Shrnutí: Aby vynahradil své chování, Henry vezme Becky s sebou na pracovní výlet.

Sugar Daddy!Henry Cavill x Becky Kim (Asian OFC)

Varování: ZAČÍNÁ SE NÁM TO TADY POŘÁDNĚ ROZJÍŽDĚT. SMUT, což zahrnuje blowjob a nějaké nevhodné dotýkání a nahota 👀👀

Počet slov: 5.4k

5. března, 21:00.

Od té doby, co mi Henry řekl o své minulosti, a tím pádem důvod jeho výbuchu, a já jsem se vrátila do svého bytu, mě ještě nekontaktoval. Jasně, poslal mi nějaké peníze, tak jak to dělá vždycky, ale začínala jsem si myslet, že se mi aktivně vyhýbá. V naší budově, ale taky v práci. Pořád přemýšlím o všem, co jsem mu ten den řekla.

Nebyla jsem dost ohleduplná? Nebyla jsem k němu dostatečně sympatická?

Znamená to, že se se mnou už nechce vídat?

Je kolem deváté večer a já jsem pořád v Midnight a zvažuju, jestli bych měla nebo neměla vyjet do jeho kanceláře. Jsem si jistá, že tam pořád je. Tyhle dny jenom pracuje. Dokonce za mnou jeden den přišel do archivu jeho asistent, aby se mě zeptal, jestli je Henry v pořádku, protože moc dobře ví, že se s Henrym spolu bavíme i mimo práci.

Vím, že za ním můžu jít kdykoliv chci, ale nechci ho rušit. Možná mě má už dost a v blízké budoucnosti se se mnou 'rozejde'. Dnes je ale den, kdy se rozhodnu, že bych měla jít za ním.

Vstoupím do výtahu a naskenuju svou propustku. Díky bohu mám pořád povolení. To znamená, že to nebude až tak špatné.

Nebo jenom zapomněl zrušit můj přístup na jeho podlaží.

Dveře se otevřou a já uvidím Henryho, který stojí blízko okna, je otočený zády k výtahu, zatímco shlíží dolů na město.

„Henry?" zeptám se ho. „Můžu dovnitř?"

„Samozřejmě."

Jeho tón je mdlý, nenazve mě zlatem, ani zlatíčkem, ani drahouškem a ani se na mě neotočí. Bolí to, nebudu lhát. Chybí mi to, jak se mu rozzáří obličej v momentě, kdy mě uvidí a vždycky poklepe na stůl jako pozvánku, že si na něj můžu sednout.

Položím si kabelku na jeho stůl a postavím se vedle něj. Zírá z okna a já se zhluboka nadechnu. „Jsi na mě naštvaný?" zeptám se ho.

„Proč bych na tebe byl naštvaný?"

„Protože jsi mi už týden nezavolal, nebo nenapsal a přijde mi, že se mi vyhýbáš." V očích mě pálí slzy, ale snažím se je zamrkat pryč. Teď není čas na to brečet. „Měla jsem strach."

Povzdechne si. „Posral jsem to."

Nerozumím mu. „Cože?"

„Becky, musela jsi mě ze všech míst na světě vzít zrovna do nemocnice a to jenom proto, že jsem nezvládl své emoce jako dospělý muž a začal jsem házet věcmi po celém bytě."

„A?" zeptám se ho. „Co je špatného na tom, že jsem tě vzala do nemocnice?"

Zavrtí hlavou. „To není přesně to, co bys měla v popisu práce."

Odfrknu si. „Nastěhovat se do stejné budovy jako ty a pracovat ve tvojí společnosti taky ne," řeknu. „Můžeš ke mně být upřímný. Už se mnou nechceš být?"

„To je nesmysl," řekne, jeho hlas je teď o něco hlasitější než předtím a já se kvůli tomu napnu. Musel si toho všimnout, protože mnohem jemnějším tónem dodá: „Samozřejmě, že tě chci, Becky, jenom je mi líto to, co jsi musela kvůli mně udělat. Je mi trapně z toho, že jsi mě takhle viděla."

Zamrkám. „Ale nemusíš se omlouvat, ani se nemusíš cítit trapně kvůli čemukoliv, co se ten den stalo," řeknu a vezmu jeho ruku do své. „Jenom mi to ukázalo, že jisté věci otevřely jisté rány a to je naprosto v pořádku. Bylo to pro tebe těžké a pořád může být, když tě minulost dožene v momentě, kdy to nejmíň čekáš, ale musíš vědět, že mi můžeš ukázat, co se děje v tvojí hlavě. Nemusíš pořád být vyrovnaný a upravený, obzvlášť ne se mnou. Můžeš mi věřit, Henry..."

Henry zatne čelist, není si jistý tím, co by měl říct.

Slzy mi už tečou po tvářích. „Prosím," zašeptám, přičemž se mi zlomí hlas. „Řekni mi něco."

