~Druhý den odpoledne~

Amíliina babička dorazila přesně v jednu hodinu. ,,Matko, rád tě vidím." ,,Buď ticho synu vím, jak ses zachoval k mojí jediné vnučce." ,,Co tím myslíš?" ,,Chceš, aby si vzala někoho, koho nenávidí, takhle jsem tě snad nevychovala!" ,,Ne, vychovala jsi mě abych chránil rodinu, a to taky dělám. Bude mít toho nejlepšího muže jakého jen může mít za manžela." ,,Muže, kterého nenávidí. Alespoň má skvělou matku, která mě o tvém chování informovala a jak se opovažuješ křičet na svoji dceru?!" ,,Byla to výměna názorů, nelíbí se jí její nápadník, ale jsem si jistý, že až se vezmou tak se do sebe zamilují. Jako ty a můj otec." ,,My se braly z lásky naše rodiny proti tomu nic neměly! Stejně jako jsme mi neměly nic proti tomu, že jsi vezmeš Mimi!" Najednou se zastavila, protože tam přišla Amílie. ,,Ami." ,,Ahoj babi." Řekla a obejmula ji. ,,Jak se máš zlatíčko... Máma mi řekla, že se kvůli těm zásnubám s tebou rozešel kluk, kterého jsi milovala." ,,Nechci o tom mluvit... Raději mě řekni, jaká byla dovolená ve Francii." ,,Bylo to přímo úžasné příště tě vezmu s sebou abys tady nemusela být." ,,A kam pojedeš teď?" ,,Teď chci jed do Vídně, a to tě už vezmu s sebou. Mezitím se snad tvůj otec uklidni a dá ti volnou ruku v lásce." ,,Od soboty mám týdenní prázdniny, tak spolu můžeme být celý týden." ,,Dobře tedy, jdi si zabalit a zítra tě vyzvednu ve škole a pak pojedeme do Vídně na celý týden." Řekla její babička a usmála se. ,,Já to ale nedovolil!" Zakřičel její otec. ,,Ale já jo! Pěkně si to tam uží zlatíčko já se pokusím svatbu zastavit, ale nic ti neslibuju." ,,Moc ti děkuju mami." ,,Nemusíš děkovat pro moji milovanou dceru udělám všechno." ,,Miluju tě mami." ,,Já tebe taky a už si jdi zabalit za chvíli tu má být i Kleris s Erikem." ,,Prosím tě nepřijde Alexandr toho dneska vidět nepotřebuju." ,,Říkali, že nepřijde." ,,To je dobře..." Řekla Amílie a odešla do pokoje.

~Po týdnu ve Vídni~

Když se Amílie vrátila domů, tak na stole byl papír. Netrvalo dlouho a přečetla si ho. Pak se vydala do tanečního sálu. Nikdo tam nebyl, teda alespoň si to myslela. Byl tam Alexandr a jeho kámoši. ,,Nech toho... Bereš si tu nejhezčí holku ve škole." ,,To mi otec říká pořád, ale já ji nemiluju, pořád se mi plete do života." ,,A co s tím chceš dělat? Zničit výzdobu?" ,,Teď ses trefil. Když ji někdo zničí, tak se bude muset svatba odložit a já třeba přesvědčím svoji holku, aby si mě vzala." ,,Počkej, co tím myslíš?" ,,Ty jsi natvrdlí... Když budu ženatý, tak jsi nemůžu vzít slečnu dokonalou." Řekl ironicky a strhnul ze stěny látku, která tam byla. ,,A není tohle náhodou ničení cizího majetku?" ,,Ne, výzdobu mají na starosti moji rodiče, tak to je prakticky moje... Navíc to je na mojí svatbě." ,,To je dobrý." ,,Nemel a pojď mě pomoc!" Amílii se ulevilo, že ji Alexandr taky nemiluje.

Po chvíli se Amílie rozhodla, že odejde. Než stihla zmizet, tak jsi ji všimnul Alexandrův kámoš. ,,Zdá se mi, že tě tvá snoubenka slyšela, že ji nemiluješ." ,,No a co? Ona mě taky nemiluje." ,,Jak to víš?" ,,Řekla mi to a taky svým rodičům." ,,Chudáčku..." ,,Neříkej mi chudáčku!" Zakřičel Alex a strhnul další věc.

Amílie došla do pokoje a sedla si na postel a usmála se. Pak si lehla a usnula.

Za dvě hodiny se probudila kvůli tomu, že ji její otec hledal. Když otevřela dveře tak šel akorát do jejího pokoje. ,,Kdo zničil výzdobu v tanečním sále?!" ,,Jak to mám vědět, když jsem přijela, tak jsem se na jedla a pak jsem usnula." Řekla a zívla, protože byla ještě unavená a pak si zase lehla na postel. ,,Vím, že si ho nechceš vzít, ale to neznamená, že budeš ničit výzdobu která zabrala celý týden!" Zakřičel její otec a naštvaně odešel. Amílie si stoupla a zavřela dveře, které poté i zamkla, když si lehla na postel tak začala usínat.

Tak jo toto je konec další kapitoly. Snad se vám líbila. Pokud ano tak nezapomeňte zanechat ⭐. (Kapitola obsahuje 684 slov.)