Lukáš stojí na západním břehu řeky a prohlíží si trosky kdysi majestátního města, které zasahuje až do pouště.

Achetaton, Město slunce,
Obzor Atonův.

Teď je skoro rád, že je tma.
I když ani ne tma, jako spíš šero.
Alespoň mu není takové vedro.

V dálce se tyčí silueta Velkého Atonova chrámu.
Snad je to ten, pod kterým je držen Hor.
Moc se mu nechce prohledávat ruiny prokletého města Kacířského krále.

Celá oblast se dělí na tři části:

Severní město, jehož centrem býval Severní palác, kde žila Velká královská manželka s dcerami.

Jižní město s Letním palácem radovánek.

A Centrální město, jenž pojímalo Velký a Malý Atonův chrám a také Velký palác, v kterém faraon rozhodoval státní záležitosti.

Aton býval pouhým aspektem Rea, než jej Amenhotep IV. povýšil nejprve na nejvyššího a posléze na jediného boha.

Král sám si změnil jméno na Achnatona a zahájil tak náboženskou revoluci, která skončila jeho předčasným skonem.

Lukáš zatřepe hlavou, aby se zbavil myšlenek na Kacíře a rychle postupuje do Centrálního města.

Zdá se, že zdejší kněží, stejně jako ostatní, vytvářejí pevnou iluzi, neboť Velký Atonův chrám stojí, přestože jej Achnatonovi nástupci zbourali.

Mladík vydechne okouzlením při pohledu na majestátní budovu chrámu.

Po obou stranách vchodu stojí dvě cihlové věže připomínající pylony.
Příjezdová cesta vede k Domu radosti, chrámovému sídlu krále.
Poté pokračuje sloupovou síní a několika otevřenými nádvořími až do srdce celé budovy Gempaaton (Aton je nalezen).

Celé to místo je jistým způsobem zvláštní.
Je znát, že uctívání Atona se vymykalo tradicím.

Chrámy ostatních bohů jsou uzavřené, kdežto tento je otevřený a beze střechy, aby se věřící mohli při modlení kochat slunečními paprsky.

Stejně tak lidé nesměli uctívat Atona, nýbrž panovníka, který se ustanovil jediným mluvčím boha.

Lukáš se opět zastavil a pohltil do myšlenek. Musí se vzchopit.
Toto místo je mocné, proudí jím zvláštní energie a nutí jej zapomínat na jeho úkol.

Znovu proto zatřepe hlavou a rychle zamrká.
Když však oči opět otevře, zjišťuje, že na hlavním nádvoří není sám.

Hledí na něj vysoký holohlavý muž ve zlatém rouchu, které by, nebýt tmy, odráželo záři slunce a oslepovalo jeho možné společníky.

„Čekal jsem, kdy přijdeš. Kdo jsi?“

„Jsem Lukáš, syn Sutecha. A kdo jsi ty?“

„Jmenuji se Merire a jsem v dlouhé řadě potomek Achnatonova velekněze.
Jsem strážce chrámu a města.
A nakonec i hlídač vězněného boha.“

Lukáš se na velekněze sladce usměje a praví:

„Pak tvá hlídací služba končí, protože já přišel Hora osvobodit.“

„To ti nemohu dovolit, synu zrádce. Žiji jen proto, abych udržel Hora v okovech.

Ten, který si říká bůh světla, kdysi ponoukl svého syna, vojevůdce Horemheba k popravě mého předka.

A to jen proto, že ctil Atona a krále Achnatona.
Zaslouží si tento osud.“

„Idiote! Cožpak nechápeš, že Kuk zničí svět?
I tvůj Aton zahyne a ty s ním.“

„Ano. Ale Hor zemře první.
Pak už to bude jedno.
Pomsta bude dokonána.“

„Pusť mě k Horovi.
Jinak tě budu nucen zabít, veleknězi Merire.“

Vyzvaný se ušklíbne:

„Uvidíme, Lukáši.
Jsem zároveň syn Atonův. Jsem polobůh, jako ty.
Ještě shledáme, kdo koho zabije.“

Prudký ohnivý paprsek narazí do mladíkovy hrudi a srazí jej na dlážděnou zemi.
Tělo má jako v ohni, jeho šaty vskutku zachvátily plameny.

