Pozdě, ale přeci jen xd

---

Shrnutí: Dvaceti dvou letá Becky jde na třetí rande s třetím potenciálním sugar daddym. I když si nejprve není jistá, ředitel společnosti Midnight, Henry Cavill, rozhodně ví, jak ji okouzlit.

Sugar Daddy!Henry Cavill x Becky Kim (asian original female character)

Varování: zmínka sexu

Počet slov: 4.5k

23. září, 14:00.

„Ne, myslím to vážně, holky. Já už tohle nemůžu dělat. Vzdávám to." Opřu se dozadu do své židle a nakloním si slámku od svého vanilkového milkshakeu ke rtům. Než si usrknu, dodám: „Je to tak ponižující, rozhodně to nestojí za to."

Jedna z mých nejlepších kamarádek, Genevieve, si setře slzy ze svých zarudlých líc a Viola se může málem udusit svým smíchem. Nesnáším, že z mých příšerných schůzek brečí smíchy, zatímco já se uvnitř rozpadám hanbou. „No ták," řekne Genevieve, „není to tak hrozné."

„Gen, ty jsi tam nebyla, bylo to příšerné." Otřesu se, když pomyslím na dvě schůzky, které jsem měla. „Ve skutečném světě byli tak neuspokojiví, jako kdybych mluvila s jejich hezčími kamarády, když jsme si psali. Cítím se tak zrazená, skoro až ohrožená. Zaprvé, musela jsem na ně čekat třicet až čtyřicet pět minut. Ani mi nedali vědět, že budou mít zpoždění. Přísahám, že byste musely vidět ty pohledy všech v té restauraci. Plné lítosti, když mě tam viděli čekat. Ve chvíli, kdy ale ten starý chlap přišel, se lítostivé pohledy změnily na tak odsuzující, myslela jsem si, že takové pohledy zvládnou jen praví konzervativci. Pak, sotva se jejich zadky dotkly židlí, se mě zeptali, kolik si myslím, že stojím během postelových aktivit. Jako kdybych byla nějaká prostitutka. Dokonce jsem jim víc než jednou řekla, že to dělat nebudu."

Viola se zachechtá. „Jo, to je docela hrozné. S tím musím souhlasit."

„Já vím, že potřebuju peníze," pokračuju, „ale nejsem si jistá, jestli tohle všechno za to stojí."

Viola si hodí své copy přes rameno, než se ke mně nakloní a dá svou ruku na mou. „Zlato, tohle je pro tebe upřímně ten nejjednodušší způsob, jak vydělat peníze. Jasně jsi dala najevo, že hledáš někoho, kdo ti finančně pomůže a žádný sex."

„Jenom jsi měla s prvními dvěma schůzkami špatné štěstí," dodá Genevieve. „Navíc si musíš pamatovat, že tohle nemusíš dělat navždy. Jenom potřebuješ něco do začátku. A ať už tohle zní jakkoliv hnusně, nejsi kvalifikovaná na práci, která platí dobře, pokud nemáš nějaký diplom."

„Jo, Gen, můžeš to říct znovu? Ráda bych se cítila ještě hůř."

Protočí své bledě modré oči. „Co se snažím říct, je, že možná musíš být jenom trošku víc trpělivá. Jdi dneska na tu schůzku, a pokud bude stejně příšerná, jako ty předchozí, zkusíme ti najít někoho lepšího. Navíc, do třetice všeho dobrého, ne?"

Musím uznat, že má pravdu. „Kdo ví, třeba dneska budu mít větší štěstí," řeknu. „Navíc, tenhle je zatím ten nejmladší a vypadá z nich nejlíp."

„Kolik, že mu je?" zeptá se Viola.

„Čtyřicet šest. Taky je z nich nejbohatší. Myslím, že má jmění kolem deseti milionů dolarů. Na jeho profilu bylo něco o tom, že je ředitel nějaké společnosti, nevím. Vypadá v pohodě."

„To jsi říkala i o těch předchozích." Genevieve se zachechtá a schová se za svou sklenici s milkshakem, zatímco se mi s Violou smějí.

„Buďte zticha, prosím."

