Amílie akorát přišla ze školy, když ji zastavil její otec a odtáhnu ji do obýváku. Když tam došly tak tam byl jeden kluk. Amílie si sedla a čekala co se bude dít. ,,Amílie... Tohle je Alexandr Donoven... Už ho znáš." ,,Jo znám to je ten, co na mi na posledních narozeninách vylil skoro celý punč na hlavu." Řekla naštvaně. ,,Dobře tedy... Nic méně Alexandr je tvůj snoubenec." ,,Si děláte legraci! Tenhle, že je můj snoubenec!" ,,Ano je a nekřič na mě." ,,Tak to je ještě lepší... Nejen že svého snoubence nemiluju, ale já ho přímo nenávidím!" Zakřičela naštvaně a odešla do svého pokoje. Když tam přišla, tak začala dělat závěrečnou prezentaci.

Najednou ji někdo zaťukal na dveře. ,,Smím vstoupit?" podle hlasu poznala, že to je jedná se služek. ,,Ano Beatrix můžeš vstoupit." Beatrix vstoupila a donesla ji čaj. ,,Nesu vám čaj slečno. Černý s mlékem a 2 kostkami cukru a k tomu oplatky." ,,Děkuju Beatrix po čaji mě to vždycky líp myslí." ,,Na tu prezentaci to potřebujete." ,,To je pravda. Do pátku ji musím odevzdat." ,,Tak to vás rušit nebudu." Řekla Beatrix položila tác a odešla.

~Po hodině~

Uplynula hodina a Amílie měla hotovou jenom polovinu prezentace. Když ji dělala tak ignorovala všechno a všechny. Když hledala informace o jednom městě, tak k ní přišel její otec. ,,Víš, proč jsme tě zasnoubili?" ,,Abyste mi zničili život." Řekla Amílie a něco si napsala do sešitu. Hned poté pokračovala ve psaní prezentace. ,,Ne... Naše rodiny se měly spojit už dávno, ale místo dcery se jim narodil syn." ,,Až na to že jsem jedináček a prvorozená." ,,Zlatíčko, kdyby měl Erik sestru tak bych si musel vzít, ale on má 3 bratry. Tak se rodiny rozhodly pro další generaci." ,,Nechte mě být! Já si chci vzít někoho kdo mě bude milovat, jako ty miluješ mámu! Babička říkala, že ses rozhodl mít jenom ji a nikoho jiného! A já jsem rozhodnutá, že Alexandra nechci za může a vůbec ho nechci už ani vidět." Řekla Amílie naštvaně a vyhodila tátu ze svého pokoje a opět se zamkla.

~chvíli před večeři~

Amílie se nakonec rozhodla, že půjde na večeři. Prezentaci měla hotovou, a už ji i posla učitelce. Když odemkla, tak šla rovnou do jídelny. Netrvalo dlouho a došla tam, hned pote si sedla na svoje místo.

,,Musíme si promluvit Amílie..." ,,Já s vámi, ale mluvit nechci otče." Řekla a začala jíst. ,,Tak mě budeš poslouchat! Už je to domluvené a nemůžeme z toho vycouvat! Vezmeš si ho ať se ti chce nebo ne." Řekl její otec naštvaně. ,,Nevezmu si ho to raději vstoupím do kláštera, než abych si ho vzala!" ,,Ne je jedno co si myslíš, budeš poslušná holka, která poslouchá svoje rodiče!" ,,Já vás poslouchala celý život! Vždycky jsem dělala všechno, co jste chtěly. A takhle jste se mi odvděčili! Chcete abych si vzala někoho, koho nemiluju! Je mi už 18 a můžu si dělat co chci!" To bylo poslední, co od ní slyšeli, pak odešla do pokoje. ,,Slečno Amílie volala sem vaše babička, zítra přijede." Řekla Beatrix a pak odešla. Amílie usnula docela rychle. Ze všeho byla unavená.

Tak jo toto je konec této kapitoly. Pokud se vám líbila, tak nezapomeňte zanechat hvězdičku a papa (Kapitola obsahuje 535 slov)