Po škole jsem zas měla sraz s Calebem.
O něčem jsme se bavili, když v tom se natáhl a dal mi rychlou pusu na tvář.
Myslela jsem, že ta rychlost stačí k tomu, aby se mi zrychlil tep, ale jen trochu poskočil, jinak nic.
Když mě políbil Toby, jako by pro mě neexistovala gravitace.
To ale nic neměnilo na tom, že se mi pořád líbil. A ne zrovna málo.
"Líbí se ti to? Nebo si myslíš, že jsem si nevšiml, jak po mě jedeš?" zeptal se.
"Líbí se mi to, ale nevím, zda chci tebe. Jednoduše řečeno někomu hrabeš po kořisti" zasmála jsem se.
"Hm, Tobyho odrovnám snadno."
Najednou mě zamrazilo. Přece by nebyl schopný ho zmlátit..?
"Tobymu nic neuděláš!" zakřičela jsem na něj.
"Ale.. Tady ho někdo má fakt rád" řekl ironicky, ale hned mu potemněl výraz.
"Miluju ho" opravila jsem Caleba. Najednou jsem na něj byla naštvaná.
"Já ti to nezakazuju" pošeptal a na to mě začal líbat.
Sakra.
Na tohle jsem celou tu dobu čekala.
Ale ne takhle. Ne s hádkou.
První manželská hádka?
Panebože, co to melu.
Jsem děsná. Řeknu, že někoho miluju, a pak se líbám s někým jiným.
Tak proč se nezačnu vzpírat?
Proč neustoupím?
Chci to vůbec?
Sakra.
Účastnila jsem se toho.
Nezabránila jsem tomu.
Jsem děsná.
Ehm, tohle už jsem si myslela!?
Po chvíli horečnatého přemýšlení jsem se uvolnila a moje tělo začalo spolupracovat. Caleb si dal svoje ruce do mých vlasů, já mu svoje omotala kolem hlavy.
Bylo to jako věčnost, a přesto to bylo jiné než s Tobym.
Ale kdo z nich byl lepší?
Caleb?
Tobias?
Mohla mi prasknout hlava.
Všechno, o čem jsem přemýšlela, jako by odvál vítr. Všechny myšlenky, všechny nápady.

Všechny pocity.