Viola mě poplácá po ruce. „Ignoruj ji," řekne. „Víš, kde dneska budete jíst?"

Zavrtím hlavou. „Ne, ještě mi dá vědět, kde na dnešek udělal rezervaci."

„Nezapomeň, sdílej s námi svou polohu a nikam s ním nechoď."

„Ano, mami," řeknu a málem nad svou kamarádkou protočím očima. „To jsi mi říkala i předtím a vím, že jsi mi dala dýško sto dolarů jen proto, abych si objednala Uber." Zním neskutečně nevděčně, když to tak říkám, tak se na ni usměju a dodám: „Ale díky, vážím si toho."

Nesnáším, že jsem na svých kamarádkách tak závislá, ale možná mají pravdu. Možná potřebuju malé nakopnutí. I když ví o tom, že mám hodně dluhů a že dlužím za nájem, pořád si myslí, že jsem jen blízko dnu.

Když ve skutečnosti jsem dnem už dávno propadla.

„Becky," uslyším za sebou a ohlédnu se přes rameno, kde za kasou uvidím svého hloupého šéfa Stana. Vypadá vytočeně, ale co jiného je nového? „Přestávka ti skončila."

„Jo, hned přijdu," zakřičím zpátky. „Díky, holky, za povzbuzení. Vím, že máte moc práce se svými životy."

Genevieve se usměje. „Oh, zlato, na kuřecí nugetky si udělám čas vždycky."

Obě je obejmu, než se zase postavím za friťáky. Samozřejmě to není můj ultimátní sen pracovat ve fast food restauraci jako je Retro House, ale nemám na vybranou.

Jako puberťačka jsem byla dvakrát v pasťáku, protože jsem ukradla nějaké oblečení a další věci, a když vás vaše rodina zavrhne krátce na to, moc vám to začátek vašeho dospělého života neusnadní. Dokázala jsem si najít tuhle práci v Retro House a oslizlý byt s domácím, který mi dýchá za krk, abych zaplatila nájem.

Jasně, je to v pohodě a mám štěstí, že to vůbec mám, ale cítím, že nenaplňuju svůj celý potenciál. Chci jít na vysokou a udělat si nějaký diplom. Chci počítač, abych konečně mohla napsat všechny ty knihy, které mi v hlavě vězí už roky. Teď si jen do notesů zapisuju nutné poznámky, které si potřebuju pamatovat, ale psát na telefonu s baterkou, která se to čas od času rozhodne vzdát, není úplně ideální.

A aby to bylo ještě horší, s nájmem mám zpoždění už tři měsíce a opravdu pokouším své štěstí s domácím a jemu už dochází trpělivost.

Ale jak jeden sežene peníze? Nemůžu si vzít další půjčku kvůli svým dluhům a jsem moc nemotorná na to, abych se stala nějakou exotickou tanečnicí. Dokonce jsem uvažoval nad tím, že si udělám účet na OnlyFans, ale rychle jsem si uvědomila, že tohle není něco, co bych ladně zvládla.

Genevieve byla ta, kdo navrhl, abych se přihlásila na Sugar Sugar. „Vždycky to můžeš zkusit," řekla mi. „A můžeš jim říct, že nechceš sex, jenom že potřebuješ finanční pomoc. Pokud to prostě bude hrozné, necháš toho a alespoň budeme mít něco, čemu se v budoucnu budeme moct smát."

Momentálně jsou jediné, kdo si to zatím užívá, ale možná mají pravdu.

Moc nad tím přemýšlím. Nejsem si tím jistá. Jako kdybych dosáhla nové úrovně zoufalství, pokud jsem ochotná tohle udělat. Nesnáším tyhle věci. První rande, pracovní pohovory, vyjednávání.

A teď je to mix všeho.

Tajně jsem si oddechla, že to s těma dvěma nevyšlo, protože to znamená, že se skutečně nemusím stát Sugar Baby.

Dneska to ale musí vyjít, ať se mi to líbí nebo ne. Je to vskutku snadný způsob, jak si vydělat peníze, a možná je Henry hodný chlap, který mi může pomoct.

„Becky, míň snění, víc smažení," vyletí Stan.

