Sasuke si sám sobě v duchu nadával za tu nehoráznou slabost a za to, že nedokáže jít s pravdou ven. Jenže... To prostě nešlo. Když sledoval, jak mu jeho manžel nadšeně a pyšně vypráví o tom rozhovoru s Kakashim, jak ho zve na tu společenskou akci. Tak radostně mu svítila ta modrá kukadla, že prostě nedokázal tuhle chvilku pokazit.

A později, když se intimně oddávali tomu druhému, kdy si ho bral ze začátku jemně a pomalu, a později tvrdě a rychle, když viděl, jak se pod ním slastně a vzrušeně prohýbá, sténá jeho jméno, nedokázal si představit, že by se to mělo pokazit kvůli tomu parchantovi.

***

Černovlasý mladík skenoval černýma onyxovýma očima strop. Rukou objímal kolem pasu opálené nahé tělo, které se k němu instinktivně tisklo a spokojeně se oddávalo spánku. On ale oka zamhouřit nedokázal. Unavený byl, to ano, ale nedokázal se prostě překlenout přes tu pomyslnou hranici spánku a odpočinout si. Myslí mu kolovala jedna jediná věc – musí to se Saiem vyřešit, co nejdřív. A nejlíp, když se o tom blondýnek vůbec nedozví. Trochu ho znervóznil fakt, že se svěřil svému staršímu bratrovi, který na něj určitě bude dorážet, jestli se už přiznal.

Bezmyšlenkovitě hladil bok manželova boku a užíval si tu horkou blízkost. Tlak na hrudi, který mu způsobovala blondýnkova hlava mu dávala akorát najevo, že o tuhle blízkost nechce přijít. Nechce přijít o to příjemné teplo, o jeho úsměv, o jeho milá slova.

,Možná... Možná měl Itachi pravdu. Měl bych mu to říct a svěřit se i za cenu toho, že to třeba chvíli bude skřípat, ale když Sai zjistí, že u mě prostě už nemá šanci, dá pokoj,' usoudil nakonec v duchu zamyšleně.

Tiše si povzdechl. Bylo to těžké. Uvnitř něj se drsně rvaly dvě strany a hlasitě se překřikovaly. Říct nebo neříct. Svěřit se nebo to tutlat.

,Zkusím to ještě jednou vyřešit já sám. Když neuspěju, řeknu mu to, ať to stojí, co to stojí,' rozhodl se nakonec pevně přesvědčen.

***

Nehledě na to, jak moc se to Sasukemu příčilo a jak moc s ním nechtěl mluvit, vytočil druhého dne Saiovo číslo, když si byl dostatečně jistý, že jej nemůže jen tak někdo v kanceláři vyrušit.

,,Ahoj, Sasuke, to ti to trvalo, než ses mi konečně ozval."

Netrvalo to ani dvě zazvonění a v telefonu Sasukeho přivítal přímo nadšený Sai. Zamračil se.

,,Potěšila tě ta kytice? A ty hodinky? Všimnul jsem si, že máš na ruce už takové staré a ne moc módní, tak doufám, že ti udělali radost... Dostal jsi ty fotky? Líbili se ti? Dal jsem si záležet," vychrlil na něj haldu otázek.

Z jeho hlasu čišelo naprosté nadšení a radost, že se může bavit se svým miláčkem, aniž by mu dal možnost vůbec promluvit.

,,Chci, aby si s tím konečně přestal," zavrčel Sasuke temně hlubokým hlasem, podbarvený čirou nechutí.

,,Ale to nemůžeš myslet vážně, Sasuke," protáhl hraně smutně Sai na druhém konci, ,,přece to všechno, co mezi námi bylo jen tak nezahodíš."

,,Mezi náma nebylo nic jiného, než šukání," odsekl mu nepříjemně Uchiha a zatnul volnou ruku v pěst.

Na druhé straně se rozhostilo ticho, jako kdyby snad druhý uživatel telefonu přemýšlel nad významem slov.

,,Nic... To pro tebe neznamenalo?" ozval se poté kňučivým hlasem Sai.

,,Ne. Byl to jen sex. Nic víc, nic míň. Teď sem šťastnej, tak už to do prdele pochop! Copak ti kurva nedochází, co se mohlo stát?! Mohl do té krabice klidně vlézt a podívat se!"

