Milí přátelé, vítám vás u naší o týden opožděné mini-recenze! Je to mini-recenze naprosto doslova, protože je to spíše dodatek k minulé, pětiminutový speciál, vážně krátká věc. Tragická je sušenkožroutova bezcharakternost, že nechával chudinku autorku čekat věky a pak vyplivl tři slova. (...ale někteří jiní recenzenti by ti těch pět slov vydávali za recenzi standardní délky, takže jsem na tom ještě dobře) Moc se omlouvám a jdeme na to!

Statečná autorka, Nikzilla-san, nám zůstává stejná, ale tentokrát se v seznamu její tvorby posuneme o příběh dál!

Název: Life for Anime (překlad: Život pro anime)

Anotace (moje, ne autorčina): Nikki má netradiční zájem – je to otaku, fanynka japonské seriálové tvorby. Ovšem jak tím, tak svou svéráznou povahou se ocitla na seznamu třídních psanců a kolektiv ji moc nemusí. Jednoho dne ovšem zjistí, že na tom seznamu není sama. I jejich nového spolužáka Nicolase spolužáci považují za „divného". Budou spolu Nikki a Nicolas vycházet? A co když podobná jména nejsou to jediné, co mají společného?

...

(ďábelský smích) Rozhovor nebude, už jeden byl.

...

Takže! Hrr na to! Protože je tohle speciál – a pro stejnou autorku jako minule – použijeme i jiný (prostorově úspornější a výstižnější) způsob hodnocení! Ale kdo se lekl, nebojte, je to výjimka. Hodně se tam porovnává, což většinou nemáme s čím.

Takže, na rozdíl od minulé tvé povídky, kde jsem šla se smíšeným očekáváním a vylezla s ještě smíšenějšími pocity, jsem se do téhle vrhla s chutí. Témata anime a otakuismu jsou mi osobně velmi blízká a pro romantiku mám jednoduše slabost, takže mě zaujala už anotace.

Co se vyvinulo?

Co musím autorce uznat nejprve, je jakási...realitičnost. Hlavní hrdinka zní opravdu jako dívka ve svém věku a její myšlenky plynou přirozeně. Navíc je to nějaké...nějaké...úplně jiné než BOTTG. Napsáno úplně jiným stylem. V tom se podle mě skrývá právě ta podstata toho, proč je tahle povídka o sto procent lepší než Battle of the two Genera (alespoň dle mého názoru). Zdá se mi, že tady sis s tím více vyhrála, možná jsi na BOTTG nasbírala zkušenosti, které jsi mohla použít zde. Tak jako tak to získalo na sametovosti.

Postavy. Je jich méně a jsou propracovanější. Zatímco v BOTTG jsi několik docela ústředních hrdinů naprosto odbyla, tady si všem věnovala stejnou péči. Navíc, nejen postavy samotné, ale i jejich párování postoupilo na vyšší level. Možná je to díky lepším dialogům, ale Nikki s Nicolasem se k sobě hodí.

Když už jsme u dialogů, tak ty se vyvinuly hodně. V BOTTG měly silnější místa a velmi slabá místa, zatímco tady začínají ta silná opravdu výrazně převyšovat, postavy se vyjadřují více oduševněle, přirozeněji, méně stručně.

Zápletka. BOTTG možná bylo složitější a obsahovalo více dějových vytáček, jenže to neumělo prodat, což není případ LFA – je pravda, že toho děje je tam poskromnu, ale za to je každičká kapička využita.

Narážky na anime a prvky ze života otaku tam opravdu jsou a vykouzlí úsměv na tváři každého fanouška. Obzvláště, máte-li stejně jako hlavní hrdinka Nikki rádi Noragami.

Má to svou hrozně miloučkou atmosféru. Neříkám, že BOTTG svou atmosféru nemělo, ale LFA ji překonává. Jsou to sice dvě odlišné povídky odlišného tématu i žánru, ale do té s delším názvem se holt příliš zakousl zub prvotinosti, takže ji ta druhá převálcovala na celé čáře (alespoň v mých očích).

Co zůstalo staticky na místě?

Promiň, holka, ta stylistika. Musím ti říct, že ten nepěkný divadelní styl zapisování přímé řeči ti to zabíjí, ale naštěstí už jsme si to ve zprávách vysvětlily a já ti dle toho úryvku, co jsi mi poslala, naprosto věřím, že už přímou řeč zapsat umíš, tudíž netřeba tě za to plísnit dál.

Bohužel nám tam těch stylistických chybiček poletuje víc. Hodně se mi nelíbilo to v druhé kapitole, věta: „Zbývala jenom chvilka do přestávky, když si ale učitel vzpomněl, že nám nedal úkol. -facepalm-" Upřímně, teď k tobě asi nebudu moc fér, protože k tomu bublám osobní záští, ale nemyslím si, že by tohle do povídek patřilo. Je sice hezké, že máš na rozdíl od svých postav očividně ráda angličtinu, ale prezentovat to čtenářům v české povídce není nutné. Hluboce to sráží důstojnost i uměleckou hodnotu textu. Nebylo by lepší napsat: „...že nám nedal úkol. Zaťukala jsem si na čelo."? (já vím, že „facepalm" není „ťukání na čelo", jenže čeština nepoužívá „přitisknout si dlaň k obličeji", když tak používá „schovat hlavu do dlaní", ale to se mi sem zdá příliš silné)

Sušenkožrout zatleskal, autorce i sobě. Sobě za to, že se konečně přestal ulejvat, autorce za to, že mu dokázala zbořit systém hodnocení mini-recenzí. Měla jsem totiž v plánu jet od nejpozitivnějšího po nejkritičtější, začít od toho, co se v porovnání s BOTTG zlepšilo a skončit u toho, co je krok vzad.

Ovšem, holka...já do té kolonky „krok vzad" nemám co napsat. Vážně. Není tady nic, v čem by ses v porovnání těch dvou povídek zhoršila. Jak to u pisálků chodívá, jenom se přirozeně zlepšuješ. Dobrá práce, jen tak dál!

...

Tak tohle bylo hodně stručné, to je pravda. Na svou omluvu ale musím říct, že prozřetelnost prostě nechtěla, abych tu recenzi vydávala – napřed mi ji počítač vymazal a já ji přepisovala, pak jsem neměla čas kvůli chemickému vyčerpání (=psaní laboratorky do chemie), následující den mi nešel Wattpad a nakonec vypadl internet. Teď už jen musí přijít nálet kobylek. Proto se omlouvám autorce, že je toho tak málo a že musela tak dlouho čekat... Nabízím, že pokud bys chtěla, abych ti napsala víc (i přesto, že mě samotnou už nic nenapadá, to bych to plácla sem), polož mi nějakou otázku ve zprávách, já ti mileráda odpovím. (I kdyby to byla ta nejzákeřnější otázka na světě, odpovím s radostí, neboť ti to dlužím)

A za zvuku posměšného hvízdání se sušenkožrout loučí...

P.S.: Ale ještě nevypínejte obrazovky, musím oznámit dalšího statečného autora! Příště se mé recenze dočká DarkWolfLover33 se svou povídkou Alone!