Protočím očima, ale protože jsem k němu zády, naštěstí to nevidí. Mohla bych tuhle práci políbit na rozloučenou, pokud by to viděl. „Ano, pane."

✤ ✤ ✤

Je šest večer, když konečně odejdu z Retro House a dorazím ke svému bytu. V momentě, kdy vstoupím na chodbu, výhružný hlas zvolá: „Slečno Kim."

Ale ne, má teď příšernou náladu. „Skoro už ty peníze mám, pane Del Rossi," zakřičím, zatímco rychle jdu po schodech.

„Začínám z vás být velmi frustrovaný!" zakřičí za mnou.

Já vím, já vím, pomyslím si. Nechci to úplně přiznat, ale jsem z pana Del Rossiho vystresovaná. Dlužím mu tři měsíce za nájem a s tím, jak to vypadá tento měsíc, už to budou čtyři měsíce. Byl s tím celkem v pohodě, ale... Dochází mu trpělivost a má na to plné právo. Kdybych byla v jeho kůži, taky bych mnou byla vytočená.

Připojím si telefon na nabíječku a rychle si zkontroluju oznámení. Právě mi přišla zpráva od Henryho. Mé srdce by z toho nemělo šílet, ale dělá to. Zatímco ti ostatní muži byli obyčejně staří, tenhle muž je pořád starší než já, ale alespoň není jednou nohou v důchoďáku. Navíc na té fotce, co má na profilu, vypadá hezky. Samozřejmě mě taky může totálně podvést, ale pro dobro mého snění budu dál předstírat, že je to opravdu on.

Henry: Udělal jsem rezervaci na 19:30 v La Vue.

Dobrotivý bože, to znamená, že mám jen hodinu na to, abych se připravila. Odběhnu do koupelny, protože si nejprve musím dát sprchu, abych se zbavila toho smradu hamburgerů, hranolek a nuggetek, který s sebou tahám celý den. Sprcha je naneštěstí studená, ale aspoň to znamená, že se nesprchuju dýl, než je potřeba.

Když jsem hotová, vyfoukám si vlasy a omotám si kolem sebe ručník. Když si upravím vlasy, natřu se krémem a lehce se nalíčím make-upem, který mi dala Genevieve pár týdnů zpátky. Viola mi dokonce dala na dnešní večer jedny její šaty, takové, které mi padnou jako rukavice.

Vždycky se nabízí, že mi něco koupí nebo mi poskytnou přespání na gauči, ale to já nemůžu přijmout. Mají partnery a o něco víc stabilnější životy než já a já je nechci rušit. Navíc, bydlení s jinými lidmi mě trošku děsí, protože mi to připomíná dny, kdy jsem ještě bydlela doma.

Dny, kdy jsem nebyla v pasťáku, a než se mě zřekli.

Violiny šaty mě objímají ve všech správných místech, tmavě modrá povznese všechno nejlepší z mé kůže a mého těla. Vezmu si tenké sako a nazuju si své černé boty na podpatku, pár, který jsem měla už hodně dlouho a který se mnou byl na každém zbytečném pracovním pohovoru. Se starou kabelkou v ruce zamknu dveře od bytu, než po špičkách sejdu dolů po schodech. Nahlédnu za roh a uvidím, že pan Del Rossi má moc práce s díváním se na nějaké staré filmy

Dle mého telefonu můj Uber na mě už čeká, a když zaslechnu, že se správce směje, což znamená, že je dost rozptýlený, vyběhnu z domu.

Jakmile sedím na zadních sedačkách Uberu, jsem čím dál tím víc nervózní. Samozřejmě, že jsme se s Henrym nějakou dobu bavili přes zprávy a jeho preference dokonale ladily s mými (jen finanční pomoc, jenom nějaká setkání a čas od času strávený čas s ním a žádný sex), ale to neznamená, že jsem z toho míň nervní.

Všechny blogy mi poradily, abych na první schůzce neřešila čísla, ale znamená to, že nemáme ani mluvit o našich preferencích? S těmi předchozími muži jsem řešila čísla hned a Henry mi už řekl, že chce někoho, s kým by se mohl potkávat, koho by mohl rozmazlovat a s kým by mohl cestovat.

