Katniss z její návštěvy byla nadšená, tedy, tak nadšená jak jen Katniss může být. Ne, že by Effie neměla ráda, jen si s ní neměla moc, co říct a proto spolu vždy prohodili pár zdvořilých frází a ten, kdo udržoval konverzaci byl hlavně Peeta. A když zrovna on nebyl poblíž, tak mezi dvěma ženami panovalo ticho, které ale vyhovovalo oběma.
Úplně zapomněla na to, že Peeta pozval Haymitche na večeři a tak, když zaslechla klepání na dveře a Katniss ani Peeta nebyli poblíž, tak se rozhodla jít otevřít a opravdu ji překvapil pohled na Haymitche a černovlásku, která postávala za jeho zády.
Oba na sebe nějakou dobu zírali, Haymitch několikrát zběsile zamrkal, jestli se mu to náhodou nezdá, ale opravdu tam stála.
Effie nevěděla jakou tvář si udržet a tak raději zůstala neutrální a opětovala mu pohled, ačkoliv s ní cloumalo několik emocí najednou.
Najednou se za jejími zády objevil Peeta a zdvořile uvedl oba hosty, ačkoliv byl sám překvapen přítomností někoho dalšího.
„To je Rose." Představil černovlásku Haymitch, když si uvědomil, že by to asi bylo třeba. „Chtěl jsem vám ji představit, ale nevěděl jsem, že tu budete mít dalšího hosta, který nepřijde pozdravit ani starého přítele." Věnuje Effie ukřivděný pohled.
Peeta si všímá napjaté atmosféry, která v předsíni a tak se do toho rychle vloží.
„Ona chtěla, ale zdržel jsem jí v pekárně."
Effie rychle přikyvuje. „Zapovídali jsme se."
„Rose, co kdyby ti Peeta ukázal obrazy, o kterých jsem ti říkal." Koukne na ni a pak na Peetu a rychle mu naznačí, že by chtěl být chvilku s Effie sám.
„Ale jistě, pojďte, Rose. Tady dozadu." Odvede Peeta Rose ke svým obrazům.
Effie se rozhlíží všude kolem jen, aby se nemusela podívat na něj.
Ticho prolomí uchechtnutí. „Za pohled ti nestojím, za jedinej telefonát, ani za pozdrav, tak za co ti vlastně stojím?"
Effie sklápí oči a cítí, jak se jí do očí hrnou slzy.
„Promiň." Šeptne.
„Jo, jasně." Odfrkne si. „Tady už je na omluvy trochu pozdě, nemyslíš?" Vydá se do jídelny a nezapomene do ní opovrženě drcnout ramenem.
„Haymitchi!" Osloví ho hlasitě, aby ji slyšel. „Počkej, prosím." Šeptne a on se opravdu zastaví, ale neotočí.
„Šla jsem za tebou, dneska. Byla jsem na trhu, ale viděla jsem tě s ní a nenašla jsem odvahu za tebou jít. Mrzí mě, že jsem ti nezavolala, mrzí mě, že jsem s tebou tenkrát neodjela, vážně mě to mrzí, každičkej den toho lituju..." Hrdlo se jí stahuje úzkostí a hlas se jí třese.
Dlouhou dobu stojí zády a nechává viset slova ve vzduchu.
„Na tyhle řeči už je trochu pozdě, nemyslíš? Čtyři roky jsem čekal, že se tu objevíš a teď, když se chci přes všechno přenést, tak se ukážeš a chceš, abych... Co vlastně? Abych to zahodil a ty abys pak zase odjela a nechala mě tu samotného?!"
Slzy se převalily přes okraj a tiše jí kanuly po tváři zatímco rozmazaně sledovala jeho naštvanou tvář.
„Mrzí mě to..." Šeptala. „Nic kvůli mě nezahazuj, ještě dneska odtud vypadnu." Bezhlavě se rozeběhla k pokoji pro hosty pro svoje věci, ale místo, aby mu znovu čelila a opravdu odtamtud vypadla si sedla na postel, schoulila se do klubíčka a brečela.
Zaslechla ze zdola hlasy, jak se dohadují a pak bouchnutí dveří a o pár chvil později se ozvalo zaklepání na dveře.
Neměla sílu odpovědět a doufala, že dotyčný odejde, ale ten vešel a přisedl si k ní na postel.
„Effs?" Zašeptal Katnissin hlas a konejšivě jí položila ruku na rameno. „Nemůžeš ho brát vážně, byl přiopilý, ta jeho nádhera ho v tom ještě podporuje, věřila bys tomu? Oba s Peetou doufáme, že tady zůstaneš..."
Když se Katniss krom vzlyků nedostalo odpovědi, tak pokračovala. „Vím, jak se cítíš, vážně, a vím, jak moc tohle bolí. A že Haymitch umí pořádně vyčíst chyby, co jsem zaslechla, ale nebuď smutná a zůstaň tady s námi, nemusíš už Haymitche vidět pokud budeš chtít, postarám se o to a ještě zítra mu půjdu pořádně vynadat."
Effie se na ní obrátila, tvář smáčenou slzami, bylo jí trapně a cítila se ponížená už podruhý za tenhle den.
„Měl pravdu, Katniss." Šeptla.
„To víš, že neměl! Vždycky, když jsme věděli, že máš volat, tak jsme ho zvali, ale nikdy nepřišel. Vždyť ses po něm sama vyptávala, může si za to sám a mohl ti zavolat on, ale to víš je to chlap, ten by si takhle nepotopil ego, obvzlášť Haymitch ne." Konejšivě jí hladila po paži.
Effie si vedle ní sedla a Katniss neváhala a objala jí kolem ramen. „Jsi v tom skoro nevinně, Effie."
„J-jak dlouho je s ní?" Zeptala se a schoulila se víc do jejího objetí. Nikdy by nevěřila, že se něco takového stane a už vůbec ne to, že si budou s Katniss zrovna v takovéhle chvíli blízké. Ale i ona se setkala s odmítnutím a ještě krutějším než teď zažila ona.
„Kdo ví, Haymitch se s námi teď moc nestýkal pravděpodobně kvůli ní." Pokrčila rameny. „Ale vůbec ho neřeš a hlavně prosimtě nikam nejezdi, vždyť si sotva přijela. A věř mi, nevím na co si teď Haymitch hraje, ale ten chlap tě má furt hrozně rád, jen se teď bude chovat ublíženě a utápět vztek v sexu s tou divnou ženskou." Zamumlala. „Dej mu čas... Pochopí, že jsi lepší partie než nějaká ženská z Jedenáctky." Pousměje se na ní a setře poslední slzy.
Effie se musí pousmát, ikdyz představa, že Haymitch spí s někým jiným ji zrovna šťastnou nedělala, ale ona sama věděla, že takhle Haymitch většinou řeší problémy, nebo je tím alespoň odkládá.
„A už nebreč, slzama se nic nevyřeší, místo toho bysme Haymitche mohli přinutit pořádně žárlit, co říkáš?" Spiklenecky se na ní usmála.
Effie roztáhla rty do širokého úsměvu, líbilo se jí, že se jí Katniss takhle rychle přiblížila a vidět Haymitche žarlejícího a vytočeného do nepříčetnosti byl další důvod k úsměvu.
„Poslouchám..."