~Druhý den~

Amílie se probudila už v 6 hodin, v tolik hodin všichni ještě spaly. Nakonec se rozhodla že všechny překvapí snídaní. Proto vylezla a šla ji udělat. Rozhodla se, že udělá vajíčka se slaninou, k tomu rohlík a džus. Její otec tuhle snídani miluje. Věděla v kolik stává, bylo pro ni jednoduché všechno nachystat. Netrvalo to dlouho a její rodiče přišly do kuchyně kde umívala nádobí, které použila na uvaření snídaně.

Jako první si jí všimla její máma. ,,Ami, co tady děláš." ,,Dobré ráno mami, otče snídani máte hotovou." ,,To má být omluva za tu zničenou výzdobu?" ,,Sice se nechci vdávat, ale já tu výzdobu nezničila." Řekla Amílie a utřela poslední věc. ,,Snídani máte na jídelním stole jsou tam vajíčka se slaninou a celozrnný rohlík. K pití tam máte pomerančoví džus." Řekla a odešla do pokoje.

~U rodičů v jídelně~

Oba si sedli a začali jíst. ,,Musíš se k ní chovat takhle? Je to přeci tvoje dcera a takové chování si nezaslouží." Řekla její matka a pokračovala v jídle. ,,Nemůže jí všechno projít tu výzdobu musela zničit ona nikdo jiný tam nebyl." Řekl její otec a začal mu zvonit telefon. ,,To je Erik Donoven..." Řekl a zvednul to. ,,Dobrý ráno Eriku, Ano víme o té výzdobě, myslím si že to byla Amílie... Co?! Váš syn se k tomu přiznal. Tak to se jí musím omluvit. Děkuji za zprávu a kdy se bude tedy konat ta svatba? Chápu, ještě jednou moc děkuji. Na shledanou." Řekl jako poslední věc a pak zavěsil. ,,Já ti říkala, že to nebyla ona." ,,A věděla si, že to byl Alexandr?" ,,Nejen vím že naše dcera nelže, vždyť to ani neumí." ,,Vychovala jsi ji dokonale zlato." ,,My jsme ji vychovaly. Sice teď tě nenávidí za tu svatbu, ale pořád jsi její otec a spoustu jsi ji toho naučil." Řekla a napila se. ,,Pravda... Jdu se jí omluvit, než mě bude ještě víc nenávidět." Stoupnu si a odešel, když přišel k jejímu pokoji, tak zaťukal.

Chvíli to trvalo ale Amílie nakonec otevřela. ,,Co potřebuješ otče?" ,,Ami, už vím že jsi to nebyla ty. Alexandr se přiznal že ji zničil on. Moc se omlouvám a myslím že tě tohle potěší svatba se odkládá. Chápu, jestli mi nebudeš chtít odpustit, ale doufám, že o tom budeš alespoň přemýšlet." Řekl a chtěl odejít. ,,Tati..." když to uslyšel tak se na ní otočil. Amílie ho objala a on ji objal na zpět. ,,Mám tě ráda tati, a to se nezmění." ,,To i já tebe, vždycky jsem chtěl pro tetě to nejlepší, že mě nenapadlo, jak to vezmeš ty." ,,To nevadí, mám ještě úkoly, které musím udělat." Řekla a šla zpátky do pokoje. Pak si začala dělat úkoly. Její otec odešel zpátky do jídelny.

~V jídelně~

Když tam přišel, tak se posadil a začal jíst. ,,Tak?" ,,Omluva vyšla, teď si dělá úkoly." ,,A co hodláš udělat s tou svatbou?" ,,Ta se má konat za měsíc... Erik a jeho ženou jedou pryč... Až se vrátí tak začnou opět chystat svatbu." ,,Dobře, nezapomeň ty taky odjíždíš na služební cestu." ,,Pravda... Doufám, že se tady nic nestane." ,,Toho se bát nemusíš budu tady já." Řekla její máma a usmála se na něj. On se taky usmál.

Netrvalo dlouho a všichni se s ním rozloučili. Pak hned odjel Amílie si všechno dodělala a pak ji zavolal někdo od koho by to nečekala.

Tak jo tohle je konec další kapitoly. Snad se vám líbila. Pokud ano, tak nezapomeňte dát hvězdičku. Papa (Kapitola obsahuje 578 slov)