Vytáhl svou ruku z mé a než mě to vůbec může hluboce ranit a rozbrečet ještě mnohem víc, otočí svou kancelářskou židli. Stáhne si mě na klín, když si sedne, a omotá kolem mě své silné paže. „Je mi to moc líto, Becky," zašeptá. „Měl jsem ti zavolat. Neměl jsem tě takhle odbývat a donutit tě tak pochybovat o tom, co spolu máme."

Schoulím se mu na hrudníku a otřu si své slzy. „Neomlouvej se, Henry. Tohle nezměnilo nic na tom, co si o tobě myslím. Jenom si pamatuj, že mi vždycky můžeš říct to, na co zrovna myslíš. Pamatuj si, že mě můžeš pustit dovnitř."

„Vím to. Jenom praktikovat to je o něco těžší."

„Tomu rozumím." Zatímco si hraju s jeho kravatou, řeknu mu: „Pořád si myslím, že jsi úžasný. Mám takové štěstí, že tě mám ve svém životě."

Zasměje se, zatímco mi prsty projíždí vlasy. „Strašně moc jsi mi chyběla, baby."

„Taky jsi mi chyběl," přiznám. „Takže je všechno zase v pohodě?"

„Jo, všechno je v pohodě."

Zavřu oči a rozteču se v jeho náruči. Naštěstí se teď cítím o něco líp, když jsme všechno vyřešili. Pořád chce, abych s ním byla, neotravuju ho a cítí se se mnou bezpečně.

Jestli to není kompliment, tak už nevím.

„Za pár dní mám schůzku," řekne mi Henry, „a chci tě s sebou vzít na výlet."

„Opravdu?" zeptám se ho. „Ráda s tebou pojedu. Kam? Je to LA? Prosím, řekni mi, že je to LA, vždycky jsem tam chtěla jet."

„Není to LA," řekne. „Je to Barbados."

„Barbados?" vypísknu a posadím se víc zpříma, abych se mohla dívat do jeho nádherných modrých očí.

Usměje se. „Zařídil jsem nám hotelový pokoj s velmi nádherným výhledem," řekne, „a soukromým bazénem."

Zalapám po dechu. „Soukromý bazén? Henry, ty ses zbláznil?"

„Ne, jenom jsem bohatý, zlato," řekne s úsměvem. „Chceš teda jet se mnou?"

„Co je to vůbec za otázku?" popíchnu jej. „Kdy odjíždíme?"

„Za dva dny."

„Dva dny?" Protočím očima. „Musím jít nakupovat, Henry. Nemám ani žádné plavky."

Pokrčí rameny. „A jsou vůbec potřeba?"

Zasměju se. „Nebudeme se koupat nazí," řeknu mu, i když jak přemýšlím nad nahým Henrym, musím se trošku červenat. „Zítra si beru volno. Potřebuju pár roztomilých plavek."

9. března, 17:00.

Jsme v Barbadosu už skoro dva dny a můj ty bože, chci tady jednou bydlet. To počasí, ti lidé tady, všechno tady na tomhle místě miluju. Henry, na druhou stranu, má sotva čas si to užít, protože pořád hodně pracuje. Než odejdu z hotelu, dá mi svou kreditní kartu a řekne mi, že můžu utratit tolik peněz, kolik chci. Snažím se mu říct, že mám už vlastní peníze, ale nenechal mě odejít, dokud jsem si nevzala jeho vlastní kreditní kartu.

Takové jsou teď mé problémy.

Po dlouhém dni, kdy prozkoumávám město a chovám se jako ultimátní turista, se vrátím do hotelu a on už tam většinou je. Společně vaříme, díváme se na nějaké filmy a je pro něj už skoro normální, že mě odnese do postele potom, co usnu na pohovce.

Ale teď konečně spolu strávíme nějaký čas a dokonce jej donutím se mnou jít do našeho soukromého bazénu. Pořád nechápu, že to pro nás zařídil. Celý bazén s vířivkou a saunou, jenom pro nás.

Zatímco plavu ve vlažném bazénu, Henry pořád pracuje na svém počítači. Chci jej napomenout, ale myslím si, že to bude k ničemu. Nadále si užívám fakt, že tady s námi nejsou žádní další lidé. Nikdo na mě nemůže zírat a vím, že Henry mě nebude soudit za to, jak vypadám.

Vidím, jak se postaví z lehátka a dojde k jedné straně bazénu, když já si položím paže na kraj. „Henry Caville, kompletně ses překonal. Miluju tohle místo."

„To rád slyším," řekne s úsměvem. „Chceš se ke mně přidat ve vířivce?"

„Vždycky," řeknu. Viděla jsem, jakou mají tyhle věci velikost, takže to znamená, že budu sedět blízko Henrymu, a momentálně na světě není nic, co bych chtěla víc.

Chci z vody vylézt sama, ale chytne mě pod pažemi a vytáhne mě z vody. „Henry!" vykřiknu. „Dokážu z vody vylézt sama."

Drží mě za ruku, zatímco mě táhne za sebou. „Já vím, já vím, ale takhle se mi to líbí víc."

