Lidé okolo se schromáždí do takových řad po mé pravici a levici. Dívají se na mě a začínají spívat. Je to písnička beze slov. Jen tóny, které se spívají při obřadu dospělosti.

Stařena jako jediná zůstane tam kde byla a ještě couvne. Je ve prostředku těch řad jako já, ale naproti. Tohle znám. Už jsem to viděla. Teď musím jít za ní. Tak tedy vykročím. Pomalu k ní jdu a všichni mě sledují mezi tím co spívají píseň.

Asi 3 kroky před stařenou pokleknu. Růžena začne ,,Jak se jmenuješ?" Odpovím jí ,,Roxana Belídiová." Stařena pokračuje ,,Ty Roxano Belídiová jsi od dnešního dne dospělá." A navlíkla mi simbol. Najednou v sobě cítím projít vlnu energie.

Je docela příjemná. Ze mě vytryskne jemné světlo a všichni stichnou. Všichni se najednou ukloní, a následně po tom se ukloním i já. Obřad končí. Heh, nebylo to tak hrozný a dlouhý. Následuje kruh zblížení. Lidi se rozcházejí a já musím náhodně ukázat na 5 lidí.

Zavřu oči a ukážu. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, a, pětkrát. Hotovo. Ukázala jsem na jednu blondýnku, hnědovlásku a modrovlásku. Překvapivě byly skoro všechny v mém věku. Nejistě šly ke mě a já jsem řekla ,,Pojďte za mnou" a někam jsem je vedla.

Až jsme došli na pole sedla jsem si a oni to po mě nejistě zopakovaly a sedly si do kruhu. Já jsem promluvila ,,Tak, ehm, já jsem Roxana Belídiová, nebo-li Rox.

Mám amulet ve tvaru luku.." na to jsem vzala malý luk do ruky a ukázala ho. Pak jsem ho dala pod mé tryko. ,,A jelikož na obřad chodí jen ti co už jsou dospělí, vy určitě taky nějakej máte." Postupně jsem celou skupinku přejela pohledem. Opět promluvím já ,,No, můžeme začít tím že řekneme svoje jméno, věk a dovednost řekneme, ukážeme amuletem a ukážeme na živo.

Tak, ehem, já se jak už jsem zmiňovala jmenuju Roxana Belídiová, je mi už teď 15 let aaa.." na chvilku jsem se odmlčela. Mám jim to říct celé nebo ne? Myslím to, jakej jsem vrah. Zatím asi radši né, protože z přívěšku v mé kapse zatím necítím žádnou energii.

Za to z luku neustále. Zase promluvím ,, ...aaa jsem lovkyně, amulet jsem vám už ukazovala a pokud jde o ukázku.." rozhlídnu se kolem. Jop, jako na zavolanou támhle poskakuje zajíc. A rovnou celá rodinka.

Pokud si nás nevšimnou, můžu jednoho zastřelit. Není skoro vidět, je na konci pole a my jsme na začátku. Takže ta vzdálenost na šířku je celkem velká ale mě to nedělá problém. Trošku se od holek pošoupnu a vytahuji luk na který následně po tom nasazuji šíp. Stoupnu.

Holky se na mě nepochybně zamračeně dívají protože je to fakt docela dálka a oni zajíce nemusí vidět... vystřelím a schválně zajíce minu.

Ano! Jak jsem předpokládala rozeběhl se přímo opačnou stranou od šípu, tím pádem před nás. Já po výstřelu okamžitě nasazuji další šíp na tetivu a střílím ke konci pole kde jsme my. Šíp letí, letí, a, už najednou neletí. Ptroč? Protože se na poli mihla bílá šmouha která naběhla přímo do šípu.

Jop, tohle je nevýhoda rychlího běhu. Zajíc je asi 5 m před náma a já pro něj jdu s vyděšeným pohledem s otevřenou pusou v závěsu od holek. Já mám neutrální víraz. Stoupnu si na zajíce jednou nohou a vytáhnu z něj šíp.. dám ho opět na své místo a zajíce vezmu do náruče.

Vracím se opět na svoje místo. Jak jsem si myslela, všechny holky mají otevřenou pusu až někde na zemi a div nevypadlé oči z důlků. ,,Tak, a co vy?" Podívám se na blondýnku po mé levici. Kroužek je uspořádaný tak, že na pravo ode mě je modrovláska, na levo blondýnka, naproti mě holka co má hnědé rovné vlasy a hned na pravo od ní brejlatá holka s hnědejma vlasama do culíku.

Ahojky, vím že jsem to utla fakt debilně ale.. teď mám napsáno dost 😭😭😭! Tak se mě nesnažte zabít, jinak si zavolám Rox a její partičku! Ale už přestanu blbnout a

Čus!