A já bych s ním rozhodně chtěla cestovat a dostávat za to zaplaceno.

Pokud tahle schůzka neklapne, nechám životní styl sugar baby za sebou (nebo ho alespoň na chvíli pozastavím) a možná příjmu nabídku svých kamarádek a budu spát u nich na pohovce nebo dokonce ve Violině skladovací jednotce.

Rozhodně doufám, že tahle schůzka klapne.

Řidič zastaví před restaurací. Rychle mu dám nějaké peníze a malé spropitné (sbohem padesát procent dýška od Violy a Genevieve, které mi dneska daly) a vylezu ven. Zhluboka se nadechnu a hlavou mi kolují pozitivní myšlenky. To zvládneš, Becky. Tahle schůzka bude úspěšná, to ti garantuju.

Když se podívám na La Vue, uvidím někoho, kdo se podobá fotce na jeho Sugar Sugar profilu.

Závěr: Henry je zatraceně hezký. Mohla bych se pořezat na jeho ostré čelisti, jeho obličej je stejně krásný, jako když popisují bohy v řecké mytologii, a jelikož stojí pod jasnými světly, v jeho hnědých vlasech jdou vidět šedivé pramínky.

Mělo by být nelegální vypadat tak dobře v obleku. Možná, že jsem právě vyhrála jackpot.

Jeho oči přistanou na mně a já doufám, že jsem ho nezklamala. Jeho rty se zkroutí do úšklebku, a když se přiblížím, natáhne ke mně ruku. „Slečno Becky," řekne a vtiskne mi polibek na klouby.

Mysleli byste si, že na tohle dokážu pořádně odpovědět, ale z mé strany je tajuplné ticho. „Ahoj," je jediné, co zvládnu zamumlat.

Podívám se na telefon. Jsem tu o pět minut dřív, ale jak to tak vypadá, on už tady dávno byl a čekal na mě. Tohohle muže se budu držet.

„Jsem rád, že jsi to stihla. Půjdeme dovnitř?" zeptá se. Nastaví mi rámě, abych se ho chytila, a já mu zaháknu paži za jeho loket, ruka mi spočívá na jeho silném předloktí. Zatímco mě eskortuje do restaurace, mé srdce skáče salta, protože tenhle muž je na dotek hodně silný.

Jakmile jsme usazeni, upřímně cítím, že vypadám jako vyoraná myš. Nevím, co říct. Můj ty bože, měla jsem si najít nějaké konverzační témata, aby řeč mezi námi nestála, ale ne, já jsem to neudělala.

Prokleju se.

„Jsi strašně krásná," přizná Henry.

„Oh." Prosím, dokonči tu větu, Becky. Prosím, chovej se, jako že zvládáš základní lidské interakce. „Díky," řeknu poté, co si odkašlu. „Taky jsi celkem krásný. A to neříkám jenom proto, že ty jsi mi složil kompliment. Vlastně jsem si to pomyslela, už když jsem vylezla z auta. Taky jsem si myslela, že tvoje profilová fotka vypadá... Slibně. Skoro jsem si myslela, že mě chceš podvést, což jsi samozřejmě neudělal, protože-" Prsty si projedu své dlouhé černé lokny.

Co to, u všeho všudy, dělám?

„Omlouvám se," řeknu. „Jsem strašně nervózní."

„Všiml jsem si," zachechtá se.

No super, udělala jsem na něj fantastický první dojem, tím jsem si jistá. Číšník nám podá menu a já ho otevřu, ale vypadá to, že mi písmenka tančí před očima.

„Neboj se, taky jsem nervózní," přizná a prolomí tak ticho mezi námi.

Vytřeštím oči. „Cože?" zeptám se. „Jsi učebnicový příklad vyrovnanosti. Jak můžeš být nervózní?"