,,To je tak nevychovaný, že by ti lezl do tvých věcí?" podivil se černovlásek.

,,Neobracej to proti němu!" vyhrkl Sasuke vytočeně, ,,Dej mi konečně pokoj!"

,,Chci se sejít."

,,Ty ses asi úplně zbláznil!" vykulil oči.

,,Chci jednu jedinou schůzku. Chci se teda s tebou rozloučit, naposledy tě vidět."

,,Neexistuje," zamítl Sasuke rázně a pro sebe zavrtěl hlavou.

Jak si jenom může myslet, že by se s ním snad chtěl dobrovolně vidět?

,,Ač se mi nechce, musím konstatovat, že to tvému manželovi v obleku vážně sluší," podotkl zcela nenuceně Sai, ,,a nejspíš je ve své práci skutečně dobrý, když má vlastní kancelář."

V Uchihovi nepříjemně hrklo. Vzpomněl si na Itachiho slova při včerejším obědě.

,Co když vyhledá Naruta? Co když ublíží jemu?'

,,Myslím, že na tebe tvůj manžel má velmi nepěkný vliv. Úplně ti pomotal hlavu, ale není divu. Je docela pěknej, má hezkej úsměv. Dokonce i krásný oči, ale na ty tvoje nemá... Když... By vám to spolu nevyšlo... Otevřelo by ti to konečně oči a uznal by si, že my dva k sobě prostě patříme? Že... By jsi uznal, že si měl o ruku požádat předtím mě?"

Sasukemu se nezrychlil jenom tlukot srdce, ale i dech. Začínalo to v něm nepříjemně vřít a po skráni mu stekla kapička slaného potu.

,,Nech. Ho. Na pokoji," procedil vztekle mezi zuby.

Strach začínal podmaňovat jeho mysl a hlava se mu motala.

,,Chci po tobě jednu schůzku, Sasuke. Chci od tebe slyšet všechno z očí do očí. A upřímně. Od srdce. Nic víc po tobě nežádám," pronesl Sai vlezle.

Černovlasý mladík začal rychle přemýšlet. Mohl mu snad věřit? Ale... Když se s ním nesejde, co udělá potom?

,,Jedna schůzka," svolil nakonec, i když se mu do toho rozhodně nechtělo, ,,pak mi dáš konečně pokoj a už o tobě nechci nikdy slyšet. Nikdy."

,,Dobře."

,,Kdy?"

,,V pondělí po práci v pět?"

,,Kde?"

,,V parku."

***

Sasuke byl po rozhovoru se Saiem s nervama úplně na dně. Netušil, jestli to bylo vhodné rozhodnutí. Nepříjemný hlásek v hlavě mu našeptával, že si zadělal na určitě velkej průser, pokavad to praskne. Snažil se ho ignorovat. Co by na tom mohlo přece prasknout? Jenom se s ním sejde v parku, řekne mu z plných plic, jak se věci mají a tečka. Už se nebude dál o čem bavit. Doufal, že už ho potom nikdy neuvidí ani o něm neuslyší a bude si moc dál spokojeně žít, aniž by se o tom Naruto dozvěděl.

Prohrábnul si rukou černé vlasy a zhluboka si povzdechnul. Chuť to všechno hned teď zrušit byla opravdu neutuchající a on se raději vrhnul do práce, kterou musel dneska splnit. Pohovory, které proběhly včera, dopadly poměrně dobře a on si musel vybrat vhodné kandidáty pro druhé kolo. Kupodivu se skutečně na to místo hodily spíše ženy. Nechtěl nic pokoušet a věděl, že by tím mohl Narutovi udělat radost, kdyby na místo jeho asistenta, nastoupila žena.

***

,,Tak co? Vyřešil jsi to nějak? Řekl jsi mu to?" zajímal se Itachi, jen co zmerčil u východu z firmy svého mladšího bratra, který se mu dneska podezřele vyhýbal a snažil se mu nepřijít na oči.

Sasuke útrpně vydechnul. Nejspíš dnešní skrývání nevyšlo tak úplně přesně podle představ. Vyhýbal se Itachimu samozřejmě schválně. Věděl, že na něj s tou věcí udeří téměř okamžitě, co jej zmerčí. A nemýlil se.

,,Ne," zamručel nakonec sklesle.

,,Jsi idiot," konstatoval Itachi zachmuřeně, ,,nevíš s čím si zahráváš."