,,Sluší ti to," usmál se Sasuke na svého manžela, který stál před zrcadlem a všemožně se natáčel, aby se viděl z každého možného úhlu.

,,Jsem nervózní," zabručel na to blondýnek a otočil se k němu čelem, ,,byl bych radši, kdyby mě povýšil v soukromí, bez nějakýho obecenstva."

,,Budeš povýšen na zástupce ředitele, to se nedělá v soukromí. Je to vysoká pozice."

,,Jo, já vím, jenže... Jenže se určitě bude očekávat, že k tomu řeknu nějakej proslov," zaškaredil se.

,,A napsal sis ho?"

,,Jistě, že ne!" máchnul kolem sebe rukama, ,,Při svým štěstí bych stejně ten papír doma zapomněl!"

,,Píše se to na kartičky. Jen takový body, aby ses měl od čeho odpíchnout, kdyby ses ztratil."

,,To je úplně jedno na co se to píše! Stejně bych to ani nepřečetl! Nesnáším mluvit k většímu davu lidí, vždycky z toho chytám akorát nerva, rudnu, koktám a potím se a-a-"

,,Tady někdo chytá hysterickej záchvat?" ušklíbnul se Sasuke a povytáhnul obočí.

,,Nedělej si z toho prdel, sakra!" vypísknul Naruto a jeho hlas nyní zněl, jako když mu bylo deset let.

Pisklavě.

,,No a je to tady!" zapískal a fňuknul si, ,,Když chytám nerva, začnu takhle pitomě pískat."

Sasuke se hryznul do vnitřku tváře, aby se nahlas nerozesmál na celé kolo. To by se mu později mohlo určitě vymstít. Ale vidět svého manžela zase v jiném úhlu, kdy je nervózní, bylo prostě k popukání. Odkašlal si a přistoupil k němu. Objal ho kolem pasu.

,,Budeš úžasnej," řekl mu něžně a políbil ho na špičku nosu.

,,Myslíš?"

,,Vím. Budu tam s tebou a podržím tě, kdyby něco."

Naruto na své tváři vykouzlil slabý úsměv a s hlubokým výdechem přikývnul.

,,Díky."

***

Pronajatý sál v kulturním domě se začínal s přibývajícím časem plnit dalšími a dalšími lidmi, mezi kterými byla spousta zaměstnanců banky, ale i jedni z jejích nejvýznamnějších klientů.

Sasuke jako správný doprovod a hlavně jako manžel se blondýnka držel pomalu jako klíště. Nespouštěl jej z očí a doprovázel jej všude, kam se hnul. Seznamoval se uctivě s novými lidmi a dokonce prohodil i několik čistě nezávazných a nenucených slov s Kibou a Kakashim, které měl už tu možnost potkat.

***

,,Seš v pohodě?" staral se Kiba, když viděl svého kamaráda, jak začíná být čím dál víc nervóznější, když se ztlumila trochu světla a jedno z hlavních osvětlení směřovalo právě na Kakashiho, který stál na malém vyvýšeném stupínku a promlouval k obecenstvu.

,,E-eh, j-jo. Jsem v pohodě," dostal ze sebe trochu přidušeně a prohrábnul si vlasy.

,,Chceš něco k pití?"

,,N-ne, to je dobrý. Sasuke už mi pro něco šel."

,,Co je s tebou? Celej se klepeš," dotíral dál zvědavě hnědovlásek.

,,Bojí se, že bude muset říct nějakej proslov a posere to," objevil se u nich najednou Sasuke a podával blondýnkovi sklenku s čistou vodou.

,,Díky," zamumlal Naruto s mírným úsměvem a sklenici vyprázdnil na několik dlouhých loků.

,,To bude v pohodě, uvidíš," zazubil se na něj Kiba a položil mu přátelsky ruku na rameno.

Když si ale všimnul Sasukeho nepříjemně tvrdého pohledu, ruku raději s nervózním zachechtáním stáhnul zpátky. Ten chlap mu prostě naháněl hrůzu. Jistě, když Naruta poprvé uviděl a zjistil, že to bude právě on, kdo ho bude zaučovat, byl rád. Líbil se mu. Byl atraktivní, usměvavý, upovídaný. A když spolu zašli po práci na pivo, líbil se mu ještě víc. Ta jeho přímočarost a uvolněnost. Nehledě na to, když zjistil, že byl téměř vhozen do nuceného svazku s někým, koho vůbec neznal a s kým prozatím nenavázal společnou řeč. Nechtěl však na něj nějak tlačit, nebo se ho pokoušet sbalit, do ženáčů rozhodně nešel a nechtěl být tím, kdo rozvrací i nefunkční manželství. Ne, že by nebyl rád, že jim to zatím neklapalo, ale raději se se svými nadějemi na to, že by s blondýnkem mohl jít na nějaké skutečné rande, stáhnul. A pak, když uviděl, že jim to po dovolené začalo klapat a taky to, jak na něj jeho manžel opravdu nevraživě zírá, stáhnul se raději úplně. Byl rád za to, že aspoň s Narutem může udržovat nějaký přátelský vztah, když už nic jiného.

,,... Rád bych vám proto představil svého nového asistenta, Uzumakiho Naruta!"

Z myšlenkového pochodu jej probralo až hlasité zvolání kamarádova jména a doprovodný potlesk lidí. Zadíval se na něj a musel se chápavě pousmát, když ho viděl, jak nasucho polknul.