„Kvůli tomu, co už jsem ti řekl, Becky. Tohle je pro mě taky poprvé, co do něčeho takového jdu"

„Ou," řeknu a rychle si vzpomenu na naše konverzace. „No, rozhodně nevypadáš nervózně. Když já jsem nervózní, doslova mluvím, mluvím a mluvím a není možné to zastavit, nebo totálně zůstanu potichu a jenom na toho druhého zírám a... Asi právě teď dělám to s tím mluvením. Omlouvám se, já jen... V porovnání s těma dvěma předchozíma schůzkama, které jsem měla, ty opravdu vypadáš jako na svojí profilovce, chováš se, jako že se se mnou opravdu chceš bavit a jsi tak pohledný, že z tebe mám až strach. Asi bych neměla zmiňovat předchozí schůzky, že? Víš co, já radši zůstanu zticha."

Jsem úplně bez dechu, když tohle všechno dopovídám a myslím si, že bych opravdu měla odejít.

„Omlouvám se."

Henry zavrtí hlavou. „Neomlouvej se." Usměje se. „Já spíš zůstávám ticho."

Nad tím se zasměju a cítím se díky tomu líp. „To vidím." Kousnu se do rtu, přemýšlím nad tím, o čem bych mohla mluvit. Jaké jsou dobré témata na rozproudění konverzace?

„Co kdybychom si něco objednali?" navrhne.

Přikývnu. „Jo, to zní jako dobrý nápad," řeknu a to mi naštěstí dá dalších pár minut na to, abych si promyslela, co bych mu měla říct. Každopádně, když se podívám na menu, ztratím veškerou schopnost číst. „Co si budeš objednávat?" zeptám se ho.

„Asi ty těstoviny s jehněčím ragú," řekne. „Co ty?"

Jehněčí nemám ráda, takže bych asi radši neměla okopírovat jeho výběr, i když by to bylo nejjednodušší. „Myslím, že půjdu po tom francouzském toustu s krémem."

Usměje se. „Jsi si jistá?"

„Jasně."

„Chceš k tomu i něco na pití?"

Opět přikývnu. „Víno nebo něco."

Zvedne ruku, prsten na jeho malíčku vypadá draze, dokonce i v tlumeném světle, a číšník přispěchá k našemu stolu. Henry objedná za nás oba a přidá k tomu láhev Pinot Grigio. Zastrčím si pramen vlasů za ucho, opět si odkašlu. „Dneska jsi musela jít do práce?" zeptá se mě.

„Jo, pracuju sedm dní v týdnu. V Retro House "

„V Brooklynu?"

„Jo, v Brooklynu. Pokud pořád smrdím jako hamburgery, tak se strašně omlouvám."

Usměje se. „Ne, voníš krásně. Neboj se." Pohodlněji se usadí na své židli. „Nikdy jsem tam nebyl," přizná se. „Ale slyšel jsem, že tam jsou hodně dobré kuřecí kousky."

Přehodím si vlasy přes rameno. „To proto, že je smažím já. Kuřecí nugetky, hranolky a milkshakey jsou moje speciality."

Opravdu, Becky? Vychloubáš se svými schopnostmi v restauraci s fast foodem?

Henry se zachechtá. „Na svůj profil jsi napsala, že chceš jít na vysokou. Víš, co bys chtěla dělat?"

Pokrčím rameny. „Ne, úplně ne. Možná něco s psychologií nebo něco. Nebo něco víc uměleckého. Nejsem moc intelektuálně nadaná, takže... Umění bude muset stačit."

„Jaká je tedy tvoje vysněná práce?"

Usměju se. „Chtěla bych psát a vydávat své knihy," řeknu.

„Co tě doteď drželo zpátky?"

„Nemám počítač." přiznám potichu. „A můj byt je plný papírů, které jsou popsané pasážemi a... Sice bych mohla psát na telefonu, ale mám starý křáp, takže se bojím, že bych všechnu svou práci ztratila, kdybych na něm psala."

„A co píšeš?"

„Mám nápady na thrillery a mystery. Pro takové věci mám tu největší slabost."

Přikývne. „To zní super. Takže první věc, kterou ti musím koupit, je počítač."

„No..." Povídat si o penězích není něco, co byste měli dělat na prvním rande, že? Ani o dárcích... Ale začal s tím on, takže to znamená, že o tom můžeme diskutovat...? „Jo."

