24. září 2008, 7:24

„Deane!"

Hlas jednoho z jeho bratrů - v tu chvíli mu bylo fuk, jestli to byl podivně energický a dětinský, nebo Adam - byl mnohem horší než jakýkoli budík na světě. Už chápal, jak se musejí cítit matky na mateřské, kdykoli jim do pokoje vběhne dítě, že zase chce nějakou obyčejnou věc.

Na odpověď cosi zamručel. Byl moc unavený na to, aby vůbec pomyslel na vstávání, nebo byť jen odkopnutí teplé deky z postele. Nedokázal se ani pohnout, aby provětral zpocená záda, zatím to nechával tak, dokud o to skutečně nebude nouze.

Chvíli bylo ticho. Bratr byl nejspíš ještě za dveřmi, ale jeho otravný hlas - a hlavně po ránu to bylo k nevydržení - by prošel i tlustou vrstvou betonu. Dean měl další minutu na odpočinek se zavřenýma očima, pět sekund na to, aby se připravil na šok, až se dveře otevřou.

„Musíš do práce," dodal Sam.

„Cítím se jak pubertální školačka," zabručel, když se s námahou zvedl do sedu.

„Tak makej. Doufám, že se nebudeš malovat."

„Klid, Sammy," odvětil Dean a spustil nohy z postele, „dneska ne."

Bylo mu příšerně. Hlava ho bolela, točila se, jako by byl po několika hodinách na řetízkovém kolotoči pro větší návštěvníky parku. Kdyby k tomu přidal ještě basu piv, třicet hot dogů - protože i žaludek se ozýval, když ho nechránil polštář, jejž pod sebe v noci nakopal - a pět balónků s héliem, možná by se cítil podobně i z vlastní blbosti.

Skryl obličej do dlaní. V noci se mu špatně spalo. Ačkoli spal celou noc, alespoň co si pamatoval, nebyl to ten nejkvalitnější spánek jeho života. Vlastně se kvalitou blížil spontánním mdlobám před prahem domu Britney Spears.

Zatřepal hlavou. Tohle nevypadalo dobře. Tváře měl mírně vlhké. Snad poprvé v životě zatoužil po tom, aby to bylo od slin. Ale po včerejším zážitku v to ani nedoufal, vlastně slzy v očích silného a dospělého muže byly v tuto chvíli pravděpodobnější než víkendové slevy ve všech fast foodech.

Ucítil dotek na rameni. Škubl sebou. Ani si nevšiml, že by se dveře otevřely.

„Deane? Jestli... to nezvládáš, můžu ti zajistit volno," řekl jeho dlouhovlasý bratr tak mile, až i jemu samotnému to znělo zvláštně.

„Včera jsem srazil člověka, co nebyl Taylor Swift," zamumlal Dean na odpověď a vykoukl skrze prsty. „Bože, teď abych to jméno z huby vymyl."

Sam si povzdechl. Nebylo jednoduché sledovat, jak se jeho starší bratr trápí. Nelíbilo se mu to, Dean už by měl mít od všeho trápení klid a konečně si užívat život skoro třicátníka.

„Nebyla to tvoje vina," zkusil to znovu a mávl rukou někam vedle sebe. „Nemohl jsi vědět, že tam bude."

„Ten chudák kvůli mně leží v nemocnici a -"

„Je naživu. Mírně otřesenej, jasně. Nejspíš ještě v bezvědomí. Se štěstím, že jsi mu nepolámal žebra, nebo neublížil tak moc, že by dalších pár hodin -"

„Same," okřikl ho bratr, když se na svého mladšího sourozence podíval. „Nepomáháš."

„Jasně, omlouvám se. Jen se ti to snažím zjednodušit. Vím, že to není jednoduchý. Když zabili tátu, byl jsi z toho stejně na sračky, ale pak jsi byl v pohodě. Čas -"

„Trvalo to rok," namítl, ale Sama zastavit nedokázal.

