Zrovna seděla na houpačce v Katnissině a Peetově zahradě, když se na verandě objevila Katniss a volala ji dovnitř.
S úsměvem se zvedla z houpačky a zamířila do domu. Dneska bylo opravdu krásně, den jako dělaný pro ten večírek, který chystali Katniss s Peetou na večer, mělo přijít opravdu hodně hostů, mezi které patřil i Haymitch s Rose.
Vešla do domu a zamířila do obýváku odkud se linuly hlasy.
„O můj bože, Ethane." Vydechla, když spatřila v křesle svého starého známého.
„Taky tě rád vidím, Effs." Předvedl jí ukázkový chrup.
„C-co tady děláš?" Maličko se zakoktala.
„To je nás prostředek, jak donutíme Haymitche žárlit." Zazubila se nadšeně Katniss.
„Prostě ti budu dneska večer dělat společnost." Zasmál se Ethan.
Ethan byl jeden z lidí, kteří byli opravdu dokonalý, ostře řezané rysy doplňovali pomněnkově milé oči, do kterých občas spadala zrzavá čupřina. Byl jako vystřižený z nějakého katalogu s dokonalými muži.
„Ale, jaktože si tady? Jak se o tobě dozvěděla?"
„Řekněme, že i já mám svoje zdroje, Effie. Nechávám vás dva teď hezky o samotě, měly byste si trochu popovídat a sehrát se na večer." Mrkla na Effie a opustila obývací pokoj a šla pomoct Peetovi s přípravami.
„Takže... Tys přijel až sem jen kvůli mně?" Zeptala se trochu nervózně a sedla si na pohovku, byla rovná jako pravítko, jeho společnost ji nedovolila se pořádně uvolnit.
„No, byl jsem zrovna poblíž a Katniss je docela přesvědčivá. Navíc jsme se dlouho neviděli." Pousměje se na ní a pořádně si jí prohlédne od hlavy až k patě. Nepatrně si olízne rty, musí i u tohohle vypadat tak dokonale?!
„No, musím uznat, že ses změnila." Pokřiveně se na ní usměje a ona má pocit jakoby pod jeho pohledem doslova roztála.
„Já... No... Ty vypadáš taky moc pěkně." Koktala nervózně i to jak seděl bylo doslova vystřihnuté, jak z časopisu. Byl v mírném předklonu, aby ji byl blíž a pod košilí se mu rýsovali svaly.
„Takže, Effs, jak donutíme toho tvého přítele, co ještě není tvůj přítel, žárlit?" Mrkl na ní.
„Myslím, že už tvoje společnost ho dost rozhodí... A moje přítomnost." Dodá ke konci.
„Dobře, ničeho se neboj, nebudu na tebe nic zkoušet, aby jsme si to ujasnili mám přítele." Opět jí odhalí rovné zuby.
Úlevně vydechla, protože se opravdu nechtěla zakoukat do tohohle Boha dokonalosti, ikdyž k tomu už neměla daleko. „Díky bohu, ty jsi gay." Vydechla a zasmála se, tělo se jí úplně uvolnilo. „Ale počkej, tenkrát na střední si měl spousty dívek..." Zamyslela se.
„Ježiš, Effs, to, že jsem měl dívky přece neznamená, že jsem na to mohl přijít později." Zasmál se pobaveně. „Ale neboj večer nějaký ten zdvořilý polibek zvládnu, jen ať pěkně žárlí. I ta jeho nádhera, o které mi říkala Katniss."
Tenhle Ethan se jí zamlouval víc, než ten namyšlený blbeček, kterého znala ze střední, byl uvolněnější, vtipnější a choval se normálně.
Strávili spolu celé dopoledne, byly se projít a domlouvali se na večer. Nakonec Ethan pomohl Effie i s výběrem šatů a sladil si kravatu, tak aby k sobě ladili, samozřejmě, že něm sako, měl pouze bílou košili a kravatu a dlouhé černé kalhoty.
Někteří hosté už dorazili a Effie s Ethanem se pohybovali po zahradě s nimi. Effie stále těkala nervózně k verandě, kdy se tam konečně objeví slámově blonďaté vlasy, ale stále nikdo nepřicházel.
Effie potkala i Johannu, která se rozhodla přijet až že Sedmičky. Všichni krom Katniss a Peety, samozřejmě nevěděli, že je Ethan jen žárlící zástěrka a tak jim na to všichni skákali. Nejspíš to bylo tím, že se Ethan držel stále blízko Effie, držel jí kolem pasu, kdykoliv poblíž spatřil potenciálního soka a občas na ní jakože zamilovaně hleděl a nevěnoval se rozhovoru, byl to sakra dobrý herec a Effie se tahle pozornost líbila a taky se jí líbili závistivé pohledy, které schytávala od některých ženských hostů.
Byla tak zabraná do rozhovoru s Johannou a Heavensbeem, že si nevšimla příchodu onoho kvůli, kterému tady sehrávala to divadélko.
Všimla si ho až tehdy, když jí Ethan upozornil ve chvíli, kdy se omluvil, že jim dojde pro pití a když se nakláněl, aby jí políbil na tvář, tak jí nenápadně šeptnul do ucha, že Haymitch dorazil.
Effie nasadila ještě přesvědčivější úsměv a omluvila se u Johanny a Plutarcha, že si musí odskočit.
Byla to jen zdvořilá výmluva, jak se jich zbavit a záhajit akci - Donuťme Haymitche žárlit.
Když se vrátila z toalety, na které si pouze přepudrovala nos snažila se očima najít z verandy svého spolupachatele.
