Před tím, než začne náš příběh, tak se musíme podívat do minulosti.

,,Zlato, jsou tu Erik a Kleris Donoven." ,,Ať jdou dovnitř Amílie je už nakrmená." ,,Žena říká že můžete vstoupit." Řekl muž a oba vstoupily. ,,Dobrý den, tak se vám nakonec narodila dcera." ,,Ano narodila, tudíž naše dohoda platí." ,,To souhlasím naše děti se vezmou, jakmile dovrší 18 let." ,,S touto podmínkou souhlasím, ale ještě bychom chtěly přidat jednu podmínku. Pokud budou děti studovat i když dovrší 18 let, tak se svatba odkládá a vezmou se až poté co odmaturuji." ,,Souhlasíme s vaší podmínkou škola je ještě důležitější než svatba v 18." ,,Jsem ráda, že se chápeme." ,,To i my a budeme rádi, když každý rok přijedete na narozeniny našeho syna." ,,Na oplátku vy přijedete na narozeniny naší dcery." ,,To si nebudeme moct nechat ujít." Řekl druhý muž a potřásli si. Hned poté druhý pár odešel.

Když známé minulost tak můžeme už do přítomnosti a tady se už dozvíte, jak to s naším párem je.

~O 18 let později~

Amílii si k sobě zavolali rodiče, když za nim přišla, tak se posadila a její otec začal mluvit. ,,Amílie, jak víš, tak jsme ti už řekly že máš domluvený sňatek se synem z jedné důležité rodiny." ,,Bohužel ano." ,,Bylo to domluveno pár dnů potom co jsi se narodila." ,,Jo a já vám pořád říkám, že je nefér, když si mám vzít někoho koho nemiluju." ,,Nech toho, jakmile se vezmete, tak se to změní." ,,Já si ho, ale vzít nechci!" ,,Před pár dny jsi oslavila 18. narozeniny, tak si ho vezmeš. Školu končíš příští měsíc! Vaše svatba se bude konat za dva měsíce! Do té doby se ho naučíš milovat!" ,,To raději uteču z domu! Než abych si vzala někoho, koho nemiluju!" Zakřičela Amílie naštvaně když odešla, tak za sebou prasklá dveřmi.

Když přišla do svého pokoje, tak se i zamkla. Po chvíli ji napadlo, jak může svatbu ještě odložit. Dokonce o tom napsala i příteli. Chodily spolu po taji, kdyby se to dozvěděl rodiče tak by oba měly průšvih.

Hovor:

Amílie
,,Ahoj lásko."

Kluk
,,Ahojky zlato, potřebuješ něco?"

Amílie
,,Rodiče chtějí abych se za 2 měsíce vdala za kluka kterého nemiluju..."

Kluk
,,Aha... A proto se semnou rozcházíš?"

Amílie
,,Ne moc tě miluju a nikdy bych to neudělala. Dostala jsem nápad, jak tě svatbě předejít."

Kluk
,,Dobře a jaký to je nápad?"

Amílie
,,Napadlo mě, že bychom se mohly vzít dřív."

Kluk
,,Mi dva a vzít se?.. Promiň, ale na svatbu nejsem připravený."

Amílie
,,To znamená co?.."

Kluk
,,Nejspíš to že se s tebou rozcházím já..."

Amílie
,,Teď si děláš legraci... Že..."

Kluk
,,Promiň, ale opravdu se s tebou rozcházím. Miluju tě, ale vzít si tě nemůžu. Nikdy nevíš, jestli se něco nezmění."

A

mílie
,,Dobře, tak tu svatbu zkusím zrušit jinak... Miluju tě a moc."

~Konec hovoru~

Když zavěsil hovor tak začala brečet. Najednou jí někdo zaťukal na dveře. ,,Ami otevři." ,,Nechte mě být!" ,,Nemůžeš být zavřená v pokoji..." ,,Můžu a taky budu! Kvůli vám se semnou právě rozešel kluk, kterého jsem opravdu milovala a který miloval mě!" Když to zakřičela, tak slyšel kroky, jak její máma odchází. Celý zbytek dne zůstala zamknutá v pokoji. Nepřišla ani na večeři, a to byl její oblíbený guláš. Jedná ze služebních ji nechala tác s večeří před pokoje. Když se po hodině vrátila, tak to bylo snězené a byl tam vzkaz že děkuje.

Tak jo toto je konec první kapitoly z nové knížky snad se vám líbí. Pokud ano tak zanechte hvězdičku. (Kapitola obsahuje 583 slov)