„Poznamenáno," řekne a opře se do své židle. Henry je svalnatý, atraktivní a ze způsobu, jakým si jazykem přejíždí po dolním rtu, málem lituju, že jsem si na profilu zaznačila, že nechci sexuální vztah. Škoda, že tam napsal to samé, protože pro něj bych okamžitě udělala výjimku.

Naštěstí číšník přijde s naší objednávkou a naleje nám víno, čímž mi dá příležitost, abych dala dohromady své myšlenky. Ukrojím si kousek ze svého francouzského toastu a dám si ho do pusy. „Chutná to výborně," poznamenám.

„Dobře," řekne Henry a na vidličku si natočí trošku těstovin. A i když jsem řekla, že jehněčí nemusím, vypadá to výborně. Zachechtá se z druhé strany stolu. „Na, zkus to," pobídne mě a přiloží mi vidličku k puse. Oh bože, to je tak intimní, ale zároveň něco, co mi vůbec nevadí.

Otevřu pusu a vezmu si sousto z vidličky do úst. Můj nos se nakrčí. „Vypadá to mnohem líp, než to chutná," zamumlám.

Henry se snaží zadržet úsměv, ale šíleně selže. Ukousne si a řekne: „Možná jenom nemáš vkus."

Dělá si ze mě teď srandu? Předstírám, že jsem uražená, ale popravdě se mi docela líbí, jak naše interakce pokračuje. „No, možná mi můžeš pomoct a spravit ten malý defekt."

Přikývne. „Beru tě za slovo "

✤ ✤ ✤

Ukáže se, že Henry je ředitel technické společnosti Midnight a lhala bych, kdybych řekla, že jsem nikdy neslintala, zatímco jsem zírala na budovu Midnightu na Manhattanu, když jsem tam byla. A fakt, že je zakladatel a ředitel takové společnosti, jen potvrzuje jeho bohatství.

Je velmi milý a sladký a po chvilce mi připadá, že se známe už celou věčnost. Jako kdybychom si takhle povídali už léta. Je tak jednoduché s ním komunikovat, i když se občas cítím trošku trapně, ale když se na mě usměje, cítím se díky němu velmi klidná.

Po naší večeři a dezertu navrhne, že mě doprovodí k autu a já jsem skutečně trošku mátožná, protože zažívám lehké kóma z toho všeho dobrého jídla. Myslím, že už dlouho jsem nejedla nic tak dobrého.

Propletla jsem si paži s jeho, zatímco oba jdeme ven. Přivolá mi taxík a vypadá při tom hezky bez jakékoli námahy. Řidič vystoupí a otevře mi zadní dveře.

„Brooklyn, že?" zeptá se mě Henry a vytáhne si peněženku.

Přikývnu.

Podá řidiči nějaké peníze (a když jsem nakoukla, bylo to dvě stě dolarů) a řekne: „To bude do Brooklynu stačit, že?"

„Oh, pane," muž se zachechtá a vytřeští oči šokem, „s tímhle bych ji mohl odvézt až na Floridu."

Když už řidič nastoupí, aby nastartoval auto, Henry mi pomůže nastoupit. Jednu ruku dá na dveře a druhou na střechu auta.

„Díky," řeknu mu. „Dnešní večer jsem si opravdu užila."

„Bylo mi potěšením," odpoví mi s úsměvem. „Můžu ti zavolat, že?"

„Můžeš," řeknu.

Přikývne. „Napiš mi, až budeš doma."

„Ano, provedu."

Zavře dveře a já mu zamávám, zatímco se taxík rozjíždí. Kousnu se do spodního rtu, srdce mi šíleně tluče. Tohle bylo milé rande, pomyslím si.

O půl hodiny později jsem doma a řidič taxíku mi pořád a pořád děkuje za množství peněz, které od Henryho obdržel. Rychle jdu k sobě a tam uvidím, že mám spoustu zpráv od svých kamarádek, ale ignoruju je a kliknu na Henryho jméno.

Becky: Jsem doma

Becky: Ještě jednou ti děkuju za dnešní večer

Becky: Opravdu doufám, že jsem tě nezklamala nebo tak něco

Henry: Vůbec jsi mě nezklamala, Becky. Taky jsem se bavil.

Henry: Doufám, že se dneska dobře vyspíš.