Vlezeme do vířivky a Henry si mě posadí mezi své nohy. Sednu si a záda si opřu o jeho hrudník. Věděla jsem, že má úžasné tělo a je mi jasné, že by nikdy nechtěl, abych se kvůli němu cítila nejistě, ale dělá to úplně nevědomky. Zatímco dokážu schovat své nedokonalosti v jiných typech oblečení, tyhle světle modré plavky sotva něco ponechávají představivosti. Byla jsem prostě tak moc zamilovaná do té nádherně modré barvy, že jsem si je musela koupit, když jsem viděla, že mi sedí.

Henry mi omotá paži kolem mého pasu a prsty mi kreslí na kůži. „Nevadí ti to, zlato?"

Miluju to, když se mě zeptá na svolení, ať dělá, co dělá. „Mhm."

„To je ano nebo ne?"

„Ano," šeptnu.

Hluboce a spokojeně si povzdechne. „Už jsem ti dneska řekl, že jsi naprosto překrásná?"

Zavrtím hlavou.

„No," řekne, „tak v tom případě jsi naprosto překrásná."

„Ale nejsem."

Odfrkne si. „To je nesmysl, zlato." Jeho ruka vyjede o něco výš. „Jsi přenádherná."

Myslím, že tohle se mi ještě nestalo, aby mi někdo řekl, že jsem přenádherná, zatímco by se mě takhle dotýkal. „Opravdu si to myslíš?"

„Ano," zašeptá. „Když jsi se mnou, můžeš se cítit krásná a sebevědomá." Jeho ruka vyjede blízko k mým prsům a jeho palec si hraje se spodní částí látky na mých bikinách. „Je tohle pořád v pořádku?"

Roztřeseně se nadechnu. „Ano." Nechám svou hlavu spadnout dozadu na jeho rameno a zavrtám si obličej do jeho krku, kde můžu cítit zbytky jeho vody po holení. Chci, aby se mě dotýkal, tak strašně moc to chci. Nevím, jak dlouho už po tom toužím a stejně tak nevím, jak bych ho k tomu měla postrčit.

„Sundej to."

To je dobrý způsob, jak ho k tomu postrčit. Bravo Becky.

Na sekundu si myslím, že ho to zaskočí, ale pak se zeptá: „Jsi si jistá?"

„Ano."

Zatahá za provázky mých plavek a chabá látka odkryje můj hrudník. Něco zamumlá, když vydechne, strhne mi vršek plavek pryč z těla a položí je za sebe.

Jeho velké ruce mi obemknou prsa a mezi palcem a ukazováčkem mi promne bradavky.

Zabořím mu nehty do nohou, zatímco se mezi nimi kroutím. Ze rtů mi unikne jemné zanaříkání. Kdy naposledy se mě někdo takhle dotýkal?

„Jsi tak jemná," řekne mi, než se jeho zuby zaboří do mého ušního lalůčku, „Otoč se," šeptne. „Chci tě vidět." Otočím se mu mezi nohama, takže před ním teď klečím. Dá mi ruce na boky a přitáhne si mě k sobě blíž. „Sedni si mi na klín, zlato."

Obkročmo si na něj sednu, dýchání se mi nadšením zrychlí na maximum. Už jsem měla nějaké svoje zálety, jasně, ale nikdy to nebylo takové. Nikdy mi nepřipadalo, že by mě ten druhý člověk uctíval, protože to se tady právě teď děje. Dívá se na mě, jako kdybych měla cenu miliony dolarů. Olízne si rty a zeptá se: „Pořád je všechno v pořádku?"

„Ano, všechno je v pořádku."

Henry se nakloní dopředu, aby mi vtiskl jemný polibek mezi má ňadra, z jeho teplého dechu mi přejede mráz po páteři. Jazykem mi krouží kolem citlivého pahorku, zatímco druhou rukou se stará o to, aby se druhé prso necítilo zanedbané. Zakňučím a rukou mu zatahám za kudrliny. Jeho druhá ruka mi sjede na bok a pak dolů až ke křivce mého zadku.

Můj rozkrok se otře o ten jeho a on na mě vzhlédne s úsměvem. „Podívejme se na tebe, zlato," řekne s pyšným úsměvem na obličeji. „Líbí se ti to?"

Jednoduše přikývnu, protože momentálně svému hlasu nedůvěřuji. Je toho tolik, co s ním chci dělat. Přitáhnu si jeho obličej ke svému, abych jej mohla políbit. Aby tenhle moment mohl být ještě víc magický, než už je.

„Pane Caville, máte důležitý hovor."

Z místa, kde jsme, nás ten muž, který na Henryho volal, nemůže vidět, ale i tak se napnu, protože náš moment byl brutálně přerušen. Henry se zakloní dozadu a ostře vydechne, je v tom známka frustrace. „Hned tam budu," zakřičí zpátky hlasem bez jakékoliv emoce. Naše oči se opět setkají a on řekne: „Je mi to moc líto, zlato. Hned se vrátím, dobře?"

„Dobře," zašeptám a slezu mu z klínu. Henry vyleze z vířivky a podá mi vršek mých plavek. Odejde a já se rychle zase zahalím, jelikož začnu přehodnocovat to, co se tady právě sakra stalo.

