„Udělám to!" prohlásil nadšeně Draco, když Blaisovi vylíčil svůj plán.

„Věděl jsem, že jsi magor, ale tohle je velké bláznovství i na tebe," řekl Blaise, který se stále rozmýšlel, jestli to jeho kamarád myslí vážně, nebo si z něj dělá srandu.

„Bude to v pohodě."

„Draco, nemůžeš se jen tak proletěl na koštěti uprostřed Londýna a říct, že to bude v pohodě. Pokud to uděláš, tvá naštvaná přítelkyně nebude tvůj jediný problém."

„Udělám to!" trval na svém Draco, jako kdyby snad neslyšel nic z toho, co mu teď Blaise řekl.

„Fajn, nechtěl jsem to dělat, kamaráde, ale budu muset zavolat Hermioně," řekl a místností se rozlilo ticho. Dva bývalí zmijozelové na sebe upřeně hleděli, než to jeden z nich vzdal.

„Stejně jsem to nechtěl udělat," zamumlal Draco a posadil se zpátky ke svému stolu. Blaise se ušklíbl a jeho úšklebek se výrazně zvětšil, když Dracovi na stole přistál hulák.

„Takže mohu u tebe dnes přespat?" zeptal se a ztěžka polkl.

„Je mi líto, nechci na sebe přivolat Hermionin hněv. Jsi v tom sám," zasmál se Blaise a Draco s roztřesenýma rukama rozdělal huláka.

„DRACO MALFOY!"