Becky: Dobrou noc, Henry

Obdržím oznámení z mého bankovního účtu, kde stojí, že mi někdo něco poslal. Skoro nikdy od nich takové oznámení nedostávám. Přihlásím se do aplikace a uvidím, že mi Henry na můj bankovní účet poslal pět set dolarů se zprávou: Na další takové schůzky, Becky.

24. září, 7:00.

Viola: Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tahle schůzka dopadla dobře!

Viola: Ne proto, že bys byla hloupá nebo nudná nebo něco, ale protože to znělo, jako něco až moc dobrého na to, aby to byla pravda!

Viola: Je škoda, že za tebou dneska nemůžu přijít, ale dvacátého osmého mám volno, tak si zajdeme na piknik!!

Genevieve: Nemám v ten den co dělat, takže tam budu taky.

Genevieve: Mám upřímnou otázku a potřebuju, abys mi na ni odpověděla.

Genevieve: BUDEŠ MU ŘÍKAT DADDY?

Viola: OMG GEN!!

Becky: BUĎ ZTICHA!

Genevieve: To je ano?

Becky: Ne, je to jasné ne..

28.září, 16:00.

Po příšerném dni, který jsem strávila v kuchyni za smažícími pánvemi, vyjdu z Retro House. Sotva jsem o Henrym slyšela od naší schůzky, jenom mi napsal, že má moc práce, ale brzy si něco domluvíme. Já ale pořád žiju v sedmém nebi. Těch pět set dolarů, které jsem si vydělala z naší první schůzky, je jen pouhou ukázkou toho, co můžu čekat do budoucna.

Alespoň to si myslím, pokud věřím blogům, které psaly o této zkušenosti.

Mé oči přistanou na luxusním Range Roveru, který nepatří do této části Brooklynu. Je to Henry, kdo tam stojí v kostkovaném obleku? Ale ne, vypadám vedle něj tak fádně. Roztrhané džíny, pracovní tričko a ta příšerná čepička na hlavě. Urychleně si tu věc sundám. „Henry," řeknu, když si prsty projedu vlasy, doufám, že je tak alespoň trošku zkrotím. „Co tady děláš?"

„Kupuju ti počítač," odpoví a otevře dveře od spolujezdce na svém autu. Teď už chápu, tak proto chtěl vědět, v kolik dneska končím, aby mě mohl vzít nakupovat. „Skutečná spisovatelka nemůže být spisovatelkou bez počítače."

„To ale opravdu nemusíš dělat," řeknu, když dojdu k naleštěnému autu. Ale pak si uvědomím, že to se od naší dohody očekává. „Zapomeň na to, co jsem řekla. Pořád se na to snažím zvyknout," vyhrknu. „Alespoň mi řekni, kam jedeme?" zeptám se ho.

„Downtown," řekne a pomůže mi nastoupit do auta.

„Oh, řeknu, než zavře dveře. „Vždycky jsem chtěla jít nakupovat do Downtownu."

Usměje se. „Dobré vědět."

Když se rozjede, mám pocit, že zasmraďuju tohle místo mým pachem z Retro House. Nicméně na to nic neřekne. Možná je jen zdvořilý, možná jen přeháním a nesmrdím jako Retro House. Jeho ruka se opře o řadící páku a já se zhluboka nadechnu. „Děkuju ti za ty peníze."

„Nemusíš mi děkovat," řekne.

„No, já vím, ale je pěkné být vždycky vděčný za určité věci. Takže ode mě čekej hromadu děkování."

Usměje se. „Už se nemůžu dočkat, Becky."

✤ ✤ ✤

Všechny počítače jsou šíleně drahé a já se cítím opravdu špatně, že si musím jeden vybrat. Stojí mnohem víc než všechen nájem, který pořád musím zaplatit.

Henry se mi drží nablízku, ruku má občas na mých bedrech, aby mě navedl, kam mám jít. Způsob, jak za mnou stojí a dívá se mi přes rameno, zatímco si prohlížím různé produkty, mi říká, že je velmi ochranářský muž.

„Vidíš něco, co bys chtěla?" zeptá se Henry.