Syn Rudého boha urychleně přivolá vodu z nedalekého posvátného jezírka, aby se uhasil.
Poté se ztěžka zvedne a pohlédne na svého protivníka.

V mžiku má pocit spálených očí, neboť velekněz stojí v ohnivém kruhu a vůbec vypadá jako sluneční kotouč.

Cítí přítomnost jiné moci, než je ta knězova. Spalující, ohnivou.
Ať už jej Merire povolal, nebo mu přišel na pomoc sám, proti Sutechovu synovi stojí sám Aton.

Bůh vysílá další a další paprsky ze svých dlaní a spaluje mladíkovi tělo i duši.

Lukáš je v koncích. Nečekal, že bude muset opět bojovat s dalším bohem a tenhle je velmi silný. Navíc se opírá i o moc svého syna.

Není zbytí, musí to ukončit.
Jinak on, syn boha ohně, v ohni zahyne.

Opět využije jezírka, tentokrát však všechnu vodu chrstne na sluneční dvojici.
A zatímco se z obou sbírá pára, pomalu se zvedá a povolává vlastní moc.

Oheň mu nepomůže, spolehne se tedy na zbylé živly.
Dupne a za jeho zády se sebere písek. Poslechne svého pána a začne kroužit kolem kašlajícího velekněze i napůl uhaslého Slunce.

Přivolá vodu z dalších jezírek a nechá ji kroužit spolu s pískem, občas jí zmáchá nepřátele.

V ruce vytvoří blesk a mrští jej do shluku vody a písku.
Ozve se dvojitý výkřik bolesti a náhle je přítomna pouze jedna moc.

Už připravuje další, jenže shluk exploduje jako zmenšená atomová bomba.
Voda i písek se doslova vypaří a místo něj se před polobohem vznáší ohnivá koule lidské velikosti.
Ozve se hlas vysoký a ostrý, jako když šlápnete kočce na ocas:

„Ty jeden ubožáku! Možná jsi mi zabil syna, ale já jsem starší, než Sutech. Spálím tě na uhel!“

Vypadá to, jakoby se všechna sluneční energie vměstnala do jediné z ruk, které vyrůstají z koule.

Velemocný paprsek samotného Slunce sviští k Lukášovi a ten se připravuje na jistou smrt.

Náhle se zem otřese, až některé sloupy puknou.
Kolem mladíka se objeví rudá clona, jež paprsek pohltí a vzduchem se nese hluboký hlas.

„Vzdávám se své moci, nesmrtelnosti i božství ve prospěch svého syna Lukáše...“

Z nebes sjede jediný rudý blesk a narazí do mladíka a prostoupí jej.

Mocná záře na okamžik osvětlí celý Achetanon a když pohasne, cítí se Lukáš neobyčejně silný.
V tu chvíli jedná bezmyšlenkovitě.

Z ruky mrští blesk, který zasáhne Atona a rozptýlí částečky jeho těla i duše do prostoru bez jediného výkřiku.

Mladík pozvedne zrak k nebesům a tiše prohlásí:

„Děkuji, otče.“

Pak mávne rukou a zničí Velký chrám. Sestoupí po schodech až k poslední cele.
Aniž by se obtěžoval otevírat dveře, jednoduše jimi projde.

Bůh světla, přikovaný k železnému kříži se podívá směrem k návštěvníkovi a nevěřícně se zeptá:

„Lukáši? Jsi to ty? Jsi jiný.“

„Zdravím, Hore. To bude tím, že se Sutech právě vzdal božství v můj prospěch.
Udělal to, aby posvětil Kouzlo světla. Potřebuji, abys to samé učinil pro Kubu.
A my pak mohli definitivně zničit Kuka.“
Odpovídá bez okolků nový bůh živlů.

„Sutech? Páni! To bych od něj nečekal. Samozřejmě to kouzlo znám.
Odvaž mě.“

Lukáš luskne prsty a Hor je opět volný.

„Děkuji. Chceš tedy, abych se vzdal moci i života a vše předal Jakubovi.
Jedním slovem, NE!“

Zazáří bílé světlo a Hor zmizí.