Doslov

Vítejte u konce tohoto příběhu. Nakonec jsem ani nečekala, že bude mít jen osmnáct kapitol, ale osobně mi to takhle připadá vlastně skvělé. Alespoň nikoho počet kapitol neodradí od čtení. Ale co, já vždy čekám, že to bude delší, než to nakonec je. Příště svůj odhad rovnou snížím o deset kapitol a bude to dostačující. Ale dost prázdných tlachů.

Možná někoho napadlo, proč jsem vlastně napsala další příběh s touto tématikou, když jsem se se vším ohledně své orientace smířila už u Následuj tulipány. Pravda je taková, že jsem se snažila napsat příběh, ve kterém by LGBT tématika nefigurovala, protože mám pocit, že to některé otravuje, že ne všichni mají takové příběhy rádi a mám strach, že si někteří myslí, že to dělám jen pro popularitu. Ale tak to není. Naopak, já se spíše obávám, jestli kvůli tomuto nějaké čtenáře neztratím.

Ale nedařilo se mi napsat nic kloudného a pořád jsem kolem toho tématu tak trochu kroužila stylem „napíšu o dvou kamarádkách, které si jsou velmi blízko, ale reálně spolu nechodí" nebo „pro sebe si budu psát příběh s touhle tématikou a veřejně něco jiného". Ale pak, u luštění osmisměrek (k tomu se dostaneme), jsem vymyslela to s těmi dopisy a tajnou ctitelkou a něco ve mně se pohnulo. Zapnula jsem notebook a dala se do psaní. Nějak jsem to nechtěla zveřejňovat, ale pak mi to bylo líto, a tak jsem si řekla, že mě lidé musí mít rádi takovou, jaká jsem a že není správné kvůli ostatním psát něco jiného, než doopravdy chci. A proto to teď můžete číst.

Netuším, jestli bude další příběh o tomhle, nechci nic slibovat. Momentálně si to nemyslím. Ne, že bych to napsat nechtěla, ale jednak si chci dát od tohoto tématu na chvíli pokoj, a jednak nemám nápad. Respektive, mám jich několik, ale buďto jsou nepoužitelné, nebo nejsem ta nejpovolanější osoba na napsání toho (například mám nápad, který se mi strašně líbí, ale asi nejsem ta pravá, kdo by měl psát o gayích, když se mi líbí holky, nějak si to neumím představit. Někdo to možná dokáže, ale vždyť já ani neumím popsat, jak je nějaký kluk hezký, natož abych věděla, jak to v takovém vztahu dvou kluků chodí. A ne, nejde to napsat tak, že by to byly dvě holky, nedávalo by to moc smysl). Mám nápad na recyklaci jednoho podle mě kouzelného staršího nápadu, který měl úplně děsné zpracování, a také jsem teď rozpracovala fantasy jménem Kotva ze slibů, od kterého tu můžete vidět první kapitolu a další se zřejmě dočkáte koncem příštího týdne. Ale jestli se v nějakém mém ne-LGBT příběhu okrajově mihne nějaká LGBT postava, tak to není kvůli popularitě, ale kvůli tomu, že je mi to hrozně blízké.

Co se týče té osmisměrky, tak mi to vlastně přijde vcelku vtipné, že to vzniklo u luštění, když to tam není vůbec poznat. Původně totiž Laina měla luštit osmisměrky a používat k nim různá přirovnání, ale pak se mi to nehodilo do celkového konceptu příběhu, když jsem se rozhodla, že se to bude odehrávat u moře. Původně se to totiž mělo odehrávat někde pod horami a mělo to být o tom, že Laina postupně chodila s různými lidmi (kluky i holkami), kterých mělo být ve výsledku osm, a každý jí měl v životě ukázat jeden směr, každý ji měl jednu věc naučit, ať už něco pozitivního nebo negativního. A posledním člověkem právě měla být ona ctitelka (pozor, nebyla to Eia, ono to bylo celé trochu jinak), do které se měla zamilovat jako ještě do nikoho předtím.

Jenže takový příběh je nad mé síly. Už jen proto, že bych z těch sedmi lidí před ctitelkou udělala naprosté idioty, nebo by mi jich bylo hrozně líto. A nerada píšu rozchodové scény tohohle typu a tady by jich muselo být tolik... A zkrátka by to byl moc komplikovaný příběh, když uvážíme, že i tady se mi všechno podařilo dát jen taktak a to už jsem některé věci osekala. Navíc mi to ve výsledku přišlo jako hrozné klišé. A když už tam těch sedm lidí nebylo, když jsem je vymazala, ztratily ty osmisměrky smysl. Proto už Laina neluští.

No dobře, ale teď už zpět ke Světlu na konci světa. Většinou to dávám na začátek, ale co pro mě ten příběh znamená? Nebudu lhát. Byly tady i příběhy, které pro mě znamenaly více. Ale to neznamená, že tento naprosto nezbožňuji. Sice se mi nikdy nestalo, že bych dostávala dopisy od tajného ctitele nebo dokonce ctitelky, ale dost věcí tady je o mně. Tak zaprvé, myslím si, že skoro každá LGBT osoba zná takový ten pocit odcizení světu, pocit ztracení, jaký jsem se tady snažila popsat. Zdá se vám prostě, že jste na to všechno sami, že jste jediní, koho přitahuje někdo, kdo by vás přitahovat neměl nebo se prostě cítíte nějak, jak to není podle normy. Podvědomě se straníte ostatních a žijete jen ve vlastní bublině zmatku a citů, které vám v té chvíli nepřipadají správné. Alespoň já jsem to tak měla.

