Hodiny už dávno odbily čtyři hodiny a slunce se blížilo k západu, přesto jí po tváři stékal pot způsobený taháním pytlů s odpadky ze zahrady až k popelnicím.
„Možná bych ti mohl pomoci." Ozval se za jejími zády chraplavý hlas.
Narovnala se v zádech a otočila se na něj s překvapeným výrazem. Vlasy měl ještě stále trochu rozčepířené a navlhlé, pravděpodobně od nedávné návštěvy koupelny ale rozhodně už nečpěl alholem a i šedé tričko s tmavými kalhoty bylo čisté.
„Tak...díky." Zamumlala a otřela si z čela pot zrovna když se sehl pro pytel s odpadky a odešel k popelnicím. K její smůle to byl poslední pytel, takže jo neměla více jak zaměstnat, aby se vyhla jakékoliv konverzaci, ale i tak se jeho ruce přidali k těm jejím, když sklízela ze stolu nádobí, na kterém bylo občerstvení.
Naskládala na sebe pár talířů a už už je chtěla odnést dovnitř, ale on je od ní pouze převzal a odešel s nimi do domu.
S hlubokým povzdechem se opřela o stůl a tábořila si obličej do dlaní.
Byla příšerně vyčerpaná, celé dopoledne se procházela po dvanáctém, pak pomáhala chvilku Peetovi v pekárně a pak se vydala uklízet zahradu, a nedostatek spánku se na ni začínal značně podepisovat.
Zaslechla, když vstoupil na verandu a tak se zase sebrala a začala na sebe skládat poslední zbytky talířů.
„Tohle je poslední." Zamumlala k němu, když si od ní přebíral zbytek talířů. „Díky za pomoc."
„Za málo." Pousmál se na ní a ještě než odešel. „Víš... Chtěl jsem se zeptat, jestli bys třeba nechtěla zajít... Na skleničku?" Vysoukal ze sebe a bylo vidět, že se k tomuhle odvažoval celou dobu.
Effie byla zaskočená, hodně zaskočená a dlouhou chvíli nevěděla co odpovědět, jen zírala na prázdný stůl a přemýšlela, jak odpovědět.
„Vlastně... Půjdu ráda." Otočila se na něj náhle a usmála se.
Jedná sklenička nikdy nikoho nezabila, pomyslela si, navíc vážně měla chuť na víno už nějakou dobu. Teda... Bude mít vůbec Haymitch víno? Zarazila se na touhle myšlenkou a pak nad tím jen v duchu mávla rukou.
„Tak jo." Usmál se a odnesl zbytek talířů do domu a pak se vrátil. „Tak pojďme." Vydal se pryč ze zahrady ke svému domu.
Effie ho jen mlčky následovala, když v tom najednou Haymitch zpomalil, aby s ní srovnal krok.
„Jak ses měla?" Zeptal se najednou.
„Měla jsem se moc fajn, díky za optání. Jak ses vyspal?"
„Byl to... Fajn." Řekl. „A díky, ať už jsem řekl cokoliv, tak se omlouvám." Vyšel schody na verandu a otevřel dveře.
Takže on si to nepamatoval, Effie ho pak trochu podezírala, jestli to na ní zase nehrál, ale nebyla si tím do teď jistá.
„Nic moc jsi mi neřekl, krom toho, že ses rozešel včera večer s Rose. Kvůli... Tomu, co se stalo." Posadila se do obýváku, který byl k jejímu překvapení, tak nějak uklizený.
„Oh... Jo, já... Stejně to nemělo cenu." Pokrčí rameny a nachvilku si odskočí do kuchyně a po pár minutách se vrací s jejím oblíbeným vínem a sklenickou na víno a pak ještě odbíhá pro své pití, kořalku a skleničku.
Effie na víno vyjeveně zírala. Byla to snad jen shoda náhod? Ale jak by se mohl trefit ze všech těch vín právě do jejího oblíbeného? Pamatoval si to snad z dob v Kapitolu.
„T-tys věděl, že mám tohle víno ráda?" Zeptala se překvapeně a trochu vyděšeně zároveň.
Haymitch se upřímně zasmál nad její reakcí. „Jasně, že jo. Pamatuju si, jak si to pila v Kapitolu pořád."
Někde uvnitř ji to nesmírně potěšilo a pobavilo a tak se také od srdce zasmála.
Když v tom nastalo ticho. Oba seděli na pohovce, čelem k sobě a začali se vyhýbat pohledu toho druhého. Effie si nervózně hrála s lemem sveho trička a Haymitch v prstech otáčel skleničku s kořalkou.
Všimla si, jak po ní poočku pokuje, když zrovna pokukovala ona po něm.
„Ale co." Řekl najednou a se skleničkou v jedné ruce se k ní prudce naklonil a políbil jí. Dlouhou chvíli seděla na pohovce jako opařená, než si uvědomila, co se děje a ruce se mu automaticky ovinuli kolem krku a vrátila mu vášnivý polibek.
Najednou byla prostě, tak omámená jeho doteky, že zapomněla na slib, který si dala a to, že mu hned nepropadne, což nedokázala splnit. Ruce se z krku přesunuli na jeho hruď a pomalu sjížděli k lemu jeho trička, které dravě začali rvát nahoru.
