V Sutechově chrámu se ve své komnatě připravuje mladý bůh na setkání s mladším ze svých otců.
Konečně se velké, pozlacené dveře otevřou a dovnitř vejde Lukáš.

David svého otce málem nepoznává.
Lukáš je oblečen v rudé suknici, lemované zlatem. Na krku mu visí pektorál (velký zlatý přívěsek) s vyobrazenou psí hlavou.
Na psí hlavě má nasazenou modrou válečnou korunu se vztyčeným Ureem.
V levé ruce drží kříž věčného života Anch, v pravé žezlo was, které zdědil po Sutechovi.

„Tati?"

„Ahoj, Davide."

„Proč vypadáš takhle?"

Lukáš se nejdřív zarazí a pak se uchechtne. V mžiku stojí před svým synem v lidské podobě.

„Promiň, zapomněl jsem. Jdu přímo z trůního sálu."

„Aha. Takže, čím začneme? Který živel mě naučíš ovládat jako první?"

Davidův otec si povzdychne a pokyne synovi, aby si sedl.
Sám pak usedne naproti němu.

„Synku, to, co jsi dokázal před hodinou, změnilo spoustu věcí.

Sachmet, vůdkyně jedné z opozičních frakcí veřejně zpochybnila náš úsudek a prohlásila tě za nebezpečného.
Zároveň navrhla řešení, pro které hlasovali téměř všichni bozi.

Nemohli jsme jinak, než její návrh přijmout. V opačném případě bychom riskovali vzpouru."

„Tati. Mě to tak mrzí, nechtěl jsem mu ublížit.
Je mi moc líto, že máte s tátou kvůli mně problémy."

Lukáš zavrtí hlavou.

„Nic si nevyčítej. Takový ses zrodil.
Mocný. Silný. Nepředvídatelný."

„Dobře, tati. A... Co se mnou tedy bude?"

„Zítra večer budeš při slavnostním ceremoniálu připojen k trůnu."

„Cože? A-ale co to znamená?"

„Staneš se oficiálně následníkem trůnu. Koruním princem.
Bude ti udělen titul regenta a spoluvládce.

Budeš se muset setkávat s bohy i mágy. Udělovat jim audience, vyslechnout prosby a žádosti. A v rámci svých pravomocí i rozhodovat."

„Ale tati! Já to nechci. Je mi šestnáct. Chci mít svůj život."

Lukáš smutně pohlédne na svého syna, o jehož budoucnosti rozhodli bez něj.

„Je mi to líto, Davide. To není žádost. Prostě se tak stane.

Pochop, nemůžeme dopustit, aby se bohové vzbouřili.
Mohlo by to vyústit v další válku a my na ni nejsme připraveni. Ne teď, když se objevil nový nepřítel."

„Nový nepřítel? Kdo?"

„Nejsme si jisti. Někdo proti nám obrací řecké bohy. Podezíráme Ereba, boha věčné tmy.
Je to jeden z prapůvodních bohů Řecka. Bratr Tartara. Jen málokdo ovšem ví, že je také synem Kuka.

Toho jsme zničili před patnácti lety. Jeho potomci byli vždy velkým zlem.
Patří mezi ně i Apop a ledový obr Ymir.
Ale první je uvězněný a druhý mrtvý. Jakékoliv další z jeho dětí je hrozbou."

David se lehce ošije, když pomyslí na svého přítele a opatrně se zeptá:

„A je možné, že by potomek Kuka mohl být naším přítelem?"

Lukáš zpozorní a zadívá se na syna. Jeho hnědé oči Davida propalují nicneříkajícím pohledem.
Nakonec zamrká, vrtíc hlavou:

„Ne, taková věc je nemožná."

„Ale co kdyby-."

„Ne!" přeruší Davida ostře Lukáš, „není to možné! Kuk byl ztělesněním čirého zla. Byl jeho tvůrcem. Otec Chaosu. Bůh temnoty.

Není jakkoli možné, aby nějaký jeho potomek byl dobrý.
Zapomeň na takovou pitomost.
Pokud někdo takový existuje, osobně ho zabiju!"

„Ano, otče." David naoko souhlasně skloní hlavu.

„Dobře. Teď tě nechám odpočívat. Zítra se staneš členem vlády. Teprve pak tě budu učit."