Další věc, která je o mně, je ta Lainina parta. Zjistila jsem, že je obecně lepší, když je člověk sám, klidně i úplně sám, než když setrvává ve vztazích, které mu ubližují. A pak jsou tady vztahy, a to se mi právě zhruba v půlce prváku na vysoké stalo, které není nutné definitivně utnout, ale člověk na nich nesmí být tak závislý. Víte, jak Laina mluvila o tom, že Kira není dobrá kamarádka, ale jako známá je skvělá? Tak to je přesně ono. Někdy vztahy fungují lépe, když jsou v nižší rovině. A ještě pár detailů, ale to bychom tady byli donekonečna.

Asi raději přejdu na poděkování. Samozřejmě jako vždy děkuji všem, kteří si přečetli třeba jen jedinou větu této knihy a všem neviditelným čtenářům, o kterých nevím, ale věřím, že existují. Také moc děkuji všem, kteří zanechali nějakou hvězdičku nebo komentář. Ale jsou tady lidé, kteří si to poděkování zaslouží obzvlášť.

QuentinWizard – Děkuji za přečtení a za neskutečnou podporu. Miluji tvé komentáře a miluji, jak máš na většinu věcí stejný názor jako já. Děkuji za všechny tvé úžasné a trefné teorie a za to, že sis můj příběh přečetl, i když je to romantika.

Anzjamod – Děkuji za ochotu si to přečíst, moc. I přesto, že tu nejsou žádní drsní a namakaní kluci, protože Ren se za tenhle typ počítat nedá. Také jsem ráda, že se shodneme, že bydlení v majáku musí být super, a že se ti líbí má jména.

FantasyGirl3010 – Děkuji za tu kapitolu o setkání s Irjou, tohle je prostě tvoje kapitola. Měla jsem ti ji věnovat, protože kde jinde něco takového napsat než u pro nás tak důležité řeky?  Děkuji ti samozřejmě za přečtení, za to, že se ti to líbilo a za to, že vůbec jsi.

dasarya – I tobě hrozně děkuji za všechny úžasné a citlivé komentáře. Jsem moc ráda, že se ti příběh líbil a že se tak krásně vžíváš do postav a píšeš i třeba to, co bys udělala ty. Hrozně mi to pomáhá a jsem ti neuvěřitelně vděčná.

anny333 – Děkuji ti za všechny tvé komentáře a teorie a za to, že se mnou stále zůstáváš. Jsi vážně úžasná a já už nevím, jak ti za to všechno poděkovat. Už mě i napadlo, že bych měla svým věrným čtenářům poslat nějaký hezký dopis nebo balík nebo tak něco, a ty bys mezi nimi rozhodně byla.

Dreamer552114 – Vždy se bojím, že to tvé číslo napíšu špatně, tak mi to když tak odpusť. I tobě hrozně děkuji za všechny komentáře a za to, jak hezky se do mého příběhu noříš a přemýšlíš o něm. Moc to pro mě znamená.

KikiJaneckova – Některé tvé komentáře mě hrozně rozesmály. Vymýšlíš asi nejšílenější teorie, ale mně se to hrozně líbí. Jsi skvělá čtenářka a já jsem opravdu moc ráda, že jsi ten příběh otevřela. Snad jsem tě nezklamala. Děkuji také za opravy chyb, zkusím se v tom zlepšit, ale všichni známe autorskou slepotu.

MiriMole – Jsem ti moc vděčná za tvé hypotézy a názory. Jde vidět, že nad příběhem přemýšlíš a to vždy potěší. Děkuji.

DamyMaty – Děkuji ti za tvé názory a za pochvaly. Jsi skvělý člověk a já si tě moc vážím.

VladPeDa – Děkuji za tvé nadšení a za komentáře. Moc pro mě znamená, vědět, že někoho má slova zajímají.

A nyní otázky. Ti, kteří mé příběhy čtou pravidelně, už je znají, ale pro nové čtenáře je sem hodím. Můžete a nemusíte na ně odpovídat, nebo odpovězte jen na některé, ale byla bych moc ráda za vyjádření jakéhokoli názoru.

1. Jak se vám příběh líbil jako celek?

2. Jakou postavu jste měli nejraději/ nejméně rádi? Proč?

3. Je nějaká část, která se vám speciálně líbila/ nelíbila?

4. Kdo jste tipovali, že bude ona ctitelka? Změnil se váš tip v průběhu čtení? Bylo to předvídatelné?

5. Je v příběhu nějaká myšlenka, která vás zaujala, ať s ní souhlasíte nebo ne?

6. Jste spokojení s koncem?

7. Vadí vám to téma? Chtěli byste v budoucnu nějaký příběh s LGBT tématikou, nebo už ne? Vnímáte tohle téma jako snahu o popularitu?

To by ode mě asi bylo vše. Děkuji za přečtení příběhu a mějte se hezky. A pamatujte si, že i na samotném konci světa vždy svítí nějaké světlo, které nenechá lodě, aby se rozbily o skaliska.