Když si ostatní rozdělovali úlohy, já se mohla ponořit do svých myšlenek. Nikdy jsem se žádného souboje nebála, ale u tohodle je to zcela jiné. Nejspíš je to kvůli tomu, že budu muset čelit svému osudu. Za několik let ale tomu budu muset podlehnout.

Hodina jenž jsme měli na přípravu strategie, utekla až velmi rychle. S mým týmem Jsem se již museli přesunout ke své vlajce, a tak jsme tedy vyšli. Jared syn Apollóna nakonec místo ne rozdělil určité funkce.

Tři z týmu zůstali hlídat vlajku a zbytek se momentálně snaží získat červených vlajku. Já zrovna stojím obklíčena démony a nevím co dělat. V duchu se snažím zavolat mého milovaného tatínka, ale vůbec se mi neozývá. Takže jako vždy jsem v tom zůstala sama. Uchopím do ruky své kopí a vrhnu se do boje.

Když nevím, jak si s nimi poradit, tak je zkusím alespoň zdržet. Chvíli se vyhýbám jejich útokům a nakonec se rozhodnu zaútočit. Jednoho probodnu kopím a on se rozplyne. Jen přeci že by se tatínek na mě nevykašlal.

Když jsem démony měla vyřízené, rozhodla jsem se získat vlajku, jelikož turnaj nebyl stále ukončen.

Byla jsem nyní schovaná na stromě a pozorovala skupinku červených jenž chránili svou vlajku. Náhle se něco pohnulo v křoví naproti mě a to získalo pozornost oné skupinky. Tuto chvíli jsem se rozhodla využít a vrhla jsem se k vlajce. Během chvíle jsem jí již držela v ruce a z dálky šel slyšet zvuk rohu jenž oznamoval konec turnaje.

Vyhráli jsme opět!