„Tamten," řeknu a ukážu na nejlevnější vystavený počítač. Je celkem hnusný, ale práci asi odvede.

Odfrkne si. „Buď ke mně upřímná," poznamená. „Který chceš?"

Všimnu si jednoho, který upoutal mou pozornost, už když jsme vešli do téhle části obchodu. „Ten růžový," kuňknu v podstatě malým hláskem. Je nádherný, s bílou klávesnicí, na které jsou písmena napsané růžově.

Zachechtá se, než naváže oční kontakt se zaměstnancem a ukáže, že chceme ten růžový. Sleduju, jak ten zaměstnanec pospíchá dozadu a pak, jak se vrací s krabicí, ve které je daný počítač.

Síla, kterou tenhle muž má, je neskutečná.

„Teď ti musíme najít telefon," řekne. „Vybírej moudře." Kličkujeme skrze davy lidí k oddělení s telefony.

Všimnu si páru značky Midnight a skoro se ho zeptám, jestli chce, abych si vybrala nějaký jeho značky. Nicméně mé oči přistanou na jednom perfektním kousku v božském odstínu růžové. Skoro perfektně mi bude ladit s počítačem. A vzadu má logo Midnight, což znamená, že si doslova zaplatí sám sobě, ale bude mu to vadit?

Vzhlédnu na něj a uvidím, jak se kření. „Myslím, že máme vítěze," řekne a vezme správnou krabičku. „Jsi si tím jistá?"

„Rozhodně."

Jdeme k pokladně a oči pokladnice jí málem vypadnou z očních důlků, když její pohled přistane na Henrym. Nedivím se jí, já sama se musím kolikrát hlídat, abych na něj taky celou dobu nezírala. Poté, co za všechno zaplatil (tři tisíce dolarů, jen tak mimochodem), jdeme zpátky k autu.

Jakmile jsme oba usazeni, otočím se k jeho straně. „Děkuju ti za ty věci. Vážně si toho cením."

„Samozřejmě, Becky," řekne. „Taková je přece naše domluva, ne?"

„Já vím, já vím, ale prostě, ještě nikdy jsem neměla počítač. K Sugar Sugar jsem se přihlásila přes počítač v knihovně."

Odfrkne si. „Opravdu?"

„Já vím, je to trapné. Ale ještě nikdy jsem nevlastnila něco, co by bylo tak nové. Vždycky jsem měla telefony z druhé ruky." Budu ignorovat moment, kdy jsem vlastně jeden ukradla, ale chytili mě a poslali do pasťáku...

Přikývne. „Pamatuj si, Becky, že to je teď minulostí." Nastartuje auto a dodá: „Pokud něco chceš, řekni mi to a já ti to seženu."

✤ ✤ ✤

„Henry mi na účet poslal další peníze," řeknu Viole a Genevieve ten večer, zatímco sedíme v parku kolem šesté poté, co jsem jim detailně popsala mé první rande s ním. „Nejprve počítač a telefon a teď ještě víc peněz?"

„Kolik to je tentokrát?" zeptá se Viola.

„Dalších pět set. Ani jsem nic neudělala. Jenom jsem s ním byla v obchodě, kde on utratil další tři tisíce za ten počítač a telefon."

„Oh, jaká to škoda, že mám přítele," řekne Genevieve. „A Greg se nerad dělí. Taky bych něco takového chtěla." Opře se dozadu a usrkne si pomerančového džusu. „Navíc, rozhodně se do něj totálně zamiluješ. Sázím na to celé své životní pojištění."

„Zmlkni," řeknu. „Nezamiluju se do něj, tohle je mírně řečeno obchodní smlouva. Já s ním trávím čas, on mi dá peníze a příležitost, abych se o sebe postarala. To je všechno."

„Mhm," zamručí Viola a pozvedne obočí. „Tomu nevěříš, že ne? Okamžitě jsem se dívala po celém internetu po více informacích o řediteli jménem Henry Cavill ve chvíli, kdy jsi mi řekla, že pracuje v Midnight. Ten muž je tak sexy a z toho, co nám říkáš, tak je dokonce i milý a laskavý. S tímhle souhlasím s Gen, zamiluješ se do něj."