Thomas si tlumeně výskl, jak jej opět ovládla radost ze života, ale věděl, že vyhráno ještě nemají. Navolil na řídícím panelu rychlost, přikázal dětem, ať se pevně drží krajů, a poté přidal plyn. Člun zrychloval a zrychloval, až se brzy dostal do bezpečné vzdálenosti od výletní lodi. Thomas se po ní ohlédl a hřbetem ruky si setřel slzy, které se mu opět vhrnuly do očí:
,,Děkuji ti, Michaele." zašeptal.
O několik sekund později lodí otřásla silná exploze, z podpalubního prostoru vyrazily vysoké plameny. Stalo se to, co Thomas očekával. Detonace nakonec rozlomila loď na dvě poloviny, které po několika vteřinách téměř současně zmizely v obrovském gejzíru vody pod hladinou. Tlaková vlna zasáhla i člun a otočila jím o sto osmdesát stupňů doleva. Děti vyjekly hrůzou a Thomas se jen zoufale snažil udržet člun v bezpečné poloze na vodě a nepřijít o něktéeré z pasažérů. Nakonec se voda uklidnila a člun také. Klidně se kolébal na hladině a Thomas konečně získal čas, aby se mohl ohlédnout a zhodnotit míru zkázy.
Bomba odvedla svou práci dokonale a spolehlivě. Většina trosek a kovových součástí lodi byla při jejím rozlomení mohutným vírem stažena do hlubin oceánu. Na hladině plavalo už jen několik hořících trámů, z nichž stoupala pára, když se hořící kusy pozvolna nořily do vln a plameny hasly při kontaktu s agresivní slanou vodou. Za několik desítek minut bylo po všem a hladina se opět uklidnila. Nebylo vůbec poznat, že tudy někdy nějaká loď s hrdým jménem Opera plula.
Thomas jen silou vůle odtrhl oči od místa zkázy. Nákladní loď i Michael teď už byli minulostí, pouhou vzpomínkou klesající ke dnu oceánu. On sám byl živý a měl důležité poslání. Musel dostat všech dvacet dětí bezpečně na pevninu, a to kamkoliv a co nejdříve.
Vytáhl z kapsy kompas a položil si jej na dlaň natažené ruky. Červená ručička se, i když neochotně, jak s člunem házely vlny a znemožňovaly udržet kompas ve vodorovné poloze, po chvíli ustálila na červeném písmenu N. Směřovala na sever. Thomas nevěděl, kde se nachází nejbližší pevnina. Nevěděl, že je v současnosti asi patnáct mil od pobřeží západní Anglie, ke kterému se jeho člun právě shodou šťastných okolností blížil. Jen sledoval kompas a modlil se, aby všechno zlé, co si v životě, především v krutých bojích, vytrpěl, už navždy zůstalo za ním, pohřbené hluboko na dně oceánu společně s troskami lodi a jeho nejlepším přítelem Michaelem, který obětoval svůj život, aby ty pro něj úplně cizí děti mohly dostat šanci vrátit se domů.