„- léčí líp než doktor. Pokud už nejsi smrtelně zraněnej, to se na strach vyser a zavolej doktora."

Nedalo mu to. Musel se mírně usmát, aby byl bratr spokojen. Sice se na to moc necítil, stále byl hlavně v šoku, který z něj opadal velmi pomalu, ale i tento malý úsměv mladíkovi stačil k tomu, aby staršímu bratrovi rameno stiskl a snížil se do kleku.

„Dneska nemám školu, tak co kdybych se podíval do nemocnice místo tebe? Ty zatím můžeš zůstat tady a na něco se podívat. Na cokoli kromě porna, Adam se dneska vrací domů brzy a nechci, abys ho do toho zasvěcoval teď," navrhl Sam mnohem tišeji, než zamýšlel.

Deana tentokrát porno nelákalo. Ano, pořád tu byla ta mrňavá část jeho duše, které by se dalo přezdívat stereotyp, jíž by čas o samotně s asijskými prsatými kráskami vyhovoval, ale zrovna teď byla silnější zvědavost. Musel si přehrát záznam znovu a zjistit, odkud muž na jeho auto dopadl.

„A co Bobby?" zajímal se, když si vzpomněl na svého věčně mrzutého a stěžujícího si šéfa.

„Ráno jsem mu volal. Vysvětlil jsem mu to, říkal, že se máš dostavit, až se na to budeš cítit."

„To je od něj nezvykle hezký," podivil se.

„Jo a taky ti mám vyřídit, že jsi idiot a že si to svoje auto máš opravit sám," dodal mladší z Winchesterů s občasným důrazem na první slabiku a miknul volným ramenem.

„To už zní jako Bobby," přitakal a dlaně konečně položil na kolena. „Dobře. Dneska ještě zůstanu doma. Ale zítra už jdu do práce."

„A když budeš doma, uvaříš oběd. Nebudeš obstarávat nějaký mastnoty z fast foodu," dodal Sam a zvedl se zpátky na nohy.

Dean se na něj ušklíbl. Úšklebek byl mnohem jednodušší než úsměv, tam se na přirozenost nehrálo. Šlo jen o to, aby byl co nejošklivější, aby bratrovi pořádně škubl žlučí.

„Však mě znáš. Zodpovědnost osobně," prohlásil.

„Divím se, že tenhle svět ještě existuje, když jsi vytáhl takovou lež."

„Sklapni, Sammy."

Bratr vytáhl koutky do úsměvu a odešel ke dveřím. Deanovi bylo lépe. A to zlepšilo náladu jim oběma.

„Taky tě miluju," vrátil mu a dal ruku na kliku. „Až budu na místě, zavolám. Zkusím ti zjistit, jak se ten tvůj pan tajemný jmenuje."

„Díky," odvětil starší z nich.

Odpovědí mu bylo prosté kývnutí hlavou. Se Samem se nikdy neloučil tak, jak se loučil s ostatními - třeba jako s Adamem, tam to bylo na pár minut -, a to mu vyhovovalo. Nepotřebovali objetí, nějaké to čau na konci. Oni si rozuměli a věděli, že se ten druhý vrátí. Protože se vždycky vrátí.

Jakmile byl Sam opět za dveřmi, opatrně se zvedl z postele. Tělo už tak moc neprotestovalo, dokonce mu dovolilo pár kroků, než ho falešná opilost přinutila zacouvat ke stěně, aby se měl o co opřít. Cestou omylem na něco šlápl - snad to nebylo nic důležitého -, ale naštěstí včera usnul v botách, tak to nebolelo.

Že bych se v nich i sprchoval?

Potřeboval odpovědi. Věděl, že Sam je hodně dobrý, co se získávání informací týče - taky studuje právnickou univerzitu -, takže až bude zpátky, nemusí se bát, že by se něco nedozvěděl. Ale do té doby se mohl zabavit tím, že bude sledovat tu nehodu znovu a znovu a znovu.

