich ruce, položil je na kulaté půlky zahalené v tmavých kalhotách a uchvátil mírně pootevřené rty v horkém polibku. Pevně jej chytnul za zadeček a vysadil si ho do náruče.

Naruto si okamžitě instinktivně omotal nohy kolem jeho pasu a ruce kolem kolem krku.

,,Co to do tebe najednou vjelo?" uchechtnul se dráždivě do polibku.

,,Musím tě mít," zamručel Sasuke a rozešel se s ním rovnou do ložnice.

,,A-ale co to kafe?"

,,Počká," zamumlal Uchiha a rychle otevřel dveře jejich společné ložnice.

Pak už stačilo udělat několik kroků k posteli a už se oba dva na ní společně váleli. Naruto hezky vespod a Sasuke nad ním, neschopen se odlepit od jeho rtů.

Nakonec se černovlásek přece jenom trochu vzdálil a přerušil polibek, aby se mohl zadívat do mírně narudlé tváře od počínajícího vzrušení.

,,C-co je?" vydechnul trochu přiškrceně blondýnek, když Sasukeho téměř rentgenový pohled zkoumal jeho tvář až podezřele dlouho.

Tmavovlásek se díval do jeho obličeje, jako kdyby si snad chtěl zapamatovat každé jeho zákoutí. Každý milimetr, každou miniaturní vrásku.

,,Miluju tě," zašeptal tichým, ale přes to vážný hlasem.

Jednou rukou se opíral vedle blondýnkovi hlavy a druhou se jemně prohraboval zlatavými prameny.

Modré hloubky se rozšířily úžasem a ústa se mírně pootevřela překvapením.

,,Uhm a-a... P-proč mi to říkáš?" vykoktal ze sebe první, co mu přišlo na jazyk, ,,T-teda... Co tě donutilo to říct?"

,,Došlo mi, že jsem to od tebe vlastně slyšel jenom jednou.... Tehdy tu noc," pokrčil Sasuke rameny, ,,a... Já ti vlastně neodpověděl, což... Bylo docela kruté."

,,K-kruté? Proč kruté? J-já ti to nemám za zlé."

,,Tak proč si mi to už nikdy neřekl?" zajímal se Sasuke.

,,P-protože... Protože..."

,,Protože si to neslyšel ode mě, viď?" uhodl černovlásek měkce a slabě se usmál.

Naruto nepatrně přikývnul hlavou. Sám vztáhnul rukou a prohrábnul neposedné černé vlasy vzadu na Uchihově hlavě.

,,J-já... Tak nějak jsem si myslel, že asi nejsi ten typ, co by to říkal, nebo co by to chtěl poslouchat," zamumlal nakonec, ,,tak... Jsem tě tím nechtěl nijak dráždit."

Sasuke povytáhnul nechápavě obočí, než se krátce hluboce zasmál a sklonil se k jeho rtům, aby na ně mohl vtisknout několik krátkých polibků.

,,Chci to... Chci to od tebe poslouchat a chci ti to i vracet, rozumíš? Od tebe... Chci prostě všechno," vydechnul a jazykem objel konturu jeho rudých rtíků.

Blondýnek spokojeně zamručel a přitáhl si Sasukeho blíž k sobě. Pootevřel ústa o něco víc a nechal z nich vyklouznout mrštný jazýček, který se okamžitě probojoval přes dva měkké polštářky a bělostnou hradbu zubů do druhých úst. Druhou volnou rukou začal rozepínat ještě stále zapnuté pracovník sako, ve snaze zbavit svého manžela co nejrychleji oblečení.

Sice pořád netušil, co Sasukeho vedlo k tomu, říct mu z ničeho nic tahle dvě, pro něj dost silná, slova, ale nechtěl se po tom momentálně pídit. Upřímně se jeho srdce zatetelilo blahem, když to slyšel vyslovit, i když jenom tichým hlasem. Teď mohl s naprostou jistotou říct, že všechno bylo perfektní.

***

Dny pomalu a klidně ubíhaly. Sluníčko se pořád nechtělo jen tak vzdát své letní vlády, stále silně hřálo a nutilo lidi trávit co nejvíce času venku, než se začne počasí nepříjemně kazit.

Sasukeho prvotní nervozita z toho, že to ten idiot pořád nevzdá a pořád se bude snažit jej nějakým způsobem uhnat, každým dnem opadala, až si na svého bývalého milence sotva vzpomněl. Vlastně ani neměl důvod na něj myslet. S Narutem mu to stále skvěle klapalo, nad jejich kupodivu dokonalým vztahem se nestahovala žádná mračna a oba dva si skvěle rozuměli, což v jejich okolí způsobovalo pyšné a přející úsměvy.

***

,,Nechcete s náma dneska zajít do kina?" nakouknul Itachi do Sasukeho kanceláře jednoho pátečního odpoledne, když se chystal jít domů.

,,Díky, ale dneska to nejde. Chystá se nějaká bankovní akce a Naruta tam mají povýšit, tak jsem samozřejmě zvaný jako jeho doprovod," pousmál se Sasuke a skládal si věci do pracovního kufříku.

,,Páni! Tak, že upřímně gratulujeme!"

,,Vyřídím," kývnul Sasuke hlavou.

,,Vím, že tě tím teď možná naštvu, ale nedá mi to prostě spát," začal Itachi trošku mírně.

Mladší tmavovlásek pozdvihnul obočí. Bylo mu jasné, že se Itachi neobjevil v jeho kanceláři jen proto, aby je pozval na dvojité rande. Kývnul bradou, aby ho vyzval k dalším slovům.

,,Co Sai?" vydechnul dlouhovlasý trochu ustaraně, ,,Dlouho jsi o něm nemluvil. Víš, že mě můžeš říct všechno."

,,Co by, nic. Vzdal to. Jasně jsem mu řekl, že nemám zájem a... Nejspíš to díkybohu pochopil," odpověděl Sasuke víceméně popravdě s pokrčením ramen.

,,Vážně?" pozdvihl Itachi překvapeně obočí, pak se ale zase zachmuřil, ,,To se mi nějak nezdá. Na to, jak byl vytrvalý..."

,,Itachi," zamumlal Sasuke výhružným hlasem a projel si prsty černé vlasy, ,,je mi jedno, že se ti něco nezdá. Prostě je to ukončené a byl bych rád, kdyby ses o tom už nezmiňoval. Nechci na něj myslet, moje priorita je Naruto."

Vzal do rukou sbalený kufřík a stáhnul sako přehozené přes opěrku křesla.

,,A teď když dovolíš, mizím domů, musím se nachystat na večer," řekl mu, když stál naproti němu u dveří.

,,Jistě," zamumlal Itachi a poodstoupil, aby mohl jeho mladší bratr projít ven.

Sasukemu se rozhodně nelíbil pocit, který v něm jeho starší bratr zasel. Najednou mu došlo, že možná všechno tohle ticho po pěšině, které po jejich schůzce nastalo, mohlo být jenom nepříjemné a dusivé ticho před bouří.