Jen tak se procházím po prázdné neuklizené ulici. V lásku se tady nevěří... Všechno jako by bylo černo bílé, opuštěné, skažené. Ale takhle už to je, a já s tím nikdy nemohla nic dělat.

Oprava: mohla, dokud jsem se nestala největším najemným vrahem ve městě.

Mám na sobě tmavší sovčelku s jemě svítivou růžovou. Je mi trochu velká, tak mam rukávy trochu přes ruce a kapuca co mám na hlavě zajišťuje to, že mi nikdo nevidí do tváře, ale pro jistotu radši du se svěšenou hlavou.

Mé hnědě vlasy které mi jsou dlouhé do poloviny zad trochu zakrývají ze předu mou pravou část tváře.

Potom mám na sobě ještě normální tmavě modré džíny, které mi jsou akorát, a obutá jsem v černejch teniskách puma. Tohle vše mám na sobě jako Rox... Roxana Belídiová. Jako vryh bych vystupovala jinak.

Jdu s rukama v kapsách domů. No, domů, spíš jsem 'doma' všude než doma, protože tam nejsem moc času.

Takže fakt sorry že mam první kapitolu krátkou ale to jsou všechny první kapitoly 😂. Pls napište mi do komentářů co se Vám nejvíc líbí, například perličky nebo něco takovího čemu se mam věnovat nejvíc. Díky ^.^

Čus!