Ale jak tam, tak stála všimla si, že se na ní obrátila téměř veškerá pozornost hostů a vypadala, jak Popelka, která právě dorazila na ples. Rozhodla se využít pozornosti a když zahlédla Ethana, jak stojí pár metrů za Haymitchem, nasadila ten nejzářivější úsměv a zamířila k němu.
Dlouhou chvilku to vypadalo, že míří právě za Haymitchem, než ho velkým obloukem obešla a dělala jakoby tam vůbec nebyl a vrhla se do náruče Ethana a následně mu věnovala rychlou pusu na rty.
„Bavíš se?" Zeptala se ho a usmívala se na něj. Viděla, jak je některé oči pozoruji, ale hlavně si všimla překvapeného pohledu stojící jen několik pár metrů od nich.
„Náramně, nezatančíme si?" Nabídl jí rámě a odvedl k místu, které bylo vyhrazené na tančení, když už večírek, tak se vším všudy.
„Viděl nás?" Ptala se hned, když byli v bezpečné vzdálenosti.
„To si piš, mělas vidět ten pohled." Zasmál se pobaveně.
Přidala se k jeho smíchu a víc se k němu přivinula.
Najednou hudba utichla a už už se chystali na další tanec, když v tom je přerušilo poklepání na Ethanovo rameno.
Nebyl to Haymitch, tak moc by se nesnížil, byla to Katniss, která Effie oznámila, že se Haymitch vypařil pryč, ale Rose zůstala.
„Omluvíte mě." Usmála se na ně Effie a věděla, že je to její šance.
Rozhodla se ho jít hledat, ale měla jistý odhad, vždycky, když se potřeboval vypařit z nějakého Kapitolského večírku šel na střechu, ale tady střecha není, takže bude muset jít na místo, kde ho zrovna teď nikdo nevyruší. A to bylo teď momentálně jediné. Fontána v zadní části Vesnice Vítězů a tak se vydala přímo tam.
Byl sama překvapená, že se trefila, ale byla ještě překvapenější, když ho viděla s cigaretou.
„Víš, že je to nezdravé?" Promluvila a stále stála o dobré dva metry od něho.
Maličko se lekl a cukl sebou, ale pak nasadil výraz drsňáka s nadhledem.
„A víš, že je mi to fuk?" Opáčil okamžitě.
Effie se musela pousmát, když se jí dostalo téhle sarkastické odpovědi, věděla, že tady už žádná další hádka nehrozí.
Přistoupila vedle něj a taky se opřela o do fontánu.
Dlouhou dobu mlčeli a tak si Effie prohlížela hvězdy.
„Pěkný šaty." Řekl najednou a díval se přitom na žhavé u cigarety.
„Děkuju i tobě to celkem sluší." Opáčila slušně.
A pak zase utichli.
Rozhodně to byla delší doba než poprvé.
„Takže ty a on...? Ten zrzek?" Vysoukal ze sebe najednou.
Effie to docela zarazilo, Haymitch na nic nikdy nešel takhle zpříma. Ale lidi se mění a Haymitch už není ten Haymitch, kterým byl před čtyřmi lety.
„Jo, řekla bych, že asi jo." Koukla na něj a všimla si, že vyčkává na její odpověď se zatajeným dechem.
Právě teď mu ublížila a uvědomovala si to, ale neměla v plánu mu hned skákat kolem krku, ne potom, co jí řekl.
„Myslel jsem si to." Zamumlá. „Teda... Ne, doufal jsem, že je to třeba tvůj bratranec, protože jsem nečekal, že by ses přes to tak rychle přenesla! Tak to jsem ti asi za nic fakt moc nestál, co?!" Přešel z ničeho nic do útečného tónu.
Jenomže to ji nevyvedlo z rovnováhy. „A co jsem podle tebe měla dělat?! Užírat se čtyři roky jako ty a pak až se přes to přenést, nebo žít v naději, že se jednou objevíš před mým prahem s prstýnkem a kytkou?!"
„Nemusela si ho sem vodit!" Rozhodil rukama a odhodil oharek od cigarety.
„Nemusel si jí vodit na tu večeři!"
„Nemohl jsem vědět, že tam budeš!"
„A kdybys to věděl, tak co by se změnilo, stejně bys s ní byl! Nebo bys to snad zahodil kvůli mně?! Jasně, že bys to neudělal! Oh, počkej, určitě by ses se mnou zas jenom vychrápal a další den dělal, že si nic nepamatuješ, tak jak to umíš! Nemysli si, Abernathy, nejsem tak pitomá, jak se zdám i já vím, kdys to hrál a kdy ne!" Zabodla mu prst do hrudi a trochu do něj strčila. V očích jí štípali slzy.
„Jo a proč ses teda se mnou pokaždý vychrápala, když si to tak moc věděla, co?!"
„Protože jsem tě milovala, ty idiote!"
V jednu chvíli stal kus od ní a v další chvíli byla mezera mezi nimi ta tam. Jeho rty chutnali po cigaretách a alkoholu, což u něj byla nezvyklá kombinace.
Chtěla mu chvilku odporovat a odstrčit ho, ale nakonec se mu poddala a začala spolupracovat.
Chybělo jí to, nemohla říct, že ne, dokonce i slzy se převalily přes okraj a stékali jí po tvářích a vlhčili už tak vlhký polibek.
Po pár chvílích se musela odtáhnout a nadechnout se a nakonec se odtáhla úplně, odstrčila ho od sebe, otřela si slzy chystala se odejít.
„Ráda jsem tě dnes večer viděla, Haymitchi." Narovnala se a podívala se na něj, jak na ní zmateně kouká. Věnovala mu jen jeden pohled, kterým naznačila, že to pro ní nic neznamenalo a odkráčela pryč.
Nechala ho tam stát, zatímco on za ní zíral stále ohromen tím, co se vlastně odehrálo.