,,Hlavně se neztrapni," promluvil k sobě tiše Naruto, naposledy se podíval na Sasukeho, který se na něj povzbudivě usmíval a pak vyrazil ke Kakashimu.

***

Narutova řeč nebyla takovým fiaskem jaký blondýnek upřímně očekával. Zadrhnul a zakoktal se jenom párkrát, ale když v davu vyhledal pohled svého manžela, který se mu snažil být co nejblíž, uklidnil se a začal mluvit zase normálně.

,,Byl jsi skvělý!" zamumlal Sasuke, když se k němu blondýnek připlazil s úlevným výrazem v obličeji, za doprovodu potlesku.

,,Uff, díky... Už to nechci nikdy zažít," ušklíbnul se Naruto, ,,bylo to snad ještě horší, než maturitní zkouška."

,,Proč myslíš?" ušklíbnul se černovlásek.

,,Tam bylo jenom pár lidí a všichni mi radili," zazubil se na něj druhý a drze si od něj vzal rozpitou sklenku šampaňského.

,,Už mi zase kradeš věci?" povytáhl zvědavě obočí Sasuke a v černým hloubkách se mu zalesklo.

,,Jo," uculil se Naruto a vyklopil do sebe skleničku na jeden zátah, ,,co s tím uděláte, pane Uchiho?" zamrkal na něj laškovně.

Všechna nervozita z něj rázem opadla, když už to bylo konečně za ním a zase se cítil jako obvykle.

Sasuke se ďábelsky ušklíbnul, přitáhnul si ho blíže k tělu a naklonil se k jeho uchu.

,,Asi tu drzost z tebe doma pořádně vymrdám," zavrněl mu chtivě do ucha podmanivým hlasem.

Blondýnek se pod těmi slovy blaženě otřásl a v podbřišku mu příjemně zabrnělo.

,,Mmh, tak to si nechám líbit."

***

Na akci se zdrželi ještě několik hodin a odcházeli bok po boku mezi posledními hosty. Před kulturním domem se rozloučili s Kakashim a Kibou, a nasedli do přivolaného taxíku. Usadili se na zadních sedačkách, kde si blondýnek opřel hlavu a černovláskovo rameno a Sasuke nadiktoval řidiči adresu. Naposledy přes okýnko mávli na chodníku venku postávající muže, a pak se jejich taxík konečně rozjel do skoro prázdných nočních ulic.

Blondýnek se spokojeně opíral o manželovo rameno a rukou jej objal kolem pasu. Natočil hlavu tak, aby mohl nos zabořit do jeho krku a nasávat tak zlehka jeho vůni. Nevědomky z toho začal tiše vrnět a stisk okolo manželova pasu zesílil.

,,Nech si to na doma, hm? Nemůžeme si to rozdat na zadních sedačkách," ušklíbnul se Sasuke.

,,Proč ne?" zazubil se Naruto lišácky.

,,Protože to není moje auto," protočil očima černovlasý, ,,navíc by nás ten chlap mohl taky v půlce cesty vyhodit."

Blondýnek si něco nesouhlasně pro sebe zamručel a stisk mírně uvolnit. Čichat k němu ale nepřestával. Líbilo se mu jak voní. Ta jeho čistě osobitá vůně podtržená trochou té kolínské mu mámila smysly. Nemohl se dočkat, až budou konečně doma.

***

Když po několika předlouhých minutách vystoupili společně z taxíku a Sasuke řidiči zaplatil i s nějakým tím dýškem navíc, vydali se ruku v ruce k domovním dveřím. Oba dva si však všimli poměrně naplněné žluté obálky ležící na jejich rohožce.

Blondýnek pozdvihl obočí a v Sasukem v tu chvíli nepříjemně hrklo. Moc dobře si vzpomínal, co za překvapení ukrýval minulý balíček.

,,Co to je?" zamumlal blondýnek a podíval se na tmavovláska.

,,Netuším, možná omyl. Nic tu přece nebylo, když jsme odcházeli," zamručel Sasuke, ,,pošta nerozváží takhle pozdě."

,,Je to adresovaný mně," konstatoval Naruto, když se pro obálku sehnul a vzal ji do rukou.

Černovlásek nasucho polknul. Kdo ví, proč se začal cítit víc, než nepříjemně. Radši proto vylovil klíče z kapsy a odemknul jim dveře do domu. Nechal blondýnka vstoupit jako prvního.

Ten mu skoro nevěnoval pozornost, protože celou dobu zíral na obálku a v duchu se snažil přijít na to, co asi skrývá. Najednou jako kdyby bylo předešlé vzrušení naprosto fuč.

,,Ch-chceš něco k pití?" zajímal se Sasuke a nepříjemně se na začátku otázky zadrhnul.

Tělo mu začínalo nehezky trnout a ostražitě se díval po svém manželovi.

,,Ne, díky. Dneska jsem pil dost."

,,Nemyslel jsem nutně alkohol."

Naruto k němu zvedl překvapený pohled. Byl tak zabraný obálkou, že Sasukeho skoro nevnímal.

,,Uhm, asi vodu, díky," zamumlal jenom.

Tmavovlásek přikývnul a odebral se do kuchyně. Možná to byl špatný tah spustit tak svého manžela z dohledu, ale na to přišel až ve chvíli, kdy jej viděl zcela rozzuřeného stát ve dveřích do kuchyně.

,,Co to je?!" vykřiknul obviňujícím hlasem blonďák a modré hloubky se mu vztekle zaleskly slzami.

V rukách mával něčím, co mohlo z dálky vypadat jako fotopapír.