Tedy, rozhodně mi to vůbec nevadilo (a pořád nevadí, jen tak mimochodem), ale jak se mu mám znovu podívat do očí potom, co jsme tady spolu právě dělali? Sál mi bradavky, pro pána krále, a rozhodně to zanechalo očividné brnění v jistých částech mého těla.

Trvá to zhruba patnáct minut, než Henry přijde zpátky a sedne si na okraj vířivky. „Becky," řekne, když vzhlédnu. „Strašně moc se omlouvám. Neovládl jsem se a... Neměl jsem to dělat."

Zavrtím hlavou, cítím se trošku zklamaná. „Ne, neomlouvej se, prosím. To já jsem tě nechala a nevadilo mi to." Pořád mi to vlastně nevadí. Prsty si projedu své mokré vlasy a podívám se na hodiny. Je už celkem pozdě. „Chceš večeři?" zeptám se.

✤ ✤ ✤

Můj mozek nedokáže myslet na nic jiného, jenom na tu příhodu ve vířivce. Přetáčím se v posteli a snažím se najít pohodlnou pozici, ve které bych mohla usnout. Sevřu stehna k sobě a doufám, že tak alespoň trošku ulevím tomu napětí, které cítím, ale nestačí to. Myšlenka masturbace mi samozřejmě víří hlavou, ale trošku se bojím.

Co když zrovna vejde dovnitř?

Bylo by to tedy úplně mimo jeho charakter, kdyby Henry vešel dovnitř, aniž by se nejprve ohlásil, ale co kdyby dnešek byl tím prvním dnem, kdy se to stane.

Zajímá mě, co by se stalo, kdybychom nebyli přerušeni. Byla jsem v tu chvíli doslova připravená mu dát všechno. Otázkou je: jak to můžu znovu iniciovat?

Během naší večeře jsme se o tom nebavili. Jednoduše mluvil o práci a já jsem mu řekla, co jsem dneska dělala a jaké mám plány na zítřek.

Budeme se o tom vůbec někdy bavit?

Vstanu ze své postele, když si uvědomím, že je úplně zbytečné se v ní převalovat, a vejdu do obývacího prostoru. Možná jenom potřebuju čaj nebo nějakou pozdní svačinku. Z jídla nejspíš budu ospalá. Když ale vejdu do kuchyně, uvidím, že Henry už tam je. Ale ne, taky si dělá čaj. Vzhlédne a jemně se usměje. „Ahoj," řekne.

Odkašlu si. „Ahoj."

„Taky nemůžeš spát?"

Zavrtím hlavou. „Ne," přiznám se, ale z ničeho nic se cítím tak trošku nahá, protože pod tímhle velkým tričkem na sobě nemám podprsenku.

A kurva, Henry viděl moje prsa. Co se s námi stalo? Myslela jsem, že jsme se domluvili, že žádný sex...

„Chceš čaj?"

„Jasně," odpovím.

Vezme další hrnek a poté, co do něj nalije horkou vodu a nechá čajový sáček, aby se chvilku vyluhoval, podá mi jej. „Tady máš, zlatíčko."

Nemám žádné ponětí co čekat. V tichu pijeme každý svůj čaj, zatímco oba sedíme na židli a díváme se na město. Když se dostanu na dno hrníčku, všimnu si, že on svůj čaj už dávno dopil.

Musíš mu něco říct, Becky. Prostě řekni tu první věc, která tě napadne.

„Můžu dneska spát u tebe?" zeptám se ho.

To je to první, co tě napadlo?

Henry přikývne. „Samozřejmě." Natáhne ke mně ruku a s propletenými prsty dojdeme k jeho posteli a vlezeme si pod tenké přikrývky. Vzhledem k tomu, že tady na Barbadosu je mnohem tepleji, než v New Yorku v tuhle roční dobu, dává to Henrymu důvod k tomu, aby spal jenom ve svých boxerkách.

Viděla jsem ho dneska bez trička, ale rozhodně jsem trošku nadšená z toho, že opět vidím jeho velká stehna, jeho široký hrudník a perfektně vytvarovaný zadek. Natáhne svou paži jako pozvánku k tulení.

„To, co jsme dneska dělali," začnu šeptem, „změní to to, co mezi sebou máme?"

„Ne," řekne, „rozhodně ne. Neměl jsem to udělat. Strašně se ti omlouvám."

Přikývnu. „Dobře," řeknu a snažím se schovat své zklamání.

Protože jsem možná tak trošku doufala, že se to stane znovu.

10. března, 7:00.

Je kolem sedmé ráno, když se vzbudím. Jsem celkem dezorientovaná, ale pak si uvědomím, že jsem zase na něm, můj hrudník je pevně přilepený na ten jeho. Cítím Henryho ruce na svých zádech a na svém zadku. Opravdu mě takhle během noci držel?

Moje ramena jsou celkem studená, což úplně nevím, jak je mož-

Ale ne, já jsem si sundala tričko?!

