Ahoj, Clinte. Jak se máš?

Usmívala se. Tenkrát se usmívala, pamatuj si to.

Co je to tady cítit? Ty snad rožníš Tonyho!

Ale ne. Jen jsem tenkrát chtěl upéct sušenky, protože jsem věděl, že přijdeš.

Ukaž, to snad ještě nějak zachráníme. Vidíš, půjde to jíst.

Pořád se usmívala. Pamatuj si to, nesmíš zapomenout.

Co je? Nebuď smutný, vždyť se nic nestalo.

Stalo, ty sušenky byly pro tebe.

Ochutnej, povedly se ti.

Utěšovala mě jako malé dítě. Vždycky na tebe byla hodná, nezapomeň.

Proč jsi pořád tak skleslý? Není to žádná katastrofa.

Usmívala se. Na nikoho jiného tak milá nebyla. 

Ale ne, nezkazil jsi to. To ti na nich tak záleží?

Záleželo. 

,,Nat, ony byly pro tebe. Chtěl jsem ti udělat radost. Protože já... tě nejspíš miluju. Teda určitě!"

Blázne, proč jsi to na ni tak vychrlil? Málem se zadusila sušenkou.

Pane Bože...Pane Bože...

Klepal jsi se, protože hned neodpověděla. Všechno si to pamatuj.

Já tebe taky, Clinte.

Hnědovlasý agent S.H.I.E.L.D.u se pomalu probral ze vzpomínek. Chyběla mu. Víc než kdo jiný, víc než Tony Stark, víc než Steve Rogers. Zabořil nos do starého trička. Zapomněla ho tu kdysi dávno, když ještě neměli ani ponětí o Thanosovi a ostatních problémech. Jemná vůně, kterou bylo těžké najít, když jste ji neznali. Náhle ho v nose něco zaštípalo. A do háje, sušenky! Tentokrát budou určitě na uhel...