Bylo to právě ona sklenička, kterou držel Haymitch v ruce a vyrušila je v jejich počínání. Oba se od sebe s úlekem odtrhli a když si všimli, že se nejedná o nic závažného, tak Haymitch opět natiskl rty na ty její.
Effie je však rozpojila, aby z něj mohla svléct tričko, což se nedalo říct o Haymitchovi, který byl jako utržený že řetězu a jak jeho horké dlaně spočívali na jejich zádech, tak vzal do pěstí látku jejího trička a roztrhal ho.
Odpovědi mu bylo nesouhlasné kníknutí, když se Haymitch vrhl označkovat Effiyin krk. Dlaně mu bořila do vlasů a spontánně za ně tahala aniž by si to uvědomovala. Haymitch od krk pokračoval stále níž a Effie mu nedočkavě tlačila hlavu směrem dolů, čímž si zasloužila cestičku z cucfleků od hrudi až k pupíku. Vytáhla ho zpátky za vlasy ke svým rtům a dravě ho políbila, přičemž nezapomněla pořádně skousnout jeho ret. Jen se usmál a ruka mu vklouzla do jejich kalhot a Effie hlasitě zavzdychala, když našel ono místo, tlačila pánví proti jeho ruce a vlhla při každém dalším doteku. Rukama sotva dosáhla na jeho poklopec, ale i tak se jí podařilo ji jo rozepnout, vzala ho za paži ruky, která odváděla všechnu práci a donutila jí dostat se pryč z jejích kalhot. Haymitch jí stáhl kalhoty spolu s kalhotkami aniž by jí přestal líbat a Effie nijak neprotestovala, pochvilce následovali i jeho kalhoty.
„Bereš prášky, že jo?" Zamumlal, ve chvíli, kdy zrovna jeho rty nezaměstnávali ty jeji. Nakláněl se pro další polibek, ale zarazila ho prudce její dlaň na jeho hrudi.
„Neberu, Haymitchi." Zašeptala.
Nachvilku ztuhl, ale pak řekl: „To přece nevadí." I přes její ruku na jeho hrudi se nahl pro další polibek, který byl bohužel jen z jeho strany, protože Effie odmítala spolupracovat.
Odtlačila ho zase od sebe. „Neblázni přece, nemůžu s tebou spát bez ochrany."
„Budu dávat pozor." Sliboval, rozhodně nechtěl přestat teď a už se natahoval pro další polibek.
„Buď budeš mít kondom nebo se sexem rozluč, Haymitchi."
„Effie... Noták..." Žadonil zoufale.
„Ne, Haymitchi, bez ochrany prostě nic nebude." Odstrčila jo od sebe úplně.
„To nemůžeš myslet vážně?" Překvapeně na ní zíral, jak po zemi hledá svoje svršky.
„To teda vážně myslím." Sykla natáhla si kalhotky a pak i kalhoty, podívala se na něj, seděl tam polonahý a zíral na ní, stále na sobě měl spodní prádlo.
V očích měl čiré zoufalství a sledoval její tělo jako hladová šelma.
„Řekni mi upřímně..." Začala, když si zapínala podprsenku. „...Pozval si mě sem, jen kvůli tomuhle?"
„Ne... Teda... Možná jsem maličko doufal," Začal koktat.
Odfrkla jsi. „To jsem si mohla myslet." Přesto, že se snažila zahrát to na to, že ji na tom vůbec nezáleží, někde vevnitř ji to zatraceně ublížilo. Oči jí začali pálit a cítila, jak se plní slzami, hledala svoje tričko a neuvědomovala si, že jo vlastně roztrhal.
„Krucinál." Vzlykla, když našla cáry trička. Byla tedy rozhodnutá, že odejde jen v podprsence.
„Effie, počkej." Stoupl jí do cesty.
„Uhni, Haymitchi." Nepodívala se na něj, ale snažila se, aby to vyznělo, co nejošklivěji, ačkoliv jí po tvářích kanuly slzy.
„Lhal jsem ti, nechtěl jsem tě pozvat kvůli sexu, chtěl jsem si povídat, nevím, co mě to popadlo, prostě jsem si nemohl pomoct." Mluvil rychle a naléhavě a ona věděla, že mluví pravdu, věřila mu, že se to zvrhla, jak z jeho, tak z její strany. „Effie, já vím, že jsem takovej jakej jsem, vím, že umím být hajzl a chovat se vážně zle, ale nikdy bych tě nevyužil. Záleží mi na tobě, ženská jedna ztřeštěná." Vzal jí za ramena a čekal než se na něj podívá. Pochvilce se opravdu rozhodla zvednout uslzenou tvář. „Omlouvám se." Zašeptal a palcem jí setřel slzy.
Jediné co udělala bylo, že jo objala, nevěděla proč, ale prostě ho objala a držela ho v pevném objetí dlouhou dobu a držela ho i potom, co se spolu s ní posadil na pohovku a zatímco ho objímala jí vyprávěl, co se mu za ty čtyři roky přihodilo. Ani si neuvědomila, kdy přestala poslouchat jeho hlas a usnula, ale to, že věděla, že neusíná sama a taky to, že byla naprosto vyčerpaná z obou dvou dní jí uklimbali ke spánku.