Přestanu dýchat, když těžce polknu. Měla bych s tím něco dělat nebo ne? Je to celkem super pocit, nebudu lhát. Ale přesto jsem velmi velmi nahá.

Henryho oči se s třepotáním otevřou a usměje se, když mě uvidí. „Dobré ráno, krásko."

Jsem celkem zaražená. „Dobré ráno."

„Jsi v pořádku?"

Přikývnu. „Jenom nevím, jak jsem přišla o tričko," zašeptám.

Zasměje se. „To je v pohodě."

Odkašlu si. „Henry," řeknu, „to co jsi včera řekl... Že se s tebou můžu cítit krásná a sebevědomá, myslel jsi to vážně?"

„Samozřejmě, že jsem to myslel vážně," řekne. „Není potřeba se cítit nesebejistě se svým tělem, když jsi se mnou. Jsi tak krásná a měla by ses cítit krásná, obzvlášť když jsi se mnou."

„Myslíš to vážně?"

„Ano," řekne, když přesune svou ruku z křivky mého zadku na má nahá záda. „Spala jsi dobře?"

„Ano," řeknu. „Asi si skočím do sprchy."

„Dobře, zlato."

„Můžeš se nedívat?" zašeptám.

Henry se kvůli tomu zamračí. „Cože?"

„Můžeš, prosím, zavřít oči? Nechci, abys mě takhle viděl."

Nevím, co se mu teď honí hlavou, ale jednoduše přikývne a zavře své oči. Na krátkou vteřinu se na něj podívám, než se posadím a vylezu z postele. Zvednu své tričko ze země a vyběhnu z pokoje.

Podívám se na svůj telefon, jakmile jsem v pohodlí svého pokoje, a zírám na obrazovku. Měla bych o tomhle říct Genevieve a Viole? Upřímně si myslím, že by to chtěly vědět.

Držím palce nad obrazovkou, ale nakonec se rozhodnu telefon hodit na postel.

Ne, neřeknu jim to.

12. března, 16:00.

Nezmínili jsme tu věc, která se mezi námi stala v té vířivce, a i když je to docela podivné, věci mezi námi nejsou víc trapné. Pořád jsme chodili do soukromého bazénu, když jsme mohli, pořád jsem seděla mezi jeho nohama, ale jednoduše jsme se jeden toho druhého nedotýkali. Spala jsem po zbytek našeho času stráveného tady v Henryho posteli a zázrakem jsem si po celou dobu nechala tričko na sobě.

A teď je na čase, abychom se vrátili zpátky domů, a zatímco sedíme na pohodlných sedadlech jeho soukromého letadla, prohlédnu si pořádně Henryho, který sedí naproti mně. Vypadá unaveně, což mě nepřekvapuje, jelikož po celý náš výlet tvrdě pracoval. Cítila jsem se kvůli tomu trošku provinile, protože já jsem se celou dobu jen válela na pláži nebo na našem balkóně a pracovala jsem na své knize.

Zvednu se ze svého místa, dojdu k němu a obkročmo si na něj sednu. Nevím, odkud se tohle sebevědomí bere, ale když uvidím Henryho oči a to, jak si kouše svůj spodní ret, nelituju toho.

„Tohle je tvoje nejoblíbenější místo na sezení, zlato?" zeptá se mě jemným hlasem.

Přikývnu. „Vypadá to, že ano, jo." Omotám mu paže kolem ramen a on mi dá ruce na boky. „Vadí ti to?"

„Ani trošku."

Henry si odkašle, když ucítím, jak pode mnou ztvrdne. Normálně je vyrovnaný, ale když vidím, jak mu oči cestují po celém letadle kromě mě, tak mi to říká, že momentálně je cokoliv jen ne v pohodě a vyrovnaný. Henryho tváře jsou zčervenalé a konečně vidím tu trapnost, o které mi řekl na mé narozeniny. Možná právě takhle by mladý Henry Cavill zareagoval na takovouto situaci.

Prsty mu projedu vlasy. „To je v pořádku," šeptnu.

„Promiň mi to, zlatičko," řekne a protře si obličej. Dle něj to rozhodně není v pořádku. Ztrácí svou kontrolu a vypadá to tak, že jej to děsí.

Rozepnu mu košili a řeknu: „Nech mě ti pomoct."

„Becky, miláčku, to není zapotřebí."

Obdivuju jeho hrudník s jemnými chloupky a nehty mu přejedu po jeho kůži. „Chceš to ale?" zeptám se ho a zamrkám na něj svými řasami.

„Ano," zavrčí.

Nakloním se dopředu, abych mu vtiskla polibek na hrudník, a pomalu dojedu až na jeho břicho a k jeho tříslům. Prsty mu rozepnu pásek a vzhlédnu. „Jenom mi řekni, kdy chceš, abych přestala."

„Nechci, abys přestala."

„Ne?" zeptám se jej stydlivě. „Jak moc mě chceš?"

Temně se zasměje. „Nikoho na světě nechci tak moc, jako chci právě tebe."

Rozepnu mu poklopec, trošku mu stáhnu kalhoty a odhalím jeho velkou chloubu.