Lukáš se zvedne a odchází. U dveří se ještě otočí a již klidným hlasem řekne:

„Promysli si, jakou budeš chtít mít podobu.
Atributy, zvíře, zbraň.
Korunu mít nemůžeš, budeš nosit čelenku s Ureem.
Co se týče zvířete, jsou ti povinnovány psovité šelmy, krom šakala a sokoli a jestřábi.

Jedno z nich si vyber jako hlavní.
Dobrou noc, Davide."

S tím odejde a zanechá syna samotného.
Ten je stále ještě v šoku. Otcova slova jej ranila. Nejen, že se musí vzdát svého dosavadního života a podřídit přání bohů, kteří se ho bojí.
Navíc je otec zjevně přesvědčen o tom, že Kukův potomek je ztělesnění zla.

David se sám pro sebe uchechtne. Co by asi rodiče řekli na skutečnost, že s jedním takovým "zlem" chodí?
Vzpomněl si na tátova slova "osobně ho zabiju".

Opravdu by to udělal? Třeba, až zjistí, že ho jeho syn miluje, pochopí.
Svěří se jim. Hned po tom ceremoniálu...

Večer druhého dne

Ceremoniál skončil.

Re, Thovt a Eset slavnostně jmenovali Davida dědicem Dvojí koruny.

Regent David SethHor.

Zní to hezky. Jmenovaný má již na druhý den naplánovaných sedm audiencí.
Chtějí se s ním setkat nejdůležitější bohové všech tří frakcí. Jistě proto, aby získali jeho podporu.

Jenže David nepůjde proti své rodině. Bude naopak stát za nimi, jelikož ví, že jednají pro blaho Egypta.

Hodinu po skončení oslav na jeho počest, pozval regent oba krále do své komnaty.
Nyní sedí ve dřevěných, zlatě zdobených křeslech a čekají, co má jejich syn na srdci.

Ten chvíli přemýšlí a v duchu sestavuje svou řeč. Nakonec si odkašle a začne hovořit:

„Tati a tati. Chtěli jste znát totožnost mého nového přítele.
Před tím, než vám ji sdělím, chci, abyste mi slíbili, že ho přijmete, ať je to kdokoliv."

„Samozřejmě. Tvůj vztah je tvá volba, Davide. Do toho ti mluvit nemůžeme." odpoví Jakub, zatímco Lukáš se lehce zamračí.

„Já ti to neslíbím, chlapče."

„Proč, tati?"

„Protože to po mně žádáš. Kdyby byl v pohodě, nechtěl bys náš slib. Kdo je to?"

„Tati..."

Lukáš je neoblomný.

„Kdo. Je. To?"

„Tak dobře," rezignuje David, „jmenuje se Alex a je bůh.
A... Říkají mu taky Kek."

„Kek??"

„Ano, tati. Můj přítel, kterého miluji, je syn Kuka."

Lukáš i Jakub vytřeští oči.

„Zbláznil ses?!?" vykřikne syn Sutecha.

„Tati! Uklidni se. Alex není zlý. Když jsme se setkali zachránil mě před znásilněním.
A i potom byl hodný. Scházeli jsme se vždy na rušných místech, což byl jeho nápad."

„Davide, pochop, že syn Kuka nemůže být dobrý. Jeho otec byl prvotní síla. Tma. Zlo. Chaos." vzpamatuje se Jakub.

„Ale on není. Věřte mi."

„Ne! Okamžitě se s ním rozejdeš. Už se s ním nesmíš znovu setkat." Lukáš si nedá říct a obrátí se k manželovi:

„Musíme ho okamžitě najít a zničit."

„Tati!

Nemáš právo mi zakazovat chození s klukem, kterého miluju.
A už vůbec nemáš právo rozhodovat o jeho životě."

„Jsem tvůj otec! Mám všechna práva!
Od této chvíle máš domácí vězení. Neopustíš chrám. A s ním nebudeš nijak komunikovat."

David se vymrští z křesla a zařve:

„Nenávidím tě!"

„Na to máš právo."

„Vypadni odsud! Hned!
A zapomeň na to, že Alexe nechám. Zůstanu s ním, ať se vám to líbí, nebo ne!"

Lukáš se zvedne a odfrkne si:

„S mrtvolou chodit nebudeš."

„Varuji tě, tati. Dotkneš se Alexe a staneš se mým nepřítelem.
Nedovolím nikomu, aby nás rozdělil..."