Normální člověk by to asi neudělal, ale Dean byl jiný než ostatní. Byl neskutečně paličatý - co si usmyslel, to muselo být, a přes to nejel vlak. Navíc věřil, že se to vysvětlí nějak logicky, než aby se spokojil se závěrem, že je to nějaký anděl, co přepadl v Nebi přes zábradlí, když si fotil zdejší památky. Nebo se sebevražedným skokanem z malého letadla.

Doplahočil se ke dveřím. Ještě slyšel chrastění klíčů, jež si Sam schovával do kapsy, praskání plechovky, kterou omylem rozšlápl. Už byl na odchodu.

Dean nečekal, až Sam odejde. Bylo by to hloupé a nechtěl ztratit ani sekundu tím, že by zbytečně číhal za dveřmi na moment, kdy jeho mladší bratr opustí jím okupovanou kuchyň, kde nejspíš nechal svůj notebook.

Zatím se ani nepřevlékal, tentokrát na sebe nebral ani župan. Ten by tak rychle stejně nenašel, ležel někde v té hromadě věcí, z nichž je zhruba polovina nositelná, ta druhá čeká na ono velké praní, které už nejspíš proběhlo před týdnem, ale i oblečení potřebuje pauzy a termíny.

Prošel dveřmi na chodbu, odtud se ihned vydal do kuchyně. Tu cestu by zvládl i poslepu, v takovém stavu to pro něj nebyl žádný problém. Lednice byla jeho jediná spása, ta na něj čekala, i když mu to trvalo hodiny, než se za svou milou vrátil, aby si z ní vytáhl láhev piva a nedojezený oběd.

Všiml si bratrova notebooku na špinavém stole. Na chvilku se podivil tomu, že se z toho Samovi nezvedal žaludek - těch několik fleků znal, byly od sójové omáčky, a tam na rohu se válel syrový kus ryby, které nějaký obchodník přezdíval sushi a prodával to za přemrštěnou cenu -, ale i to bylo překonáno touhou po vychlazeném ranním pivu.

A povzdechem upustil od původního plánu vzít si ke sledování alespoň to pivo a usadil se na židli, která byla ještě teplá. Sam na ní očividně seděl těsně předtím, než se ho vydal takhle nehezky probudit.

Jakmile notebook otevřel, dostal se do něj pomocí hesla, které jeho bratr používal snad u všeho - a kdyby tohle nefungovalo, znal i zbytek -, a prolupal si prsty, jež byly od noci ztuhlé a nepřipravené k pohybu. Poté je přiložil na touchpad, aby mohl pohybovat kurzorem, párkrát si zanadával, že to zase nefunguje. Samův ranní rituál.

Naštěstí tam jeho bratr neměl žádné tajemné spisy jednoho z těch pánů, jejichž jména by si nezapamatoval, ani kdyby se to učil, ale nechával to na záznamu z kamery. Nejspíš to také sledoval, aby se to pokusil rozluštit. Jen mnohem víckrát než Dean. A z pohledu třetí osoby.

Vyplázl jazyk do koutku. V ústech mu vyprahlo, ale nechtělo se mu natáhnout za sebe, kde byl kohoutek. A ani by po ránu nebyl nic tak odporného, jako byla voda. Hůř než ta voda, kterou si pod tím pojmem představil, ale neperlivá obyčejná voda. A to bylo zlo samo o sobě.

Zavrtěl hlavou, volnou ruku dal pod stůl, aby ji to nelákalo. Raději si jí poškrábal koleno, které ho svrbělo, a zakryl kloub dlaní. Věděl, že takhle už po ničem toužit nebude.

Konečně byl připraven si záznam pustit. Alespoň fyzicky, psychicky na to nemohl být připraven nikdy - alespoň ne do té doby, než to z něj alkohol shodí.