Dobře, jo, je obrovský. Chudák moje čelist. Zamrkám, než omotám prsty kolem jeho délky, špičky mých prstů se sotva dotýkají.

Henry mi prsty proplétá vlasy, drží prameny pohromadě ve své ruce, zatímco mu palcem dráždím jeho zarudlou špičku. Trhaně se nadechne a zakloní se, když nechám svůj jazyk přejet po jeho délce. Když jej konečně obemknu svými rty, jeho stisk na mých vlasech se zpevní. „Kurva," zamumlá.

Na vteřinu přemýšlím nad tím, jak dlouho to pro něj už je. Je to patnáct let? Nedokážu si představit, že by muž jako on neměl za poslední roky žádné jednorázovky.

Sotva dokážu do pusy pojmout jednu jeho třetinu, tak zbytek alespoň masíruju rukou. Nicméně když kolem něj zasténám, jeho boky vystřelí nahoru a já se tak zalknu jeho ptákem, jelikož se dostane hlouběji, než jsem čekala.

„Kurva, Becky, omlouvám se," řekne, když párkrát zakašlu. „Jsi v pořádku?"

Vzhlédnu na něj a usměju se. „Budu to brát jako kompliment." Opět kolem něj omotám rty a donutím se pojmout ho hlouběji, až ho ucítím ve svém krku.

„To je ono, zlatíčko," zasténá, „vedeš si tak skvěle."

Snažím se uvolnit svůj krk, aby mohl vklouznout ještě hlouběji.

„Netlač na to, miláčku," řekne jemně. „Vedeš si úžasně." Vzhlédnu a uvidím, že Henry má zatnutou čelist. Vydá ze sebe jemné, ale přesto nepovšimnutelné zasténání, když do sebe vtáhnu tváře. „Kurva, baby, jsem blízko."

Netrvá to dlouho, než mi první provazy jeho spermatu vystřelí do krku. Polknu, než mě naplní další dávkou, a ve chvíli, kdy mi v krku sklouzne poslední kapka, lapám po dechu. Henry si rychle upraví kalhoty, než mě vytáhne zpátky na svůj klín. Jemně mi otře bradu a usměje se. „Jsi taková hodná holka, zlato."

„Líbilo-"

„Líbilo se mi to," přeruší mě, pochopil moje nejistoty ještě předtím, než jsem je vyslovila.

Všimnu si, že má těžká oční víčka, ale taky si všimnu té touhy oplatit tuto laskavost. „Brzy budeme přistávat," řeknu. „Jdi se na chvíli prospat, už jsme skoro doma."

„Jsi si jistá?"

Přikývnu. „Jsem si jistá. Hodně jsi teď pracoval."

„Jen pokud mi ale zůstaneš na blízku."

Usměju se, protože hned ucítím jeho ruce pod mým tričkem. „Nikam nejdu, Henry." Přitáhnu si jeho hlavu ke svému hrudníku a prsty mu projedu vlasy. Zhluboka si povzdechne, načež ucítím, jak se uvolní. „Jsem tady."

✤ ✤ ✤

H. Cavill poslal $5000 na Váš bankovní účet.

Popisek: Je mi to moc líto, Becky. Nikdy jsem nechtěl, aby to mezi námi zašlo tak daleko.

13. března, 8:00.

Becky: Musím se k něčemu přiznat...

Becky: Včera jsem ho Henrymu v letadle vykouřila.

Viola: A KURVA

Genevieve: JO HOLKA, JDI DO TOHO

Becky: A právě mi poslal 5000 dolarů na účet s omluvou a tím, že nikdy nechtěl, aby to mezi námi zašlo tak daleko.

Becky: Mám teď rychlou otázku

Becky: Dělá to ze mě děvku?

Genevieve: Ne, ale taky to nechápu

Viola: Myslela jsem si, že po tobě jede?

Genevieve: Neměl by být rád za to, co se stalo?

Genevieve: Protože tenhle chlap je do tebe úplně totálně zamilovaný

Viola: Tohle je matoucí

Becky: A aby to bylo ještě horší

Becky: Několik dní před tímhle jsem ho měla v soukromém bazénu přisátého na prsou a jednou jsme spolu spali polonazí??

Becky: Ale to spaní byla jenom nehoda

Viola: 😳 😳 😳

Genevieve: KDO JSI???

Genevieve: A CO JSI UDĚLALA S MOU BECKY?

Becky: Ale ne, je ze mě děvka!

Viola: Ne, není.

Viola: Myslím si, že je jen zmatený

Viola: Dej mu čas

16. března, 13:00.

Dala jsem Henrymu čas, ale nevím, jak dlouho mám ještě čekat. Další den, další týden, měsíc? Znamená to, že ukončíme naši dohodu? Dohodli jsme se v naší smlouvě, že spolu nebudeme mít sex nebo cokoliv sexuálního, ale myslí Henry to pravidlo tak vážně, že to chce mezi námi ukončit?

