Ester právě vyšla ze školy a jde domů. Nebaví ji, když jezdit autobusem. Sama miluje procházky, a navíc se potřebuje stavit do květinářství. Narodil se jí synovec, její sestra jí poprosila, jestli by nezařídila květiny. Ona jí na to kývla.

Když došla k tomu květinářství, tak se koukla, co všechno mají za květiny. V tom k ní přišel jeden kluk a podíval se na ní. „Dobrý den, jak vám mohu pomoc?" Ester se na něj podívala. „Dobrý den a jenom se tu rozhlížím... Mojí sestře se dneska narodil syn a ona chce nějaké květiny do jeho pokoje." ,,A co takhle karafiáty?" Řekl a ukázal na ně. „,o není nápad k zahození. Sestra miluje fialové květiny." ,,Momentálně máme nové i karafiáty v květináčích." ,,To je skvělý, tak já si vezmu tři květináče a jeden pugét..." ,,Na co ten pugét?" ,,Dneska je to 10 let co zemřela moje babička..." Řekla a podívala se dolů na zem. ,,To mě je líto... Moje babička je teď v nemocnici měla mrtvici." ,,To je strašné." ,,Je to život... Pojďte dovnitř zařídíme ty karafiáty." ,,To je dobrý nápad začíná se zatahovat a já by jsem nerada zmokla." Řekla a šla dovnitř, po chvíli začalo pršet. Ester začala v tašce hledat deštník, ale nemohla ho najít. ,,Děje se něco?" Zeptal se ten prodavač a díval se na ní. ,,No... Jen nemůžu najít deštník." ,,Můžete si půjčit můj, mám tu motorku a končím za čtyři hodiny." ,,Jak se jmenujete?" ,,Adam a jak se jmenujete vy?" ,,Ester." ,,Krásné jméno pro krásnou dívku." Řekl Adam a usmál se. ,,Tady to je a tady je deštník." ,,Mockrát děkuji, jakmile budu moct, tak vám ho vrátím." Řekla s úsměvem a všechno si vzala. ,,Dobře na shledanou." ,,Na shledanou." Rozloučili se a Ester se vydala domů.

~U ní doma~

Akorát přišla a hnedka ji zaujala vůně, která se linula z kuchyně. Vyzula se a šla za vůní, když přišla do kuchyně tak si všimla ženy. ,,Ahoj mami." ,,Ahoj zlatíčko... Jak bylo ve škole?" ,,Super, zítra máme psát písemku tak se budu v pokoji učit... To vaříš večeři?" ,,Jo, za hodinu jdu do práce a vrátím se až pozdě večer. Nemůžu vás tu nechat o hladu." ,,Mami, ale já vařit umím." ,,To moc dobře vím, ale nudila jsem se a jiná práce tu není." ,,Dobře mami, jdu se učit." ,,Dobře zlatíčko." Ester odešla do pokoje a začala se učit, ale pořád musela myslet na Adama. Na to, jak se na ni usmíval, takový úsměv ještě neviděla. ,,Ne musím se učit, tahle písemka je ta nejdůležitější, kterou kdy budu psát! Musím se učit!" Řekla si v duchu a začala se učit.

~Druhý den po škole~

Ester se chtěla zastavit v květinářství, ale zrovna měli polední pauzu. Proto tam čekala. Po dvaceti minutách zase otevřeli. ,,Dobrý den Ester, můžu vám s něčím pomoct?" ,,No dneska chci s něčím pomoc já vám Adame." Řekla a podala mu jeho deštník. ,,Dukuji." ,,To já by jsem měla děkovat, že jste byl tak laskavý a půjčil jste mně ho." ,,Dobře... A co kdyby jsme si tykali? Tohle vykání mě přijde dost divné." ,,To je pravda. Já už musím... Jsi tu i zítra?" ,,Ne zítra tu nejsem, jedu za rodinou a vracím se v neděli." ,,Dobře, tak se uvidíme v pondělí." ,,To zní dobře Ester." Řekl Adam a šel za pokladnu a pak ji zamával. Ester mu taky zamával a odešla

Tak jo, tohle je konec této kapitoly. A také zahájení nové knížky. Snad se vám bude líbit. Pokud ano, tak nezapomeňte zanechat hvězdičku nebo koment. Obojí umí potěšit. Další kapitola bude co nejdřív. (Kapitola dosahuje 596 slov)