Silnice byla poloprázdná. Lidé s auty jezdili rychleji než obyčejně, protože je kolona docela zdržela a všichni měli jako tradičně na spěch. Všiml si velké dodávky, která měla daný limit rychlosti, ale viditelně ho překračovala a předjížděla jedno z aut, kde žena vystrkovala hlavu z okna, aby mohla přes ulici křičet na chodce.

Obrátil oči v sloup. Lidé byli potvrzením toho, že ačkoli je všichni učí zodpovědnosti, mají vlastní hlavu a udělají vše pro to, aby bylo po jejich. A odpor pravidlům byla nejoblíbenější atrakce, na níž se vezli, kdykoli na jejich práh vstoupila nuda.

„No tak... chlape, pojď už..." šeptal si pod vousy.

Klepal prsty o stůl. Byl nervózní. Sice věděl, co se vlastně stalo, ale bál se, že by opravdu mohl zachránit sebevraha. Ten by mu asi nepoděkoval.

Kousal se do rtu. Na obrazovce se objevilo jeho dokonale čisté auto, o nějž se staral pomalu lépe než o své bratry a životosprávu. A jakmile byla kapota blízko konci dosahu kamery, z oblohy se jako z ničeho nic na zem zřídila ta skvrna.

Sam pro něj záznam i zpomalil - dobře, nejspíš ne pro něj, asi pro sebe, ale účel to splnilo. Všiml si toho, protože konečně poznal, že muži plápolal pásek, jímž by si baloňák obyčejně utáhl, aby se nerozevíral. Ale zbytek byl rozmazaný, jako by ani kamera nechtěla, aby na něj viděl.

Stále nemohl přestat myslet na to, že vlastně srazil člověka a takhle zbaběle se před svým svědomím skryl. Tenhle záznam mu to připomínal, kdykoli si to pustil znovu. A pak znovu. A ještě dvanáctkrát, než ho objevil Adam.

„To máš to porno zeslabený na minimum, nebo je to ve znakový řeči?" ozvalo se ode dveří.

Škubl sebou a ihned se podíval směrem, odkud hlas slyšel. Nepřekvapilo ho, když našel světlovlasého chlapce s jedním popruhem batohu na levém rameni a mobilem v druhé ruce. Ale očekával spíše Sama.

„Ahoj," pozdravil ho a unaveně mávl rukou.

„Tys v noci nespal?" zajímal se Adam.

Dean pokrčil rameny. Pamatoval si, že se mu někdy v průběhu noci podařilo oči zavřít, ale za spánek to považovat nemohl. Nesměl však bratra děsit, proto se rozhodl pro milou lež.

„Jako mimino," odpověděl s unaveným úsměvem.

„Jo tak," zamumlal mladší z nich a pomalu vešel do místnosti. „Tak co to sleduješ?“

„Ále... jednu reality show," vyhrkl ihned na odpověď a stránku se záznamem okamžitě odstranil. Toho může litovat později.

„Kdo přežije?"

„Asi každej. Nevím, je to dost drama."

„No... tak fajn. Hele, dneska jedu s Becky na další přednášku v přírodě. Pojedu na kole, prý to musí být eko."

„Další zeleninová propaganda?"

„Nějaká organizace, co bojuje za záchranu těch opic s modrým zadkem," pochlubil se.

„Jo, jasně. Tak šílenou Becky pozdravuj a vyřiď jí, že trávový koláčky byly fajn, ale že Sam musí s trávou přestat."

Adam si upravil popruh na rameni, vytáhl z lednici krabici mléka a věnoval bratrovi jeden ze svých oblíbených úšklebků.

„Fajn," dodal nakonec a s tichým chechtáním odešel.

Dean si oddechl. Nechtěl do toho Adama tahat, ten kluk měl dost vlastních problémů.

Podíval se na obrazovku notebooku. Záznam byl pryč. A on to neuměl najít, neuměl obejít bezpečnostní systém. Sam si toho všimne, vyhubuje mu.

„Bezva," zabrblal si pod nosem a natáhl ruku za sebe, aby z lednice vytáhl pivo.