Nemůžu uvěřit, že to je podruhé za měsíc, kdy přehodnocuju to, co máme. Ale to je taky proto, proč jsem se rozhodla si obout své dospělácké boty a dojít k němu domů. I když mám klíč, rozhodnu se zaklepat, protože nikdy nevíte, jestli ten muž nedělá něco, co by nechtěl, abych viděla, a měla bych respektovat jeho soukromí. Znovu zaklepu, když neodpoví, a tentokrát Henry naštěstí otevře dveře.

„Strašně moc se omlouvám," řeknu, když se naše oči setkají.

„Za co se omlouváš?" zeptá se mě.

„Za to, co jsem udělala." Párkrát zamrkám a rychlostí světla dodám: „Tím, co se stalo v letadle, jsem překročila hranice. Omlouvám se, neměla jsem to udělat a nechci, aby to mezi námi cokoliv změnilo. Už to nikdy neudělám."

„Hej, hej, hej," řekne, „zhluboka se nadechni." Chytne mě za paže a řekne: „Neomlouvej se za to."

„Ale proč jsi se mnou nemluvil?" zeptám se ho. „To, že mi dáš pět tisíc dolarů, aniž by ses mi potom znovu ozval, musí jasně říkat, že jsi na mě naštvaný, ne?"

„Zlatíčko," začne Henry, „jsem naštvaný sám na sebe, ne na tebe."

To jsem nečekala. „Proč jsi na sebe naštvaný?"

„Protože jsem se neuhlídal," řekne. „Naše dohoda tohle nezahrnovala a mně se to tak líbilo."

To je podpásovka, nebudu lhát. „Jasně," řeknu, snažím se zakrýt svou bolest a zklamání. „Byla to jenom jednorázovka, že?"

Henry přikývne. „Jo."

Kousnu se do spodního rtu, zatímco přemýšlím nad tím, co bych měla říct. „Jsem ráda, že jsme si to vyjasnili," řeknu. „Měl jsi moc práce?"

„Pracoval jsem, ale víš, že na tebe si vždycky čas udělám."

Můj mozek je usmažený, zatímco si povídáme. Pořád na mě má čas, ale nechce, aby se to opakovalo? Opravdu se mu líbí jenom má společnost? Necítí to, co já cítím? Spletly se Viola a Genevieve?

„Měla bych jít," řeknu. „Musím jít pracovat na své knize, je skoro hotová."

Přikývne. „Dobře."

Vyprostím se z jeho stisku a věnuju mu rychlý úsměv, než odejdu pryč. V očích mě pálí slzy, zatímco mi události na Barbadosu probleskávají před očima. To, jak se mě dotýkal v té vířivce. To, jak mě držel v posteli, zatímco jsme byli polonazí. Ta kuřba v letadle a jak mi řekl, že jsem hodná holka.

To nebylo falešné, že ne?

Nic, co dělá, není neupřímné.

Proč by to tak bylo teď?

Zavřu dveře od svého pokoje a jemně zavzlykám, než se opřu o dřevo, sklouznu dolů a rozplácnu se na podlaze. Co jsem si vůbec myslela? Opravdu jsem si myslela, že by mě chtěl víc než takhle.

Tohle je obchodní dohoda se známým businessmanem. Jsem pro něj jen kamarádka, kamarádka, kterou může rozmazlovat.

A to je všechno.

21. března, 19:00.

Henry: V sedm tě vezmu na večeři

Tuhle zprávu mi poslal před dvěma hodinami a přesně včas zaklepe na mé dveře. Občas mě zajímá, jestli čeká v chodbě a sleduje, jak utíkají sekundy, aby na mě mohl zaklepat úplně přesně na čas. To zní jako něco, co by rozhodně udělal.

Od chvíle, kdy se mi 16. března zlomilo srdce, jsem si slíbila, že se přes to přenesu a na celou tu záležitost zapomenu. Zapomenu na jeho bolestivá slova, protože vím, že jeho záměrem nebylo mě ranit. Už na začátku dal jasně vědět, že nechce nic intimního. Dokonce jsem s tím souhlasila. To ale bylo samozřejmě ještě předtím, než jsem ho potkala, ale v tomhle vztahu musíme být dva dospělí lidé, kteří se vším souhlasí, a jestli nechce dělat nic intimního, tak to musím přijmout.

Takže to znamená, že není třeba z toho dělat divadlo jenom proto, že mi řekl, že udělal chybu a nechce, aby se to ještě někdy opakovalo. Jsem dospělá žena, to zvládnu. Měla bych být ráda, že jsem si našla sugar daddyho, který je schopný se mnou normálně komunikovat.

Otevřu dveře a setkám se s vždy pohledným Henrym, který se usměje, když jeho oči padnou na mou postavu. „Vypadáš nádherně, zlato," řekne.

„Opravdu?" zeptám se ho. Usměju se, beru svůj přenesu se přes to a zapomenu na to slib velmi vážně. Shlédnu na své světle růžové šaty s rozšířenou sukní a na bílý kabát, který mám na nich. „Děkuju ti."

Natáhne ke mně svou ruku, abych se jej mohla chytit, a společně projdeme chodbou k výtahu, který nás dovede k jeho milovanému autu. A i když do něj nastoupíme, pořád pevně drží mou ruku v jeho. Na moment mi přijde, jako kdyby se nic nezměnilo. Takoví jsme byli vždycky.

Před Barbadosem. Před vířivkou. Před letadlem.

„Kam mě to bereš?"

Zasměje se. „Na speciální místo."

„Zatraceně, Henry," zasměju se. „Dej mi alespoň nápovědu."

„Ne," řekne. Vypadá to, že je v hrozně dobré náladě, díky čemuž se já sama cítím celkem šťastná a uvolněná. Je těžké vidět rány, které mu jeho otec zanechal po jejich krátkém setkání, a to, jak mu náš incident na Barbadosu vlezl do hlavy. Naštěstí se cítí líp, díky čemuž se automaticky cítím líp i já.

„Jak to jde s tvou knihou, zlatíčko?"

„Dobře, dobře. Blížím se ke konci. Opravdu mi pomohlo, že jsem o ní mohla tak dlouho přemýšlet, protože potom se všechno, co jsem měla roky v hlavě, prostě vyvalilo ven."

„To zní dobře. A už mi konečně řekneš, o čem to je?"

„Mohla bych," zachechtám se. „Je to o mladé holce, která v lese najde mrtvolu, která vypadá úplně přesně jako ona."

Zmáčkne mi ruku. „To je celkem strašidelné."

„Co sis myslel, že píšu?" zeptám se ho.

Jednoduše pokrčí rameny. „Nevím. Něco romantického."

„Oh, ale ona v tom romantika je," řeknu se zasmáním. „Promiň, že mám morbidní zájmy. Víš, na co bychom se spolu měli podívat? Ty seriály o skutečných zločinech na Netflixu." Pak si ale uvědomím, že je velká šance, že by se mu to ani nelíbilo kvůli jeho, však víte... Jeho rodinné historii. „Ale možná ne, tedy... Možná by se ti to ani nelíbilo. To nevadí."

„Zlatíčko," řekne, „o to se neboj, dobře? Skutečné zločiny se mi líbí, mám rád thrillery a rád čtu i záhadné knížky."

„Ale nevrací tě to zpátky do tvé vlastní minulosti?"

Zavrtí hlavou. „Dokážu tyhle věci oddělit," řekne. Zastaví na červené a ohlédne se do strany. „Nemrač se," napomene mě.

„Nemračím se," řeknu a promasíruju si místo mezi svým obočím. Rozhodně jsem se mračila. „Nejsi naštvaný?"

„Miláčku, musíš si přestat myslet, že jsem na tebe naštvaný. Nejsem na tebe naštvaný a nejspíš ani nikdy nebudu."

Je to ta jistota v jeho hlase, která mě překvapí. Opravdu si myslí, že na mě nikdy nebude naštvaný?

To je divné.

„No tak, musí být něco, čím bych tě mohla naštvat."

Na vteřinu nad tím přemýšlí, ale nakonec zavrtí hlavou. „Ne," odvětí. „Nenaštvu se tak snadno. Obzvlášť ne, když jde o tebe."

Bože, vůbec mi neusnadňuješ se přes tebe přenést, Henry Caville. Zatraceně.

„Kdybych spálila Midnight?"

Henry se zasměje. „Nejspíš bys měla moc dobrý důvod k tomu to udělat."

Je až zatraceně moc perfektní.

Vejdeme do restaurace a číšník nás zavede k opět dalšímu výtahu. Nemám žádné ponětí o tom, co se tady sakra děje, ale jednoduše věřím Henrymu. Dveře se otevřou a my jsme...

Na střeše? Pustím Henryho ruku a vystoupím z výtahu. Je to tu lépe ozdobené, než Ginova střecha, více do žluta a je tu víc světel. Dokonce tu jsou venkovní ohřívače a uprostřed celé střechy je tuna polštářů a dek, do kterých si můžeme sednout. „To jsi udělal ty?" zeptám se ho.

„To tedy ano," řekne a chytne mě za bok. „Myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit. Obzvlášť, když slavíme první jarní den."

„Totálně to miluju, Henry." Omotám mu paže kolem pasu. „Moc ti děkuju." Skopnu své podpatky a spadnu do polštářů. „Obloha je odtud nádherná."

Posadí se vedle mě a já se opřu o jeho tělo. „Za všechno se omlouvám," řekne.

I když si myslím, že není zapotřebí, aby se omlouval, oceňuju to. Otočím se na bok a přehodím svou nohu přes jeho. „To je v pohodě," řeknu. „Je dobré, že známe své hranice."

„Nechci ranit tvé city," odpoví.

Jo, no tak to se ti už ale povedlo. „Neranil jsi mě," řeknu s úsměvem. „Neboj se, dobře? Promluvili jsme si o tom a už je to za námi. Prostě budeme... pokračovat dál jako před Barbadosem, dobře?"

Přikývne. „Dobře."

*** 

Příští kapitola bude ještě celkem klidná, ale potom čekejte, že se to změní. 😈